21 C 87/2022

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Bohdanou Parýzkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení smluvní pokuty ve výši 10 313 Kč

I. Žaloba na zaplacení smluvní pokuty ve výši 10 313 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 10 313 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet formou pravidelných měsíčních splátek po 1 500 Kč včetně sjednané roční zápůjční úrokové sazby, nicméně své povinnosti řádně nedostál, a proto žalobkyně zesplatnila celý úvěru ke dni [datum]. Žalobkyni tak vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru, a to za dobu od [datum] do [datum] ve výši 10 313 Kč. Co se týče základu nároku, o tomto bylo rozhodnuto zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka], přičemž žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 22 919 Kč, kterou žalovaný uhradil právě dne [datum]. Žalobkyně zároveň k výzvě soudu doplnila tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, tj. jakým způsobem prověřovala jeho příjmy a výdaje.

2. Žalovaný se k meritu věci nevyjádřil. Toliko podal odvolání, v rámci kterého zdůraznil, že ve vztahu k žalobkyni nemá žádný závazek, vše včetně nákladů již zaplatil, jak bylo stanoveno rozsudkem zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka].

3. Soud ve věci rozhodl rozsudkem dne [datum], č. j. [číslo jednací], kterým žalobě ve vztahu k žalovanému zcela vyhověl. K odvolání žalovaného byl však tento rozsudek zrušen a vrácen k dalšímu řízení, a to usnesením [název soudu] ze dne [datum], č. j. [číslo jednací] Odvolací soud v odůvodnění usnesení mimo jiné uvedl, že soud prvního stupně nesprávně rozhodoval o nároku plynoucím ze smlouvy o spotřebitelském úvěru bez nařízení jednání, jelikož žalobkyně ničeho netvrdila a nedoložila o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy, kdy se jí tak mělo dostat v tomto ohledu poučení. Soud si měl následně vyhodnotit, zda došlo k řádnému zkoumání úvěruschopnosti či nikoli, což má vliv na platnost uzavření smlouvy a především požadovanou smluvní pokutu. Zároveň se soud nezabýval správností výpočtu výše smluvní pokuty provedeného žalobkyní, potažmo platností ujednání o smluvní pokutě.

4. V dalším řízení soud v souladu s pokyny odvolacího soudu za účelem zjištění, zda žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost u účastníka před uzavřením úvěrové smlouvy a zda je nárokovaná smluvní pokuta platně ujednána včetně následného posouzení její výše, nařídil jednání na den [datum] a provedl níže uvedené důkazy. Žalobkyně po předchozí řádně a včasné omluvě se k jednání nedostavila a souhlasila s projednáním věci bez její přítomnosti. Žalovaný zaslal omluvu z nařízeného jednání prostřednictvím dne [datum], přičemž doložil potvrzení o pracovní neschopnosti od [datum] do [datum]. Soud nicméně shledal tuto omluvu za nikoli včasnou, neboť byla soudu doručena až týden po konaném jednání. Proto soud jednal podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř“), v nepřítomnosti účastníků.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] včetně příloh [anonymizováno] podmínky a formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru platný od [datum] soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr do výše 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu včetně úroku ve výši 21,55 % ročně, a to v 25 měsíčních splátkách po 1 500 Kč, celkem tedy 37 500 Kč Součástí smlouvy jsou úvěrové podmínky a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. V druhé části smlouvy, a to na čtvrté straně smlouvy popsané zhusta malým písmem, bylo mj. v [anonymizováno] bodu 2 písm. b) ujednáno, že žalobkyně má v případě nesplacení úvěru nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru, a to za každý den prodlení. Ze smlouvy rovněž vyplývá, že žalovaný ke své osobě uvedl podstatné údaje včetně příjmů a výdajů, přičemž příjmy měl [částka] čistého a výdaje na bydlení ve výši [částka] měsíčně. Dále žalovaný uvedl, že je ženatý, má [anonymizována dvě slova] povinnosti, [anonymizováno] v [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [částka] [anonymizováno]. První strana smlouvy byla žalovaným podepsána a podpis byl opatřen ověřovací doložkou umístěnou na druhé straně smlouvy. Žalovaný smlouvu podepsal rovněž na konci smlouvy, tj. na straně šesté. Žalovaný však předepsané splátky dle žalobkyní doložené tabulky umoření, respektive přehledu splátek řádně a včas nesplácel, jak ostatně vyplynulo z listiny označené jako bonita smlouvy.

