25 C 58/2021

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Andrey Pěničkové a přísedících Marcely Keleši a Miluše Kaslové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení se sídlem adresa o zaplacení 63 000 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba o zaplacení 63 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 63 000 Kč ve výši 8,25 % ročně od [datum] se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady řízení ve výši 12 685 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám žalované.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobci 63 000 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacené náhrady mzdy za období červenec 2020 až září roku 2020.

2. Žalobce svojí žalobu zdůvodnil tím, že žalobce, jakožto zaměstnanec žalované, na základě [anonymizováno] posudku z [datum], pozbyl dlouhodobě [anonymizováno] způsobilost konat dosavadní práci, proto dopisem z [datum] žalovanou vyzval k přidělování jiné pro žalobce vhodné práce. Žalovaná, jakožto zaměstnavatel žalobce, z důvodu [anonymizováno] posudkem zjištěné dlouhodobé nemožnosti žalobce konat pro žalovanou dosavadní práci, přestala žalobci práci přidělovat s odůvodněním, že jinou pro žalobce vhodnou práci nemá a současně mu dala výpověď z pracovního poměru. Pracovní poměr u žalované skončil uplynutím dvouměsíční výpovědní doby – dne [datum]. Náhradu mzdy žalovaná žalobci za uvedené období nezaplatila.

3. Žalovaná se podané žalobě bránila tím, že v průběhu pracovního poměru účastníků řízení bylo zjištěno, že žalobce pozbyl dlouhodobě [anonymizováno] způsobilost, což bylo zjištěno na základě [anonymizováno] posudku o [anonymizováno] způsobilosti k práci vydaného dne [datum]. S ohledem na to, že žalovaná neměla pro žalobce jinou pro žalobce vhodnou práci, na kterou by žalobce převedla, přestala žalobci přidělovat dosavadní práci a byla nucena dát žalobci výpověď podle ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce. Jelikož se v případě žalobce jedná o obecné [anonymizováno] žalobce (nemající příčinu ve vykonávané práci u žalované), které žalobci znemožnilo u žalovaného konat dosavadní práci, nemá pak žalobce do doby skončení pracovního poměru nárok na náhradu mzdy.

4. Soud ve věci provedl listinné důkazy, které hodnotil jak jednotlivě, tak v jejich vzájemném souhrnu.

5. Z pracovní smlouvy uzavřené [datum] soud zjistil, že žalobce a žalovaná uzavřeli pracovní poměr na základě pracovní smlouvy z [datum], s počátkem pracovního poměru [datum], pracovní zařazení žalobce: správce [anonymizováno], místo výkonu práce [obec] a okolí.

6. Z dodatku k pracovní smlouvě z [datum] soud zjistil, že uvedeným dodatkem došlo mimo jiné ke změně druhu práce na technik [anonymizováno] + [anonymizována čtyři slova], místo výkonu práce [obec], [obec], [obec] a [obec].

7. Ze mzdového výměru z [datum] soud zjistil, že s účinností od [datum] byl žalobci přiznán mzdový tarif [částka].

8. Z žádosti o provedení pracovně- [anonymizováno] prohlídky a posouzení [anonymizováno] způsobilosti k práci z [datum] soud zjistil, že důvodem uvedené žádosti byl nástup žalobce do práce po dlouhodobé [anonymizována dvě slova].

9. Z [anonymizováno] posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení] z [datum] soud zjistil, že žalobce pozbyl dlouhodobě [anonymizováno] způsobilosti k práci.

10. Z žádosti o převedení na jinou práci z [datum] soud zjistil, že žalobce v důsledku závěrů [anonymizováno] posudku z [datum] požádal žalovanou o převedení na jinou práci.

11. Z výpovědi z pracovního poměru z [datum] soud zjistil, že uvedenou listinou byla žalobci ze strany žalované dána výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce s odůvodněním, že podle obsahu [anonymizováno] posudku vydaného poskytovatelem pracovně- [anonymizováno] služeb, vydaného konkrétně [anonymizováno] [jméno] [příjmení], ze dne [datum], nesmí žalobce konat dosavadní práci ([anonymizována dvě slova]), neboť pozbyl dlouhodobě [anonymizováno] způsobilost. Převzetí výpovědi: [datum].

12. Z listiny - projednání žádosti ze dne [datum] o převedení na jinou práci, podané žalobcem soud zjistil, že podle výsledku hlasování u žalované bylo rozhodnuto o tom (byl učiněn závěr), že pro žalobce není u žalované žádné vhodné pracovní místo.

