22 C 193/2019

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl soudcem JUDr. Štěpánem Klapkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o vypořádání společného jmění manželů

I. Z věcí, jež měli účastníci ve společném jmění manželů, připadá do vlastnictví žalobkyně [značka automobilu] r.z. [anonymizováno] [VIN kód] v hodnotě 40 000 Kč.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na vyrovnání jeho podílu 20 000 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku.

III. Nařizuje se prodej pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], přičemž výtěžek prodeje bude rozdělen mezi účastníky rovným dílem.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet [název soudu] na náhradě nákladů řízení 12 555 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet [název soudu] na náhradě nákladů řízení 12 555 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou dne [datum] se žalobkyně domáhá vypořádání zaniklého společného jmění účastníků. Předmětem vypořádání po částečném zpětvzetí žaloby učinila pozemky parc. [číslo] [číslo] v [katastrální uzemí] a [značka automobilu] r.z. [anonymizováno] [VIN kód]. Uvedla, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum], rozsudek o rozvodu manželství nabyl právní moci dne [datum]. Za trvání manželství účastníci uzavřeli kupní smlouvu, na jejímž základě nabyli uvedené nemovitosti; kupní cena byla uhrazena ze společných prostředků. Za trvání manželství rovněž nabyli osobní automobil. Žalobkyně navrhla, aby nemovitosti byly přikázány do výlučného vlastnictví žalovaného, který nemovitosti užívá k bydlení, osobní automobil nechť je přikázán žalobkyni, která jej po rozvodu manželství užívá.

2. Žalovaný souhlasil s uplatněným způsobem vypořádání ve vztahu k osobnímu automobilu. Účastníci shodně uvedli, že vozidlo užívá žalobkyně, přičemž cena vozu podle stavu ke dni rozvodu i ke dni rozhodnutí činí 40 000 Kč. Žalovaný vyjádřil nesouhlas s návrhem žalobkyně ve vztahu k nemovitostem. Uvedl, že nemovitosti sice byly nabyty za trvání manželství účastníků, ovšem kupní cena nemovitostí byla v plném rozsahu uhrazena z výlučných prostředků žalovaného. Nemovitosti proto náleží do výlučného vlastnictví žalovaného. Žalovaný získal od bratra [jméno] [příjmení] [celé jméno žalobkyně] darem celkem 70 000 USD dne [datum], které užil k zaplacení kupní ceny nemovitostí ve výši 350 000 Kč. Žalovaný dále uvedl, že pokud by soud dospěl k závěru, že nemovitosti tvoří součást společného jmění manželů, nechť jsou přikázány do jeho výlučného vlastnictví; uvedl ovšem, že nemá dostatek finančních prostředků na zaplacení vypořádacího podílu žalobkyni.

3. Žalobkyně v replice k vyjádření žalovaného uvedla, že nemovitosti byly nabyty ze společných prostředků za trvání manželství. Prodávající měli v úmyslu převést nemovitosti oběma účastníkům, nikoli výlučně žalovanému. Kupní cena byla uhrazena tak, že 50 000 Kč bylo předáno prodávajícím v hotovosti a od roku [rok] zbývající část kupní ceny splácela žalobkyně tak, že z peněz poskytovaných za péči o pana [příjmení] si ponechávala polovinu, tj. částku 5 000 Kč, zbývající částí hradila kupní cenu.

4. Z rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] soud zjistil, že manželství účastníků bylo uzavřeno [datum], pravomocně rozvedeno bylo ke dni [datum].

5. Z kupní smlouvy se smlouvou o zřízení věcného břemene ze dne [datum] (č.l. 11) uzavřené mezi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako prodávajícími a žalovaným jako kupujícím soud zjistil, že jí kupující nabyl předmětné nemovitosti za cenu 350 000 Kč, prodávajícím bylo zřízeno věcné břemeno bydlení. V čl. III. smlouvy je uvedeno, že kupní cena byla uhrazena při podpisu smlouvy.