6. Z upomínky ze dne [datum] a ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně žalovaného opakovaně upomínala k úhradě předepsaných splátek, s jejichž zaplacením se dostal do prodlení. Zároveň byl upozorněn na možnost zesplatnění a vyúčtování ujednané smluvní pokuty.

7. Z výpočtu smluvní pokuty soud zjistil, že žalobkyně vyčíslila smluvní pokutu z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 22 919 Kč od [datum] do [datum], tj. od prvního dne prodlení s úhradou dlužné částky do dne jejího uhrazení.

8. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] včetně dodejky soud zjistil, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k zaplacení dlužné částky, tj. smluvní pokuty ve výši 10 313 Kč, a to ve lhůtě do sedmi dnů od odeslání předmětného dopisu. Žalovaný byl upozorněn na to, že v opačném případě bude pohledávka vymáhána soudní cestou. Výzva byla žalobkyní odeslána téhož dne.

9. Z listin označených jako závazky, výdaje a příjmy spotřebitele včetně čestných prohlášení ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný neuvedl žádné závazky vůči třetím osobám [anonymizováno] úhrady [anonymizováno]. Není s ním vedeno žádné exekuční řízení a nehrozí mu insolvence. Co se týče výdajů, tak výdaje na bydlení a související s bydlením má žalovaný ve výši [částka], splátky úvěrů (vč. úvěrů ze stavebního spoření) má ve výši [částka] a další běžné pravidelné měsíční výdaje ho vyjdou na [částka]. Žalovaný rovněž uvedl, že je ženatý a ve společné domácnosti žijí další dvě osoby. Jeho příjmy sestávají ze mzdy ve výši [částka] a dalších příjmů ve výši [částka]. Žalovaný rovněž čestně prohlásil, že tyto skutečnosti jsou úplné a pravdivé, což stvrdil svým podpisem. Z daňového [anonymizováno] za rok [rok] pak vyplynulo, že dílčí základ daně ze samostatné činnosti žalovaného za rok [rok] činil [částka].

10. Z výpisu z centrální evidence exekucí žalovaného a jeho manželky ze dne [datum] soud zjistil, že ani jeden z nich nemá v předmětné evidenci záznam. Z výpisu z insolvenčního rejstříku žalovaného a jeho manželky učiněného dne [datum] soud zjistil, že ani s jedním z nich není vedeno insolvenční řízení. Z potvrzení finančního úřadu o neexistenci daňových nedoplatků ze dne [datum] soud zjistil, že ve vztahu k žalovanému jakožto daňovému subjektu nejsou k datu [datum] evidovány žádné daňové nedoplatky.

11. Z informativního výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že žalovaný [anonymizována čtyři slova] a [anonymizováno]), jehož součástí je [anonymizována tři slova] k [anonymizováno], a [anonymizováno] v [anonymizováno] [obec], [katastrální uzemí], a to [anonymizováno 5 slov] [role v řízení].

12. Z výpisu z účtu žalovaného jsou pak patrné provedené transakce za období [datum] až [datum] a konečný zůstatek tohoto období, který dokládá, že žalovaný disponuje finančními prostředky.

13. Z listiny označené jako posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze dne [datum] pak soud zjistil, že žalobkyně dospěla k závěru, že s ohledem na zjištěné majetkové poměry je žalovaný schopen úvěr zcela řádně splácet.

14. Z rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], soud zjistil, že zdejší soud rozhodoval o nároku z titulu shora uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum], přičemž soud dospěl k závěru, že předmětná smlouva byla uzavřena v souladu s § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a jako smlouva spotřebitelská dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Proto byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 22 919 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 419 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 21,55 % ročně z částky 18 419 Kč od [datum] do zaplacení. Přičemž přiznaná částka 22 919 Kč sestává z dlužné jistiny ve výši 18 419 Kč a dlužného úroku (dluhu na splátkách) ve výši 4 500 Kč.

