21 C 64/2025

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Bohdanou Parýzkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., Anonymizováno IČO žalobkyně Anonymizováno Adresa žalobkyně Anonymizováno Anonymizováno Jméno advokátky Anonymizováno Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , Anonymizováno Datum narození žalovaného Anonymizováno Adresa žalovaného o 19 520,25 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba na zaplacení částky 19 520,25 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 19 520,25 Kč od 22. 11. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 19 520,25 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi žalobkyní jako věřitelem, a žalovaným, jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , kterou žalovaný tuto smlouvu podepsal dne 16. 9. 2020. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 55 000 Kč. Žalovaný řádně neplnil závazky vyplývající ze Smlouvy, především závazek řádně splácet poskytnutý úvěr, proto došlo k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem , Anonymizováno, ., Anonymizováno, .smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem k zesplatnění celého úvěru, čímž vzniká také nová jistina úvěru sestávající se z nesplacené jistiny úvěru a veškerých dosud nezaplacených úroků za poskytnutí úvěru přirostlých ke dni zesplatnění úvěru, tedy částka ve výši 26 948,94 Kč. Žalobkyně oznámila zesplatnění úvěru žalovanému oznámením ze dne 26. 8. 2021. Žalovaný se mimo jiné v souladu s čl. , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . smlouvy zavázal pro případ prodlení s nezaplacením nové jistiny úvěru uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru až do jejího zaplacení, přičemž žalobkyně se žalovaným se v čl., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . smlouvy dohodli, že souhrn výše všech ze strany žalobce uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla , hodnota, a celkové výše poskytnuté finanční částky, nejvýše však 200 000 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaný své závazky i přes výzvy neplnil, bylo ze strany žalobkyně zahájeno soudní řízení, jehož výsledkem byl rozsudek , Anonymizováno, , Anonymizováno, v , adresa, č.j. , spisová značka, , ze dne , datum, . Shora uvedený soud mimo jiné rozhodl, že žalovaný je povinen uhradit žalobci částky představující smluvní pokuty dle čl. , Anonymizováno, ., Anonymizováno, .a , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . smlouvy, tedy částky ve výši 2 994 Kč a 4 985,75 Kč. Částka ve výši 4 985,75 Kč představovala smluvní pokutu dle bodu , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 26 948,94 Kč, a to za období prodlení žalovaného s úhradou této nové jistiny úvěru do 28. 2. 2022. Předmětným rozhodnutím , Anonymizováno, , Anonymizováno, v , adresa, bylo žalobě žalobkyně, co do smluvní pokuty, v plném rozsahu vyhověno. Prodlení žalovaného s úhradou nové jistiny úvěru trvalo i po datu 28. 2. 2022. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty dle bodu , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Smlouvy ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru i za následující období. S ohledem na skutečnost, že žalovaný ničeho na svůj dluh z titulu této smluvní pokuty neplnil, zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu ze dne 5. 11. 2024, ve které vyzvala žalovaného k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 26 948,94 Kč od 1. 3. 2022 do 23. 2. 2024. V souladu s limity dle čl. , Anonymizováno, ., Anonymizováno, smlouvy, respektive s ustanovením § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, požaduje po žalovaném částku ve výši 19 520,25 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , ke kterému se žalovaný bez omluvy nedostavil. V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. soud projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

3. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy, (dále jen „z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

4. Podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

5. Z rozhodovací činnosti Soudního dvora EU vyplývá ve vztahu k nepřiměřeným ujednáním ve spotřebitelských smlouvách, že i v rozkazním řízení musí mít soud možnost posoudit z úřední povinnosti zneužívající charakter klauzulí obsažených ve smlouvě uzavřené mezi poskytovatelem a spotřebitelem, pokud má k dispozici všechny k tomuto účelu potřebné informace o právním a skutkovém stavu. Obdobně je povinností soudu posoudit i bez návrhu splnění povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru řádně zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splatit, a to přinejmenším v rovině vlastních skutkových tvrzení žalobce.