6. Z rozhodnutí [stát. instituce], [anonymizováno] ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie [obec] ze dne [datum] (č.l. 14) soud zjistil, že žalovanému bylo vydáno povolení k pobytu a přiznáno právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta EU na území České republiky.

7. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], [datum narození], soud zjistil, že nemovitosti manželé [příjmení] prodávali z důvodu neschopnosti se o ně nadále starat, v domě zůstali i po převodu nemovitostí bydlet v přízemí na základě věcného břemene. Kupní smlouvu sepisoval právní zástupce [anonymizováno] Mgr. [příjmení]. Kupní cena byla ve výši 50 000 zaplacena v hotovosti, uvedená částka byla užita k zaplacení [anonymizována dvě slova] p. [příjmení]. Tuto část kupní ceny předával p. [příjmení] žalovaný. Zbývající část kupní ceny splácela žalobkyně, kupní cenu splácela z prostředků získaných za péči o p. [příjmení].

8. Z výslechu syna účastníků [jméno] [příjmení] soud zjistil, že v nemovitostech bydlel s rodiči cca od 1. třídy ZŠ ([číslo]) do roku 2017, 2018, kdy se odstěhoval. V současné době jsou nemovitosti v užívání žalovaného. Nemovitosti nabyli účastníci od [jméno] a [jméno] [příjmení], to byli rodinní přátelé. K okolnostem nabytí nemovitostí svědek uvedl, že je rodiče nabyli za lepší cenu z důvodu přátelských vztahů a proto, že manželé [příjmení] zůstali v nemovitosti bydlet. V době pořízení nemovitostí účastníci neměli dost peněz. Žalobkyně pečovala o p. [příjmení], péče spočívala v pořizování nákupů, zajištění lékařů a v osobní péči včetně hygieny, a to několikrát týdně po dobu nejméně jednoho roku. Za tuto péči žalobkyni poskytovala„ babička“ (tj. paní [příjmení]) úplatu v hotovosti. Z této sjednané částky byla část strhávána, a to ve výši 5 000 Kč, na splátky kupní ceny nemovitostí. [příjmení] [příjmení] si vedla notýsek s přehledem o splátkách ceny a o platbách za péči.

9. Z výslechu [jméno] [příjmení], dcery manželů [příjmení], soud zjistil, že nemovitosti nabyli manželé [příjmení] v 70. letech za cca 20 000 Kč. Vzhledem ke zhoršení zdraví p. [příjmení] jej svědkyně nabádala k prodeji domu. Manželé [příjmení] byli s účastníky v přátelském vztahu, prodejem domu jim chtěli pomoci, neboť účastníci tehdy neměli kde bydlet. Částku 50 000 Kč jako část kupní ceny dostali manželé [příjmení] na úhradu [anonymizována dvě slova]. Před smrtí svědkyni p. [příjmení] sdělil, že žalobkyně řádně splácí kupní cenu nemovitostí, to svědkyni sdělila v roce 2016 i žalobkyně. Pokud jde o splátky, byly poskytovány měsíčně. Žalobkyně pečovala o p. [příjmení] po dobu cca 3-4 let, za to dostávala finanční úhradu.

10. Z výslechu žalobkyně soud zjistil, že žalovaný se přestěhoval do České republiky z Ukrajiny v roce [rok], žalobkyně s dcerou v roce [rok]. Tehdy se v kostele seznámili s manželi [příjmení], kteří jim po čase nabídli prodej nemovitostí s tím, že jejich děti nemovitosti nechtějí a [příjmení] nejsou již schopni se o dům starat. Kupní cena byla sjednána ve výši 350 000 Kč, první část byla poskytnuta v hotovosti ve výši 50 000 Kč a užita na [anonymizována dvě slova] p. [příjmení]. V textu kupní smlouvy je jako nabyvatel nemovitostí uveden pouze žalovaný, to inicioval Mgr. [příjmení] vzhledem k tomu, že tehdy žalobkyně nemohla v České republice nebýt nemovitost. Zbývající část kupní ceny byla splácena po 5 000 Kč měsíčně; uvedená částka byla strhávána z příspěvku na péči, již žalobkyně poskytovala p. [příjmení].

11. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že účastníky a manžele [příjmení] poznal v kostele v souvislosti s členstvím v církvi. Účastníci si vzali půjčku od sboru ve výši řádově desetitisíců, půjčka měla být poskytnuta ke splácení části kupní ceny za dům. Půjčka byla pro oba účastníky. Po letech od prodeje se svědek dozvěděl od dětí manželů [příjmení], že peníze byly užity na [anonymizována dvě slova] tato půjčka byla sboru církve splacena.

12. Ze sdělení [jméno] [příjmení] ze dne [datum] (č.l. 121) soud zjistil, že v roce [rok] či [rok] se na něj obrátil p. [příjmení], požádal jej o pomoc s převodem rodinného domu na manžele [celé jméno žalobkyně] se zřízením věcného břemene bydlení. Důvodem prodeje nemovitostí byla snaha získat finanční prostředky na úhradu nákladů, na přilepšení k důchodu, k zajištění lékařské péče a dále pomoc manželům [celé jméno žalobkyně] z důvodu přátelství dvou křesťanských rodin. Vzhledem k tomu, že příslušný katastrální úřad upozornil svědka, že podle devizového zákona nemohla tehdy nemovitosti nabýt žalobkyně, byl jako nabyvatel v kupní smlouvě uveden jen žalovaný. Při přípravě smlouvy hovořil p. [příjmení] o prodeji manželům [celé jméno žalobkyně], teprve na základě sdělení pracovníka katastrálního úřadu byla kupní smlouva vyhotovena jen na žalovaného, který měl v České republice povolení k pobytu a postavení rezidenta. Manželé [příjmení] chtěli prodat nemovitosti manželům [celé jméno žalobkyně].

13. Podle § 3028 odst. 2 o.z., není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle § 143 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/1964 Sb., společné jmění manželů tvoří majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka. Podle § 736 o.z., je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním. Dokud zúžené, zrušené nebo zaniklé společné jmění není vypořádáno, použijí se pro ně ustanovení o společném jmění přiměřeně. Podle § 740 o.z., nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění. Podle § 742 odst. 1 o.z., nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.

14. Soud se nejprve zabýval posouzením, zda věci tvořící předmět vypořádání jsou součástí společného jmění manželů. Soud s ohledem na přechodné ustanovení § 3028 odst. 2 o.z. uvedenou otázku posuzoval podle ustanovení § 143 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného v době, kdy účastníci věci nabyli.

15. Účastníci shodně uvedli, že vozidlo [anonymizováno] nabyli za trvání manželství, shodně navrhli konkrétní způsob vypořádání uvedené věci, uvedli, že hodnota vozu ke dni rozhodnutí podle stavu ke dni rozvodu i ke dni rozhodnutí činí 40 000 Kč. S ohledem na to soud dospěl k závěru, že vozidlo tvoří součást zaniklého společného jmění manželů a rozhodl v souladu s vůli účastníků tak, že jej přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně za vypořádací podíl odpovídající polovině hodnoty vozu. Soud uložil žalobkyni vyplatit žalovanému vypořádací podíl ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozsudku podle jejích platebních možností.

