25 C 362/2024

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Andreou Pěničkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Anonymizováno. Anonymizováno Anonymizováno sídlem Anonymizováno.Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného o zaplacení 18 026,70 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 13 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 13 000 Kč ve výši 14,75 % ročně za období od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní mocí rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 3 539 Kč, úroku z prodlení z částky 3 539 Kč ve výši 15 % ročně od datum do zaplacení, úroku z prodlení z částky 13 000 Kč ve výši 15 % ročně od datum do datum a co do úroku z prodlení z částky 13 000 Kč ve výši 0,25 % ročně od datum do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 719,74 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně tituly před jménem jméno FO. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky 18 026,70 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne datum, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr do výše 13 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit se sjednaným příslušenstvím – poplatkem za poskytnutí v částce 3 510 Kč a poplatkem v částce 29 Kč za službu Informační SMS. Dále žalobkyně požaduje úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, kapitalizované za období od datum do datum částkou 1 487,70 Kč. Žalovaný se nevyjádřil. Ve věci byl v průběhu soudního řízení nečinný. Soud ve věci jednal a věc rozhodl podle § 115a o. s. ř., v platném znění, bez nařízení jednání. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, které soud hodnotil jak jednotlivě, tak v jejich vzájemné souvislosti dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním vedená pod č. hodnota ze dne datum, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s příslušenstvím – poplatkem za poskytnutí úvěru v částce 3 510 Kč a poplatkem v částce 29 Kč za službu Informační SMS, nejpozději do datum. Uvedené soud zjistil z předně citované smlouvy, jejíž součástí je sazebník. Z výpisu posouzení úvěruschopnosti žalobkyně zjistila, že žalovaný žije s celkem čtyřmi členy domácnosti s počtem členů ve společně hospodařící domácnosti s příjmem v počtu dva, pravidelné výdaje má ve výši 15 000 Kč na půjčky, 5 000 Kč na bydlení, 2 500 Kč na nezbytné výdaje a 1 500 Kč na další zbytné výdaje. Výši příjmu právní předchůdkyně žalobkyně zjistila v částce 45 094 Kč, kdy příjmy identifikovala z tabulky příchozích plateb na účtu žalovaného v období od datum do datum. Ze zprávy Anonymizováno a.s. bylo zjištěno, že na účet žalovaného byla přijata částka 13 000 Kč od žalobkyně. Po právní stránce soud posoudil právní vztahy vzniklé mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným podle § 2395 a násl. o. z., jako smlouvu o úvěru, přičemž zároveň se právní poměry mezi účastníky řízení řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „z. s. ú.“). Soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 z. s. ú., jelikož právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 ve spojení s § 75 z. s. ú., tedy že by náležitě, dostatečně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel posouzení úvěruschopnosti činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k příjmům a výdajům žalovaného v daném případě nedošlo. Dle „posouzení úvěruschopnosti“ žalovaného žalobkyně vycházela z tabulky příjmů na účtu žalovaného, které však nejsou jakkoli vypovídající, neboť z těchto není patrné, o jaké příjmy a za co se jedná, jejich stabilita atd., kdy se jedná pouze o připsané hodnoty a datum připsání. Výdaje žalovaného žalobkyně nezkoumala vůbec. Žalobkyně si od žalovaného nevyžádala žádné listiny (např. pracovní smlouvu, nájemní smlouvu, výpisy z účtu nebo výpis z katastru nemovitostí) jimiž by byla sto reálné příjmy a výdaje zjistit. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum, č. j. spisová značka, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Žalobkyně tedy žádným způsobem neprokázala, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. S ohledem na to, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, má žalobkyně právo pouze na zaplacení částky 13 000 Kč, představující bezdůvodné obohacení na straně žalovaného podle § 2991 o. z., přičemž se jedná o nezaplacenou jistinu úvěru, kterou žalobkyně žalovanému prokazatelně poskytla. Žalovaný je tak podle § 87 odst. 1 věta třetí z. s. ú. povinný vrátit žalobkyni vzniklé bezdůvodné obohacení v této výši. Tím, že dosud žalobkyni ničeho nevydal, dostal se do prodlení se splněním peněžitého závazku dle § 1968 o. z. a vedle práva na vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni vzniklo též právo požadovat úrok z prodlení podle ustanovení § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl, kdy úrok z prodlení žalobkyni přiznal ode dne následujícího po dni, do nějž měl žalovaný dlužnou částku uhradit dle předžalobní výzvy. Ve zbylém rozsahu bylo třeba žalobu jako nedůvodnou zamítnout. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně ke dni rozhodnutí soudu žádala zaplacení celkem částky 21 581,45 Kč a úspěšná byla pouze co do částky 14 239 Kč (do výpočtu poměru úspěchu a neúspěchu ve věci je třeba zahrnout současně tak příslušenství, vyčíslené ke dni rozhodnutí soudu v dané věci). Nárok na náhradu nákladů řízení je tedy na straně žalobkyně dán 31,96 %. Náklady plně úspěšné žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 026,70 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Náklady řízení plně úspěšné žalobkyně by tedy činily částku 2 252 Kč, z čehož 31,96 % činí částku 719,74 Kč, kterou soud žalobkyni přiznal. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Děčíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo exekuce.