22 C 154/2026

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Valentou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného o 57 771,81 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky částka s příslušenstvím nad rámec příslušenství přiznaného výrokem I zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném částka s příslušenstvím z titulu dluhu ze smlouvy o úvěru č. IBAN ze dne datum. Ten se skládá z dlužné jistiny ve výši částka, poplatků částka, a dále příslušenství.

2. Soud zjistil z dále uvedené úvěrové smlouvy, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru č. IBAN, na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout revolvingový úvěr ve výši částka s tam uvedenou splatností na jeho účet č. č. účtu.

3. Z dále uvedených dodatků soud zjistil, že následně na základě mezi stranami uzavřeného dodatku ke smlouvě o revolvingovém úvěru vedeného na úvěrovém účtu č. č. účtu uzavřeného dne: a. datum došlo k úpravě výše úvěrového limitu na částku částka (čl. 2.1 daného Dodatku), b. datum došlo k úpravě výše úvěrového limitu na částku částka (čl. 2.1 daného Dodatku), a to s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru až do výše tohoto limitu (revolvingový úvěr).

4. Poskytnutí úvěru v celkové výši částka má soud za prokázané z listiny – transakční historie (podklady pre súdne konanie) a výpisu z účtu žalovaného č. č. účtu, jakož i listiny - zoznam splátok úveru.

5. Z listin - zoznam splátok úveru a výpisu z účtu žalovaného č. č. účtu se podává, že žalovaný na dluh uhradil částka.

6. Žalobkyně upomínala o zaplacení dlužných částek z předmětného dluhu dopisem z datum, jak se podává z této upomínky.

7. Žalobkyně žalovaného k zaplacení peněžních prostředků, tedy i jistiny, vyzvala dopisem ze dne datum do dne datum a tento dopis žalovanému odeslala dne datum, jak se podává z tohoto dopisu a dokladu o odeslání zásilky.

8. Na předžalobní upomínku ze dne datum žalovaný nikterak nereagoval, jak se podává z předžalobní upomínky, potvrzení o jejím doručení z 20. 10 2025 a z tvrzení žalobkyně.

9. Soud vycházel jen z těch provedených důkazů, které jsou zmíněny v odůvodnění tohoto rozsudku. Z ostatních pro nadbytečnost – vzhledem k právnímu názoru soudu – nevycházel.

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v tehdy platném znění (dále též jen „z.s.ú.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 z.s.ú. (1) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 87 odst. 2 z.s.ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele, určí tuto dobu soud na návrh některé ze smluvních stran ….

16. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

17. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

20. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

21. Po skutkové stránce má soud za prokázané, že žalobkyně jako věřitelka v rámci své podnikatelské činnosti uzavřela se žalovaným v postavení spotřebitele dne datum smlouvu, na jejímž základě poskytla žalovanému částku částka, kterou se jí žalovaný zavázal dohodnutým způsobem vrátit s úrokem a sjednanými poplatky. Žalovaný však svůj závazek porušil. Žalobkyně eviduje vůči žalovanému dlužné částky shora specifikované. Žalovaný zaplatil pouze částka.

22. Po právní stránce soud vzniklý vztah posoudil jako smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2395 o. z., v režimu příslušných ustanovení z.s.ú. Na jejím základě se žalobkyně domáhala vrácení peněžních prostředků, jež žalovaný získal, a to včetně úroku a poplatků v dohodnuté výši.

23. Z provedeného dokazování však nevyplynulo, že žalobkyně učinila zadost povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 z.s.ú. a před sjednáním spotřebitelského úvěru řádně posoudila úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného).

24. Podle odborné literatury „Řádným prověřením úvěruschopnosti ze strany poskytovatele se rozumí komplexní prověřování objektivní schopnosti spotřebitele splnit povinnost ke splacení úvěru, jak je smlouvou definována, s výsledkem, že není důvodná pochybnost o této schopnosti spotřebitele (srov. s § 3 odst. 1 písm. c) SpotřÚ). Přitom jde o porovnání v součinnosti se spotřebitelem zjištěných běžných příjmů a výdajů spotřebitele s výsledkem, že je v jeho možnostech plnit sjednané splátky. …. Poskytovatel se nesmí spokojit jen s čestným prohlášením spotřebitele, aniž by je prověřoval (viz rozsudek NS z datum, sp. zn. spisová značka), vždy musí zjišťovat nejen aktuální a předpokládané příjmy, ale i výdaje spotřebitele.“ (srov. Anonymizováno, Anonymizováno. Ke splatnosti dluhu z úvěru, u kterého nedošlo k prověření úvěruschopnosti spotřebitele. Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno, č. hodnota-Anonymizováno, s. Anonymizováno.).

