22 C 216/2025

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Valentou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o 25 163 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 200 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 18 363 Kč s příslušenstvím zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se jako právní nástupkyně , právnická osoba, domáhala na žalovaném 25 163 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, . Ten se skládá z dlužné jistiny ve výši 12 069,93 Kč, dlužného poplatku 13 093,07 Kč, a dále příslušenství.

2. Soud zjistil z dále uvedené úvěrové smlouvy, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč s tam uvedenou splatností.

3. Z platební historie i tvrzení žalobkyně se podává, že žalovaný na dluh uhradil 6 800 Kč.

4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek se podává, že uvedená pohledávka za žalovaným byla i s příslušenstvím smluvně postoupena žalobkyni smlouvou ze dne , datum, , o čemž byl žalovaný vyrozuměn, jak se podává z přípisu z téhož dne a potvrzení o jeho doručení.

5. Žalobkyně žalovaného k zaplacení peněžních prostředků, tedy i jistiny, vyzvala dopisem ze dne , datum, ve lhůtě do , datum, a tento dopis žalovanému odeslala dne , datum, , jak se podává z tohoto dopisu a dokladu o odeslání zásilky.

6. Na předžalobní upomínku žalovaný nikterak nereagoval, jak se podává z předžalobní upomínky, potvrzení o jejím doručení a z tvrzení žalobkyně.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v tehdy platném znění (dále též jen „z.s.ú.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 86 z.s.ú. (1) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

12. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

15. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

16. Po skutkové stránce má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, jako věřitel v rámci své podnikatelské činnosti uzavřela se žalovaným jako dlužníkem v postavení spotřebitele dne , datum, smlouvu, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 15 000 Kč, kterou se jí žalovaný zavázal dohodnutým způsobem vrátit s úrokem a sjednanými poplatky. Žalovaný však svůj závazek porušil. Právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, eviduje vůči žalovanému dlužné částky shora specifikované. Žalovaný zaplatil pouze 6 800 Kč.

17. Po právní stránce soud vzniklý vztah posoudil jako smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2395 o. z., v režimu příslušných ustanovení z.s.ú. Na jejím základě se žalobkyně, jež pohledávku nabyla postoupením podle § 1879 a násl. o. z., důvodně domáhala vrácení peněžních prostředků, jež žalovaný získal, a to včetně úroku a poplatků v dohodnuté výši.

18. Z provedeného dokazování však nevyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, učinila zadost povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 z.s.ú. a před sjednáním spotřebitelského úvěru řádně posoudila úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného).

19. Podle odborné literatury „Řádným prověřením úvěruschopnosti ze strany poskytovatele se rozumí komplexní prověřování objektivní schopnosti spotřebitele splnit povinnost ke splacení úvěru, jak je smlouvou definována, s výsledkem, že není důvodná pochybnost o této schopnosti spotřebitele (srov. s § 3 odst. 1 písm. c) SpotřÚ). Přitom jde o porovnání v součinnosti se spotřebitelem zjištěných běžných příjmů a výdajů spotřebitele s výsledkem, že je v jeho možnostech plnit sjednané splátky. …. Poskytovatel se nesmí spokojit jen s čestným prohlášením spotřebitele, aniž by je prověřoval (viz rozsudek NS z , datum, , sp. zn. , spisová značka, ), vždy musí zjišťovat nejen aktuální a předpokládané příjmy, ale i výdaje spotřebitele.“ (srov. (, Anonymizováno, , , Anonymizováno, . Ke splatnosti dluhu z úvěru, u kterého nedošlo k prověření úvěruschopnosti spotřebitele. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , č. , hodnota, -, Anonymizováno, , s. , Anonymizováno, .)

