25 C 115/2026

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Andreou Pěničkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 240 643,18 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení z částky částka ve výši 11,50 % ročně od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení částky částka, kapitalizovaného úroku ve výši částka, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši částka, úroku ve výši 9,90 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a úroku z prodlení převyšujícího úrok z prodlení specifikovaný ve výroku I. tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně Jméno advokátky.

1. Žalobkyně se domáhala vydání takového soudního rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku částka s příslušenstvím z titulu dluhu ze smlouvy o půjčce č. hodnota, uzavřené dne datum mezi právní předchůdkyní žalobkyně – bankou právnická osoba., sídlem adresa a žalovaným. Obsahem žaloby bylo tvrzení, že původní věřitelka poskytla žalovanému úvěr ve výši částka, který žalovaný řádně nesplácel, proto byl dopisem ze dne datum zesplatněn. Žalovanou částku identifikovala dlužnou jistinou ve výši částka, dlužnými poplatky ve výši částka, kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši částka, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši částka, příslušenstvím v podobě smluvního úroku ve výši 9,90 % ročně a zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení. Svojí aktivní legitimaci dovozuje ze smluv o postoupení pohledávky, uzavřených mezi právnická osoba., společností Anonymizováno Anonymizováno. Anonymizováno. a žalobkyní. Obsahem žaloby bylo dále tvrzení, že před poskytnutím úvěru byla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného, a to na základě údajů poskytnutých samotným žalovaným, zejména o jeho osobních, rodinných a majetkových poměrech, zaměstnání, příjmech a výdajích, přičemž banka současně ověřovala jeho platební historii a závazky prostřednictvím registrů SOLUS, Bankovního registru klientských informací (Anonymizováno) a Nebankovního registru klientských informací (Anonymizováno).

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v průběhu soudního řízení byl nečinný.

3. Soud ve věci nařídil jednání na den datum, ke kterému se žalovaný bez řádné a včasné omluvy nedostavil, a ke kterému se žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce dostavila a navrhovala žalobě vyhovět v plném rozsahu, kdy odkazovala na soudu předložené listinné důkazy.

4. Soud ve věci provedl dokazování čtením listin předložených žalobkyní, jež se vztahují k prokázání existence smluvního vztahu účastníků, k výši poskytnutého plnění žalobkyně a žalovaného a ke splnění povinnosti žalobkyně ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného.

5. Ze smlouvy o zřízení služeb přímého bankovnictví ze dne datum soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně (právnická osoba.) a žalovaným byla uzavřena smlouva, na jejímž základě byly žalovanému poskytovány služby přímého bankovnictví. Smlouva upravovala podmínky využívání internetového a mobilního bankovnictví, elektronické komunikace s bankou a uzavírání dalších smluv prostřednictvím těchto služeb. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, produktové podmínky a ceník banky. Žalovanému bylo přiděleno klientské číslo hodnota a jako prostředek ověřování byl sjednán elektronický klíč Anonymizováno klíč.

6. Ze smlouvy o půjčce č. hodnota soud zjistil, že mezi bankou právnická osoba. ve smluvním postavení úvěrující a žalovaným ve smluvním postavení úvěrovaného (spotřebitele) byla dne datum uzavřena smlouva o nezajištěném neúčelovém spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši částka. Úvěr měl být splácen po dobu 84 měsíců v pravidelných měsíčních splátkách po částka při smluvní úrokové sazbě 9,90 % ročně a RPSN ve výši 10,37 %. Celková částka splatná žalovaným byla ujednána ve výši částka. Ve smlouvě je dále uvedeno, že banka, tj. původní věřitelka posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě údajů uvedených v žádosti, s přihlédnutím ke statistickým podkladům, údajům z rejstříků a úvěrových registrů, přičemž příjem měl být ověřen prostřednictvím statistického nástroje určujícího reálně dosažitelné příjmy podle osobních předpokladů klienta. Smlouva dále obsahuje pouze obecné prohlášení o dostatečné schopnosti žalovaného úvěr splácet, aniž by konkretizovala výši zjištěných příjmů, rozsah pravidelných výdajů, existující zadlužení žalovaného, jeho majetkové poměry či konkrétní podklady, na jejichž základě byl závěr o úvěruschopnosti učiněn. Z tohoto listinného důkazu proto soud nezjistil existenci dostatečných a konkrétních údajů, které by umožňovaly přezkoumat řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru.

