25 C 118/2011

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Vladimíra Diviše a přísedících Hany Horákové a Jany Šmerdové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. Bc. jméno příjmení se sídlem adresa o neplatnost výpovědi z pracovního poměru

I. Žaloba na určení, že výpověď z pracovního poměru daná žalobci dopisem ze dne 7. 1. 2011 je neplatná, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 18 691 Kč k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou domáhal určení, že výpověď z pracovního poměru daná žalobci dopisem žalovaného ze dne 7.1.2011 je neplatná. Uvedl, že žalobce na základě pracovní smlouvy ze dne 19.1.1987 nastoupil u [anonymizována tři slova] v [obec] pracovat na pozici„ vedoucí oddělení“. Pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou s jednoměsíční výpovědní lhůtou. Dopisem ze dne 3.9.2010 mu tajemnice [stát. instituce]. [jméno] [příjmení] sdělila, že jej podle § 12 odst. 1 písm. b) zákona o úřednících odvolává z funkce vedoucího Odboru [anonymizována dvě slova] [stát. instituce], přičemž odvolání bylo zdůvodněno tím, že žalobce měl porušit povinnosti stanovené v ustanovení § 16 odst. 1 písm. b) a c) zákona o úřednících, a to tak, že vydal dne 6.1.2010 rozhodnutí [stát. instituce], [anonymizována dvě slova], č.j. [spisová značka] [číslo], které bylo v rozporu s územním plánem, správním řádem i stavebním zákonem. Dopisem ze dne 21.9.2010 žalobce žalovanému sdělil, že odvolání z funkce vedoucího Odboru [anonymizována dvě slova] [stát. instituce] považuje za neplatné a že trvá na tom, aby byl dále zaměstnáván jako vedoucí předmětného odboru. Dne 11.1.2011 převzal žalobce dopis ze dne 7.1.2011, kterým mu paní [příjmení] [jméno] [příjmení] nikoliv jménem žalovaného, ale jménem svým, dává výpověď z pracovního poměru pro fikci nadbytečnosti dle § 52 písm. c) zákoníku práce. Žalobce dopisem ze dne 14.1.2011 paní [příjmení] [příjmení] prostřednictvím svého zástupce oznámil, že výpověď je neplatná a že žalobce trvá na tom, aby jej žalovaný nadále zaměstnával podle pracovní smlouvy. Žalobce považuje výpověď z pracovního poměru za neplatnou pro její neurčitost, zásadní formální vady a skutečnost, že výpovědní důvod v ní uvedený, není dán, když odvolání z funkce vedoucího odboru (dříve oddělení), jež mělo být podkladem výpovědi, je neplatné.

2. K žalobě se žalovaný vyjádřil tak, že poté, co žalobce byl odvolán z funkce vedoucího Odboru [anonymizována dvě slova] [stát. instituce] (kdy neplatnosti tohoto odvolání se žalobce domáhá ve sporu vedeném u zdejšího soudu pod sp.zn. [spisová značka]), žalobce odmítnul žalovaným nabízené pracovní místo a žalovaný proto dal důvodně žalobci výpověď dle § 52 písm. c) zákoníku práce. Dodatečně žalovaný doplnil, že pokud podal žalobce svou žalobu k soudu až dne 2.6.2011, zmeškal tak prekluzivní lhůtu stanovenou v ustanovení § 72 zákoníku práce, a to je další důvod pro zamítnutí žaloby.

3. K jednání soudu dne 11.5.2021 se žalobce bez omluvy nedostavil. Soud proto za splnění podmínek ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) jednal v nepřítomnosti žalobce.

4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým a právním závěrům.

5. Z pracovní smlouvy ze dne 19.1.1987 ve spojení s dohodou o změně pracovní smlouvy ze dne 1.1.2001 má soud za prokázané, že od 1.1.1987 vykonával žalobce původně u [anonymizována tři slova] v [obec] a posléze u [stát. instituce] práci na pozici vedoucího ([anonymizováno]) oddělení, která měla při absenci důkazu o jiných změnách pracovní smlouvy než shora uvedené v rozhodnou dobu roku 2010 a 2011 označení„ vedoucí Odboru [anonymizována dvě slova] [stát. instituce]“.

