25 C 35/2026

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl soudkyní Mgr. Andreou Pěničkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 26 546,64 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 11,50 % ročně od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení částky , částka, , kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , úroku z částky , částka, ve výši 14,75 % ročně od , datum, do zaplacení a úroku z prodlení ve výši převyšující úrok z prodlení specifikovaný ve výroku I. tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně , tituly před jménem, Karla Goláně, , tituly za jménem Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky , částka, s příslušenstvím, kterého se žalobkyně domáhá z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou se žalovaným uzavřela dne , datum, právní předchůdkyně žalobkyně - společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, , sídlem , adresa, , která v souladu se svým smluvně převzatým závazkem poskytla žalovanému úvěr (peněžní prostředky) ve výši , částka, , a to v hotovosti, v den podpisu smlouvy, které se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit společně se sjednaným příslušenstvím – poplatkem ve výši , částka, formou 52 týdenních splátek po , částka, s výší poslední splátky , částka, . Žalovaný svému smluvnímu závazku nedostál, z titulu poskytnuté smlouvy o úvěru ke dni podání žaloby vrátil peněžní prostředky celkem ve výši , částka, . Pohledávka za žalovaným včetně jejího příslušenství byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, .Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, ve věci byl v průběhu celého soudního řízení nečinný.Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , ke kterým se žalovaný bez omluvy nedostavil, a ze kterého se žalobkyně řádně omluvila s návrhem, aby soud žalobě vyhověl v plném rozsahu.Soud ve věci provedl důkazy listinami předloženými žalobkyní, a to konkrétně Smlouvu označenou jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , zákaznickou kartou ze dne , datum, , tabulkou umoření, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně seznamu postupovaných pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, . Žalobkyně rovněž doložila předžalobní výzvu ze dne , datum, , kterou byl žalovaný o zaplacení žalované částky upomínán. Pokud se týká toho, jakým způsobem a v jaké intenzitě právní předchůdkyně žalobkyně, jakožto poskytovatelka úvěru, před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala (posuzovala) schopnost žalovaného splatit navrhovaný úvěr, žalovaný byl dle tvrzení žalobkyně posuzován na základě žalovaným doložených výplatních pásek a pracovní smlouvy, ze kterého zjistila, že pracuje jako pracovník v odpadovém hospodářství u , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, , , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, ., IČO: , IČO, s výší čistého měsíčního příjmu , částka, , dále vycházela ze sdělených informací žalovaného o tom, že je svobodný, má , Anonymizováno, vzdělání, žije s rodiči, s počtem vyživovacích povinností: 0, s hodnotným majetkem: auto, účel úvěru: neočekávané výdaje a bylo nahlíženo do insolvenčního rejstříku.Z výše citovaných listin zjistil soud takový skutkový stav věci, podle kterého byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, , IČO: , Anonymizováno, žalovaným dne , datum, uzavřena smlouva označená jako smlouva o spotřebitelském úvěru vedená pod č. , hodnota, , na základě které byly žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši , částka, , které se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit společně se sjednaným příslušenstvím – poplatkem ve výši poplatkem ve výši , částka, formou 52 týdenních splátek po , částka, s výší poslední splátky , částka, . Peněžní prostředky byly žalovanému co do výše , částka, poskytnuty, a to v hotovosti, v den podpisu smlouvy o spotřebitelském úvěru. Ze strany žalovaného bylo ke dni postoupení pohledávky a současně tak ke dni podání žaloby vráceno , částka, .Žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovaným podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena, se nyní podanou žalobou po žalovaném domáhá zaplacení částky , částka, , která představuje jednak nesplacenou jistinu úvěru ve výši , částka, , jednak nesplacený poplatek ve výši , částka, a dále příslušenství sestávající z kapitalizovaných úroků ve výši , částka, , kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši , částka, , úroků ve výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši , částka, od , datum, do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši , částka, od , datum, do zaplacení.Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, podle odst. 2 téhož ustanovení při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 88 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru osoby oprávněné poskytovat spotřebitelský úvěr se mohou vzájemně informovat o údajích o dluzích, které vypovídají o úvěruschopnosti spotřebitele, prostřednictvím databáze spravované právnickou osobou, která a) zpracovává údaje o spotřebitelích za účelem posuzování jejich úvěruschopnosti, b) poskytuje přístup k těmto údajům osobám oprávněným poskytovat spotřebitelský úvěr, c) umožňuje osobám oprávněným poskytovat spotřebitelský úvěr se sídlem nebo skutečným sídlem v jiném členském státě Evropské unie přístup k těmto údajům za stejných podmínek jako osobám se sídlem nebo skutečným sídlem v České republice, d) nepodmiňuje přístup osob oprávněných poskytovat spotřebitelský úvěr k těmto údajům oprávněním takové osoby k činnosti banky, zahraniční banky nebo spořitelního a úvěrního družstva, e) zachovává ohledně získaných údajů mlčenlivost a chrání je před zneužitím a f) uveřejní podmínky přístupu osob oprávněných poskytovat spotřebitelský úvěr k těmto údajům způsobem umožňujícím dálkový přístup, podle odst. 2 téhož ustanovení je poskytovatel povinen k údajům získaným o spotřebiteli z databáze podle odstavce 1 přistupovat tak, jako by šlo o údaje, které získal od spotřebitele sám. Poskytovatel může údaje o spotřebiteli získané prostřednictvím databáze podle odstavce 1 využít výhradně pro vyhodnocení předpokladů řádného splácení jeho dluhů, zejména ke splnění povinností podle § 85 a 86, podle odst. 3 téhož ustanovení poskytovatel informuje spotřebitele v souladu se zákonem upravujícím ochranu osobních údajů o svém záměru vyhledávat o spotřebiteli údaje v databázi podle odstavce 1.Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.Podle závěrů vyslovených v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, (který v daném ohledu vychází a ztotožňuje s již dříve vyslovenými závěry vyloženými v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ) povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru a nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud, který v nálezu ze dne , datum, , sp. zn.

