22 C 185/2025

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Valentou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o 46 842,49 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 22 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 22 000 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 15 %, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Pokud jde o zaplacení 24 842,49 Kč s příslušenstvím, žaloba se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se jako právní nástupkyně , právnická osoba, domáhala na žalovaném zaplacení 46 842,49 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, . Ten se skládá z dlužné jistiny ve výši 22 000 Kč, dlužného poplatku 24 842,49 Kč, a dále příslušenství.Soud zjistil z úvěrové smlouvy, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu 25 000 Kč a „poplatek“ ve výši 26 910 Kč (skládající se z úroku ve výši 20 275 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru 1 500 Kč a částky za rozšířenou doplňkovou službu 5 135 Kč), to vše v 18 měsíčních splátkách po 2 884 Kč, s poslední splátkou ve výši 2 882 Kč. Úroková sazba činila 86 % ročně. Nedílnou součástí smlouvy byly i obchodní podmínky smlouvy (OPS). Žalovaný sice peněžní prostředky převzal, avšak jistinu dluhu řádně a včas ve lhůtě splatnosti zcela nesplatil.Z listiny – přehled plateb soud zjistil, že žalovaný uhradil na jistinu pouze , datum, částku 3 000 Kč.Uvedená pohledávka za žalovaným vč. příslušenství byla smluvně postoupena žalobkyni smlouvou ze dne , datum, , o čemž byl žalovaný vyrozuměn, jak se podává ze smlouvy o postoupení pohledávek, dopisu o vyrozumění o tom a k nim dokladů o doručení.Na předžalobní upomínku žalovaný nereagoval, jak se podává z předžalobní upomínky a potvrzení o jejím doručení a tvrzení žalobkyně.Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „OZ“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v tehdy platném znění (dále též jen „ZSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 ZSÚ (1) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 419 OZ je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.Podle § 580 odst. 1 OZ, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Podle § 588 OZ, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Podle § 1968 věty první OZ je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení.Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.Po skutkové stránce má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitelka, v rámci své podnikatelské činnosti, uzavřela s žalovaným jako dlužníkem v postavení spotřebitele dne , datum, smlouvu, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 25 000 Kč, kterou se jí žalovaný zavázal dohodnutým způsobem vrátit s úrokem a sjednanými poplatky. Žalovaný však svůj závazek porušil a zůstal právní předchůdkyni žalobkyně dlužen částky shora specifikované. Splatil na úvěr pouze 3 000 Kč.Po právní stránce soud vzniklý vztah posoudil jako smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2395 OZ, v režimu příslušných ustanovení ZSÚ. Na jejím základě se žalobkyně, jež pohledávku platně nabyla postoupením podle § 1879 a násl. OZ, domáhala vrácení peněžních prostředků, jež žalovaný získal, a to včetně úroku a poplatků v dohodnuté výši.Z provedeného dokazování však vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně neučinila zadost povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 ZSÚ a před sjednáním spotřebitelského úvěru řádně posoudila úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného). Žalobkyně tvrdila a prokázala zákaznickou kartou, že právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala tvrzení žalovaného ohledně příjmů a výdajů za účelem ověření jeho úvěruschopnosti před poskytnutím finančních prostředků. Zejména zjistila, a žalovaný tato tvrzení svým podpisem aproboval, a to že bydlí s rodiči, je příjemcem invalidního důchodu 7 309 Kč měsíčně, nemá žádné další úvěry ani závazky a své měsíční výdaje odhadl částkou 4 000 Kč měsíčně. Právní předchůdkyně však ověřila toliko příjem žalovaného, nikoliv však již jeho výdaje a spokojila se s tvrzeními žalovaného v tomto směru, aniž by je byla ověřila, třeba výpisy z účtu, byť sama uvedla, že žalovaný tvrdil, že účtem v bance disponuje. Zde mohla zjistit skutečné výdaje žalovaného, vč. bydlení aj.Soud proto uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 OZ, neplatná (viz též § 87 odst. 1 ZSÚ); k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 OZ). Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 OZ jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení žalované vyčíslil částkou 22 000 Kč, která představuje rozdíl mezi částkou, kterou žalobkyně žalovanému poskytla (25 000 Kč) a částkou, kterou jí žalovaný uhradil (3 000 Kč) (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, ).Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 87 odst. 1 in fine ZSÚ jako běžnou třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný neúčastí u soudního jednání pro sebe zmeškal možnost být poučen podle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby tvrdil okolnosti, z nichž by soud mohl uzavřít, jaká doba je přiměřená jeho možnostem, a o negativních následcích nevyhovění takové výzvě souduZ vyložených důvodů soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni zbývající částku dlužné jistiny jako náhradu za bezdůvodné obohacení v penězích. Ve zbývající části pak soud žalobu zamítl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení co do 6,06 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 53,03 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 46,97 %). Žádné mu však nevznikly.