6. Shrnuto, domáhá-li se žalobkyně nároků ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, je povinností soudu posoudit i bez návrhu splnění povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru řádně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, tj. učinění závěru, že uplatněný nárok není v rozporu s hmotným právem. To vše i za situace, že , Anonymizováno, , Anonymizováno, v , adresa, v řízení vedeném mezi týmiž účastníky rozsudkem č.j. , spisová značka, , ze dne , datum, přiznal žalobkyni z titulu předmětné úvěrové smlouvy ze dne 16. 9. 2020 vůči žalovanému nárok na zaplacení jak požadované peněžní částky, tak úrokového navýšení za poskytnutí úvěru (fakticky úrokové navýšení vyjádřené pevnou částkou - § 2392 odst. 1 věta první o.z.) s tím, že v důsledku prodlení žalovaného žalobkyni vznikl též nárok na zaplacení jak smluvních pokut, tak nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného, které svou povahou (když jejich zaplacení je vázáno na porušení smlouvy) jsou smluvními pokutami (§ 2048 a násl. o. z.). Současně žalobkyni bylo přiznáno právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení a úroku z úvěru pouze do výše 20 % ročně z částky 23 301,10 Kč od 28. 8. 2021 do 20. 9. 2021, když , Anonymizováno, výše představuje zaplacení úroku obvyklého. Ve výše uvedené věci tak soud mimo jiné rozhodl, že žalovaný je povinen uhradit žalobci částky představující smluvní pokuty dle čl., Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, 1.a , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . smlouvy, tedy částky ve výši 2 994 Kč a 4 985,75 Kč. Částka ve výši 4 985,75 Kč představovala smluvní pokutu dle bodu , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 26 948,94 Kč, a to za období prodlení žalovaného s úhradou této nové jistiny úvěru do 28. 2. 2022; žalobě žalobkyně tak bylo, co do požadované smluvní pokuty, v plném rozsahu vyhověno.

7. Pokud jde však o posouzení otázky, zda žalobkyně jako věřitel řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, soud z níže uvedených důvodů nesdílí závěr učiněný rozsudkem č.j. , spisová značka, , ze dne , datum, , že žalobkyně tak učinila řádně, a proto sám přistoupil k posouzení, zda před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného řádně.

8. K výzvě soudu, jakým způsobem a v jaké intenzitě žalobkyně, jakožto poskytovatelka úvěru před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala (posuzovala) schopnost žalovaného splatit navrhovaný úvěr, žalobkyně uvedla, že tato schopnost byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, který za tímto účelem předložil k prověření své osobní doklady (občanský průkaz a řidičský průkaz) a doklady ověřující jeho příjmy a dále si vyžádala informace z veřejných registrů, zejména SOLUS, NRKI, ISIR. K výdajové stránce, respektive k jejímu paušálnímu určení, by podle názoru žalobkyně měly zcela postačovat údaje, které poskytuje zákon č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, kdy § 1 tohoto zákona definuje životní minimum, jako částku k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb, která byla v § 2 stanovena na částku 3 860 Kč. Pokud tedy žadatel o úvěr neuvede vyšší částku na výdajové stránce (vyjma splátek úvěrů či nákladů na bydlení, které se do částky životního minima nezapočítávají), je postupováno v souladu se zákonem, je-li stanovena výše výdajů paušální částkou 3 860 Kč. Tato paušální částka byla přímo stanovena zákonem a poskytovatel úvěru se tedy nemůže dopustit pochybení, pokud bude vycházet z takto stanovené částky, jako paušální výdajové stránky žadatele. Pokud jde o další výdaje, žalobkyně má za to, že tyto byl povinen uvést žalovaný s tím, že pokud tyto neuvede, nebo zatají, může dojít k porušení trestněprávních předpisů. V nebankovního registru klientských informací (NRKI)byl proveden skóring žalovaného v registru NRKI, z výpisu z registru SOLUS bylo zjištěno, že žalovaný nebyl v době uzavření úvěrové smlouvy č. , hodnota, nikde s dlužnou částkou po splatnosti, z údajů z veřejné části Živnostenského rejstříku platné k 16. 9. 2020 bylo ověřeno, že žalovaný má , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, na dobu , Anonymizováno, a má tak zajištěn , Anonymizováno, , Anonymizováno, , z daňového přiznání podaného dne , datum, byl ověřen stálý příjem žalovaného a skutečnost, že ze mzdy žalovaného nejsou strhávány žádné srážky na jeho další závazky, bankovní účet dokládá, že žalovaný je majitelem účtu, na který měl být úvěr vyplacen a ze smlouvy o nájmu vyplynulo, že žalovaný má další příjem. Z informací od žalovaného zahrnutých do hodnocení klienta bylo zjištěno, že jeho průměrný měsíční příjem činí 86 766 Kč, výdaje žalovaného činí 18 497 Kč; žalovaný dále uvedl, že jeho náklady na bydlení činí 2 603 Kč (nájemné + inkaso). Nashromážděné informace byly zanalyzovány a verifikovány, mj. i na základě vyžádaných informací z veřejných registrů (zejména SOLUS, NRKI a ISIR) a posouzeny. Bylo vyhodnoceno, že volné zdroje (příjmy – výdaje) tak částku 67 269 Kč, která je dostačující pro splácení požadovaného úvěru, kdy vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení a v úvěrových registrech není veden jako dlužník se špatnou platební morálkou. Na základě takto provedeného odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěla věřitelka k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Soud ve věci provedl dokazování čtením listin předložených žalobkyní, které se vztahují k prokázání existence smluvního vztahu účastníků, k výši vzájemně poskytnutého plnění žalobkyně a žalovaného a ke splnění povinnosti žalobkyně ve vztahu ke zkoumání (resp. prověřování) úvěruschopnosti žalovaného, přičemž zjistil následující skutečnosti:

10. Z listiny označené „Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru“, opatřené číslem (VS) , Anonymizováno, , který akceptoval žalovaný pomocí jedinečného elektronického kódu dne 16. 9. 2020 a dne 18. 9. 2020 tuto listinu připojila podpis i žalobkyně, resp. jí zmocněná osoba, vyplývá, že se žalobkyně (jako poskytovatelka úvěru) zavázala žalovanému (klientovi) poskytnout úvěr ve výši 55 000 Kč, který se jí žalovaný zavázal splatit celkem , hodnota, měsíčními splátkami ve výši 6 846 Kč, splatnými vždy k 22. dni v měsíci, s tím, že první splátka je splatná v měsíci následujícím po měsíci, v němž byl úvěr vyplacen. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 81,44 % ročně a žalovaný se tento úrok zavázal platit za dobu od poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Celková částka, kterou by měl žalovaný žalobkyni zaplatit činí 82 152 Kč. , adresa, , Anonymizováno, Kč se žalobkyně zavázala žalovanému poukázat na bankovní účet, který žalovaný ve smlouvě označil. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za prodlení žalovaného se zaplacením každé splátky úvěru anebo její části o délce 30 dnů (maximálně však 2 999 Kč za každý kalendářní rok), smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru (po sjednaném automatickém zesplatnění úvěru v případě prodlení žalovaného se zaplacením kterékoliv splátky nebo její části o délce 65 dnů, přičemž dlužná nová jistina úvěru sestává z dosud nezaplacené jistiny úvěru a nesplacených úvěrových úroků přirostlých k zesplatnění úvěru). Sjednána byla také paušální náhrada nákladů žalobkyně ve výši 200 Kč za každý případ prodlení žalovaného se zaplacením splátky anebo její části o délce 15 dnů. Z obsahu smlouvy rovněž vyplývá, že žalovaný při jejím uzavírání nevystupoval jako podnikatel (ani v rámci výkonu svého povolání), a dále, že výše (součet) všech smluvních pokut, které může žalobkyně po žalovaném žádat, nesmí převýšit součin čísla , hodnota, a celkové výše poskytnutého úvěru, maximálně však 200 000 Kč. Tyto skutečnosti vyplývají též z listiny označené jako „Předsmluvní formulář“. V listině „Prohlášení klienta/Informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru“, stvrzené žalovaným shodným způsobem jako smlouva dne 16. 9. 2020, je zaznamenáno mj. prohlášení žalovaného, že si je vědom sjednané výše úroku za poskytnutí úvěru, souhlasí s ní a považuje ji za přiměřenou a seznámil se s veškerou dokumentací. V listině označené jako „Hodnocení klienta“ ze dne 16. 9. 2020, též stvrzené žalovaným jako samotná smlouva, je uvedeno, že žalovaný je , Anonymizováno, , nežije s nikým ve společné domácnosti, vzdělání má , Anonymizováno, s , Anonymizováno, , od , datum, podniká a má, Anonymizováno, vlastní bydlení, dále jsou zde uvedeny údaje o příjmu ve výši 86 766 Kč- ze zaměstnání, o životním minimu (, částka, ), o splátce u stejného věřitele ve výši 12 034 Kč a výdajích na bydlení žalovaného (, částka, ), s tím, že jeho celkové výdaje činí 18 497 Kč, a tudíž disponuje rezervou ve výši 67 269 Kč. Listina obsahuje i jeho prohlášení, že v blízké budoucnosti neočekává snížení ani zvýšení svých příjmů a nemá pochybnosti o dostatečnosti příjmů ke splacení úvěru, aniž by mělo dojít k jeho nepřiměřenému strádání nebo předlužení. Z výpisu z registru NRKI ke dni 15. 9. 2020 plyne, že bylo vypočteno CBS skóre ve výši 409, které podle použitých kategorií spadá do Kategorie II, odpovídající nadprůměrné platební morálce a středně nízkému riziku nesplácení. Z výpisu záznamů registru SOLUS ke dni 16. 9. 2020 nevyplývají žádné údaje o dlužné částce po splatnosti, dlužných splátkách ani o existenci negativního příznaku. Ze smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb mezi žalovaným a , právnická osoba, . ze dne 14. 1. 2020 vyplynulo, že žalovaný má veden běžný účet č. , č. účtu, a banka mu poskytla debetní kartu – , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Za rok 2019 žalovaný podal daňové přiznání jako fyzická osoba s dílčím základem daně , částka, , s příjmy z podnikání , částka, a výdaji , částka, . Z listiny označené „Karta klienta“ ve vztahu ke smlouvě č. , hodnota, (vyplacení úvěru ve výši 147 000 Kč dne 26. 2. 2020) plyne, že žalobkyně – ve vztahu k tomuto úvěru – eviduje platby žalovaného v celkové výši 136 806 Kč s tím, že splátky ve výši 12 034 Kč byly žalovaným hrazeny pravidelně do 20. 11. 2020. Rozsudkem , Anonymizováno, , Anonymizováno, v , adresa, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, ; PM dne , datum, vyplynulo, že pokud jde o tento poskytnutý úvěr, byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 109 178 Kč s příslušenstvím a , Anonymizováno, pokutu ve výši 30 294, , částka, . Jak vyplynulo z předložených smluv o nájmu bytu mezi žalovaným a , jméno FO, ze dne 4. 1. 2020, mezi žalovaným a , jméno FO, ze dne 4. 1. 2020, mezi žalovaným a , jméno FO, ze dne 10. 1. 2020, mezi žalovaným a , jméno FO, ze dne 10. 1. 2020, mezi žalovaným a , jméno FO, a , jméno FO, ze dne 4. 1. 2020, mezi žalovaným a , jméno FO, ze dne 4. 1. 2020 a smlouvy o nájmu chaty mezi žalovaným a , jméno FO, ze dne 3. 1. 2020, všechny tyto smlouvy byly uzavřeny na dobu určitou do 31. 12. 2020 s tím, že celkové sjednané nájemné činí měsíčně 68 500 Kč. Z dopisu ze dne 26. 8. 2021 („Oznámení“) plyne, že žalobkyně žalovaného písemně vyzvala k okamžité úhradě jednotlivých dlužných částek ve lhůtě 10 dnů od data odeslání, s odůvodněním, že z důvodu prodlení s placením splátky o délce 65 dnů došlo k zesplatnění všech závazků z úvěrové smlouvy. V předžalobní výzvě ze dne 5. 11. 2024 žalobkyně vyzvala k okamžité úhradě jednotlivých dlužných částek, a to ve lhůtě 15 dnů od data jeho odeslání; výzvu odeslala žalovanému žalobkyně doporučenou poštovní zásilkou dne 5. 11. 2024, což vyplývá z poštovního podacího archu z téhož dne.