15. Na základě zjištění učiněných při provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

16. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Před samotným uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, když tento podepsal čestné prohlášení ohledně jeho příjmů, výdajů a závazků, které sdělil žalobkyni a tato je zanesla do příslušných formulář. Tyto skutečnosti žalovaný doložil příslušnými listinami. Zároveň sama žalobkyně provedla jistá šetření v rámci dostupných evidencí a rejstříků ohledně jeho solventnosti. Na základě citované smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr do výše 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit spolu s úrokovým navýšením 21,55 % ročně, a to v 25 měsíčních splátkách po 1 500 Kč Celkem se tak zavázal zaplatit žalobkyni 37 500 Kč. Nedílnou součástí smlouvy jsou rovněž úvěrové podmínky a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Žalovaný však své povinnosti nedostál a předepsané splátky nehradil řádně a včas, a to ani přes opakované výzvy ze strany žalobkyně a upozornění, že pokud tak neučiní, dojde k zesplatnění celého úvěru a nárokování si smluvní pokuty. Jelikož žalovaný i přesto ničeho nezaplatil, podala žalobkyně následně žalobu ke zdejšímu soudu, o které bylo rozhodnuto v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka], přičemž soud shledal, že smlouva o úvěru byla uzavřena platně a žalobě vyhověl. Žalovanému tak byla uložena povinnost uhradit žalovanou částku 22 919 Kč včetně příslušenství, kterou již zcela uhradil. Tím, že žalovaný neuhradil dlužnou částku včas, tj. před podáním žaloby a dostal se ohledně jejího zaplacení do prodlení, vznikla mu dle smluvního ujednání [anonymizována tři slova] písm. b) povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru, a to za každý den prodlení. Tuto žalobkyně uplatňuje za období od [datum] do [datum] ve výši 10 313 Kč, tj. od prvního dne prodlení s úhradou dlužné částky do dne jejího uhrazení. K jejímu uhrazení byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou, v rámci které byl seznámen s dalším postupem žalobkyně, tedy že dojde k soudnímu vymáhání dlužné částky, nicméně na tuto nereagoval a ničeho neuhradil.

17. Po právní stránce soud posoudil právní vztah vzniklý mezi žalobkyní a žalovaným podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přičemž se zároveň tento právní poměr mezi účastníky řízení řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ z. s. ú.“). Soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je platná, jelikož žalobkyně soudu dotvrdila a doložila, že dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 ve spojení s ust. § 75 z. s. ú., tedy že náležitě a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně zevrubně popsala, jakým způsobem a z jakých zdrojů tyto informace stran žalovaného čerpala, jak je posuzovala a vše i patřičně doložila listinnými důkazy. Žalobkyně prověřila potřebné údaje k prověření schopnosti žalovaného úvěr řádně splácet zejména z dokladů a informací získaných od žalovaného (daňové přiznání, potvrzení finančního úřadu o neexistenci daňových nedoplatků, výpis z bankovního účtu žalovaného), a zároveň i z databází poskytující ucelený náhled na bonitu žalovaného (výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku a výpis z katastru nemovitostí). Žalovaným sdělené výdaje pak navíc odpovídají zcela obvyklým nákladům a nejedná se o zjevně zkreslené částky, které by byly ze strany žalovaného úmyslně uvedeny z důvodu splnění podmínek pro poskytnutí úvěru. Navíc výše úvěru není objektivně, potažmo v porovnání s obdobnými případy z praxe ohledně částek čerpaných úvěrů, nikterak vysoká. V tomto směru soud poukazuje na to, že v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] byla v dané věci, v rámci níž bylo rozhodováno o samotné jistině včetně úroku z titulu úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum], tato předběžná otázka již soudem jednou posuzována. Soud se tak v předmětné věci (nárokované smluvní pokutě z titulu úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum]) řídil i zásadou stanovenou v ust. § 13 o. z., kdy každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky. Proto má vzhledem k výše uvedenému za to, že žalobkyně dostatečně zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalovaného, čímž dostála své zákonné vinnosti. K tomu závěru tedy soud dospěl jak v intencích citované zásady jednotného rozhodování, tak i na základě vlastního vyhodnocení a uvážení předběžné otázky.