25. Navíc je třeba vycházet nejen z ověřených údajů o příjmech a o skutečných nákladech žadatele, nýbrž i o výdajích osob žijících s ním ve společné domácnosti (včetně doložení jejich výše), bez toho lze těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost splácet (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka ze dne datum).

26. Žalobkyně k výzvě soud doplnila, že před poskytnutím úvěru posuzovala úvěruschopnost žalovaného z hlediska jeho příjmů i výdajů. Tvrdila zejména, že žalovaný v žádosti o úvěru uvedl měsíční příjem ve výši částka od zaměstnavatele právnická osoba., přičemž tento příjem žalobkyně ověřila z výpisů z účtu žalovaného vedeného u žalobkyně. Dále uvedla, že prověřila stávající splátkové zatížení žalovaného prostřednictvím interních systémů, údajů z databází CCB, BRKI a NRKI, insolvenčního rejstříku, Centrální evidence exekucí a interní evidence klientů. Žalobkyně rovněž tvrdila, že předchozí splátkové zatížení žalovaného činilo částka, orientační splátka nového úvěru částka, celkové splátkové zatížení po poskytnutí úvěru částka, a že při započtení životních výdajů ve výši částka měsíčně mělo žalovanému zůstávat volné cash-flow ve výši částka. Soud však uzavírá, že tato tvrzení zůstala v rozhodné části nedostatečně konkrétně doložena. Žalobkyně nepředložila takové podklady, z nichž by bylo možno spolehlivě ověřit, jaké konkrétní údaje o příjmech, výdajích, vyživovacích povinnostech, způsobu bydlení, závazcích a platební morálce žalovaného měla při posuzování úvěruschopnosti k dispozici a jak byly tyto údaje promítnuty do výsledného závěru, že o schopnosti žalovaného úvěr splácet nevznikají důvodné pochybnosti. Zejména nebylo dostatečně doloženo složení částky předchozího splátkového zatížení, konkrétní výstupy z použitých registrů a databází ani způsob stanovení životních výdajů žalovaného částkou částka měsíčně. Pouhý obecný odkaz na interní systémy, registry a statistický či ekonomický model bez konkrétního zachycení vstupních údajů a výsledku posouzení soud nepovažuje za postačující k prokázání řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného.

27. Z vágních tvrzení žalobkyně nelze dovodit, jakými listinami přesně byla úvěruschopnost žalovaného posouzena, a jaké konkrétní údaje z nich byly zjištěny, vč. toho, jakými konkrétními listinami byly příjmy a výdaje žalovaného ověřeny. Žalobkyně se potom jednání soudu dne datum nezúčastnila. Zmeškala tím pro sebe možnost být poučena v tomto směru soudem podle § 118a odst. 3 o. s. ř. a o negativních následcích nevyhovění takové výzvě soudu.

28. Soud proto uzavřel, že žalobkyně jako úvěrující netvrdila rozhodující skutečnosti (tím méně je prokázala), že splnila povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 větě první a odst. 2 větě první zákona č. 257/2016 Sb.. I kdyby poskytovatel úvěru vůbec neprověřil úvěruschopnost spotřebitele, na platnost smlouvy by to nemělo žádný vliv, pokud finanční poměry dlužníka (úvěrovaného) v době uzavření smlouvy umožňovaly úvěr splácet.

29. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudek ze dne datum, sp. zn. spisová značka či sp. zn. spisová značka ze dne datum) však plyne, že „smlouvu o spotřebitelském úvěru nelze považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele; musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet (resp. že mu úvěr neměl být poskytnut)“. Poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud výsledky posouzení úvěruschopnosti vylučují důvodné pochybnosti o tom, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet (srov. dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, a ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

30. Rozhodující tedy je, zda finanční poměry žalovaného v době uzavření smlouvy nevykazovaly důvodné pochybnosti úvěr splácet. Žalobkyně nese důkazní břemeno, že žalobkyně splnila povinnost posoudit úvěruschopnost. Věřitel, který tvrdí, že spotřebitel i tak splácet mohl, musí toto tvrzení podložit konkrétními důkazy. Pakliže ji žalobkyně nesplnila, nebo to neprokázala, musí soud zkoumat, zda v době uzavření smlouvy existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného dluh splácet. Tak tomu bylo i v projednávaném případě vzhledem k shora uvedenému je. Žalobkyně přitom u jednání soudu dne datum nové skutečnosti v tomto směru netvrdila a důkazy k tomu neoznačila, byť byla v tomto směru již písemně poučena soudem podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. a o negativních následcích nevyhovění takové výzvě soudu.

31. Žalobkyně sice tvrdila, že žalovaný měl v době poskytnutí úvěru měsíční příjem částka a že po započtení splátek a životních výdajů měl mít dostatečné volné cash-flow, tato tvrzení však nebyla v potřebném rozsahu prokázána konkrétními podklady. Z provedeného dokazování nevyplynulo, jaké skutečné a ověřené výdaje žalovaného, případně osob s ním žijících ve společné domácnosti, žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti zohlednila, z čeho přesně dovodila částku životních výdajů částka měsíčně, ani jaké konkrétní závazky tvořily tvrzené předchozí splátkové zatížení žalovaného. Za tohoto stavu žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně rozhodné skutečnosti, že v době poskytnutí úvěru nebyly dány důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr řádně splácet. Právní závěr o neexistenci takových důvodných pochybností proto z provedeného dokazování učinit nelze.

32. Z uvedených důvodů soud uzavřel, že úvěr byl žalovanému poskytnut v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou z.s.ú. Smlouva je proto podle § 87 odst. z.s.ú. neplatná a soud k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu.

33. Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalovaného vyčíslil soud částkou částka a představuje rozdíl mezi částkou, kterou žalobkyně jako poskytovatelka úvěru žalovanému poskytla (částka – představuje celkový součet čerpání revolvingového úvěru) a částkou, kterou jí žalovaný uhradil (částka) (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka, ze dne datum).

34. Z vyložených důvodů soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni zbývající částku dlužné jistiny jako náhradu za bezdůvodné obohacení v penězích. Čas plnění povinnosti vydat bezdůvodné obohacení získané přijetím peněžních prostředků na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru neplatné v důsledku porušení povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele (§ 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru) má odpovídat subjektivním možnostem spotřebitele, zejména jeho majetkovým a výdělkovým poměrům. Břemeno tvrzení a důkazní břemeno stran skutečností, na jejichž základě lze učinit závěr o možnostech spotřebitele vydat bezdůvodné obohacení, nese spotřebitel, neboť uvedená procesní břemena leží na tom účastníku řízení, který z existence skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

35. Žalovaný v řízení netvrdil žádné skutečnosti o svých příjmových, majetkových či sociálních poměrech, z nichž by bylo možno dovodit, že okamžité či jednorázové vrácení nesplacené jistiny není přiměřené jeho možnostem. Za této situace nevznikl mezi stranami spor o dobu přiměřenou možnostem spotřebitele ve smyslu § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Namístě tak bylo určit splatnost dle obecné právní úpravy plynoucí z § 1958 odst. 2 o. z.

36. Z provedeného dokazování pak vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení peněžních prostředků, tedy i jistiny, z neplatně poskytnutých úvěrů do dne datum, a to dopisem ze dne datum, jejž žalovanému odeslala dne datum. Proto žalovaný měl v důsledku této výzvy uhradit pohledávku do uplynutí lhůty k plnění v ní stanovené, tj. do dne datum (§ 573, § 1958 odst. 2 a § 1959 o. z.).

37. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně má nárok na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 o. z.) počítaného z částky dosud nevráceného bezdůvodného obohacení za období od prvního dne prodlení, tj. ode dne datum ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

38. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

39. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Žalovaný měl podle poměru (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 64,85 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 35,15 %) ve věci právo na náhradu 29,7 % nákladů řízení, žádné účelně vynaložené náklady mu však nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

40. Lhůtu k plnění soud stanovil v běžné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li povinnost stanovená vykonatelným rozsudkem splněna, lze navrhnout výkon rozhodnutí nebo soudní exekuci.