11. Na základě shora provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci: Soud vzal za svá skutková zjištění, že mezi žalovaným a žalobkyní byla dne 16. 9. 2020 uzavřena smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 55 000 Kč. Žalovaný se zavázal dlužnou částku vrátit ve 12měsíčních splátkách po 6 846 Kč. Pro případ porušení smlouvy se žalovaný zavázal zaplatit výše v odůvodnění rozsudku specifikované peněžní částky, tedy peněžní částku 2 994 Kč, 2 000 Kč a 4 985 Kč. Žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou splátek úvěru, na což žalobkyně reagovala jeho zesplatněním. Žalovaný na svůj dluh zaplatil celkem částku 136 806 Kč. Rozsudek , Anonymizováno, , Anonymizováno, v , adresa, č.j. , spisová značka, , ze dne , datum, byla žalobkyni přiznáno požadované plnění – viz výše s tím, že pokud jde o smluvní pokutu, bylo žalobkyni v plném rozsahu vyhoveno. Vzhledem k tomu, že prodlení žalovaného s úhradou nové jistiny úvěru trvalo i po datu 28. 2. 2022, žalobkyně požaduje zaplacení smluvní pokuty dle bodu , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . Smlouvy ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru i za následující období. S ohledem na skutečnost, že žalovaný ničeho na svůj dluh z titulu této smluvní pokuty neplnil, zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu ze dne 5. 11. 2024, ve které vyzvala žalovaného k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 26 948,94 Kč od 1. 3. 2022 do 23. 2. 2024. V souladu s limity dle čl. , Anonymizováno, ., Anonymizováno, smlouvy, respektive s ustanovením § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, požaduje po žalovaném částku ve výši 19 520,25 Kč. Před poskytnutím peněžních prostředků žalobkyně z informací od žalovaného a z předložených listin (soud v zájmu hospodárnosti odkazuje na odůvodnění rozsudku) zjistila příjmy žalovaného ve výši 86 766 Kč, výdaje ve výši 18 497 Kč, a dále si vyžádala informace z veřejných registrů, zejména SOLUS, NRKI, ISIR.

12. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, podle odst. 2 téhož ustanovení při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 88 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru osoby oprávněné poskytovat spotřebitelský úvěr se mohou vzájemně informovat o údajích o dluzích, které vypovídají o úvěruschopnosti spotřebitele, prostřednictvím databáze spravované právnickou osobou, která a) zpracovává údaje o spotřebitelích za účelem posuzování jejich úvěruschopnosti, b) poskytuje přístup k těmto údajům osobám oprávněným poskytovat spotřebitelský úvěr, c) umožňuje osobám oprávněným poskytovat spotřebitelský úvěr se sídlem nebo skutečným sídlem v jiném členském státě Evropské unie přístup k těmto údajům za stejných podmínek jako osobám se sídlem nebo skutečným sídlem v České republice, d) nepodmiňuje přístup osob oprávněných poskytovat spotřebitelský úvěr k těmto údajům oprávněním takové osoby k činnosti banky, zahraniční banky nebo spořitelního a úvěrního družstva, e) zachovává ohledně získaných údajů mlčenlivost a chrání je před zneužitím a f) uveřejní podmínky přístupu osob oprávněných poskytovat spotřebitelský úvěr k těmto údajům způsobem umožňujícím dálkový přístup, podle odst. 2 téhož ustanovení je poskytovatel povinen k údajům získaným o spotřebiteli z databáze podle odstavce 1 přistupovat tak, jako by šlo o údaje, které získal od spotřebitele sám. Poskytovatel může údaje o spotřebiteli získané prostřednictvím databáze podle odstavce 1 využít výhradně pro vyhodnocení předpokladů řádného splácení jeho dluhů, zejména ke splnění povinností podle § 85 a 86, podle odst. 3 téhož ustanovení poskytovatel informuje spotřebitele v souladu se zákonem upravujícím ochranu osobních údajů o svém záměru vyhledávat o spotřebiteli údaje v databázi podle odst. 1.

15. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle závěrů vyslovených v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 (který v daném ohledu vychází a ztotožňuje s již dříve vyslovenými závěry vyloženými v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru a nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud, který v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, zdůraznil, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti. Ve své argumentaci odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, který dovodil, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu, za což mu může podle Nejvyššího správního soudu Česká obchodní inspekce v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání smluvního vztahu. Ústavní soud uzavřel, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

18. Výše citované závěry se plně uplatní na právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.

19. Soud dále vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Ústavní soud rovněž dospěl k závěru, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o.z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

20. Podle odborné literatury „Řádným prověřením úvěruschopnosti ze strany poskytovatele se rozumí komplexní prověřování objektivní schopnosti spotřebitele splnit povinnost ke splacení úvěru, jak je smlouvou definována, s výsledkem, že není důvodná pochybnost o této schopnosti spotřebitele (srov. s § 3 odst. 1 písm. c) SpotřÚ). Přitom jde o porovnání v součinnosti se spotřebitelem zjištěných běžných příjmů a výdajů spotřebitele s výsledkem, že je v jeho možnostech plnit sjednané splátky. …. Poskytovatel se nesmí spokojit jen s čestným prohlášením spotřebitele, aniž by je prověřoval (viz rozsudek NS z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018), vždy musí zjišťovat nejen aktuální a předpokládané příjmy, ale i výdaje spotřebitele.“ (srov. SVOBODA, Karel. Ke splatnosti dluhu z úvěru, u kterého nedošlo k prověření úvěruschopnosti spotřebitele. Soudní rozhledy, 2025, č. 7-8, s. 221.).