III. ÚS , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , zdůraznil, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti. Ve své argumentaci odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , který dovodil, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu, za což mu může podle Nejvyššího správního soudu , právnická osoba, v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne , datum, ve věci , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, (, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, v. , jméno FO, a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání smluvního vztahu. Ústavní soud uzavřel, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.Výše citované závěry se plně uplatní i na právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.Na základě zjištěného skutkového stavu věci s na to navazujícím právním posouzením případu dospěl soud k takovému závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně, jakožto poskytovatelka úvěru, nedostála své zákonné povinnosti uložené jí § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, konkrétně povinnosti náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách. Právní předchůdkyně žalobkyně, jak žalobkyně prokázala, v době před uzavřením smlouvy a poskytnutím peněžních prostředků, měla k dispozici doklady prokazující jeho majetkové poměry, kterým byla pracovní smlouva a výplatní pásky žalovaného od zaměstnavatele , právnická osoba, , IČO: , IČO, za blíže nespecifikované období (zde soud vychází z údajů uvedených v zákaznické kartě žalovaného), dle kterých měl dosahovat čistého měsíčního příjmu ve výši , částka, , avšak pokud se týká listin, na základě kterých by si řádně ověřila současně tak výdajovou stránku na straně žalovaného, tyto v době před uzavřením smlouvy k dispozici neměla a v tomto ohledu vycházela pouze z tzv. odhadovaných měsíčních výdajů žalovaného ve výši , částka, . Výdajovou stránku žalovaného proto soud považuje právní předchůdkyní žalobkyně za řádně neověřenou. Případný náhled do insolvenčního rejstříku, případně jiných dostupně veřejných rejstříků žalovaného považuje soud za daného stavu věci za nedostačující.Právě z výše uvedených důvodů bylo nutno posoudit spotřebitelskou smlouvu, jež odporuje § 580 odst. 1 o. z., jako neplatnou a k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení.Bezdůvodné obohacení žalovaného je dáno částkou , částka, , která představuje částku, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla a kterou žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně (a ani žalobkyni) nevrátil (, částka, – , částka, = , částka, ). Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku žalobě vyhověl co do části, kterou žalobkyně žádá zaplacení , částka, .Jelikož se žalovaný dostal se splněním svého splatného závazku do prodlení, vzniklo žalobkyni podle ustanovení § 1968 a § 1970 občanského zákoníku dále právo požadovat úrok z prodlení, ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení soud přiznal z částky představující bezdůvodné obohacení ve výši , částka, , kdy počátek prodlení stanovil ode dne následujícího, který žalobkyně k zaplacení žalovanému stanovila v předžalobní výzvě, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.Co do zbytku požadovaného nároku bylo třeba žalobu zamítnout (výrok II. tohoto rozsudku).O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném řízení byl dle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci úspěšnější žalovaný, konkrétně mu svědčí úspěch v rozsahu 12,08 %. Za této procesní situace byl měl proto nárok na náhradu nákladů řízení. Pozn. soudu: do výpočtu poměru úspěchu a neúspěchu ve věci je třeba zahrnout současně tak příslušenství pohledávky vyčíslené ke dni rozhodnutí soudu v dané věci, přičemž na částku, pro kterou byla vzata žaloba zpět, avšak bez zavinění žalovaného, je třeba nahlížet jako na částku, pro kterou byla žalobkyně v řízení neúspěšná. Dle uvedeného výpočtu byla žalobkyně z původně žalované částky , částka, úspěšná pouze co do částky , částka, . Úspěch ve věci je proto fakticky dán na straně žalovaného (kterému však žádné náklady řízení nevznikly a tyto ani nepožadoval). Proto soud o náhradě nákladů řízení rozhodl způsobem, jak ve výroku III. tohoto rozsudku uvedeno.Lhůta k plnění soudem přisouzených nároků specifikovaných ve výroku I. tohoto rozsudku je splatná do tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.