21 C 83/2025

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Bohdanou Parýzkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., Anonymizováno IČO žalobkyně Anonymizováno Adresa žalobkyně Anonymizováno Anonymizováno Jméno advokáta Anonymizováno Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , Anonymizováno Datum narození žalované Anonymizováno Adresa žalované o 28 444,10 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 845 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 13 845 Kč od 9. 10. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky 14 599,10 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 559,71 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 18 444,10 Kč od 2. 8. 2022 do zaplacení ve výši 15 % a s úrokem 15 % ročně z částky 15 267,15 Kč od 2. 8. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalované se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 28 444,10 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., uzavřela s žalovanou dne 5. 11. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalované možnost čerpat úvěr až do sjednané výše 20 000 Kč. Z tohoto úvěrového limitu byly žalované dne 5. 11. 2021 vyplaceny prostředky ve výši 16 887 Kč, a to bezhotovostním převodem ve prospěch účtu obchodníka na koupi ve smlouvě sjednaného zboží. Žalovaná se zavázala z vyčerpané částky účelově vázaného úvěru hradit ve prospěch právního předchůdce žalobkyně minimální měsíční platby, a to vždy do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku. Za poskytnutý úvěr se žalovaná zavázala hradit smluvní úrok ve výši sjednané ve smlouvě. Současně byla povinna hradit také poplatky a náklady. Žalovaná na předmětnou pohledávku zaplatila toliko částku 3 042 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 11. 2023 byla shora uvedená pohledávka postoupena žalobkyni. Žalobkyně požaduje uhradit jistinu úvěru ve výši 15 267,15 Kč, dlužný poplatek ve výši 3 176,95 Kč smluvní pokutu ve výši 10 000 Kč; kapitalizovaný úrok ve výši 1 559,71 Kč, dále smluvní úrok z částky 15 267,15 Kč ve výši 15 % ročné od 2. 8. 2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 18 444,10 Kč od 2. 8. 2022 do zaplacení.

2. K výzvě soudu pak žalobkyně doplnila tvrzení stran zkoumání schopnosti žalované úvěr splácet. Žalovaná byla dotázána na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřeny oproti dokladům vyžádaných od žalované. Právní předchůdce žalobkyně rovněž nahlédl do veřejných rejstříků. Průměrný měsíční příjem žalované činil 7 720 Kč, výdaje činily 3 860 Kč, žalovaná tak měla celkem měsíčně 3 860 Kč disponibilních finančních prostředků, tedy dostatek pro splácená úvěru s předpokládanou splátkou 1 014 Kč měsíčně s tím, že na bydlení nevynakládá ničeho.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, ; žalovaná se bez předchozí omluvy nedostavila. Proto bylo v souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř“), jednáno v její nepřítomnosti.

4. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalovaná předložila občanský průkaz, byla lustrována v registru SOLUS, v insolvenčním rejstříku, v registru CRIF, byl ověřen příjem ve výši 7 720 Kč měsíčně, náklady na bydlení jsou uvedeny částkou 0 Kč, stejně jako hypotéka a jiné závazky a splátky úvěrů; jako rozdíl příjmů a výdajů je uvedena částka 7 720 Kč.

5. Z výpisu z účtu žalobkyně vyplynulo, že dne 5. 11. 2021 byly vyplaceny peněžní prostředky ve výši 16 887 Kč na účet obchodníka , právnická osoba, . (nákup zboží). Podle přehledu žalovaná zaplatila toliko tři splátky po 1 014 Kč, tedy 3 042 Kč.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne 5. 11. 2021 vyplynuly skutečnosti uvedené v žalobě. O uzavření smlouvy nebylo mezi účastníky sporu. Žalobkyně svůj závazek ze smlouvy splnila, když žalované úvěr poskytla, a to účelově na nákup zboží ve výši 16 887 Kč.

7. Výzvou ze dne 1. 8. 2022 žalobkyně zesplatnila úvěr a zároveň vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, jak soud zjistil z odstoupení od smlouvy.

8. Z předžalobní upomínky ze dne 23. 9. 2024, která byla žalované odeslána dne 24. 9. 2023, soud zjistil, že žalovaná byla mimo jiné obeznámena s tím, že pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla postoupena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní na základě smlouvy ze dne 7. 11. 2023. Dále byla upozorněna na to, že pokud dlužnou částku v lhůtě do 8. 10. 2024 nezaplatí, tato bude uplatněna soudní cestou.

9. Po právní stránce smlouvu uzavřenou mezi účastníky soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle ustanovení § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

11. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Ústavní soud rovněž dospěl k závěru, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o.z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného jako spotřebitele.

