25 C 226/2021

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Andreou Pěničkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , narozenému datum bytem adresa žalovaného 2. celé jméno žalovaného , narozenému datum bytem adresa žalovaného zastoupenému advokátem anonymizováno jméno příjmení se sídlem adresa o zaplacení 40 200 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný [číslo] [celé jméno žalovaného] je povinen zaplatit žalobkyni 40 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 700 Kč ode dne [datum] do zaplacení, ve výši 8,25 % ročně z částky 6 700 Kč ode dne [datum] do zaplacení, ve výši 8,25 % ročně z částky 6 700 Kč ode dne [datum] do zaplacení, ve výši 8,25 % ročně z částky 6 700 Kč ode dne [datum] do zaplacení, ve výši 8,25 % ročně z částky 6 700 Kč ode dne [datum] do zaplacení, ve výši 8,25 % ročně z částky 6 700 Kč ode dne [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ve vztahu k žalovanému [číslo] [celé jméno žalovaného] zamítá co do rozdílu mezi zákonným úrokem z prodlení a úrokem z prodlení ve výši 0,25 % denně z částky 6 700 Kč ode dne [datum] do zaplacení, z částky 6 700 Kč ode dne [datum] do zaplacení, z částky 6 700 Kč ode dne [datum] do zaplacení, z částky 6 700 Kč ode dne [datum] do zaplacení, z částky 6 700 Kč ode dne [datum] do zaplacení, z částky 6 700 Kč ode dne [datum] do zaplacení.

III. Žaloba o zaplacení 40 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % denně z částky 6 700 Kč ode dne [datum] do zaplacení, ve výši 0,25 % denně z částky 6 700 Kč ode dne [datum] do zaplacení, ve výši 0,25 % denně z částky 6 700 Kč ode dne [datum] do zaplacení, ve výši 0,25 % denně z částky 6 700 Kč ode dne [datum] do zaplacení, ve výši 0,25 % denně z částky 6 700 Kč ode dne [datum] do zaplacení, ve výši 0,25 % denně z částky 6 700 Kč ode dne [datum] do zaplacení, se vůči žalovanému [číslo] [celé jméno žalovaného] zamítá.

IV. O nákladech řízení bude rozhodnuto v samostatném usnesení.

1. Žalobkyně se po žalovaných domáhala zaplacení 40 200 Kč, které představují dlužné nájemné, které byli žalovaní povinni žalobkyni platit na základě mezi účastníky tohoto řízení uzavřené nájemní smlouvy ze dne [datum], ze strany žalobkyně na straně pronajímatelky a ze strany žalovaných na straně nájemců, uzavřené na dobu neurčitou, jejíž předmětem byl nájem bytu [číslo], ve třetím nadzemním podlaží domu na adrese [adresa], za sjednanou cenu nájmu 12 000 Kč měsíčně společně se zálohami pro každého nájemce ve výši 700 Kč měsíčně za plnění spojená s užíváním bytu. Sjednaná plnění měla být dle nájemní smlouvy poukazována na účet žalobkyně. Nájemní poměr byl účastníky ukončen k [datum], když byt byl ze strany žalovaného [číslo] [celé jméno žalovaného] i dne [datum] řádně předán včetně vrácení klíčů od bytu, bez zjištění závad. Oproti tomu ze strany žalovaného [číslo] [celé jméno žalovaného] k žádnému jednání ve vztahu k předání bytu nedošlo, když i žalobkyně musela z uvedeného důvodu následně přistoupit k výměně klíčů od bytu. Pokud se týká dluhu na nájmu, nájem je žalobkyní požadován za období od [datum] do [datum] ve výši 6 700 Kč měsíčně – což činí 40 200 Kč. Pokud se týká placení nájemného, od počátku nájemního vztahu do jeho ukončení pravidelně chodil na účet žalobkyně z účtu vedeného pod názvem [jméno] [celé jméno žalovaného] nájem ve výši 6 000 Kč a částka 700 Kč (jedná se o nájem hrazený žalovaným [číslo] [celé jméno žalovaného]). Žalobkyně si je vědoma toho, že mezi žalovanými byla uzavřena dohoda, že každý z žalovaných bude platit svoji část nájemného, tedy každý polovinu nájemného, avšak má za to, že tato dohoda nemá ve vztahu k žalobkyni žádné právní účinky, neboť nájem byl uzavřen s oběma žalovanými a za dluh žalovaní jako společní nájemci odpovídají společně a nerozdílně. Pokud se týká žalovaného [číslo] [celé jméno žalovaného], který„ svoji část“ nájmu neplatil, po výzvách na tohoto žalovaného žalobkyni nejdříve sdělil, že dluh neexistuje, protože vše hradil v hotovosti, a že se žalobkyně dopustila zpronevěry a po opakovaných telefonických vysvětleních následně emailem ze dne [datum] žalobkyni navrhl, že bude dlužnou částku splácet, i když stále tvrdil, že vše uhradil v hotovosti. Po odsouhlasení výše splátek a termínu jejich splatnosti, bylo prvnímu žalovanému zasláno k podpisu uznání dluhu se splátkovým kalendářem. Na to již reagoval pouze prostřednictvím právní zástupkyně, ve kterém opakuje nepodložené tvrzení, že vše uhradil v hotovosti. Do dne podání žaloby nezaplatil ničeho. Žalobkyně se nad to z částky 40 200 Kč domáhá i příslušenství, kterým je úrok z prodlení ve smluvně sjednané výši 0,25 % denně z každého nezaplaceného měsíčního plnění vždy od 16. dne příslušného kalendářního měsíce, za které jsou žalovaní se zaplacením v prodlení.

2. Žalovaný [číslo] [celé jméno žalovaného] se žalobě bránil tím, že svoji část nájemného má vůči žalobkyni řádně splněnou a z jeho strany není tedy ve vztahu k žalobkyni žádný dluh, když žalobkyně mu i sdělila, že po něm nebude již ničeho požadovat, což mu sdělila v rámci jejich jednání ohledně výše a příčině dluhu na nájemném a ukončení nájemního poměru, když mimo jiné před tím si ani žalovaný [číslo] nebyl vědom toho, že žalovaný [číslo] [celé jméno žalovaného] nájemné žalobkyni neplatil. Žalovaný [číslo] [celé jméno žalovaného] na uvedených obranných tvrzení setrvával i při jednání soudu, které se konalo dne [datum].

3. Žalovaný [číslo] [celé jméno žalovaného] prostřednictvím svého písemného podání a dále podání právní zástupkyně předně uváděl, že je pravdou, že s žalovaným [číslo] [celé jméno žalovaného], jako svým spolubydlícím, měli uzavřenou ústní dohodu, že každý si bude platit svojí polovinu nájmu – tedy každý 6 700 Kč měsíčně, s čímž žalobkyně souhlasila. Uvedl, že při předání podepsané nájemní smlouvy předal žalobkyni v hotovosti kauci 6 000 Kč a nájemné ve výši 6 700 Kč, což mu může potvrdit právě žalovaný [číslo]. A takto se to dělo každý měsíc. Žalovaný [číslo] dále vůbec nechápe, proč je s celou věcí spojován i žalovaný [číslo] když je prokazatelné, že on má svojí část nájmu řádně zaplacenou. Když ještě v době před podáním žaloby hovořil s právním zástupcem žalobkyně, nevěděl co má v tu chvíli dělat a proto skrz telefon souhlasil s návrhem na mimosoudní vyrovnání o přiznání dluhu. Následně však po konzultaci s právním zástupcem usoudil, že se bude bránit, neboť žádný dluh vůči žalobkyni ani z jeho strany neexistuje. Dále uváděl, že v polovině prosince roku 2020 hovořil s žalobkyní a dohadovali se o ukončení nájemního poměru, neboť jí sdělil, že byt přestane úplně využívat a dá výpověď. Následně mu druhý žalovaný oznámil, že mu žalobkyně dala výpověď z bytu z důvodu nezaplaceného nájemného z jeho strany (žalovaného [číslo]). Právní zástupkyně setrvávala na tvrzení žalovaného [číslo] že nájem je z jeho strany zcela zaplacen, neboť ho žalovaný řádně platil na základě ústní dohody se žalobkyní platbami v hotovosti, žalobkyně však žalovanému o provedených platbách nevydávala žádná potvrzení. Skutečnost, že žalovaný [číslo] platil nájemné žalobkyni v hotovosti, navrhl prokázat účastnickými výpověďmi obou žalovaných, SMS zprávami a dále taktéž daňovým přiznáním žalobkyně za rok 2020. Uvedl, že dále nerozumí ani tomu, proč žalobkyně od dluhu neodečetla zaplacenou kauci ve výši 6 000 Kč.

4. Žalovaný se k jednání soudu nařízenému na den [datum], ač řádně předvolán, bez předchozí omluvy nedostavil.

5. Na základě shodných vyjádření účastníků tohoto řízení má soud za nespornou skutečnost, že nájemní poměr uzavřený mezi žalobkyní na straně pronajímatelky a žalovanými na straně nájemců, k bytu [číslo], ve třetím nadzemním podlaží domu na adrese [adresa], trval v období od [datum] do [datum], se sjednanou cenou nájmu 12 000 Kč měsíčně a 700 Kč měsíčně pro každého nájemce za plnění spojená s užíváním bytu.

6. Na základě shodných vyjádření účastníků tohoto řízení má soud za nespornou skutečnost, že po celé shora citované období nájemního poměru byly ze žalovaného [číslo] [celé jméno žalovaného] pravidelně realizovány platby ve výši 6 700 Kč měsíčně (toto bylo prokázáno i na základě výpisu z účtu s názvem [jméno] [celé jméno žalovaného]).

7. V řízení žalovaný [číslo] [celé jméno žalovaného] prokázal své tvrzení o tom, že žalobkyně mu při ukončení nájemního poměru v rámci jejich společného jednání, na základě kterého řešili vzniklý dluh na nájmu a plnění spojených s užíváním bytu ze strany prvního žalovaného sdělila, že jeho nájem je plně uhrazen a žalobkyně po něm nebude již nic požadovat (žalobkyně při jednání vypověděla, že toto žalovanému [číslo] sdělila a označila uvedenou skutečnost jako nespornou).

8. Žalovaný [číslo] [celé jméno žalovaného] v řízení uváděl, že on„ na něho přicházející část“ plateb za nájem platil žalobkyni vždy v hotovosti, týkalo se to jak první platby, tak i všech dalších plateb, když k prokázání tohoto tvrzení navrhoval účastnický výslech žalovaného [číslo] [celé jméno žalovaného], který měl být přítomen první platbě, když právě tento žalovaný ve své účastnické výpovědi vypověděl, že při podpisu nájemní smlouvy nebylo nikým v hotovosti placeno nic a jestli následně žalovaný [číslo] [celé jméno žalovaného] žalobkyni něco v hotovosti platil a jestli byla mezi nimi uzavřena nějaká dohoda, o tom nic neví.

9. Účastníci v řízení označili za nespornou skutečnost dále i to, že žalobkyně vrátila žalovanému [číslo] [celé jméno žalovaného] zaplacenou kauci ve výši 6 000 Kč.

10. Skutkový stav věci: Na základě účastníky označených nesporných skutečností ve věci a soudem čtených listinných důkazů byl zjištěn takový skutkový stav věci, podle kterého v důsledku účastníky tohoto řízení uzavřeného nájemního poměru, mezi žalobkyní na straně pronajímatele a žalovanými jako nájemci, který trval v období od [datum] do [datum], vznikl dluh na nájemném a plnění spojených s užíváním bytu za období od [datum] do [datum] ve výši 40 200 Kč (z celkového závazku žalovaných za uvedené období ve výši 80 400 Kč). Celková výše nájemného a plnění spojených s užíváním bytu činila 12 000 Kč na nájemném a 700 Kč na plnění spojených s užíváním bytu pro každého nájemce. Celková výše sjednaného závazku tedy za období od [datum] do [datum] činila celkem 80 400 Kč (6 měsíců po 13 400 Kč). Podle dohody žalovaných, o které žalobkyně, jak vypověděla věděla, avšak v řízení nebylo prokázáno, že by se jednalo o dohodu mezi žalovanými a samotnou žalobkyní, měl každý z žalovaných žalobkyni platit jednu polovinu sjednaných plnění (nájemné + plnění spojená s užíváním bytu) – t. j. 6 700 Kč měsíčně. Žalovaný [číslo] [celé jméno žalovaného] pak vůči žalobkyni skutečně za rozhodné období realizoval bezhotovostním převodem pravidelné platby ve výši 6 700 Kč a žalobkyni tak na nájmu a plnění zaplatil celkem 40 200 Kč. Žalobkyně v souvislosti s ukončením nájemního poměru na základě vědomí toho, že žalovaný [číslo] [celé jméno žalovaného] realizoval na nájemní smlouvu 40 200 Kč tomuto žalovanému sdělila, že po něm již nic dalšího požadovat nebude a vrátila mu i složenou peněžitou jistotu ve výši 6 000 Kč. Žalovaný [číslo] [celé jméno žalovaného] pak v řízení žádným důkazním prostředkem neprokázal své tvrzení o tom, že by vůči žalobkyni učinil v hotovosti jakoukoliv platbu za nájem a plnění, které ve svém celku měly činit na něj přicházející část závazku ve výši 40 200 Kč, neboť uvedená skutečnost nevyplynula ani z navrhované účastnické výpovědi žalovaného [číslo] [celé jméno žalovaného], který naopak vypověděl, že nikdy neviděl, že by bylo takovýmto způsobem vůči žalobkyni něco plněno a nevyplynula ani z SMS zpráv, které žalovaný soudu v kopii k důkazu předložil a které vypovídají pouze o tom, že žalovaný o tuto možnost žalobkyni žádal. Žalovaný [číslo] navrhoval i svojí účastnickou výpověď, avšak k jednání soudu se nedostavil.

11. Žalovaný [číslo] [celé jméno žalovaného] se pak žalobě bránil tím, že skutečnost, že mu žalobkyně při skončení nájemního poměru sdělila, že po něm již nic požadovat nebude, vedla k zániku solidárního závazku na straně žalovaných a on má dluh vůči žalobkyni zcela splněn, kdy dle žalovaného [číslo] uvedený závěr podporuje dále i ta skutečnost, že žalobkyně následně v rámci ukončení nájemního poměru žalovanému [číslo] vrátila zaplacenou peněžitou jistotu ve výši 6 000 Kč.

12. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 2235 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále pouze občanský zákoník nebo [příjmení]), upravujících nájem bytu a domu. Nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci k zajištění bytových potřeb nájemce a popřípadě i členů jeho domácnosti byt nebo dům, který je předmětem nájmu oproti povinnosti nájemce platit za to pronajímateli nájemné (§ [číslo], § 2201 OZ) Smlouva vyžaduje písemnou formu (§ 2237 OZ). Uzavře-li nájemní smlouvu s pronajímatelem více osob, stanou se společnými nájemci bytu, společným nájemcem bytu se stane i osoba, která se souhlasem stran přistoupí ke smlouvě (§ 2270 odst. 1 OZ). Strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc (§ 2246 odst. 1 OZ). Ujednají-li si strany, že nájemce dá pronajímateli peněžitou jistotu, že zaplatí nájemné a splní jiné povinnosti vyplývající z nájmu, nesmí být jistota vyšší než trojnásobek měsíčního nájemného (§ 2254 odst. 1 OZ). Při skončení nájmu pronajímatel vrátí jistotu nájemci, započte si přitom, co mu nájemce případně z nájmu dluží. Nájemce má právo na úroky z jistoty od jejího poskytnutí alespoň ve výši zákonné sazby (§ 2254 odst. 2 OZ).

13. Po právní stránce soud dále věc posoudil podle ustanovení § 1872 odst. 1 občanského zákoníku, podle kterého je-li několik dlužníků zavázáno plnit společně a nerozdílně, jsou všichni plnit jeden za všechny a všichni za jednoho. Věřitel může požadovat celé plnění nebo jeho libovolnou část na všech spoludlužnících, jen na některých, nebo na kterémkoli ze spoludlužníků. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení zvláštní ujednání věřitele a spoludlužníka nepůsobí vůči ostatním spoludlužníkům.

14. Podle ustanovení § 1875 občanského zákoníku se má za to, že podíly na dluhu u všech spoludlužníků jsou v jejich vzájemném poměru stejné.

15. Podle ustanovení § 1908 odst. 1 občanského zákoníku splněním dluh zaniká.

16. Podle ustanovení § 1995 odst. 1 občanského zákoníku promine-li věřitel dlužníku dluh, má se za to, že dlužník s prominutím dluhu souhlasí, pokud neprojevil bez zbytečného odkladu nesouhlas výslovně nebo plněním dluhu. Prominutí ze strany věřitele může být učiněno v zásadě jakýmkoliv dostatečně určitým a srozumitelným prohlášením, učiněným v jakékoliv formě. Občanský zákoník z předchozí právní úpravy nepřebírá povinnou písemnou formu. Zákon ani neřeší důvod, pro který k prominutí dochází. Pojmově se jedná o„ dohodu o prominutí dluhu“. Dohoda o prominutí dluhu (vzdání se práva) nemá sama o sobě vliv na příslušenství (zejména úroky z prodlení), které vzniklo za dobu do zániku rušeného závazku. Ke zrušení příslušenství proto dochází pouze tehdy, pokud se na tom strany dohodnou (po zániku závazku již další příslušenství samozřejmě nenarůstá). Podle § 1996 odst. 1 občanského zákoníku promine-li věřitel dluh jednomu z dlužníků zavázaných společně a nerozdílně, má prominutí dluhu účinky vůči ostatním spoludlužníkům v rozsahu podílu toho spoludlužníka, který byl ze závazku zavázán. Pokud chce věřitel omezit účinky prominutí dluhu pouze na některého ze spoludlužníků a propustit ze závazku právě jeho, musí tak učinit výslovně. Potom platí, že na ostatní spoludlužníky má toto prominutí účinky v rozsahu podílu propuštěného spoludlužníka. Jejich závazek se vůči věřiteli omezuje v rozsahu, ve kterém by jinak měli regres proti propuštěnému spoludlužníkovi.

17. Na základě provedeného dokazování s následným právním posouzením věci má soud za to, že na straně žalovaných, jakožto smluvní strany ze smlouvy o nájmu bytu na straně nájemců, se v části jejich závazku vůči žalobkyni, spočívající v placení nájemného a plnění spojených s užíváním bytu jednalo o závazek, ze kterého byli zavázáni společně a nerozdílně (tzv. solidární závazek na straně dlužníků). Dále má pak soud za to, že ve vztahu k žalovanému [číslo] [celé jméno žalovaného] ze strany žalobkyně jednoznačně došlo k prominutí dluhu co do části dluhu ve výši 40 200 Kč, t. j. co do ½ poloviny z celkového solidárního závazku žalovaných vůči žalobkyni ve výši 80 400 Kč, který představoval platby nájmu a plnění spojených s užíváním bytu za období od [datum] do [datum]. K uvedenému závěru soud dospěl na základě zjištění, že prominutí dluhu bylo vůči žalovanému [číslo] žalobkyní učiněno určitým a zcela srozumitelným prohlášením, kdy žalobkyně žalovanému [číslo] sdělila, že po něm nebude ze závazku již nic požadovat, čímž mínila zbylou, dosud nezaplacenou (touto žalobou požadovanou) část nájemného a plnění spojených s užíváním bytu ve výši 40 200 Kč včetně příslušenství představujícího úroky z prodlení. K tomu srovnej shodná vyjádření žalovaného [číslo] žalobkyně o tom, že žalobkyně žalovanému sdělila, že po něm už nebude požadovat nic. Žalovaný [číslo] pak s prominutím dluhu vůči svojí osobě souhlasil. Následně žalobkyně žalovanému [číslo] i vrátila jím zaplacenou peněžitou jistotu ve výši 6 000 Kč. V každém případě pak žalovaný [číslo] vůči žalobkyni neprojevil nesouhlas s prominutím části dluhu. Soud má tedy jednoznačně za to, že žalovaný [číslo] v řízení prokázal zánik svého závazku vůči žalobkyni i co do zbylé části dluhu na nájemném a plnění spojených s užíváním bytu ve výši 40 200 Kč, a to včetně požadovaného příslušenství (úroků z prodlení), které se po něm žalobkyně touto žalobou jako po solidárním dlužníku domáhá, neboť tento závazek dle názoru soudu zanikl na základě uzavřené dohody mezi žalobkyní a žalovaným [číslo] o prominutí dluhu ve vztahu k části dluhu ve výši 40 200 Kč včetně příslušenství, které představuje úrok z prodlení. Pokud se pak týká žalovaného [číslo] [celé jméno žalovaného], účinky prominutí dluhu vůči žalovanému [číslo] se v souladu s ustanovením § 1996 odst. 1 občanského zákoníku na jeho osobu omezují v rozsahu 40 200 Kč z celkového závazku 80 400 Kč (co do uvedeného rozsahu ve vztahu k původnímu závazku by měl totiž proti žalovanému [číslo] jako propuštěnému spoludlužníkovi regres). Co do zbylé části závazku zůstává závazek žalobkyně vůči tomuto žalovanému plně zachován. V daném případě bylo tedy pouze na žalovaném [číslo] [celé jméno žalovaného], aby v řízení prokázal, že zbylou část dluhu na nájemném a plnění spojených s užíváním bytu ve výši 40 200 Kč zaplatil, a že tak i z jeho strany došlo k zániku závazku vůči žalobkyni jeho splněním. Žalovaný [číslo] pak v řízení uváděl, že on„ svojí“ část dluhu žalobkyni celou zaplatil platbami v hotovosti (t. j. k rukám žalobkyně), avšak tuto skutečnost žádným důkazním prostředkem neprokázal. K prvnímu jednání soudu ve věci nařízenému na den [datum] se bez omluvy nedostavil a tím se vzdal možnosti být soudem v souladu s ustanovením § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu poučen o nutnosti prokázání svého tvrzení a možných způsobech jeho prokázání. Účastnická výpověď žalovaného [číslo] kterou žalovaný [číslo] navrhoval, tuto tvrzenou skutečnost neprokázala, neboť žalovaný [číslo] vypověděl, že neví nic o tom, že by vůči žalobkyni došlo k jakékoliv platbě v hotovosti a kdy SMS zprávy žalovaného [číslo] vůči žalobkyni vypovídaly pouze o tom, že žalovaný [číslo] o tuto možnost žalobkyni žádal, nikoliv, že tak skutečně plnil. Účastnická výpověď žalovaného [číslo] nemohla být provedena, neboť se k jednání soudu nedostavil. Navrhovaný důkaz v podobě čtení daňového přiznání soud v řízení neprovedl, neboť navrhovaný důkaz nemůže bez dalšího prokázat splnění dluhu ze strany žalovaného [číslo] vůči žalobkyni, to vše za předpokladu, kdy ostatní žalovaným [číslo] navrhované důkazy tuto skutečnost nepotvrdily, ba naopak výpověď žalovaného [číslo] [celé jméno žalovaného], který měl být dle žalovaného [číslo] údajně přítomen první hotovostní platbě nájemného a hotovostní platbě peněžité jistoty tuto skutečnost vyvrátila. Pakliže žalovaný [číslo] [celé jméno žalovaného] ve svém podání ze dne [datum] uplatňoval„ protinárok“ na úrok ze zaplacené kauce, pak tím, že se k prvnímu jednání soudu ve věci dne [datum] (bez řádné a včasné omluvy) nedostavil, vzdal se možnosti poučení soudu ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby tento svůj návrh řádně doplnil o specifikaci období, za které je úrok z prodlení z kauce požadován (v řízení neprokázal své tvrzení o tom, kdy byla kauce zaplacena).