16. Pokud jde o vypořádání společného jmění manželů ve vztahu k předmětným nemovitostem, zabýval se soud s ohledem na obranu žalovaného nejprve posouzením, zda nemovitosti tvoří aktiva společného jmění manželů. K převodu nemovitostí z prodávajících, manželů [příjmení], na kupující došlo vkladem vlastnického práva do katastru nemovitostí na základě kupní smlouvy ze dne [datum]. V textu smlouvy je jako kupující označen výlučně žalovaný. Jak vyplývá z konstantní judikatury Nejvyššího soudu (viz např. rozsudek ze dne 19.4.2000 sp. zn. 22 Cdo 1658/98 uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11.1.2012, sp. zn. 31 Cdo 51/2010), věc pořízená za trvání společného jmění manželů z prostředků patřících výlučně jednomu z manželů se nestává předmětem společného jmění manželů, ale je ve výlučném vlastnictví toho, kdo ji takto pořídil, pokud byla věc zakoupena z výlučných zdrojů manžela, kdy ji manžel kupuje sám pro sebe a kdy se druhý z manželů na takové koupi nijak nepodílí. A contrario, byla-li věc nabyta za trvání společného jmění manželů, manžel ji nekoupil sám pro sebe či na její pořízení byly užity i jiné nežli výlučné zdroje manžela, pak věc tvoří aktivum společného jmění manželů. Judikatura dále dovozuje, že věc spadá do společného jmění manželů i v situaci, kdy ji kupuje jeden z manželů z výlučných zdrojů, ovšem kupujícími jsou oba manželé a oba jasně projeví vůli nabýt koupenou věc do společného jmění manželů. Tato vůle obou manželů je pak rozhodující z hlediska určení, zda věc patří či nepatří do společného jmění manželů.

17. V posuzované věci má soud za prokázané, že předmětné nemovitosti byly zakoupeny z finančních prostředků tvořících společné jmění manželů, přičemž vůlí manželů bylo nabýt nemovitosti do společného jmění; stejná byla i vůle prodávajících. Žalobkyně při výslechu uvedla, že první část kupní ceny byla poskytnuta v hotovosti ve výši 50 000 Kč a užita na [anonymizována dvě slova] p. [příjmení], zbývající část kupní ceny ve výši 300 000 Kč splatila žalobkyně po 5 000 Kč měsíčně tím, že jí byl oproti kupní ceně započítáván sjednaný příspěvek za péči o p. [příjmení]. Soud má uvedené skutečnosti za dostatečně prokázané. Přímý důkaz výpovědí žalobkyně byl podpořen uceleným souborem nepřímých důkazů, které podporují skutkový popis uvedený žalobkyní. Jak syn účastníků, tak dcera prodávajících a především samotná prodávající shodně uvedli, že mezi prodávajícími a žalobkyní byla sjednána dohoda o způsobu splácení zbývající části kupní ceny ve výši 300 000 Kč způsobem popsaným žalobkyní. V detailech (např. pokud jde o celkovou dobu péče žalobkyně o p. [příjmení] či způsob zajišťované péče) se sice výpovědi žalobkyně a svědků liší, s ohledem na časový odstup od popisované události to však soud nepovažuje za důvod snížení věrohodnosti jejich výpovědí. Za důkaz významné důkazní síly soud považuje výpověď prodávající ([jméno] [anonymizováno]), tedy osoby přímo účastné samotného převodu a splácení kupní ceny, jejíž výpověď se shodovala se skutkovou verzí žalobkyně.

18. K nabytí předmětných nemovitostí do společného jmění manželů směřovala i vůle obou manželů i vůle prodávajících. Jak vyplynulo z výpovědi žalobkyně, členů církve a [jméno] [příjmení], manželé [příjmení] byli s účastníky v přátelském vztahu, prodejem domu jim chtěli pomoci. Teprve z důvodu překážky dané tehdy platnými devizovými předpisy, o níž prodávající informoval pracovník katastrálního úřadu, byl v textu písemného vyhotovení kupní smlouvy uveden jako kupující toliko žalovaný. Jak uvedl [jméno] [příjmení], který sepsal písemný text kupní smlouvy, v roce [rok] či [rok] se na něj obrátil p. [příjmení] s žádostí o převod nemovitostí na manžele [celé jméno žalobkyně]. Rovněž při přípravě smlouvy hovořil p. [příjmení] o prodeji manželům [celé jméno žalobkyně].