13. Z provedeného dokazování soud zjistil a má za prokázáno, že v průběhu pracovního poměru účastníků řízení, kdy žalobce u žalované vykonával práci: technik [anonymizováno] + [anonymizována čtyři slova], místo výkonu práce [obec], [obec], [obec] a [obec], žalobce pozbyl dlouhodobě [anonymizováno] způsobilost k výkonu práce, což bylo zjištěno [anonymizováno] posudkem o [anonymizováno] způsobilosti k práci [anonymizováno] [jméno] [příjmení] z [datum], učiněné na základě mimořádné prohlídky z [datum]. Zjištěný dlouhodobě nepříznivý [anonymizováno] stav žalobce je obecné povahy (nemající příčinu ve vykonávané práci žalobce u žalované). Žalobce na základě vydaného [anonymizováno] posudku požádal žalovanou dne [datum] o přidělení jiné pro žalobce vhodné práce, když žalovaná však jinou pro žalobce vhodnou práci neměla, kdy soudu blíže vysvětlila, že žalovaná má (v uvedené době měla) 4 zaměstnance, z toho [anonymizována dvě slova] techniky a na částečný úvazek hospodářku, kdy žalovaná není (v uvedené době nebyla) schopna vytvořit pro žalobce další pro žalobce vhodné místo (zde dále odkaz na důkaz uvedený pod bodem [číslo] tohoto rozsudku). S obsahem rozhodnutí žalované, ve kterém žalovaná rozhodla o tom, že nemá pro žalobce jinou pro něho vhodnou práci, byl žalobce vyrozuměn, neboť byl přítomen přijatému rozhodnutí. Dle vyjádření účastníků řízení pak účastníci uvedli jako nespornou skutečnost, že žalovaná po dobu, po kterou žalobce požaduje náhradu mzdy nepracoval, neboť žalovaná přestala žalobci práci (z důvodu jeho nepříznivého [anonymizováno] stavu vylučujícího konat dosavadní práci) přidělovat. Pracovní poměr účastníků řízení skončil uplynutím výpovědní doby dne [datum].

14. Překážky v práci na straně zaměstnavatele a výše náhrady mzdy jsou uvedeny v ustanovení § 207 a § 208 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, v rozhodném znění.