20. Žalobkyně sice tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, s odbornou péčí prověřovala tvrzení žalovaného ohledně příjmů a výdajů za účelem ověření jeho úvěruschopnosti před poskytnutím finančních prostředků. Soud má však za to, že žalobkyně toto tvrzení neprokázala. Z vágních tvrzení žalobkyně nelze dovodit, jakými listinami přesně byla úvěruschopnost žalovaného posouzena, a jaké konkrétní údaje z nich byly zjištěny, ani jakými konkrétními listinami byly příjmy a výdaje žalovaného ověřeny, než to, že má příjem 3 0305 Kč ze zaměstnání (a že to bylo ověřeno výplatnicemi), avšak další čistý příjem 15 000 Kč měsíčně ověřen nebyl nikterak, ani není uvedeno, o jaký druh příjmu jde. Totéž se týká odhadovaných výdajů 3 000 Kč měsíčně, za situace, kdy žalovaný uvedl, že žije v nájmu – jde o zcela nevěrohodné tvrzení. Žalobkyně se potom jednání soudu dne , datum, nezúčastnila. Zmeškala tím pro sebe možnost být poučena v tomto směru soudem podle § 118a odst. 3 o. s. ř. a o negativních následcích nevyhovění takové výzvě soudu.

21. Soud proto uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, jako poskytovatelka úvěru dostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná (viz též § 87 odst. 1 z.s.ú.); k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení žalovaného vyčíslil soud částkou 8 200 Kč a představuje rozdíl mezi částkou, kterou právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, jako poskytovatelka úvěru žalovanému poskytla (15 000 Kč) a částkou, kterou jí žalovaný uhradil (6 800 Kč) (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, ).

22. Postoupení pohledávky má oporu v § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění.

23. Z vyložených důvodů soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni zbývající částku dlužné jistiny jako náhradu za bezdůvodné obohacení v penězích. Čas plnění povinnosti vydat bezdůvodné obohacení získané přijetím peněžních prostředků na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru neplatné v důsledku porušení povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele (§ 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru) má odpovídat subjektivním možnostem spotřebitele, zejména jeho majetkovým a výdělkovým poměrům. Břemeno tvrzení a důkazní břemeno stran skutečností, na jejichž základě lze učinit závěr o možnostech spotřebitele vydat bezdůvodné obohacení, nese spotřebitel, neboť uvedená procesní břemena leží na tom účastníku řízení, který z existence skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Žalovaný přitom neúčastí u soudního jednání dne , datum, pro sebe zmeškal možnost být poučen podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby tvrdil a prokázal okolnosti, z nichž by soud mohl uzavřít, jaká doba k plnění je přiměřená jeho možnostem (§ 87 odst. 1 in fine z.s.ú.) a o negativních následcích nevyhovění takové výzvě soudu.

24. Žalovaným nebyly v řízení uplatněny jakékoliv skutečnosti stran jeho možností vrátit žalobkyni dosud nesplacené jistiny neplatně poskytnutých úvěrů. Ježto nebylo v řízení podkladu pro určení splatnosti dluhu na základě speciální úpravy plynoucí z § 87 odst. 1 věta třetí a odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, bylo namístě splatnost určit dle obecné právní úpravy plynoucí z § 1958 odst. 2 o. z.

25. Z provedeného dokazování pak vyplývá, že žalobkyně žalovaného k zaplacení peněžních prostředků, tedy i jistiny, z neplatně poskytnutých úvěrů vyzvala dopisem ze dne , datum, ve lhůtě , datum, dní a že tento dopis žalovanému odeslala dne , datum, . Proto splatnost pohledávky žalobkyni nastala v důsledku této výzvy (po uplynutí lhůty k plnění , datum, stanovené ve výzvě žalobkyní) dne , datum, (§ 573 a § 1958 odst. 2 o. z.). Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně má nárok na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 o. z.) počítaného z částky dosud nevráceného bezdůvodného obohacení za období od splatnosti dne , datum, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části pak soud žalobu zamítl.

26. Lhůtu k plnění soud stanovil v běžné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.), dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení úspěšný co do 67 % právo na náhradu nákladů řízení v poměru 34 % z jejich celkové výše. Žádné mu však nevznikly.