7. Ze všeobecných obchodních podmínek právnická osoba. soud zjistil, že tyto podmínky tvořily nedílnou součást smluvního vztahu mezi bankou a klientem a upravovaly zejména pravidla komunikace mezi smluvními stranami, identifikaci klienta, doručování písemností, úhradu poplatků, vznik a zánik smluvních vztahů, započtení pohledávek a pořadí splácení dluhů. Z podmínek dále vyplývá oprávnění banky inkasovat splatné pohledávky z účtů klienta vedených u banky, možnost odstoupení od smlouvy při podstatném porušení povinností klientem, jakož i povinnost klienta hradit bance náklady spojené s vymáháním pohledávek. Součástí podmínek jsou rovněž ustanovení upravující úročení, úroky z prodlení, způsob doručování oznámení a další obecná práva a povinnosti účastníků smluvního vztahu.

8. Z ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby právnická osoba., účinného od datum, soud zjistil, že banka stanovila pro spotřebitelské produkty a služby jednotlivé sazby poplatků. V části týkající se ostatních služeb byl stanoven poplatek za výzvu k zaplacení dluhu nebo splnění jiné smluvní povinnosti ve výši částka. Z ceníku dále vyplývají poplatky související s vedením účtů, platebním stykem, platebními kartami a dalšími bankovními službami. V části týkající se úvěrových produktů nejsou uvedeny poplatky za poskytnutí nebo vedení spotřebitelské půjčky sjednané žalovaným, vyjma případných plateb za sjednané doplňkové služby nebo pojištění.

9. Z produktových podmínek pro osobní úvěry právnická osoba. soud zjistil, že upravovaly podmínky čerpání a splácení osobních úvěrů poskytovaných bankou. Podmínky stanovovaly zejména pravidla splácení úvěru, možnost předčasného splacení, způsob účtování úroků a úroků z prodlení, informační povinnosti klienta a oprávnění banky v případě prodlení nebo zhoršení majetkových poměrů klienta. Současně vymezovaly případy, ve kterých byla banka oprávněna zesplatnit úvěr nebo od úvěrové smlouvy odstoupit, a obsahovaly také úpravu pořadí započítávání jednotlivých plnění na dlužné částky.

10. Z upozornění na neuhrazenou splátku úvěru ze dne datum ve spojení prohlášením o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzvy k uhrazení dluhu ze dne datum soud zjistil, že původní věřitelka (právnická osoba.) dopisem ze dne datum žalovaného upozornila na neuhrazenou splátku úvěru, přičemž dopisem ze dne datum mu oznámila, že v důsledku neplnění splatných peněžitých závazků v řádných a včasných lhůtách přistoupila k zesplatnění celého úvěru poskytnutého smlouvou č. hodnota, tj., že prohlásila veškeré dosud nesplacené částky úvěru včetně úroků a dalších finančních závazků za okamžitě splatné a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši částka na účet č. č. účtu. Současně žalovaného upozornila na možnost soudního vymáhání pohledávky a vznik dalších nákladů spojených s jejím vymáháním.

11. Z obsahu Protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta ve spojení s obsahem formuláře označeného jako identifikace žádosti, návrhu na uzavření o půjčce, akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zejména zjistil a má za prokázáno, že původní věřitelka ve vztahu k žádosti o poskytnutí neúčelového spotřebitelského úvěru ve výši částka vycházela z žalovaným deklarovaných příjmů označených částkou částka, výdajů na bydlení včetně hypotéky označených částkou částka a dalších výdajů na živobytí označených částkou částka, které oproti žádosti navýšila na celkovou výši výdajů v částce částka, z čehož uzavřela, že po jejich odečtení mělo žalovanému zbývat částka měsíčně. Původní věřitelka proto žádost schválila, a to s úvěrovým limitem částka, úrokovou sazbou 9,90 % p. a., RPSN 10,37 %, dobou splatnosti 84 měsíců a měsíční splátkou ve výši částka. Celkem tak měla být při řádném splácení úvěru žalovaným zaplacena částka částka, přičemž první splátka měla být uhrazena dne datum a splácení mělo probíhat prostřednictvím účtu č. č. účtu. Součástí dokumentů jsou rovněž údaje o interním vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného, včetně aplikovaného ratingu a výpočtu platební kapacity. Anonymizovaný odstavec 13. Z výpisu k úvěru „Anonymizováno půjčka“ č. hodnota soud zjistil, že žalovanému byl dne datum poskytnut úvěr ve výši částka. Dokument zachycuje průběh čerpání a splácení úvěru od února 2023 do července 2025, včetně jednotlivých splátek, převodů nesplacené jistiny, evidovaných úroků, úroků z prodlení a poplatků po splatnosti. Z výpisu je patrné že žalovaný na poskytnutý úvěr celkem uhradil částku částka. Po odečtení takto uhrazené částky od poskytnuté jistiny částka činí zbývající nevrácená částka částka.