21. Soud v projednávaném případě dospěl k závěru( a to odlišně od názoru vysloveného ve věci sp. zn. , spisová značka, ), že z důkazů předložených žalobkyní vyplývá, že žalobkyně neposoudila s odbornou péčí schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně ohledně příjmové stránky žalovaného vycházela z informací poskytnutých žalovaným, které byly včleněny do listiny nazvané „hodnocení klienta“, a které, jak bylo zjištěno, si žalobkyně nijak neověřila, vyjma nájemních smluv a příjmových dokladů, když i zde měla být obezřetnější, neboť ve všech případech jde o smlouvy o nájmu neurčitou a pokud jde o příjmové doklady- na místě vylo si vyžádat spíše výpisy z účtu žalovaného. Rovněž tak daňové přiznání za rok 2019 nevypovídá nic o příjmech žalovaného v září 20120, takže opět měly být vyžádány alespoň výpisy z účtu, aby byly i další příjmy žalovaného z podnikání nějak ověřeny. K žádnému prověření ze strany žalobkyně tak nedošlo – neboť z , Anonymizováno, , Anonymizováno, za rok , Anonymizováno, nemohl být ověřen stálý příjem žalovaného a už vůbec ne skutečnost, že ze mzdy žalovaného nejsou strhávány žádné srážky na jeho další závazky, jak žalobkyně tvrdila na výzvu soudu. Pokud jde o výdaje žalovaného, tyto zjistila opět pouze z prohlášení žalovaného a pouze obecně ve výši 3 860 Kč, což je částka odpovídající jeho životního minimu, tzn. nikoliv skutečným výdajům, a žalovaným tvrzené částce, kterou měl vynakládat na bydlení (, částka, !) - za tím účelem si měla vyžádat opět od žalovaného především výpisy z účtu alespoň za tři měsíce. Žalobkyně pravidelné a obvyklé výdaje žalovaného nespecifikovala ani nijak neověřila, přestože skutečné životní výdaje, včetně těch na bydlení, které zpravidla odčerpávají významnou část měsíčních příjmů jednotlivce (popř. domácnosti), a do nichž patří i výdaje s bydlením související (voda, teplo, plyn, elektřina), mohou významně přesáhnout žalovaným uvedenou částku. Ani to však žalobkyně nijak neprověřila (a spokojila se s obecným (nepodloženým a nepříliš hodnověrným) tvrzením žalovaného. Žalobkyně tedy nezískala informace, které by jí ve svém souhrnu poskytly spolehlivý a ucelený obraz o poměrech žalovaného, resp. o jeho schopnosti úvěr splácet (a nakonec splatit), na čemž nic nemění ani to, že žalovaný měl v rámci smluvní dokumentace prohlásit (a stvrdit), že důkladně posoudil svoji majetkovou situaci, že je schopen úvěr splácet apod. Taková prohlášení jsou – ve vztahu k zákonné povinnosti žalobkyně (poskytovatele spotřebitelského úvěru) vyplývající z § 86 ZSÚ – bez jakéhokoliv významu. Ze záznamů z registru NRKI bylo u spotřebitele vypočteno CBS skóre ve výši 409, které spadá do kategorie II. Tato kategorie odpovídá nadprůměrné platební morálce a středně nízkému riziku nesplácení; skóre se přitom nachází v horní části tohoto pásma, což ukazuje na celkově příznivé historické chování v úvěrových registrech. Výpis z registru SOLUS (import ze dne 16. 9. 2020) je prázdný, tj. neobsahuje žádnou evidenci dlužné částky, prodlení ani úvěrových produktů, což je údaj neutrální – nevypovídá o negativní platební morálce, ale zároveň neposkytuje věřiteli prakticky žádné informace o splácení závazků mimo registry bank a leasingových společností. Při současném hodnocení registrů tak lze uzavřít, že spotřebitel nemá evidováno prodlení a jeho CBS skóre 409 odpovídá nadprůměrné platební disciplíně. Prázdný výpis SOLUS však znamená, že věřitel neměl k dispozici širší informace o platební historii mimo NRKI/BRKI. Žalobkyně jako věřitelka měla postupovat obezřetněji a doplnit posouzení schopnosti splácet o další informace (§ 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru) o skutečné schopnosti spotřebitele závazek splácet, což neučinila, jak je uvedeno výše.; především pak zcela rezignovala na ověření výdajové stránky žalovaného i s přihlédnutím k tomu, že žalovanému byl vyplacen dne 26. 2. 2020 úvěr ve výši 147 000 Kč.

22. V souladu s ustálenou judikaturou má soud za to, že schopnost spotřebitele splatit úvěr se presumuje v situaci, kdy spotřebiteli po odečtení peněžní částky, potřebné na řádné splácení, zbývají pravidelné dostatečné prostředky v jeho obvyklém rozpočtu. Žalobkyně měla analyzovat příjmovou i výdajovou stránku rozpočtu, což evidentně neučinil, nemohla tak postupovat s odbornou péčí. V řízení bylo prokázáno, že v rámci předsmluvních povinností žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti, což má za následek neplatnost smluvního vztahu podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Soud k neplatnosti přihlédl i bez námitky žalovaného z úřední povinnosti (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či nález Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18).

23. Lze uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, když posouzení úvěruschopnosti neprovedla řádně. Žalobkyně uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jednala v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Jejímu jednání tak nelze přiznat právní ochranu. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (srov. rozhodnutí NS sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

24. S ohledem na to, že mezi účastníky uzavřená smlouva o úvěru je neplatná, byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta. Nadto soud dodává, že v důsledku toho, že se uchýlil k řečenému závěru ohledně platnosti smlouvy jako takové, nezabýval se již pro nadbytečnost a zájmu zachování zásady hospodárnosti a efektivnosti správností výpočtu její výše provedeného žalobkyní v žalobě a ni jejímu případnému rozporu s dobrými mravy.

25. Žalovaný byl ve věci plně úspěšný, měl by proto podle výsledku sporu právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, ani žádné nepožadoval, soud vyslovil, že se mu náhrada nákladů řízení nepřiznává.