22 C 140/2026

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Valentou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o 201 723,75 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky částka s příslušenstvím nad rámec příslušenství přiznaného výrokem I shora zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se jako právní nástupkyně právnická osoba. domáhala na žalovaném částka s příslušenstvím z titulu dluhu ze smlouvy o úvěru č. IBAN ze dne datum. Ten se skládá z dlužné jistiny ve výši částka, poplatků částka, a dále příslušenství.

2. Soud zjistil z dále uvedené úvěrové smlouvy, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba. uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o úvěru č. IBAN, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba. zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši částka s tam uvedenou splatností.

3. Poskytnutí úvěrové jistiny datum má soud za prokázané z listiny – transakční historie (podklady pre súdne konanie) a výpisu z účtu žalovaného.

4. Z platební historie (podklady pre súdne konanie) a výpisu z účtu žalovaného se podává, že žalovaný na dluh uhradil celkem částka.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek se podává, že uvedená pohledávka za žalovaným byla i s příslušenstvím smluvně postoupena žalobkyni smlouvou ze dne datum, o čemž byl žalovaný vyrozuměn, jak se podává z přípisu z téhož dne a potvrzení o jeho doručení.

6. Žalobkyně žalovaného k zaplacení peněžních prostředků, tedy i jistiny, vyzvala dopisem ze dne datum ve lhůtě „nyní“ a tento dopis žalovanému odeslala dne datum, jak se podává z tohoto dopisu a dokladu o odeslání zásilky.

7. Na předžalobní upomínku žalovaný nikterak nereagoval, jak se podává z předžalobní upomínky, potvrzení o jejím doručení a z tvrzení žalobkyně.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v tehdy platném znění (dále též jen „z.s.ú.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 86 z.s.ú. (1) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

13. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

16. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

17. Po skutkové stránce má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba. jako věřitel v rámci své podnikatelské činnosti uzavřela se žalovaným jako dlužníkem v postavení spotřebitele dne datum smlouvu, na jejímž základě poskytla žalovanému částku částka, kterou se jí žalovaný zavázal dohodnutým způsobem vrátit s úrokem a sjednanými poplatky. Žalovaný však svůj závazek porušil. Právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba. eviduje vůči žalovanému dlužné částky shora specifikované. Žalovaný zaplatil pouze částka.

18. Po právní stránce soud vzniklý vztah posoudil jako smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2395 o. z., v režimu příslušných ustanovení z.s.ú. Na jejím základě se žalobkyně, jež pohledávku nabyla postoupením podle § 1879 a násl. o. z., domáhala vrácení peněžních prostředků, jež žalovaný získal, a to včetně úroku a poplatků v dohodnuté výši.

19. Z provedeného dokazování však nevyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba. učinila zadost povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 z.s.ú. a před sjednáním spotřebitelského úvěru řádně posoudila úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného).

20. Podle odborné literatury „Řádným prověřením úvěruschopnosti ze strany poskytovatele se rozumí komplexní prověřování objektivní schopnosti spotřebitele splnit povinnost ke splacení úvěru, jak je smlouvou definována, s výsledkem, že není důvodná pochybnost o této schopnosti spotřebitele (srov. s § 3 odst. 1 písm. c) SpotřÚ). Přitom jde o porovnání v součinnosti se spotřebitelem zjištěných běžných příjmů a výdajů spotřebitele s výsledkem, že je v jeho možnostech plnit sjednané splátky. …. Poskytovatel se nesmí spokojit jen s čestným prohlášením spotřebitele, aniž by je prověřoval (viz rozsudek NS z datum, sp. zn. spisová značka), vždy musí zjišťovat nejen aktuální a předpokládané příjmy, ale i výdaje spotřebitele.“ (srov. Anonymizováno, Anonymizováno. Ke splatnosti dluhu z úvěru, u kterého nedošlo k prověření úvěruschopnosti spotřebitele. Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno, č. hodnota-Anonymizováno, s. Anonymizováno.).

21. Navíc je třeba vycházet nejen z ověřených údajů o příjmech a o skutečných nákladech žadatele, nýbrž i o výdajích osob žijících s ním ve společné domácnosti (včetně doložení jejich výše), bez toho lze těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost splácet (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka ze dne datum).

22. Žalobkyně sice tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba. jako poskytovatelka úvěru s odbornou péčí prověřovala tvrzení žalovaného ohledně příjmů a výdajů za účelem ověření jeho úvěruschopnosti před poskytnutím finančních prostředků. Soud má však za to, že žalobkyně toto tvrzení neprokázala.

23. Z potvrzení úvěruschopnosti klienta se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba. zjistila u žalovaného úvěr ve výši splátky částka měsíčně. Z potvrzení o výši příjmu se podává, že měl ověřený příjem od zaměstnavatele průměrný měsíční čistý příjem částka, ale že má jen smlouvu do dobu určitou do datum (čili ani na dobu kratší 6 měsíců). Z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu pak vyplývá, že sám žalobce uváděl měsíční čistým příjem částka měsíčně (ty doložil), ostatní příjmy částka, nemá žádné splátky mimo ČS a. s., nájem u cizí osoby činí částka (bez jakékoliv specifikace či ověření) a další výdaje má částka.

