21 C 58/2025

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Bohdanou Parýzkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., Anonymizováno IČO žalobkyně Anonymizováno Adresa žalobkyně zastoupená Anonymizováno Jméno advokáta Anonymizováno Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , Anonymizováno Datum narození žalovaného Anonymizováno Adresa žalovaného o 17 702,91 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky 9 702,91 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 458,15 Kč od 19. 4. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, se zamítá.

III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 17 702,91 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 18. 12. 2023 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, s úvěrovým rámcem až do výše 80 000 Kč, na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 8 000 Kč, a to bezhotovostně na účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal zaplatit ve prospěch žalobkyně kromě jistiny i poplatky a smluvní úrok ve výši sjednané ve smlouvě. Žalovaný na předmětnou pohledávku nezaplatil ničeho. Žalobkyně požaduje uhradit jistinu úvěru ve výši 7 999,97 Kč a dlužné poplatky ve výši 458,18 Kč; kapitalizovaný úrok ve výši 9 068,87 Kč, smluvní pokutu ve výši 175,89 Kč a dále zákonný úrok z prodlení z částky 8 458,15 Kč od 19. 4. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , ze kterého se žalobkyně prostřednictvím právního zástupce omluvila a souhlasila s rozhodnutím v její nepřítomnosti. Žalovaný se bez předchozí omluvy nedostavil. Proto bylo v souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř“), jednáno v jejich nepřítomnosti.

3. Z listin předložených žalobkyní bylo zjištěno, a to ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne 18. 12. 2023, že žalobkyně se žalovaným uzavřela smlouvu bezúčelovém spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním až do výše 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni vyčerpanou částku 8 000 Kč vrátit 10. 6. 2025 s tím, že první splátka byla splatná dne 17. 1. 2024. Žalobkyně vyplatila dne 18. 12.2023 na účet žalovaného částku 8 000 Kč, což bylo potvrzeno i sdělením , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . ze dne 15. 7. 2025. Žalovaný do dnešního dne nezaplatil ničeho. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, . – identifikační číslo případu: , Anonymizováno, , soud zjistil, že žalovaný uvedl, že v domácnosti žije s další hospodařící osobou s příjmem, má ověřený čistý měsíční příjem ve výši , částka, . Výdaje na půjčky představují , částka, , výdaje na bydlení , částka, a ostatní zbytné výdaje částku , částka, . Disponibilní příjem žalovaného představoval částku , částka, . Z předložené listiny označené jako „Identifikované příjmy“ však nevyplynulo, že by žalovaný doložil prostřednictvím bankovního výpisu výši svého měsíčního příjmu ve výši , částka, . Z dopisu ze dne 10. 9. 2024 soud zjistil, že žalobkyně – prostřednictvím svého zástupce – vyzvala žalovaného k úhradě dluhu z úvěrové smlouvy lhůtě do tří dnů, a zároveň žalovaného upozornila, že jinak přistoupí k zahájení soudního řízení; tento dopis odeslal žalovanému zástupce žalobkyně, a to doporučenou poštovní zásilkou dne 10. 9. 2024 (což je zřejmé z podacího lístku z téhož dne).

4. Na základě uvedených dílčích skutkových zjištění soud po skutkové stránce dospěl k závěru, že dne 18. 12. 2023 účastníci uzavřeli písemnou smlouvu, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému, který nevystupoval jako podnikatel ani úvěr nesjednával v souvislosti se svým povoláním, peněžní prostředky až do výše úvěrového rámce 80 000 Kč, kdy mu mu téhož dne poukázala na dohodnutý bankovní účet částku 8 000 Kč a žalovaný se oproti tomu zavázal žalobkyni tuto částku vrátit s dohodnutými poplatky nejpozději do 10. 6. 2025, což však dosud ani zčásti neučinil. Před uzavřením smlouvy žalobkyně, v rámci posuzování schopnosti žalovaného budoucí úvěr splácet (splatit), od žalovaného zjistila některé (nepříliš konkrétní) informace.

5. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

6. Po právní stránce smlouvu uzavřenou mezi účastníky soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle ustanovení § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

8. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Ústavní soud rovněž dospěl k závěru, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o.z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

9. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v návrhu uvedla, že provedla vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného, na základě metodiky schválené ČNB, kdy byla ověřena výše měsíčného příjmu žalovaného ve výši , částka, . Žalovaný uvedl, že že v domácnosti žije s další hospodařící osobou s příjmem, má ověřený čistý měsíční příjem ve výši , částka, . Výdaje na půjčky představují , částka, , výdaje na bydlení , částka, a ostatní zbytné výdaje částku , částka, . Disponibilní příjem žalovaného představoval částku , částka, . Žalobkyně však žádný doklad, ze které měla vycházet při ověření žalovaným tvrzené výše jeho příjmů a výdajů, neoznačila.

10. Soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že z důkazů předložených žalobkyní, které soud provedl při ústním jednání, vyplývá, že žalobkyně neposoudila s odbornou péčí schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet poskytnutý úvěr, když vycházela z údajů od žalovaného a tyto údajně ověřila z předložených dokladů, které však soudu nedoložila, a to ani po poučení dle ustanovení §118a o.s.ř. (viz výzva soudu). Za této situace tedy bylo na místě, aby žalobkyně blíže zkoumala výši příjmů a výdajů žalovaného a nespokojila se pouze s jeho sdělením. V souladu s ustálenou judikaturou má soud za to, že schopnost spotřebitele splatit úvěr se presumuje v situaci, kdy spotřebiteli po odečtení peněžní částky, potřebné na řádné splácení, zbývají pravidelné dostatečné prostředky v jeho obvyklém rozpočtu. Žalobkyně měla analyzovat příjmovou i výdajovou stránku tohoto rozpočtu, kdy však příjmovou ani výdajovou stránku neprokázala vůbec. Nemohla tak postupovat s odbornou péčí, přičemž žalobkyně nemohla být poučena podle § 118a odst. 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o.s.ř.“), neboť uvedené poučení soud sděluje účastníkům zásadně ústně při jednání. Jelikož se žalobkyně jednání nezúčastnila, připravila se o možnost být poučena o nutnosti označit důkazy na podporu svých tvrzení. V řízení bylo prokázáno, že v rámci předsmluvních povinností původní věřitel nepostupoval s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti, což má za následek neplatnost smluvního vztahu podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Soud k neplatnosti přihlédl i bez námitky žalované z úřední povinnosti (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či nález Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18).

11. Lze uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, když posouzení úvěruschopnosti neprovedla řádně, ale víceméně formálně. Tuto skutečnost potvrzuje i předložené foto psa, což měla být kopie jedné strany občanského průkazu žalovaného (zřejmě předložené omylem). Žalobkyně uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jednala v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Jejímu jednání tak nelze přiznat právní ochranu. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (srov. rozhodnutí NS sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

12. S ohledem na to, že je výše uvedená smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru neplatná, má žalobkyně právo pouze na vydání částky 8 000 Kč, představující bezdůvodné obohacení na straně žalovaného podle ustanovení § 2991 o. z., která byla žalovanému vyplacena a kterou žalobkyni nevrátil podle ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, a to v době přiměřené možnostem žalovaného.

13. Ze shora uvedeného ustanovení tedy vyplývá, že žalobkyni lze přiznat pouze nezaplacenou jistinu dluhu, žalovaný není povinen hradit žádné sjednané příslušenství ani sjednanou pokutu. S ohledem na shora uvedené soud uložil žalovanému zaplatit částku 5 000 Kč, která představuje nezaplacenou jistinu. Ve zbytku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

14. Náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jelikož rozdíl úspěchu žalovaného a neúspěchu žalobkyně byl nepatrný a rozhodnutí o nepřiznání části plnění záviselo na úvaze soudu( posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně před uzavřením smlouvy).