14. Ze souboru smluv o postoupení pohledávek soud zjistil, že mezi původní věřitelkou – bankou právnická osoba. jako postupitelkou a společností Anonymizováno Anonymizováno. Anonymizováno. jako postupníkem byla uzavřena rámcová smlouva o postupování pohledávek č. Anonymizováno/Anonymizováno, jejímž předmětem bylo postoupení splatných pohledávek vzniklých ze spotřebitelských úvěrů, půjček, běžných účtů a dalších bankovních produktů. Smlouva stanovila, že pohledávky jsou postupovány s příslušenstvím a s veškerými právy s nimi spojenými. Následně byla dne datum uzavřena smlouva o postoupení pohledávek mezi společností Anonymizováno Anonymizováno. Anonymizováno. a společností právnická osoba., na jejímž základě byly na společnost právnická osoba. převedeny pohledávky nabyté od právnická osoba. včetně pohledávek ze spotřebitelských úvěrů a minutových půjček.

15. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum soud zjistil a má za prokázáno, že společnost Anonymizováno, Anonymizováno. Anonymizováno. žalovanému oznámila postoupení pohledávky ze smlouvy o půjčce č. hodnota na novou věřitelku společnost právnická osoba., přičemž postoupená pohledávka byla vyčíslena jistinou ve výši částka s příslušenstvím.

16. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum soud zjistil, že společnost právnická osoba. oznámila žalovanému uzavření smlouvy o postoupení pohledávek se společností Anonymizováno, Anonymizováno. Anonymizováno Anonymizováno, na základě které byla mimo jiné postoupena pohledávka vzniklá ze smlouvy č. hodnota.

17. Z předžalobní výzvy ze dne datum soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu vzniklého ze smlouvy o úvěru č. hodnota.

18. Z ostatních provedených důkazů soud ve vztahu k tomuto řízení žádná významná skutková zjištění nad rámec uvedeného neučinil.

19. Na základě shora provedených důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci.

20. Soud má v řízení za prokázané, že žalovanému byl dne datum poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši částka. Zápůjční úroková sazba byla ujednána ve výši 9,90 % p. a., RPSN ve výši 10,37 %. Celková částka ke splacení při řádném splácení úvěru byla stanovena částkou částka, která měla být splácena formou 84měsíčních splátek po částka (včetně pojištění). První splátka byla stanovena na den datum, přičemž splácení mělo probíhat prostřednictvím bankovního účtu č. č. účtu. Při podání žádosti o úvěr žalovaný uvedl měsíční příjem ve výši částka, náklady na bydlení částka a další výdaje na živobytí částka. Banka v rámci posouzení žádosti pracovala s deklarovaným příjmem částka a se zohledněnými výdaji ve výši částka, přičemž po jejich odečtení stanovila disponibilní částku částka měsíčně. Současně uvedla, že vycházela z údajů získaných z registrů BRKI, NRKI a SOLUS, z insolvenčního rejstříku, databáze neplatných dokladů a z interních systémů banky a že provedla interní ratingové a skóringové hodnocení klienta. Z provedeného dokazování dále vyplynulo, že žalovaný v době před uzavřením smlouvy o úvěru pobíral příjem v rozmezí částka až částka měsíčně. Ve spise jsou založeny výpisy z jeho účtu za období listopad 2022 až leden 2023, z nichž vyplývají příjmy ze zaměstnání, převody finančních prostředků do České republiky, běžné spotřební výdaje, výběry hotovosti a úhrady bankovních poplatků. Z provedených důkazů současně nevyplynulo, jaké konkrétní závazky žalovaného byly při posouzení úvěruschopnosti zohledněny, jaké konkrétní údaje byly zjištěny z jednotlivých registrů, z jakých konkrétních podkladů banka vycházela při ověření žalovaným deklarovaného příjmu a výdajů ani jaké další pravidelné výdaje, majetkové poměry či vyživovací povinnosti žalovaného byly před poskytnutím úvěru zjišťovány a hodnoceny. Z předložených listin rovněž nevyplývá, že by součástí úvěrového posouzení byly doklady vztahující se k výši příjmů žalovaného ve vztahu k ověření jejich trvalosti – tj. doklady vypovídající o charakteru jeho pracovněprávního vztahu (tj. zda je uzavřen na dobu určitou/neurčitou), na základě čehož by si právní předchůdkyně žalobkyně ověřila výhled takto dosahovaného příjmu pro dobu budoucí, ve které má být úvěr splácen, přičemž pokud se týká výdajové stránky žalovaného, i zde žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně vycházela z řádně doložených a následně ověřených faktických měsíčních výdajů žalovaného, mezi které náleží např. náklady na bydlení, platby výživného a další běžné finanční závazky, např. doložením smlouvy o nájmu atd. Úvěr byl dne datum žalovaným vyčerpán (v plné výši), přičemž ve vztahu k jeho splácení docházelo k opakovanému prodlení s jednotlivými splátkami. Dne datum byl proto úvěr zesplatněn a ke dni datum činila nesplacená jistina částku částka, nesplacené poplatky částku částka, nesplacené smluvní úroky částku částka a úroky z prodlení částku částka. Pohledávka byla následně postoupena ze společnosti právnická osoba. na společnost Anonymizováno Anonymizováno a.s. a poté na společnost Jméno žalobkyně., o čemž byl žalovaný vyrozuměn.

21. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

22. Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

23. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru byla uzavřena mezi poskytovatelem finančních služeb a žalovaným v postavení spotřebitele, aplikují se na posouzení úvěrové smlouvy dále ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “zákon o spotřebitelském úvěru“).

24. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, podle odst. 2 téhož ustanovení při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

25. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

26. Podle § 88 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru osoby oprávněné poskytovat spotřebitelský úvěr se mohou vzájemně informovat o údajích o dluzích, které vypovídají o úvěruschopnosti spotřebitele, prostřednictvím databáze spravované právnickou osobou, která a) zpracovává údaje o spotřebitelích za účelem posuzování jejich úvěruschopnosti, b) poskytuje přístup k těmto údajům osobám oprávněným poskytovat spotřebitelský úvěr, c) umožňuje osobám oprávněným poskytovat spotřebitelský úvěr se sídlem nebo skutečným sídlem v jiném členském státě Evropské unie přístup k těmto údajům za stejných podmínek jako osobám se sídlem nebo skutečným sídlem v České republice, d) nepodmiňuje přístup osob oprávněných poskytovat spotřebitelský úvěr k těmto údajům oprávněním takové osoby k činnosti banky, zahraniční banky nebo spořitelního a úvěrního družstva, e) zachovává ohledně získaných údajů mlčenlivost a chrání je před zneužitím a f) uveřejní podmínky přístupu osob oprávněných poskytovat spotřebitelský úvěr k těmto údajům způsobem umožňujícím dálkový přístup, podle odst. 2 téhož ustanovení je poskytovatel povinen k údajům získaným o spotřebiteli z databáze podle odstavce 1 přistupovat tak, jako by šlo o údaje, které získal od spotřebitele sám. Poskytovatel může údaje o spotřebiteli získané prostřednictvím databáze podle odstavce 1 využít výhradně pro vyhodnocení předpokladů řádného splácení jeho dluhů, zejména ke splnění povinností podle § 85 a 86, podle odst. 3 téhož ustanovení poskytovatel informuje spotřebitele v souladu se zákonem upravujícím ochranu osobních údajů o svém záměru vyhledávat o spotřebiteli údaje v databázi podle odstavce 1.

27. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

28. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

29. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

30. Podle závěrů vyslovených v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka (který v daném ohledu vychází a ztotožňuje s již dříve vyslovenými závěry vyloženými v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka) povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru a nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze právnická osoba), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud, který v nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, zdůraznil, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti. Ve své argumentaci odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, který dovodil, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu, za což mu může podle Nejvyššího správního soudu právnická osoba v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne datum ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. jméno FO a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání smluvního vztahu. Ústavní soud uzavřel, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

31. Výše citované závěry se plně uplatní i na právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.

32. Na základě zjištěného skutkového stavu věci s na to navazujícím právním posouzením dospěl soud k takovému skutkovému a právnímu závěru, že žalobkyně, jakožto poskytovatelka úvěru, nedostála své zákonné povinnosti uložené jí § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, konkrétně povinnosti náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách.