12. Řádným prověřením úvěruschopnosti ze strany poskytovatele se rozumí komplexní prověřování objektivní schopnosti spotřebitele splnit povinnost ke splacení úvěru, jak je smlouvou definována, s výsledkem, že není důvodná pochybnost o této schopnosti spotřebitele (srov. s § 3 odst. 1 písm. c) SpotřÚ). Přitom jde o porovnání v součinnosti se spotřebitelem zjištěných běžných příjmů a výdajů spotřebitele s výsledkem, že je v jeho možnostech plnit sjednané splátky. …. Poskytovatel se nesmí spokojit jen s čestným prohlášením spotřebitele, aniž by je prověřoval (viz rozsudek NS z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018), vždy musí zjišťovat nejen aktuální a předpokládané příjmy, ale i výdaje spotřebitele.“ (srov. SVOBODA, Karel. Ke splatnosti dluhu z úvěru, u kterého nedošlo k prověření úvěruschopnosti spotřebitele. Soudní rozhledy, 2025, č. , hodnota, -8, s. 221.).

13. Navíc je třeba vycházet nejen z ověřených údajů o příjmech a o skutečných nákladech žadatele, nýbrž i o výdajích osob žijících s ním ve společné domácnosti (včetně doložení jejich výše), bez toho lze těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost splácet (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1017/2024 ze dne 28. 5. 2024).

14. Soud v projednávaném případě dospěl k závěru z důkazů předložených žalobkyní, které soud provedl při ústním jednání, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila s odbornou péčí schopnost spotřebitele (žalované) splácet poskytnutý úvěr, když vycházela z údajů od žalované a tyto dle svého tvrzení ověřila z předložených dokladů, které však ani neoznačila. Jak vyplývá z provedeného dokazování, předchůdce žalobkyně jako poskytovatelka spotřebitelského úvěru zjistila sice výši příjmů žalované (aniž by však zjišťovala povahu a podmínky jejího případného z zaměstnaneckého vztahu – např. zda je sjednán na dobu určitou či neurčitou), ale zcela rezignovala na zjištění a prověření jejích skutečných výdajů, nákladů a závazků. Předchůdce žalobkyně nijak neprověřovala, kde žalovaná bydlí, jaké jsou její osobní poměry, zda a kolik má vyživovacích povinností, jaké jsou skutečné náklady na bydlení včetně nákladů na služby spojené s bydlením, kde je pracoviště žalované, jaké jsou její náklady na dojíždění do zaměstnání, nežádala předložení výpisů z účtů, aby posoudila, zda a z jakých důvodů neprovádí pravidelné platby, například na sázení apod. Prověření příjmů a výdajů žalované tak soud hodnotí jako zcela povrchní a nedostatečné. V souladu s ustálenou judikaturou má soud za to, že schopnost spotřebitele splatit úvěr se presumuje v situaci, kdy spotřebiteli po odečtení peněžní částky, potřebné na řádné splácení, zbývají pravidelné dostatečné prostředky v jeho obvyklém rozpočtu. Žalobkyně měla analyzovat příjmovou i výdajovou stránku tohoto rozpočtu, což neučinila. Výpis z insolvenčního rejstříku předložen nebyl, stejně tak výpisy z dostupných rejstříků – bankovní a nebankovní registry, SOLUS, NALUS apod. V řízení bylo prokázáno, že v rámci předsmluvních povinností původní věřitel nepostupoval s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti, což má za následek neplatnost smluvního vztahu podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Soud k neplatnosti přihlédl i bez námitky žalované z úřední povinnosti (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či nález Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18).

15. Lze uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, když posouzení úvěruschopnosti neprovedla řádně. Žalobkyně uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jednala v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Jejímu jednání tak nelze přiznat právní ochranu. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (srov. rozhodnutí NS sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

16. S ohledem na to, že mezi účastníky uzavřená smlouva o úvěru je neplatná, má žalobkyně právo pouze na vydání částky 13 845 Kč (16 887 Kč poskytnuto, 3 042 Kč žalovanou uhrazeno), představující bezdůvodné obohacení na straně žalované podle ustanovení § 2991 o. z., která byla žalované vyplacena a kterou žalobkyni nevrátila podle ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, a to v době přiměřené možnostem žalované - výrok I., ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. (výrok II.)

17. O splatnosti závazku žalované musel rozhodnout podle § 87 odst. 2 z. s. ú., podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Splatnost soud stanovil podle § 87 odst. 2 z. s. ú. s přihlédnutím k § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř., v délce tří dnů, neboť žalovaná ke svým současným sociálním a majetkovým poměrům, které by odůvodňovaly určení lhůty jiné, ničeho netvrdila ani neprokázala.

18. Tím, že žalovaná dosud žalobkyni ničeho nevydala, dostala se do prodlení se splněním peněžitého závazku dle § 1968 o. z. a vedle práva na vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni vzniklo též právo požadovat úrok z prodlení podle ustanovení § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od 9. 10. 2024, když žalobkyně v rámci předžalobní výzvy stanovila dodatečnou lhůtu k zaplacení dlužné částky do 8. 10. 2024.

19. Žalovaná měla v řízení převážně úspěch, žádné náklady řízení jí však podle obsahu spisu nevznikly, soud proto vyslovil, že se jí náhrada nákladů řízení nepřiznává (ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario).