25 C 253/2025

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Andreou Pěničkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 26 716 Kč s příslušenstvím a částky 9 002 Kč,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 12,75 % ročně od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení částky , částka, , částky , částka, , úroku z částky , částka, ve výši 92,73 % p. a. od , datum, do , datum, ve výši , částka, , úroku z částky , částka, ve výši 14,75 % p. a. od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky , částka, a úroku z prodlení převyšujícího úrok z prodlení specifikovaný ve výroku I. tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný nesplnil povinnosti vyplývající pro něho z uzavřené smlouvy o úvěru specifikované pod č. , hodnota, ze dne , datum, , na jejímž základě žalobkyně jako úvěrující poskytla žalovanému jako úvěrovanému úvěr ve výši , částka, , k jehož vyplacení žalovanému došlo dne , datum, . Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to konkrétně prostřednictvím emailové komunikace. Žalovaný se zavázal úvěr společně se sjednaným příslušenstvím žalobkyni splatit ve 30měsíčních splátkách po , částka, , splatných vždy k 19. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem duben r. 2024. Žalovaný se ocitl s prodlením s úhradou splátek úvěru a žalobkyně proto úvěr zesplatnila. Žalovaný na svůj dluh nezaplatil ničeho. Po žalovaném se proto žalobkyně domáhá zaplacení:- dlužné nové jistiny úvěru ve výši , částka, (odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši , částka, a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlému ke dni zesplatnění ve výši , částka, ) s příslušenstvím,- dlužné smluvní pokuty dle bodu 6. 1. smlouvy o úvěru v celkové výši , částka, s příslušenstvím,- náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6. 2 smlouvy o úvěru v celkové výši , částka, s příslušenstvím,- smluvní pokuty dle bodu 6. 5. smlouvy o úvěru ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši , částka, za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, počínaje dnem , datum, do zaplacení, přičemž žalobce touto žalobou požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení žaloby ve výši , částka, ,- úroku za poskytnutí úvěru z částky odpovídající dlužné původní jistině úvěru ve výši , částka, ode dne , datum, do zaplacení, přičemž žalobkyně touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 92,73 % za dobu od 91. dne prodlení žalovaného (tedy za dobu od , datum, ). Žalobce v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru tento úrok uplatňuje v zápůjční úrokové sazbě ve výši reposazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů, tj. v nominální úrokové sazbě 14,75 % ročně,- úhrady za pojištění schopnosti klienta splácet úvěr dle Přílohy č. , hodnota, smlouvy ve výši celkem , částka, .

2. Pokud se týká skutečnosti, jakým způsobem a v jaké intenzitě žalobkyně, jakožto poskytovatelka úvěru před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala (posuzovala) schopnost žalovaného splatit navrhovaný úvěr, žalobkyně uvedla, že tato schopnost byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, který za tímto účelem předložil k prověření své osobní doklady a doklady ověřující příjmy a výdaje a právní předchůdkyně si dále vyžádala informace z veřejných registrů, zejména SOLUS, NRKI, ISIR. Z informací a dokladů od žalovaného bylo zjištěno, že jeho průměrný měsíční příjem činí , částka, . Z hodnocení klienta je dále patrné, že byl zaměstnán u společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, ., , adresa, na dobu neurčitou. Ohledně výdajů žalovaného bylo zjištěno, že tyto činí celkem , částka, , přičemž bylo kalkulováno i životní minimum ve výši , částka, . Nashromážděné informace byly zanalyzovány a verifikovány, mj. na základě vyžádaných informací z veřejných registrů (zejména SOLUS, NRKI, ISIR) a posouzeny. Bylo zjištěno, že žalovaný měl celkem volné zdroje ve výši , částka, měsíčně, tedy dostatek pro splácení požadovaného úvěru, přičemž vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení a v úvěrových registrech není veden jako dlužník se špatnou platební morálkou. Na základě takto provedeného odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. A teprve poté byla žalovaného zaslána nepodepsaná smlouva a další smluvní dokumentace k odsouhlasení a podpisu.

3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, ve věci byl v průběhu celého soudního řízení nečinný.

4. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , ke kterému se žalovaný bez řádné a včasné omluvy nedostavil, a ke kterému se žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce dostavila a navrhovala žalobě vyhovět v plném rozsahu, kdy odkazovala na soudu předložené listinné důkazy.

5. Soud ve věci provedl dokazování čtením listin předložených žalobkyní, jež se vztahují k prokázání existence smluvního vztahu účastníků, k výši poskytnutého plnění žalobkyně a žalovaného a ke splnění povinnosti žalobkyně ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, zejména čtením návrhu na uzavření smlouvy o úvěru, resp. smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , dokladu o vyplacení úvěrové částky , částka, na účet žalovaného se specifikací platby č. , hodnota, , která se shoduje s číslem smlouvy o úvěru, listinou nazvanou jako hodnocení klienta a výpisu z registru SOLUS.

6. Žalobkyně současně prokázala, že ve snaze předejít podání žaloby žalovanému zasílala předžalobní výzvu ze dne , datum, .

7. Na základě shora provedených důkazů soud zjistil takový skutkový stav věci, podle kterého byla mezi žalobkyní společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO žalobkyně, a žalovaným uzavřena dne , datum, smlouva o úvěru specifikovaná č. , hodnota, , na jejímž základě převzal žalovaný od žalobkyně peněžní prostředky ve výši , částka, , formou jejich zaslání na účet žalovaného, které se zavázal žalobkyni vrátit formou 30měsíčních splátek po , částka, , splatných vždy k 19. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem duben r. 2024. Žalovaný předmětné peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně nesplácel řádně a včas, kdy ve vztahu k žalobkyni na převzatý úvěr neučinil žádnou platbu.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, podle odst. 2 téhož ustanovení při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 88 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru osoby oprávněné poskytovat spotřebitelský úvěr se mohou vzájemně informovat o údajích o dluzích, které vypovídají o úvěruschopnosti spotřebitele, prostřednictvím databáze spravované právnickou osobou, která a) zpracovává údaje o spotřebitelích za účelem posuzování jejich úvěruschopnosti, b) poskytuje přístup k těmto údajům osobám oprávněným poskytovat spotřebitelský úvěr, c) umožňuje osobám oprávněným poskytovat spotřebitelský úvěr se sídlem nebo skutečným sídlem v jiném členském státě Evropské unie přístup k těmto údajům za stejných podmínek jako osobám se sídlem nebo skutečným sídlem v České republice, d) nepodmiňuje přístup osob oprávněných poskytovat spotřebitelský úvěr k těmto údajům oprávněním takové osoby k činnosti banky, zahraniční banky nebo spořitelního a úvěrního družstva, e) zachovává ohledně získaných údajů mlčenlivost a chrání je před zneužitím a f) uveřejní podmínky přístupu osob oprávněných poskytovat spotřebitelský úvěr k těmto údajům způsobem umožňujícím dálkový přístup, podle odst. 2 téhož ustanovení je poskytovatel povinen k údajům získaným o spotřebiteli z databáze podle odstavce 1 přistupovat tak, jako by šlo o údaje, které získal od spotřebitele sám. Poskytovatel může údaje o spotřebiteli získané prostřednictvím databáze podle odstavce 1 využít výhradně pro vyhodnocení předpokladů řádného splácení jeho dluhů, zejména ke splnění povinností podle § 85 a 86, podle odst. 3 téhož ustanovení poskytovatel informuje spotřebitele v souladu se zákonem upravujícím ochranu osobních údajů o svém záměru vyhledávat o spotřebiteli údaje v databázi podle odst. 1.

11. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

15. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

16. Podle závěrů vyslovených v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, (který v daném ohledu vychází a ztotožňuje s již dříve vyslovenými závěry vyloženými v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ) povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru a nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud, který v nálezu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, zdůraznil, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti. Ve své argumentaci odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , který dovodil, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu, za což mu může podle Nejvyššího správního soudu , právnická osoba, v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne , datum, ve věci , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, (, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . , jméno FO, a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání smluvního vztahu. Ústavní soud uzavřel, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

17. Výše citované závěry se plně uplatní na právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.

18. Na základě zjištěného skutkového stavu věci s na to navazujícím právním posouzením dospěl soud k takovému skutkovému a právnímu závěru, že žalobkyně, jakožto poskytovatelka úvěru, nedostála své zákonné povinnosti uložené jí § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, konkrétně povinnosti náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách.

19. Žalobkyně ohledně příjmové stránky žalovaného vycházela z informací poskytnutých žalovaným, které následně včlenila do listiny nazvané „hodnocení klienta“. Na základě uvedených informací vycházela z toho, že průměrný měsíční příjem žalovaného činí průměrně , částka, , kterého dosahuje u zaměstnavatele , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, ., , adresa, , kde má uzavřen pracovní poměr na dobu neurčitou.

20. Pokud se týká výdajů žalovaného, zde vycházela z toho, že tyto činí celkem částku , částka, , přičemž v této částce bylo kalkulováno i s životním minimem ve výši , částka, . Žalobkyně tedy vycházela z toho, že žalovaný má (měl) volné zdroje celkem ve výši , částka, měsíčně (tj. , částka, – , částka, – , částka, rezerva = , částka, ), tedy dostatek pro splácení požadovaného úvěru. K uvedenému je však třeba uvést, že žalobkyně soudu nepředložila žádný důkaz, kterým by prokázala, že si řádně, tj. ve vztahu ke konkrétní osobě žalovaného, ověřila jeho faktickou výdajovou stránku vztahující se k době žádosti o poskytnutí úvěru a nespoléhala se pouze na informace získané od žalovaného (např. na základě listin prokazujících jeho vynakládané výdaje za bydlení, běžné měsíční výdaje spojené se zajištěním stravy, jízdného, případně jakékoliv další běžné i mimořádně vynakládané výdaje). Bez těchto informací si právní předchůdkyně žalobkyně nemohla učinit komplexní úsudek ohledně možnosti a schopnosti žalovaného splácet převzatý závazek nad to v uvedené výši (kdy pouze řádně zjištěná příjmová stránka žalovaného není pro tento úsudek dostačující). Uvedené pak nelze zhojit ani prověřením žalovaného v databázích SOLUS a NRKI (nebankovní registr klientských informací).

21. V daném případě proto bylo nutno posoudit spotřebitelskou smlouvu, jež odporuje § 580 odst. 1 o. z., jako neplatnou a k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.).

22. Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalovaného je v daném řízení dáno částkou , částka, , která představuje částku, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla, a kterou žalovaný žalobkyni nevrátil (tj. , částka, – , částka, = , částka, ). Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku žalobě vyhověl co do části, kterou žalobkyně žádá zaplacení , částka, .

23. Jelikož se žalovaný dostal se splněním svého splatného závazku do prodlení, vzniklo žalobkyni podle ustanovení § 1968 a § 1970 občanského zákoníku dále právo požadovat úrok z prodlení, ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, ve znění pozdějších předpisů.

24. Úrok z prodlení soud přiznal z částky představující bezdůvodné obohacení ve výši , částka, , kdy počátek prodlení stanovil ode dne následujícího, který následuje po dni, do kterého měl žalovaný dle předžalobní výzvy pohledávku uhradit a kdy výši přiznaného úroku z prodlení přiznal ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

25. Co do zbytku požadovaného nároku bylo třeba žalobu zamítnout (výrok II. tohoto rozsudku).

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), podle kterého žalovaný, jenž byl v řízení úspěšnější než žalobkyně a měl by nárok na náhradu nákladů řízení, žádné náklady s řízením neměl (pozn. soudu: do výpočtu poměru úspěchu a neúspěchu ve věci je třeba zahrnout současně tak příslušenství vyčíslené ke dni rozhodnutí soudu v dané věci). Z tohoto důvodu rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.