18. Následně se soud zabýval předmětem nárokovaným žalobou, tj. ujednáním ohledně smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny ve výši 10 313 Kč za období specifikované výše, která byla sjednána dle § 2048 a násl. o. z., přičemž dospěl k závěru, že tato nebyla mezi účastníky sjednána platně. Smluvní pokuta byla ujednána na čtvrté straně úvěrové smlouvy, kdy je však tato část smlouvy, začínaje na straně třetí a konče na straně šesté, zhusta popsána relativně malým písmem, a to navíc v sekci, která není nikterak jako celek nadepsána, toliko v zápatí je uvedeno, že se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru. Text na jedné straně listu je rozložen do dvou sloupců, přičemž jeho jednotlivé části jsou rozděleny do článků uvozených římským číslem s nadpisem, které se pak dále dělí na očíslované odstavce, což se dle názoru soudu musí běžnému spotřebiteli jevit přinejmenším jako nepřehledné a ujednání ohledně smluvní pokuty tak v daném textu zcela zanikne a splývá s dalším obsahem. Soud má navíc za to, že žalobkyně s významem tohoto ujednání žalovaného nijak blíže neseznámila, když o smluvní pokutě není ničeho uvedeno hned na první straně smlouvy (první části smlouvy), dávající přehled o stěžejních ujednáních týkajících se úvěru (tj. výše poskytnutého úvěru, výše a počet splátek, zápůjční úroková sazba), kde by dle názoru soudu měla být uvedena i předmětná sankce v podobě smluvní pokuty a její výše, jelikož bezesporu nejde o méně důležité ujednání, než která jsou v této části smlouvy zmíněna. Je pravdou, že posuzované ujednání o smluvní pokutě je zmíněno ve druhé příloze smlouvy o úvěru, nicméně tato příloha, ač je součástí smlouvy, není primární listinou, z níž by měly být patrné a pro spotřebitele přehledně shrnuté zásadní skutečnosti ohledně smluvního ujednání.

19. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013 sp. zn. I. ÚS 3512/11 v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu nebo jiné obdobně znevýhodňující ustanovení zásadně nemůže být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné. [ulice] podmínky ve spotřebitelských smlouvách tak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl věřitel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou. Pokud tak i přesto věřitel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Byť je z důkazu zřejmé, že smluvní pokuta včetně její výše je součástí samotné smlouvy, není tato uvedena na její první straně (první části smlouvy), kde je připojen podpis žalovaného, navíc úředně ověřený, ale v dalším jejím hutném textu. Proto je dle hodnocení soudu třeba nahlížet optikou učiněných závěrů Ústavního soudu i na situaci, kdy žalobkyně ujednání o smluvní pokutě sice neskryla do obchodních podmínek, ale přímo do textu smlouvy, však do té její části (druhá část smlouvy), která je psána zhusta malým písmem a bez jakéhokoliv uvození nadpisem, aby z uvedeného bylo patrné, že se nejedná kupříkladu o všeobecné úvěrové podmínky. Ač je tato informace konstatována až v samém závěru smlouvy, je dle soudu opětovně uvedena v nepřehledné formě a je lehce přehlédnutelná. Ani takovému ujednání tedy soud nemůže přiznat právní ochranu, a to především za situace, kdy je ze smlouvy patrno, že byla uzavřena adhezním způsobem dle § 1798 odst. 2 o. z., když byla uzavřena za použití formuláře, a současně se žalovaným jakožto spotřebitelem.

20. Předmětné ujednání tak soud v souladu s § 580 o. z. považuje za neplatné, k čemuž přihlédl i bez návrhu (§ 588 o. z.). Proto byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta. Nadto soud dodává, že v důsledku toho, že se uchýlil k řečenému závěru ohledně platnosti ujednání smluvní pokuty, nezabýval se již pro nadbytečnost a zájmu zachování zásady hospodárnosti a efektivnosti správností výpočtu její výše provedeného žalobkyní.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 300 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za jeden úkon dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (podání odvolání ze dne [datum]).

22. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jiný postup nebyly shledány důvody.