26 C 10/2022

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Tichým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 29 158,80 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni -) částku 47 715,17 Kč, -) úrok z prodlení ve výši 3 898,16 Kč a ve výši 9,75 % ročně z částky 16 658,80 Kč za dobu od 20. 7. 2021 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni, k rukám jejího zástupce, náhradu nákladů řízení ve výši 2 135 Kč.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu 25. 11. 2021 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 29 158,80 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], [IČO] (dále též jen„ [právnická osoba]“), s žalovaným dne 16. 11. 2017 uzavřela Smlouvu o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byl též předpis splátek. Na základě této smlouvy poskytla [právnická osoba] žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 28 000 Kč, přičemž tuto částku a zároveň též příslušenství v celkové výši 22 918 Kč (kapitalizovaný úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek) se jí žalovaný zavázal splatit 14 měsíčními splátkami ve výši 3 637 Kč, z nichž poslední měla být splatná dne 16. 1. 2019. Jelikož žalovaný své smluvní povinnosti řádně a včas neplnil a dostal se do prodlení s placením splátek, zůstal [právnická osoba] dlužen na jistině 16 658,80 Kč a na sjednaném příslušenství 12 559,20 Kč. Pro případ porušení smluvních povinností ze strany žalovaného byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý byť jen započatý den prodlení. Předmětnou pohledávku nabyla žalobkyně od [právnická osoba] postoupením ke dni 19. 7. 2021, což bylo žalovanému písemně oznámeno. K tomuto dni činil dluh na jistině 16 658,80 Kč, na kapitalizovaném smluvním úroku za dobu do splatnosti úvěru 954,13 Kč, na poplatku za poskytnutí úvěru 7 229,79 Kč, na nákladech na vyhodnocení úvěru 1 483,37 Kč a na inkasním poplatku 2 891,91 Kč, tj. celkem 29 218 Kč Vedle těchto částek uplatila žalobkyně vůči žalovanému také (postoupením také nabytou) smluvní pokutu ve výši 12 500 Kč (vyčíslenou za dobu od 17. 1. 2019 do 5. 2. 2021) a sjednaný úrok z dlužné jistiny v sazbě 15 % ročně kapitalizovaný za dobu od 17. 1. 2019 (tj. ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky) do 11. 6. 2021 v částce 5 997,17 Kč. Úrok z prodlení žalobkyně uplatnila v zákonné výši, a to kapitalizovaný za dobu od 17. 1. 2019 do 11. 6. 2021 ve výši 3 898,16 Kč a z částky 16 658,80 Kč (dlužné jistiny) za dobu od 20. 7. 2021 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv jej k tomu soud vyzval.

3. Soud ve věci jednal dne 25. 7. 2022. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, přestože k němu byl předvolán na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), tj. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu. Žalobkyně se k jednání též nedostavila, svou neúčast omluvila a požádala, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. tedy soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Při jednání soud provedl žalobkyní označené a předložené listinné důkazy, ze kterých zjistil následující skutečnosti:

5. Ze Smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 16. 11. 2017 vyplývá, že [právnická osoba] poskytla žalovanému téhož dne peněžní prostředky ve výši 28 000 Kč, které – spolu s úrokem ve výši 2 696 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 12 600 Kč, náklady za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 582 Kč a úhradou za možnost placení splátek v hotovosti v místě bydliště dlužníka ve výši 5 040 Kč – se jí žalovaný zavázal splatit celkem 14 měsíčními splátkami ve výši 3 637 Kč, z nichž první byla splatná do měsíce od uzavření (podpisu) smlouvy, tj. 16. 12. 2017, a poslední 16. 1. 2019 Součástí smlouvy byl (formou odkazu) učiněn předpis splátek (označen jako příloha [číslo]), ve kterém je vymezeno, v jakém poměru budou z každé jednotlivé splátky započítány úhrady na ten který dílčí nárok (jistina, úrok, úhrada za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a poplatek za hotovostní platby). Ve smluvních podmínkách obsažených na rubové straně smlouvy je zakotveno, že úroková sazba činí 15 % v případě úvěru splatného ve 14 měsíčních splátkách, přičemž úroková sazba byla sjednána jako pevná, kterou lze měnit výhradně písemným dodatkem smlouvy, resp. dodatkem odsouhlaseným oběma smluvními stranami. Ve vlastním textu smlouvy (na její přední straně) byla sjednána smluvní pokuta pro případ, že žalovaný nezaplatí [právnická osoba] jakoukoli splátku řádně a včas, a to ve výši 0,1 % denně z částky, s níž bude žalovaný v prodlení, a dále je uvedeno, že úrokem z prodlení bude úročena jak dlužná jistina, tak i narostlý, splatný a nezaplacený úrok. Z obsahu smlouvy je dále zřejmé, že žalovaný při jejím sjednávání nevystupoval jako podnikatel. Z žádosti o úvěr z 16. 11. 2017, pracovní smlouvy uzavřené mezi žalovaným (zaměstnancem) a [právnická osoba] [anonymizováno] (zaměstnavatelem) dne 20. 9. 2012, dohody o mzdě ze dne 24. 1. 2017, mzdových listů, rozhodnutí [stát. instituce] ze dne 16. 12. 2016 o zvýšení [anonymizováno] příspěvku a poštovních poukázek soud zjistil, že [právnická osoba] před uzavřením smlouvy přezkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr, o jehož poskytnutí žádal. Z karty zákazníka vyplývá, že [právnická osoba] vůči žalovanému evidovala dluh struktury uvedené žalobkyní v žalobě. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 a oznámení [právnická osoba] o postoupení pohledávky ze dne 5. 8. 2021 soud zjistil, že [právnická osoba] postoupila žalobkyni pohledávku, která jí vznikla za žalovanou z předmětné úvěrové smlouvy, s uvedením celkové výše 57 613,41 Kč. Dopisem z 18. 10. 2021 žalobkyně, prostřednictvím svého zástupce, žalovaného vyzvala k zaplacení předmětného dluhu ve lhůtě do 1. 11. 2021 a zároveň jej upozornila, že jinak přistoupí k zahájení soudního řízení.

