22 C 76/2022

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Valentou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení [částka] s příslušenstvím z titulu neuhrazeného televizního poplatku, který byl žalovaný z pozice držitele televizního přijímače žalobkyni povinen platit podle zvláštního zákona v období [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo]. Žalovaný se bránil tím, že služby žalobkyně přestal užívat od [datum] pro nefunkčnost stávajícího signálu a přechodu na novou normu [anonymizováno] [spisová značka]. Soud zjistil, že žalovaný se dne [datum] přihlásil jako podnikatel u [anonymizováno] do evidence jakožto poplatník televizního poplatku. Žalovaný však poplatek však včas a řádně neuhradil za období [číslo] až [číslo], celkem v částce [částka]. Žalobkyně žalovaného ke splnění této povinnosti písemně vyzvala [datum], žalovaný však ani poté ničeho neuhradil. Po právní stránce soud věc posoudil podle §§ 2 odst. 2, 3 odst. 2, 5, 6, 7 odst. 3, 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v rozhodném znění, § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, za užití § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to vždy od 16. dne prvního měsíce každého kalendářního čtvrtletí, za které se s nezaplacením poplatku žalovaný ocitl v prodlení. [příjmení] žalovaného není případná. Předně, žalovaný jí nevysvětluje, proč neplatil televizní poplatek v období před [datum]. Dále, zákon spojuje televizní poplatkovou povinnost pouze s držením televizního přijímače (lidově televizoru), není dokonce vyžadováno, aby byl funkční (§ 2 odst. 2 citovaného zákona:„ Televizní poplatek se platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání, je-li šířeno prostřednictvím zemských rádiových vysílacích zařízení využívajících rádiové kmitočty vyhrazené pro šíření a přenos rozhlasového nebo televizního vysílání, družic nebo kabelových systémů (dále jen "televizní přijímač"). Toto zařízení se považuje za televizní přijímač i v případě, že si jej poplatník upraví k jinému účelu.“). Žalovaný se však bránil tím, že od [datum] přešel k placenému přijímání TV jiných subjektů. Tím však jeho poplatková povinnost podle citovaných ustanovení zákona nezanikla. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Žalobcem požadovaná odměna za další úkon není soudem považována za účelný náklad řízení, protože podání žalobce nebylo vyžadováno. Soud ji proto nepřiznal.