21 C 7/2026

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Bohdanou Parýzkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., Anonymizováno IČO žalobkyně Anonymizováno Adresa žalobkyně Anonymizováno Anonymizováno Jméno advokáta Anonymizováno Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, Anonymizováno Datum narození žalovaného Anonymizováno Adresa žalovaného o 63 544,44 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částky 25 000 Kč se zákonným úrokem prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 25 000 Kč od 14. 8. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky 38 544,44 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 341,67 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 835,63 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 25 000 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení ve výši 12 % a úrokem ve výši 12 % ročně z částky 25 000 Kč od 17. 6. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 63 544,44 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, uzavřela s žalovaným dne 18. 9. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota na základě které poskytla žalovanému v hotovosti finanční prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit celkem ve 18měsíčních splátkách po 3 043 Kč, a to spolu s poplatkem ve výši 29 772 Kč do 18. 3. 2025. Úroková sazba činila 12 % ročně. Žalovaný sjednané částky řádně a včas nehradil, respektive neuhradil jednu jedinou splátku. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025, s účinností k 28. 4. 2025, byla shora uvedená pohledávka postoupena žalobkyni. Žalobkyně požaduje uhradit jistinu úvěru ve výši 25 000 Kč; dlužný poplatek ve výši 26 044,44 Kč, smluvní pokutu ve výši 12 5000 Kč, kapitalizované úroky ve výši 1 835,63 Kč, kapitalizované zákonné úroky ve výši 341,67 Kč a dále smluvní úrok z dlužné jistiny ve výši 12 % ročné od 17. 6. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 29. 4. 2025 do zaplacení.

2. K výzvě soudu pak žalobkyně doplnila tvrzení stran zkoumání schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalovaný byl dotázán na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřeny oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně rovněž ověřila z insolvenčního rejstříku, zda není vůči žalovanému vedeno insolvenční řízení. Nebyl zde žádný důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, které uvedl v zákaznické kartě.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání na den datum, ke kterému se žalobkyně dostavila; žalovaný se bez předchozí omluvy nedostavil. Proto bylo v souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř“), jednáno v jeho nepřítomnosti.

4. Ze zákaznické karty – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 18. 9. 2023 soud zjistil, že žalovaný požádal právní předchůdkyni žalobkyně společnost právnická osoba o spotřebitelský úvěr – zápůjčku ve výši 80 000 Kč a uvedl podstatné údaje ke své osobě, tj. že je svobodný, žije spolu s rodiči a jeho dosažené vzdělání je základní. Žije ve vlastním bytě, je majitelem auta a má Anonymizováno vyživovací povinnost. Rovněž uvedl příjmy, které sestávaly z příjmu ze zaměstnání od zaměstnavatele Anonymizováno Anonymizováno ve výši částka měsíčně, dále uvedl další čistý příjem domácnosti ve výši částka, který nikterak nedoložil. Výdaje byly uvedeny ve výši částka měsíčně. Z karty se dále podává, že žalovaný nemá žádný další úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Uvedené skutečnosti byly ověřeny z výplatních pásek za měsíce červenec a srpen 2023 s tím, že žalovaný byl zaměstnán od datum.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 18. 9. 2023 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu a poplatky v měsíčních splátkách; dále byly zjištěny skutečnosti uvedené v žalobě. Ze smlouvy se rovněž podává, že zákazník potvrzuje, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka, které jsou obsahem zákaznické karty. Nedílnou součástí smluv byly i obchodní podmínky, respektive smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru. Dále má soud za prokázáno, při absenci protichůdného tvrzení ze strany žalovaného, a to z přehledu plateb, že žalovaný nezaplatil na shora uvedenou pohledávku ničeho.

6. Z předžalobní upomínky ze dne 29. 7. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl mimo jiné obeznámen s tím, že pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla postoupena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní na základě smlouvy ze dne 28. 4. 2025, a to oznámením o postoupení pohledávky ze dne 28. 4. 2025; ke sdělení žalobkyně doložila podací lístek, a to ze dne 22. 5. 2025 a ze dne 30. 7. 2025.