6. Při právním posouzení věci soud vycházel zejména z následujících ustanovení právních předpisů:

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ OZ“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Podle § 1968 věty první OZ je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení.

10. Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle § 1806 OZ úroky z úroků lze požadovat, bylo-li to ujednáno. Jedná-li se o pohledávku z protiprávního činu, lze úroky z úroků požadovat ode dne, kdy byla pohledávka uplatněna u soudu.

12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

13. Podle § 2048 OZ ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ ZSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 3 odst. 2 písm. e) ZSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí celkovou výší spotřebitelského úvěru souhrn všech částek, jež jsou dány spotřebiteli k dispozici.

16. Podle § 122 odst. 2 věty první ZSÚ uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.

17. Podle § 122 odst. 3 ZSÚ souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

18. Po skutkové stránce má soud za prokázané shora uvedené skutečnosti zjištěné z listinných, žalobkyní předložených důkazů, o jejichž pravosti nemá důvod pochybovat (ostatně je ani žalovaný nijak nezpochybnil). Právní předchůdkyně žalobkyně, tj. [právnická osoba] (věřitel), s žalovaným (dlužníkem) uzavřela dne 16. 11. 2017 písemnou smlouvu, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 28 000 Kč, kterou – včetně dohodnutého navýšení o úrok ve výši 2 696 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 12 600 Kč, náklady za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 582 Kč a úhradu za možnost placení splátek v hotovosti v místě bydliště dlužníka ve výši 5 040 Kč – se jí žalovaný zavázal splatit 14 pravidelnými měsíčními splátkami. Žalovaný však [právnická osoba] na úhradu tohoto dluhu zaplatil jen 21 700 Kč, pročež z celkové částky 50 918 Kč, kterou měl podle smlouvy splatit [právnická osoba] nejpozději do 16. 1. 2019, zůstal dlužen na jistině 16 658,80 Kč a na sjednaném navýšení 12 559,20 Kč. Žalovaný byl v řízení pasivní, netvrdil, že by žalobkyni anebo její právní předchůdkyni zaplatil více, tedy to ani nijak neprokazoval, a v řízení nic takového ani jinak nevyšlo najevo. Nadto se žalovaný ve smlouvě zavázal, že v případě prodlení s úhradou jednotlivých splátek zaplatí [právnická osoba] smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž bude žalovaný v prodlení. Společnosti [anonymizováno] tudíž právo na smluvní pokutu, kterou žalobkyně uplatnila ve výši 12 500 Kč - z celkové dlužné jistiny, tj. z částky 16 658,80 Kč, za dobu od 17. 1. 2019 do 5. 2. 2021.

19. Po právní stránce soud právní poměr vzniklý mezi [právnická osoba] a žalovaným posoudil podle shora citovaných zákonných ustanovení a shledal, že [právnická osoba] (úvěrující) a žalovaný (úvěrovaný) uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 OZ, na jejímž základě se žalobkyně, jež předmětnou pohledávku nabyla postoupením podle § 1879 a násl. OZ, důvodně domáhala vrácení peněžních prostředků, jež žalovaný vyčerpal ze sjednaného úvěrového rámce, včetně úroku a poplatků v dohodnuté výši. Úrok z prodlení žalobkyně uplatnila v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co se týče nároku na smluvní pokutu, byla tato ve smlouvě o úvěru sjednána podle § 2048 a násl. OZ a uplatněna byla v souladu s limitací její maximální výše dle § 122 odst. 2 věty první ZSÚ. Žalobkyně prokázala, že [právnická osoba] před uzavřením předmětné smlouvy učinila zadost své povinnosti a posoudila úvěruschopnost žalovaného (spotřebitele) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele i z jiných zdrojů (srov. § 86 ZSÚ).