6. Z listiny označené jako„ Výpověď ve smyslu § 52 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce“ a datované dnem 7.1.2011 má soud za prokázané, že, že dne 11.1.2011 obdržel žalobce dopis ze dne 7.1.2011, který obsahuje výpověď zaměstnavatele z pracovního poměru dle § 52 písm. c) zákoníku práce, když důvodem výpovědi je skutečnost, že poté, co byl žalobce odvolán z funkce vedoucího Odboru [anonymizována dvě slova] [stát. instituce], bylo ze strany žalovaného žalobci nabídnuto volné místo referenta tohoto odboru, což však žalobce opakovaně odmítnul, kdy ke dni podání výpovědi nedisponuje žalovaný žádným volným pracovním místem. Obdržení výpovědi dne 11.1.2011 potvrdil žalobce na samotné výpovědi (srov. výpověď ze dne 7.1.2011 na č.l. 17).

7. Dle § 50 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákoník práce), výpovědí může rozvázat pracovní poměr zaměstnavatel i zaměstnanec. Výpověď musí být dána písemně a doručena druhému účastníku, jinak je neplatná. Dle odst. 2 zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z důvodu výslovně stanoveného v § 52. Dle odst. 4 dá-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď, musí důvod ve výpovědi skutkově vymezit tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem, jinak je výpověď neplatná. Důvod výpovědi nesmí být dodatečně měněn.

8. Dle § 72 zákoník práce, neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

9. Pokud jde o námitku žalovaného o zmeškání lhůty k podání žaloby, soud dospěl k následujícím závěrům.

10. V situaci, kdy žalobce převzal výpověď dne 11.1.2011, začala dvouměsíční výpovědní lhůta plynout dne 1.2.2011 a skončila tak 31.3.2011 (srov. § 51 zákoníku práce). Žalobce tak měl k podání výpovědi lhůtu končící dne 31.5.2011.

11. Ze spisu zdejšího soudu sp.zn. [spisová značka] má soud za prokázané, že žalobce podal dne 31.5.2011 v čase 23:29 hod. k soudu elektronické podání s neověřeným podpisem, které však bylo doplněno podáním stejného obsahu, které bylo dne 2.6.2011 podáno do podatelny soudu. Přestože lhůta k podání žaloby je lhůtou hmotněprávní, žalobce postupem popsaným shora zcela vyhověl požadavkům, které plynou z ustanovení § 42 odst. 3 o.s.ř., podle něhož podání obsahující návrh ve věci samé učiněné telegraficky je třeba písemně doplnit nejpozději do tří dnů, je-li písemné podání učiněno telefaxem nebo v elektronické podobě, je třeba v téže lhůtě jej doplnit předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění. K těmto podáním, pokud nebyla ve stanovené lhůtě doplněna, soud nepřihlíží. Soud tak shledal žalobu za podanou včas ve lhůtě dle § 72 zákoníku práce.

12. Pokud jde o námitku žalobce, že žalobce byl z funkce vedoucího Odboru [anonymizována dvě slova] [stát. instituce] odvolán neplatně, má soud z obsahu rozhodnutí ve věci projednávané u zdejšího soudu pod sp.zn. [spisová značka] za prokázané, že žalobce se u soudu v daném řízení domáhal určení neplatnosti svého odvolání z funkce, kdy však tato žaloba byla pravomocným rozsudkem [název soudu] ze dne 19.12.2013 č.j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem [název soudu] ze dne 26.8.2019 č.j. [číslo jednací] zamítnuta (srov. shora uvedené rozsudky).