7. Na základě zjištění učiněných při provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

8. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 18. 9. 2023 uzavřena smlouva o úvěru, a to po předchozí žádosti žalovaného a žalobkyní provedeném posouzení, zda je žalovaný schopen úvěr řádně splácet, tj. jaké má příjmy a výdaje, o čemž mimo jiné učinil žalovaný prohlášení. Na základě předmětné smlouvy předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč, který si v hotovosti převzal v den při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit žalobkyni prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek spolu s poplatky a úroky. Žalovaný však svým smluvním povinnostem nedostál, když žalobkyni řádně neuhradil na úvěr dle stanoveného splátkového kalendáře. Stejně tak se platební morálka žalovaného nezměnila ani po zaslané předžalobní výzvě.

9. K výzvě soudu pak žalobkyně doplnila tvrzení stran zkoumání schopnosti žalovaného úvěr splácet. Uvedla, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce, právnická osoba, jako poskytovatel zápůjčky, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 84 – § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (resp. zápůjčku), a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy o zápůjčce č. hodnota. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného ze dne 18. 9. 2023 a byly ověřeny doklady uvedenými v části „Ověřené dokumenty“. Tuto skutečnost potvrzuje i předmětná Smlouva, ve které je přímo uvedeno: „Zákazník rovněž potvrzuje, že Anonymizováno před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka – tyto jsou obsahem Zákaznické karty.“ Následně, po vyhodnocení získaných informací, byla teprve s žalovaným uzavřena Smlouva o zápůjčce. Ze zákaznické karty ze dne 20. 4. 2022 se podává, že právní předchůdce žalobkyně ověřil před uzavřením Smlouvy o zápůjčce č. hodnota majetkovou situaci žalovaného z výplatní pásky 7,8/2023 a pracovní smlouvy. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl, zejména že je zaměstnán na plný pracovní úvazek jako operátor výroby, jeho měsíční příjem činí částku ve výši částka, což spolu s příjmy domácnosti ve výši částka činí částka, je Anonymizováno, má Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno, má základní vzdělání a má Anonymizováno Anonymizováno povinnost, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti a jeho výdaje činí částka. S ohledem na výši jeho příjmu a výši požadované zápůjčky dospěl právní předchůdce žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet tuto zápůjčku je dostatečná.

10. Po právní stránce smlouvu uzavřené mezi účastníky soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle ustanovení § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

12. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Ústavní soud rovněž dospěl k závěru, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o.z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného jako spotřebitele.

13. Řádným prověřením úvěruschopnosti ze strany poskytovatele se rozumí komplexní prověřování objektivní schopnosti spotřebitele splnit povinnost ke splacení úvěru, jak je smlouvou definována, s výsledkem, že není důvodná pochybnost o této schopnosti spotřebitele (srov. s § 3 odst. 1 písm. c) SpotřÚ). Přitom jde o porovnání v součinnosti se spotřebitelem zjištěných běžných příjmů a výdajů spotřebitele s výsledkem, že je v jeho možnostech plnit sjednané splátky. …. Poskytovatel se nesmí spokojit jen s čestným prohlášením spotřebitele, aniž by je prověřoval (viz rozsudek NS z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018), vždy musí zjišťovat nejen aktuální a předpokládané příjmy, ale i výdaje spotřebitele.“ (srov. SVOBODA, Karel. Ke splatnosti dluhu z úvěru, u kterého nedošlo k prověření úvěruschopnosti spotřebitele. Soudní rozhledy, 2025, č. hodnota-8, s. 221.).