15. Podle ustanovení § 207 zákoníku práce nemůže-li zaměstnanec konat práci a) pro přechodnou závadu způsobenou poruchou na strojním zařízení, kterou nezavinil, v dodávce surovin nebo pohonné síly, chybnými pracovními podklady nebo jinými provozními příčinami, jde o prostoj, a nebyl-li převeden na jinou práci, přísluší mu náhrada mzdy nebo platu ve výši nejméně 80 % průměrného výdělku, b) v důsledku přerušení práce způsobené nepříznivými povětrnostními vlivy nebo živelní událostí a nebyl-li převeden na jinou práci, přísluší mu náhrada mzdy nebo platu ve výši nejméně 60 % průměrného výdělku. Podle ustanovení § 208 zákoníku práce nemohl-li zaměstnanec konat práci pro jiné překážky na straně zaměstnavatele, než jsou uvedeny v § 207, přísluší mu náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku; to neplatí, bylo-li uplatněno konto pracovní doby (§ 86 a 87). Podle ustanovení § 209 odst. 1 zákoníku práce o jinou překážku v práci na straně jiného zaměstnavatele, než uvedeného v § 109 odst. 3, jde také tehdy, kdy zaměstnavatel nemůže přidělovat zaměstnanci práci v rozsahu týdenní pracovní doby z důvodu dočasného omezení odbytu jeho výrobků nebo omezení poptávky po jím poskytovaných službách, podle odst. 2 totožného ustanovení zákoníku práce upraví-li v případech podle odstavce 1 dohoda mezi zaměstnavatelem a odborovou organizací výši poskytované náhrady mzdy, která přísluší zaměstnanci, musí náhrada mzdy činit nejméně 60 % průměrného výdělku; nepůsobí-li u zaměstnavatele odborová organizace, může být dohoda nahrazena vnitřním předpisem. <i>16. Podle [anonymizováno] Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.8.2015, č. j. 21 Cdo 3787/2014 má náhrada mzdy podle ustanovení § 208 zákoníku práce charakter ekvivalentu mzdy, kterou si zaměstnanec nemohl vydělat v důsledku toho, že mu zaměstnavatel v rozporu s ustanovením § 38 odst. 1 písm. a) zák. práce neumožnil konat práci, k níž se zavázal podle pracovní smlouvy; nárok na náhradu mzdy má zaměstnanec po celou dobu, dokud tato překážka trvá. Zákon tímto způsobem sleduje, aby zaměstnanci byla reparována újma, kterou utrpěl následkem protiprávního postupu zaměstnavatele. Ke ztrátě na výdělku následkem nesplnění povinnosti zaměstnavatele přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy ovšem může u zaměstnance dojít jen tehdy, je-li sám připraven, ochoten a schopen konat práci podle pracovní smlouvy, a jestliže tedy nemohl práci podle pracovní smlouvy vykonávat jen a právě v důsledku postupu zaměstnavatele. Nemůže-li zaměstnanec konat práci podle pracovní smlouvy, nemá nárok ani na náhradu mzdy podle ustanovení § 208 zák. práce.</i> <i>17. Dále např. podle závěrů vyslovených v [anonymizováno] Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17.12.2020, č. j. 21 Cdo 1645/2020, zaměstnanec, který podle lékařského posudku pozbyl vzhledem ke svému [anonymizováno] stavu dlouhodobě způsobilost konat dále dosavadní práci, aniž by došlo ke změně sjednaného druhu práce nebo k převedení zaměstnance na jinou práci, nemá právo na náhradu mzdy pro překážku v práci na straně zaměstnavatele.</i> 18. Podle ustanovení § 51 odst. 1 zákoníku práce, byla-li dána výpověď, skončí pracovní poměr uplynutím výpovědní doby. Výpovědní doba musí být stejná pro zaměstnavatele i zaměstnance a činí nejméně 2 měsíce, s výjimkou vyplývající z § 51a. Výpovědní doba smí být prodloužena jen smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem; tato smlouva musí být písemná, podle odst. 2 uvedeného ustanovení, výpovědní doba začíná prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi a končí uplynutím posledního dne příslušného kalendářního měsíce, s výjimkami vyplývajícími z § 51a, § 53 odst. 2, § 54 písm. c) a § 63.

19. V daném případě nastal takový skutkový stav, kdy žalobce pozbyl dlouhodobě [anonymizováno] způsobilost k práci, t. j. pozbyl dlouhodobě způsobilost k výkonu práce, ke které se pracovní smlouvou zavázal. V daném případě se tak jedná o překážku na straně žalobce, který není schopen vykonávat dlouhodobě z důvodu svého obecného nepříznivého [anonymizováno] stavu práci, k jejímuž výkonu se pracovní smlouvou zavázal. Žalovaného, jakožto zaměstnavatele, v takovém případě stíhá povinnost daná mu ustanovením § 103 odst. 1 písm. a) zákoníku práce, nepřipustit žalobci vykonávat dosavadní práci, neboť neodpovídá [anonymizováno] způsobilosti žalobce. V daném případě se žalovaná zachovala zcela zákonem předpokládaným způsobem a žalobci přestala dosavadní práci přidělovat a zjistila své možnosti k převedení žalobce na jinou pro něho vhodnou práci a pro případ, kdy u žalované jiná pro žalobce vhodná práce, na kterou by žalobce převedla, nebyla, žalobci dala výpověď podle ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce.

20. Soud je pak toho názoru, že pro uvedený skutkový případ zákoník práce ve svých ustanoveních nepřiznává žalobci nárok na náhradu mzdy (k tomu odkaz na [anonymizováno] Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.8.2015, č. j. 21 Cdo 3787/2014 a dále taktéž [anonymizováno] Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17.12.2020, č. j. 21 Cdo 1645/2020). Povinnost žalovaného k zaplacení náhrady mzdy tak není dle názoru soudu dána.

21. Z výše uvedených důvodů pak žalobce žalobu, jakožto plně nedůvodnou, zamítl.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení plně úspěšný nárok na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 63 000 Kč sestávající z částky 3 620 Kč za každý ze 3 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrady podle § 13 a. t. v celkové částce 525 Kč (cesta jednání dne [datum]), náhrady za promeškaný čas ve výši 400 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a) a. t. (100 Kč za každou i započatou půlhodinu dle §14 odst. 3 a. t., přičemž celkem šlo o 4 půlhodiny. Náklady řízení tak činí 12 685 Kč.