20. Z výše vyložených důvodů soud žalobě zcela vyhověl a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni celkem částku 47 715,17 Kč (tj. zůstatek dlužné jistiny ve výši 16 568,80 Kč + úrok kapitalizovaný za dobu do celkové splatnosti úvěru ve výši 954,13 Kč + zůstatek poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 7 229,79 Kč + zůstatek nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1 483,37 Kč + zůstatek inkasního poplatku ve výši 2 891,91 Kč + úrok vyčíslený z dlužné jistiny za dobu od 17. 1. 2019 do 11. 6. 2021 ve výši 5 997,17 Kč) a dále též zákonný úrok z prodlení ve výši 3 898,16 Kč (vyčíslený za dobu od 17. 1. 2019 do 11. 6. 2021) a zákonný úrok z prodlení v sazbě 9,75 % ročně z částky 16 658,80 Kč (dlužné jistiny) od 20. 7. 2021 do zaplacení.

21. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal ve věci zcela úspěšné žalobkyni proti žalované právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v plné výši. Jelikož ke dni 7. 5. 2013 byla - nálezem Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12 - zrušena vyhláška č. 484/2000 Sb., soud výši náhrady odměny advokáta určil na základě vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, neboť neexistuje jiný právní předpis, podle něhož by výše odměny mohla být určena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010). Celkem tudíž soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v částce 2 135 Kč, jež sestává ze soudního poplatku ve výši 1 167 Kč, odměny advokáta ve výši 600 Kč, a to celkem za dva úkony právní služby (tj. 1. převzetí a příprava zastoupení a 2. sepis žaloby), při sazbě odměny 300 Kč za jeden úkon právní služby dle § 14b odst. 1 bodu 2. advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu celkem ve výši 200 Kč za uvedené dva (účelně provedené) úkony právní služby a dále - jelikož je zástupce žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty – též z náhrady za tuto daň v základní sazbě 21 %, tj. částky 168 Kč /dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., počítáno ze základu 800 Kč 22. Odměnu advokáta soud určil dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, neboť, jak je mu známo z úřední činnosti, jde o návrh na zahájení řízení podaný na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově a právně obdobných věcech (tzv. formulářová žaloba) a peněžité plnění (tarifní hodnota) nepřevyšuje 50 000 Kč. Ostatně žalobkyně – což je patrné z předložených listinných důkazů (smlouvy o postoupení pohledávek) – nabývá množství pohledávek stejného typového základu a je zřejmé, že je (z valné části) uplatňuje u soudů. Namístě je poznamenat, že nárok na zaplacení dlužného plnění ze spotřebitelského úvěru je – např. vedle nároku na dlužné pojistné či jízdné s přirážkou – typickým nárokem, který je namístě uplatnit návrhem na zahájení řízení, jenž lze podřadit pod § 14b advokátního tarifu. Pokud by žalobkyně zvolila jiný způsob soudního uplatňování takových nároků, zjevně by postupovala nehospodárně a bylo by jí možné přiznat náhradu nákladů jen v takové výši, v jaké by jí byla přiznána v případě, kdyby při soudním uplatnění těchto druhově shodných nároků používala formulářovou žalobu.

23. Soud žalobkyni nepřiznal ani náhradu odměny a výdajů advokáta ve vztahu k dalšímu úkonu právní služby, a to písemnému podání, jímž doplnila a upřesnila žalobní tvrzení. Doplňovaná tvrzení totiž měla být součástí samotné žaloby (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu). Dalšího podání si nevyžádal postup žalovaného ani neočekávaný vývoj procesní situace, a proto náklady s ním spojené nelze považovat za vynaložené důvodně (účelně) ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., a žalobkyni tudíž nenáleží jejich náhrada, resp. žalovanému nelze povinnost k jejich náhradě (spravedlivě) uložit.

24. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu odměny a výdajů advokáta spojených se sepisem výzvy k plnění dle § 142a o. s. ř. advokátem, neboť tento její náklad nelze považovat za potřebný k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně je podnikatelkou a do jejího předmětu podnikání (činnosti) patří hromadné nabývání a vymáhání pohledávek vzniklých jiným osobám (včetně vymáhání soudního). Nepochybně tedy je (či alespoň má být) personálně i technicky vybavena k tomu, aby sama, bez pomoci advokáta, učinila zadost požadavku § 142a o. s. ř. a dlužníka předtím, než věc předá advokátovi k zahájení soudního řízení, sama vyzvala k plnění a upozornila jej, že v opačném případě dluh uplatní soudně a přitom bude zastoupena advokátem, což se odrazí i na výši nákladů spojených s vymáháním práva.

25. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.

26. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.