13. Soud tak aktuálně vychází ze skutečnosti, že usnesením [anonymizováno] [územní celek] na [anonymizováno] schůzi konané dne 2.9.2010 schválila rada [územní celek] odvolání žalobce z funkce vedoucího Odboru [anonymizována dvě slova] [stát. instituce] a následně tajemnice [anonymizována dvě slova] jako statutární orgán žalovaného (jako zaměstnavatele) dle § 110 odst. 4 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, žalobce platně z této funkce odvolala, o čemž byl žalobce vyrozuměn rovněž dopisem tajemnice [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 3.9.2010 (srov. zápis z jednání schůze Rady [územní celek] na č.l. 6 ve spojení s odvoláním z funkce ze dne 3.9.2010 na č.l. 10 a dopisem ze dne 3.9.2010 na č.l. 13). Přestože tedy žalobce dopisem ze dne 21.9.2010 dával žalovanému na vědomí, že odvolání z funkce považuje za neplatné (srov. dopis na č.l. 14) a následně rovněž proti žalovanému podal žalobu na určení této neplatnosti (srov. žaloba na č.l. 16), ze shora uvedených rozsudků plyne, že žalobce se svými argumenty neuspěl a odvolání z funkce bylo shledáno platným.

14. Pokud jde o námitku žalobce, že mu byla výpověď dána nikoli ze strany zaměstnavatele, ale ze strany [anonymizováno] [jméno] [příjmení], soud má z obsahu rozsudků ze spisu sp.zn. [spisová značka] za prokázané, že v době, kdy [anonymizováno] [jméno] [příjmení] podepisovala i předávala žalobci výpověď z pracovního poměru, byla v pozici tajemníka [anonymizována dvě slova], což ostatně plynulo i ze záhlaví předávané výpovědi z pracovního poměru. Soud tedy nemá pochyb, že výpověď z pracovního poměru datovaná dnem 7.1.2011 byla činěna za zaměstnavatele tajemníkem [anonymizována dvě slova], který jak je to již shora uvedeno, je k takovému kroku zákonem pověřen (srov. § 110 odst. 4 zákona o obcích).

15. Dle § 52 písm. c) zákoníku práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách.

16. Dle § 12 odst. 4 zákona č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů (dále jen zákon o úřednících), odvoláním nebo vzdáním se funkce vedoucího úředníka nebo vedoucího [anonymizováno] pracovní poměr nekončí; to neplatí, jestliže byl pracovní poměr založen jmenováním na dobu určitou. [anonymizována tři slova] je povinen podat vedoucímu úředníku nebo vedoucímu [anonymizováno] návrh na změnu jeho dalšího pracovního zařazení u [anonymizována tři slova] na jinou práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci. Jestliže [anonymizována tři slova] nemá pro vedoucího úředníka nebo vedoucího úřadu takovou práci nebo ji vedoucí úředník či vedoucí úřadu odmítne, jde o překážku v práci na straně [anonymizována tři slova] a současně je dán výpovědní důvod podle § 52 písm. c) zákoníku práce.

17. Ze shora uvedené právní úpravy plyne, že v důsledku odvolání z funkce vedoucího Odboru [anonymizována dvě slova] [stát. instituce] pracovní poměr žalobce u žalovaného neskončil, ale vznikla zde povinnost žalovaného jako zaměstnavatele splnit nabídkovou povinnost z těchto zákonných ustanovení plynoucí (tj. navrhnout změnu jeho dalšího pracovního zařazení u [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] na jinou práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci).

18. Žalovaný už ve výpovědi z pracovního poměru poukazoval na skutečnost, že nabízel žalobci po jeho odvolání z funkce vedoucího Odboru [anonymizována dvě slova] [stát. instituce] volné místo referenta na tomtéž odboru.