18. Pakliže žalovaný [číslo] ve svém písemném podání uváděl, že žalobkyně od žalované částky neodečetla složenou kauci (míněno peněžitou jistotu), žalobkyně se uvedenému vyjádření při jednání soudu bránila tvrzením, že v souladu s ustanovením § 2254 občanského zákoníku si při skončení nájmu na složenou jistotu započetla náklady, které žalobkyni vznikly v souvislosti s nesplněnou zákonnou povinností žalovaného [číslo] podle ustanovením § 2292 občanského zákoníku odevzdat při skončení nájmu klíče od bytu. Dle žalobkyně pak žalovaný [číslo] při skončení nájmu ani později tuto svojí povinnost k vrácení klíčů od bytu nesplnil. Žalobkyně pak soudu předložila paragon s předmětem plnění [anonymizováno] práce vystavený na částku 5 900 Kč. Žalovaný [číslo] pak v řízení netvrdil a ani neprokazoval, že by svojí povinnost k vrácení klíčů splnil, a ani nezpochybňoval žalobkyní vynaložené plnění [anonymizováno] prací.

19. Ze všech shora vyložených důvodů pak soud ve věci rozhodl tak, že žalovanému [číslo] [celé jméno žalovaného] uložil povinnost zaplatit žalobkyni dluh ve výši 40 200 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení (výrok I rozsudku), neboť neprokázal, že závazek vůči žalobkyni splnil a žalobu vůči žalovanému [číslo] [celé jméno žalovaného] zamítl jako nedůvodnou (výrok III rozsudku).

20. Výrok II rozsudku má oporu např. v Rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 26 Cdo 2059/2018 ze dne 5.6.2019, ve kterém Nejvyšší soud dovozuje, že v nájemní smlouvě stanovený smluvní úrok z prodlení ve výši 0,25 % denně z dlužného plnění je ke dni počátku prodlení závazku stanoven ve výši podstatně převyšující zákonný úrok z prodlení stanovený nařízením vlády č. 351/2013 Sb. nájemní smlouvy o sjednání úroku z prodlení ve výši 0,25 % denně je tak dle názoru soudu v souladu s citovaným rozhodnutím v této části neplatné (zde odkaz na ustanovení § 2295 občanského zákoníku) a z uvedeného důvodu soud žalobkyni z jednotlivých dlužných plnění přiznal pouze úrok z prodlení stanovený nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení, když co do převyšující výše požadovaný úrok z prodlení zamítl.