14. Navíc je třeba vycházet nejen z ověřených údajů o příjmech a o skutečných nákladech žadatele, nýbrž i o výdajích osob žijících s ním ve společné domácnosti (včetně doložení jejich výše), bez toho lze těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost splácet (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1017/2024 ze dne 28. 5. 2024). Anonymizovaný odstavec Anonymizovaný odstavec 17. Soud tedy v tomto ohledu má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně v posuzovaném případě nepostupovala s odbornou péčí, jelikož částečně vycházela toliko z objektivně nedoložených osobních prohlášení dlužníka zejména o jeho osobních a majetkových poměrech. Výdaje žalovaného byly v hodnotícím formuláři uvedeny částkou částka měsíčně, aniž by byly jakkoli konkretizovány. Rovněž bylo konstatováno, že žalovaný nemá žádnou další zápůjčku u jiné společnosti. Žalobkyně ve formuláři sice zaškrtla, že uvedené skutečnosti byly ověřeny z výplatních pásek za období červenec a srpen 2023, nicméně tyto listiny soudu doloženy nebyly. V tomto ohledu lze proto konstatovat, že se jedná o zcela neadekvátní prověření poměrů žalovaného ze strany žalobkyně, když vycházela toliko z příjmů za dva měsíce, když žalovaný byl v době poskytnutí úvěru zaměstnán pouze 2 měsíce. Uvedené se týká především skutečnosti, že právní předchůdkyně žalobkyně od žalovaného toliko získala informace o jejích výdajích, tzn. toliko tvrzení, která však nebyla nikterak žalovaným konkrétně doložena (k tomu viz srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018); to vše vedlo k závěru, že právě výdaje jsou zásadními ukazateli pro vyhodnocování úvěruschopnosti. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře právní předchůdkyní žalobkyně k hodnocení klienta (navíc neúplné), aniž je zřejmé, na jakém základě byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Obezřetnost a důslednost právní předchůdkyně žalobkyně při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem k tomu, že žalovaný konstatoval u prvně uzavřené smlouvy, že má již závazky plynoucí z jiných úvěrových či zápůjčních smluv, které měsíčně splácí prostřednictvím splátek, a dále i s ohledem k nereálným (smyšleným) údajům uvedeným ze strany žalovaného, byť současně (na obecném formuláři) prohlásil, že jsou pravdivé a úplné. Jen těžko lze uvěřit tvrzení, že žalovaný s přihlédnutím k jeho věku má toliko měsíční výdaje ve výši částka, tj. výdaje spojené s úhradou závazků plynoucích ze smluv, s bydlením (nájemné včetně záloh, údržba vlastního bydlení, výše vyživovací povinnosti), stravou, ošacením, úhradou provozních nákladů a poplatků či volnočasových aktivit. Uvedené zjevně totiž neodpovídá reálným nákladům dospělé osoby. Za relevantní podklad pro posouzení úvěruschopnosti nelze považovat ani tvrzení o tzv. dalších příjmech domácnosti ve výši částka uvedené v zákaznické kartě. Tento údaj není nijak konkretizován, není doložen žádnými důkazními prostředky a nevyplývá z něj, zda, v jakém rozsahu a na jakém právním základě by tyto prostředky byly žalovanému skutečně k dispozici pro splácení závazku. Zohlednění takového neurčitého a neověřeného údaje by pak fakticky popíralo smysl zákonné povinnosti věřitele provést řádné a odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

18. Lze uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, když posouzení úvěruschopnosti neprovedla řádně. Žalobkyně proto uzavřením smluv o spotřebitelském úvěru jednala v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Jejímu jednání tak nelze přiznat právní ochranu. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (srov. rozhodnutí NS sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost předmětných smluv o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud k neplatnosti přihlédl i bez námitky žalovaného z úřední povinnosti (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či nález Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18).

19. S ohledem na to, že mezi účastníky uzavřená smlouva o úvěru je neplatná, má žalobkyně právo pouze na vydání částky 25 000 Kč, představující bezdůvodné obohacení na straně žalovaného podle ustanovení § 2991 o. z., která byla žalovanému vyplacena a kterou žalobkyni nevrátil podle ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, a to v době přiměřené možnostem žalovaného. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byla na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru původním věřitelem poskytnuta částka 25 000 Kč, a to v hotovosti v den podpisu smlouvy, přičemž žalovaný na poskytnutý úvěr nezaplatil žádnou splátku. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by původnímu věřiteli nebo žalobkyni na dluh splnil více, že mu povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč, představující jistinu úvěru ze dne 18. 9. 2023- výrok I., ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).

20. Tím, že žalovaný dosud žalobkyni dosud ničeho nevydal, dostal se do prodlení se splněním peněžitého závazku dle § 1968 o. z. a vedle práva na vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni vzniklo též právo požadovat úrok z prodlení podle ustanovení § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od 14. 8. 2025, když žalobkyně v rámci předžalobní výzvy stanovila dodatečnou lhůtu k zaplacení dlužné částky do 13. 8. 2025.

21. O splatnosti závazku žalovaného tak musel rozhodnout podle § 87 odst. 2 z. s. ú., podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům, soud. Splatnost soud stanovil podle § 87 odst. 2 z. s. ú. s přihlédnutím k § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř., v délce tří dnů, neboť žalovaný ke svým současným sociálním a majetkovým poměrům, které by odůvodňovaly určení lhůty jiné, ničeho netvrdil ani neprokázal.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a contrario, když ve věci úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly, ani žádné náklady řízení nepožadoval. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Děčíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li povinnost, uložená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.