19. Prostřednictvím Záznamu o předání odvolání z funkce vedoucího Odboru [anonymizována dvě slova] [stát. instituce] ze dne 3.9.2010, které dne 3.9.2010 podepsala [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], žalovaný prokázal, že již současně s odvoláním z funkce žalovaný nabídnul ústně žalobci místo shora uvedeného referenta odboru, kdy žalobce rovněž ústně na konci pracovní směny téhož dne uvedl, že se k nabídce tohoto nového pracovního zařazení nevyjádří (srov. záznam ze dne 3.9.2010 na č.l. 87). Prostřednictvím dopisu tajemnice [stát. instituce]. [jméno] [příjmení] ze dne 16.9.2010 pak má soud ve spojení s dokladem o převzetí tohoto dopisu ze strany žalobce dne 22.9.2010 (srov. dopis s doručenkou na č.l. 86) za prokázané, že nabídku nového pracovního zařazení na pozici referenta Odboru [anonymizována dvě slova] [stát. instituce] učinil žalovaný žalobci i písemně s tím, že určil žalobci lhůtu k vyjádření do 30.9.2010 a vyrozuměl žalobce, že pokud se v této lhůtě žalobce k nabídce nevyjádří, bude to považováno za odmítnutí nabídky a místo bude obsazeno jiným zaměstnancem.

20. Žalobce vzhledem k nepřítomnosti na jednání nikterak své tehdejší stanovisko netlumočil, avšak soud má z dopisu žalobce ze dne 21.9.2010 i z dopisu jeho zástupce ze dne 14.1.2011 za prokázané, že nabídku nového pracovního zařazení odmítal, když v těchto dopisech se domáhá na žalovaném, aby byl nadále zaměstnáván jako vedoucí předmětného [anonymizováno] a byla mu přidělována práce dle stávající pracovní smlouvy (srov. dopisy na č.l. 14 a 18).

21. Za této situace dospěl soud k závěru, že žalovaný splnil nabídkovou povinnost, kdy však žalobce nabízené místo odmítal. V důsledku takového odmítnutí však nastala zákonná fikce nadbytečnosti žalobce uvedená v ustanovení § 12 odst. 4 zákona o úřednících a možnost dát žalobci výpověď dle § 52 písm. c) zákoníku práce. Pokud žalovaný ve výpovědi opřel ukončení pracovního poměru právě o shora uvedené skutečnosti (odmítnutí nabídky nového pracovního zařazení po odvolání z funkce a vznik fikce nadbytečnosti zaměstnance), je nutné mu přisvědčit v tom směru, že provedenými důkazy se existence fikce nadbytečnosti žalobce v řízení prokázala a výpověď tak byla dána žalobci oprávněně. Pokud se tedy žalobce dovolává určení neplatnosti takové výpovědi, soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul.

22. Žalovaný měl v řízení plný úspěch, a proto mu soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal plnou náhradu nákladů řízení, které jsou tvořeny náklady na zastoupení advokátem tvořenými odměnou dle § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 12 500 Kč (5 úkonů právní služby po 2 500 Kč – převzetí zastoupení, sepis vyjádření ze dne 15.12.2016, sepis vyjádření ze dne 3.1.2017, účast na jednání soudu dne 3.4.2017 a dne 11.5.2021), z náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 1 500 Kč za shora uvedených 5 úkonů právní služby,), z náhrady cestovného dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 739 Kč za cestu na jednání soudu dne 3.4.2017 na trase [obec] [obec] a zpět v délce 116 km vozidlem [značka automobilu] [anonymizována tři slova], [registrační značka], (náhrada za 1 km v částce 3,90 Kč za ujetý km; náhrada PHM při průměrné spotřebě vozidla 8,4 l/100km a ceně za 1l benzinu Natural 95 dle vyhlášky č. 440/2016 Sb. v částce 29,50 Kč) a z náhrady cestovného ve výši 708 Kč za cestu na jednání soudu dne 11.5.2021 na trase [obec] [obec] a zpět v délce 116 km vozidlem [značka automobilu], [registrační značka], (náhrada za 1 km dle vyhl. [číslo] v částce 4,40 Kč za ujetý km; náhrada PHM při průměrné spotřebě vozidla 6,13 l/100km a ceně za 1l BA 95 dle shora uvedené vyhlášky v částce 27,80 Kč); to vše včetně DPH v sazbě 21 % z odměny a náhrad. Celkem tak soud přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 18 691 Kč.

23. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o.s.ř..