33. Ve vztahu k příjmové stránce žalovaného původní věřitelka vycházela zejména z žalovaným deklarovaného příjmu ve výši částka, jehož výši si sice ověřila z výpisů z účtu žalovaného, vztahujících se k období předcházejícímu uzavření smlouvy o úvěru, avšak (což je pro splácení úvěru podstatné) žádným způsobem si neověřila jeho výhled, tj. perspektivu jeho dosahování i v době budoucí, po kterou má být úvěr splácen (např. doložením pracovní smlouvy, ze které by si ověřila, že se jedná o pracovní poměr uzavřený na dobu neurčitou). Pokud se týká řádného ověření výdajové stránky žalovaného, i zde soud postrádá konkrétní ověření údajů ve vztahu k faktickým výdajům žalovaného (např. doložením nájemní smlouvy, případně dalších listin vypovídajících o výši skutečných pravidelných měsíčních výdajů se zohledněním případných vyživovacích povinností, osobních půjček atd.). Bez těchto zjištění však nemohla učinit objektivní posouzení schopnosti žalovaného splatit navrhovaný úvěr, nad to poskytnutý ve výši částka, který má být splácen po dobu následujících 84 měsíců.

34. Soud proto uzavírá, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neprokázala totiž, že údaje rozhodné pro posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr byly získány v rozsahu požadovaném zákonem a že byly dostatečně ověřeny. Posouzení úvěruschopnosti tak nelze považovat za provedené s odbornou péčí ve smyslu citovaného ustanovení. Soud proto uzavírá, že spotřebitelský úvěr byl poskytnut v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, což má podle § 87 odst. 1 téhož zákona za následek neplatnost smlouvy, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti.

35. Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalovaného je v daném řízení dáno částkou částka, která představuje částku, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla a kterou žalovaný žalobkyni nevrátil (tj. částka – částka = částka). Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku žalobě vyhověl co do části, kterou žalobkyně žádá zaplacení částka.

36. Jelikož se žalovaný dostal se splněním svého splatného závazku do prodlení, vzniklo žalobkyni podle ustanovení § 1968 a § 1970 občanského zákoníku dále právo požadovat úrok z prodlení, ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, ve znění pozdějších předpisů.

37. Úrok z prodlení soud přiznal z částky představující bezdůvodné obohacení ve výši částka, kdy počátek prodlení stanovil ode dne následujícího, který následuje po dni, do kterého měl žalovaný dle předžalobní výzvy pohledávku žalobkyni uhradit a kdy výši přiznaného úroku z prodlení přiznal ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

38. Co do zbytku požadovaného nároku bylo třeba žalobu zamítnout (výrok II. tohoto rozsudku).

39. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení po zaokrouhlení celkem ve výši částka. Uvedená částka představuje 49,32 % z celkové výše náhrady nákladů řízení (pozn. soudu: do výpočtu poměru úspěchu a neúspěchu ve věci je třeba zahrnout současně tak příslušenství vyčíslené ke dni rozhodnutí soudu v dané věci – dle uvedeného výpočtu žalobkyně ke dni rozhodnutí soudu požadovala částka a úspěšná byla co do částky částka). Náklady řízení ve věci plně úspěšné žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky částka za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po částka dle § 13 a. t., z cestovní náhrady v souvislosti s cestou realizovanou dne datum k OS adresa a zpět v částce částka dle § 13 a. t., z náhrady za promeškaný čas ve výši částka (za osm započatých půlhodin po částka v souvislosti s cestou realizovanou k OS adresa a zpět dne datum) dle § 14 a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka výši částka. Celkem by tak náklady řízení plně úspěšné žalobkyně činily částku částka, přičemž 49,32 % z této výše náhrady nákladů řízení činí po zaokrouhlení částku částka, které soud žalobkyni přiznal. Náhrada nákladů řízení je splatná k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

40. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věty první o. s. ř., neboť pro jiný výrok neshledal opodstatnění. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Děčíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.