19. Na základě uvedených skutečností má soud za jednoznačně prokázané, že kupní cena nemovitostí byla zaplacena ze zdrojů tvořících společné jmění manželů, přičemž vůlí obou manželů v době převodu nemovitostí bylo nabýt je společně, tedy do společného jmění. Vzhledem k tomu, že výše uvedené důkazy jednoznačně a uceleně prokazují uvedenou skutečnost, zamítl soud důkazní návrhy žalovaného (výslech bratra žalovaného a ukrajinského notáře), které byly navrženy k prokázání tvrzení, že bratr žalovaného mu daroval 70 000 USD Ani případný průkaz tohoto tvrzení by jakožto toliko nepřímo osvědčující obranu žalovaného nemohl vést k vyloučení důkazní verze, na níž je založeno soudní rozhodnutí.

20. Pokud jde o způsob vypořádání uvedeného aktiva společného jmění manželů, vycházel soud ze skutečnosti, že žalobkyně o nemovitosti nemá zájem, žalovaný nemá dostatek finančních prostředků na úhradu vypořádacího podílu nemovitostí (jejichž obvyklá cena činí 6 mil. Kč). Podle tvrzení účastníků nejsou nemovitosti reálně rozdělitelné, žalobkyně vyloučila eventualitu nabytí nemovitostí do podílového spoluvlastnictví a uvedla, že by ihned podala žalobu o jeho vypořádání. Vztahy mezi manžely jsou přitom natolik rozvrácené, že efektivní fungování spoluvlastnictví nelze očekávat. Vzhledem k tomu soudu nezbylo než nařídit prodej nemovitostí s tím, že výtěžek prodeje bude mezi účastníky rozdělen rovným dílem. Takový způsob vypořádání nevyplývá přímo z textu ustanovení § 740 o.z., nicméně teorie jej připouští (blíže viz komentář k cit. ustanovení, C. H. Beck 2020, 2. vydání). Soud vycházel při vypořádání společného jmění ze zásady rovných podílů účastníků, neboť v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti, které by opodstatňovaly odchýlení se od uvedené zásady.

21. Soud nerozhodoval o vypořádání„ [právnická osoba] s.r.o a [právnická osoba]“, v nichž je každý z účastníků společníkem, jak navrhoval žalovaný v podání ze dne [datum] (č.l. 51), neboť vztahy mezi společností a společníky či mezi společníky navzájem (žalovaný uvedl, že dluhy společností hradil výlučně on) nespadají do okruhu otázek řešených v rámci vypořádání společného jmění manželů. [příjmení] podíl, jak správně uvádí žalovaný v podání ze dne [datum], může být součástí společného jmění manželů (viz § 709 odst. 3 o.z., resp. § 143 odst. 2 občanského zákoníku z roku 1964), problematika jeho vypořádání se však vztahuje toliko k situaci, stal-li se jeden z manželů v době trvání manželství společníkem obchodní společnosti.

22. O náhradě nákladů rozhodl soud v souladu s aktuální judikaturou Ústavního soudu (viz nález ze dne ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 404/22) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesní úspěch účastníka totiž podle uvedené judikatury nelze odvozovat od výsledného způsobu vypořádání spoluvlastnictví. Výjimku z této zásady a z obecného použití § 142 odst. 2 o.s.ř. na řízení typu iudicium duplex by měly tvořit případy, kdy jde o obstrukční chování spoluvlastníka, účastník řízení se nezajímá o konstruktivní vyřešení věci nebo jde o šikanózní výkon práva. V daném případě žádná z takových skutečností nenastala.

23. O náhradě nákladů řízení státu soud rozhodl podle § 148 odst. 1 o.s.ř. v souladu s výsledkem řízení, a každému účastníku uložil nahradit sátu náklady řízení ve stejném rozsahu. Náklady řízení státu tvoří znalečné ve výši 25 110 Kč vyplacené znalci [celé jméno znalce] Náklady na znalecký posudek ke zjištění obvyklé ceny nemovitostí byly vynaloženy účelně, přestože zjištění obvyklé ceny nemovitostí nemělo vliv při rozhodování o konkrétním způsobu vypořádání společného jmění manželů. V době zadání znaleckého posudku totiž byl navrženým způsobem vypořádání přikázání nemovitostí žalovanému oproti vyplacení vypořádacího podílu žalobkyni.