24. Žalobce-věřitel nese důkazní břemeno, že splnil povinnost posoudit úvěruschopnost. Věřitel, který tvrdí, že spotřebitel i tak splácet mohl, musí toto tvrzení podložit konkrétními důkazy. Pokud ji nesplní, nebo je neprokáže, musí soud zkoumat, zda v době uzavření smlouvy existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného dluh splácet. Tak tomu bylo i v projednávaném případě. Žalobkyně přitom u jednání soudu dne datum nové skutečnosti v tomto směru netvrdila a důkazy k tomu neoznačila, byť byla v tomto směru poučena soudem podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. a o negativních následcích nevyhovění takové výzvě soudu.

25. Podle rozsudku sp. zn. spisová značka ze dne datum Nejvyšší soud uvedl: „V rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka, od jehož závěrů dovolací soud neshledal důvody se odklonit, Nejvyšší soud dovodil, že „smlouvu o spotřebitelském úvěru nelze považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele; musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet (resp. že mu úvěr neměl být poskytnut)“. Poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud výsledky posouzení úvěruschopnosti vylučují důvodné pochybnosti o tom, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet (srov. dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, a ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

26. V projednávané věci úvěrující banka porušila povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 větě první a odst. 2 větě první zákona č. 257/2016 Sb. tím, že neověřila žalovaným deklarované výdaje. To však k závěru o neplatnosti smlouvy nevede. I kdyby poskytovatel úvěru vůbec neprověřil úvěruschopnost spotřebitele, na platnost smlouvy by to nemělo žádný vliv, pokud finanční poměry dlužníka (úvěrovaného) v době uzavření smlouvy umožňovaly úvěr splácet. Rozhodující tedy je, zda finanční poměry žalovaného v době uzavření smlouvy nevykazovaly důvodné pochybnosti úvěr ve výši částka ve sto šesti měsíčních splátkách (jak se podává z úvěrové smlouvy) splatit. Skutečnosti, z nichž soud vycházel – jediný zdroj příjmů ve výši necelých částka měsíčně čistého zaručeného ani ne na dobu následujících 6 měsíců od uzavření smlouvy, nikterak neověřené výdaje žalovaného (natož osob s ním příp. žijících ve společné domácnosti) – vylučují právní závěr o neexistenci důvodných pochybností týkajících se jeho schopnosti úvěr splácet.

27. Z uvedených důvodů je proto spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná (viz též § 87 odst. 1 z.s.ú.); k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení žalovaného vyčíslil soud částkou částka a představuje rozdíl mezi částkou, kterou právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba. jako poskytovatelka úvěru žalovanému poskytla (částka) a částkou, kterou jí žalovaný uhradil (částka) (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka, ze dne datum).

28. Postoupení pohledávky má oporu v § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění.

29. Z vyložených důvodů soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni zbývající částku dlužné jistiny jako náhradu za bezdůvodné obohacení v penězích. Čas plnění povinnosti vydat bezdůvodné obohacení získané přijetím peněžních prostředků na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru neplatné v důsledku porušení povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele (§ 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru) má odpovídat subjektivním možnostem spotřebitele, zejména jeho majetkovým a výdělkovým poměrům. Břemeno tvrzení a důkazní břemeno stran skutečností, na jejichž základě lze učinit závěr o možnostech spotřebitele vydat bezdůvodné obohacení, nese spotřebitel, neboť uvedená procesní břemena leží na tom účastníku řízení, který z existence skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Žalovaný přitom neúčastí u soudního jednání dne datum pro sebe zmeškal možnost být poučen podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby tvrdil a prokázal okolnosti, z nichž by soud mohl uzavřít, jaká doba k plnění je přiměřená jeho možnostem (§ 87 odst. 1 in fine z.s.ú.) a o negativních následcích nevyhovění takové výzvě soudu.

30. Žalovaným nebyly v řízení uplatněny jakékoliv skutečnosti stran jeho možností vrátit žalobkyni dosud nesplacené jistiny neplatně poskytnutých úvěrů. Ježto nebylo v řízení podkladu pro určení splatnosti dluhu na základě speciální úpravy plynoucí z § 87 odst. 1 věta třetí a odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, bylo namístě splatnost určit dle obecné právní úpravy plynoucí z § 1958 odst. 2 o. z.

31. Z provedeného dokazování pak vyplývá, že právní nástupkyně žalobkyně právnická osoba. vyzvala žalovaného k zaplacení peněžních prostředků, tedy i jistiny, z neplatně poskytnutého úvěru ve lhůtě „nyní“, a to dopisem ze dne datum, jejž žalovanému odeslala dne datum. Proto žalovaný měl v důsledku této výzvy (soud vyložil slovo „nyní“ jako bezodkladně, bez zbytečného odkladu nebo ihned) uhradit pohledávku do uplynutí lhůty k plnění v ní stanovené, tj. do dne datum (§ 573, § 1958 odst. 2 a § 1959 o. z.).

32. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně má nárok na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 o. z.) počítaného z částky dosud nevráceného bezdůvodného obohacení za období od splatnosti dne datum ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části pak soud žalobu zamítl.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka, přičemž tato částka představuje 36,74 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 68,37 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 31,63 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky částka za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně šesti paušálních náhrad výdajů po částka dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka. Soud neuznal jako účelně vynaložený náklad řízení právní úkon – písemné podání ze dne datum, neboť tyto okolnosti měla žalobkyně tvrdit a důkazy označit již v žalobě (dle judikatury).

34. Lhůtu k plnění soud stanovil v běžné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.). Povinnost k náhradě nákladů řízení je dle § 149 odst. 1 o. s. ř. třeba plnit k rukám advokáta žalobkyně. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li povinnost stanovená vykonatelným rozsudkem splněna, lze navrhnout výkon rozhodnutí nebo soudní exekuci.