26 C 112/2024

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Tichým ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 16 561 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit částku 10 000 Kč a úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 4. 6. 2024 do zaplacení.

II. Co do částek 3 251 Kč, 2 500 Kč a 3 310 Kč a co do úroku z prodlení převyšujícího úrok z prodlení přiznaný výrokem I. tohoto rozsudku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne 9. 7. 2024 se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 16 561 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou dne 2. 7. 2023 uzavřela smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalované poskytla téhož dne peněžní prostředky ve výši 3 500 Kč (převodem na její účet č. , č. účtu, ). Ve dnech 3. 7. 2023, 4. 7. 2023, 6. 7. 2023, 8. 7. 2023, 9. 7. 2023 a 10. 7. 2023 poskytla žalobně žalované na základě jejích žádostí o navýšení původní zápůjčky peněžní prostředky na uvedený bankovní učet ve výši 1 000 Kč, 1 500 Kč, 1 000 Kč, 1 000 Kč, 1 000 Kč a 1 000 Kč. Tyto částky se žalovaná zavázala splatit spolu s poplatky za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 251 Kč do 1. 8. 2023. Vedle jistiny a poplatků uplatnila žalobkyně, s odkazem na ujednání článku 2.3 smlouvy, také náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, a to za zaslané písemné výzvy ve dnech 8. 8. 2023, 15. 8. 2023, 22. 8. 2023, 31. 8. 2023 a 15. 9. 2023. Žalovaná na úhradu předmětného dluhu dosud nic nezaplatila. Žalobkyně tudíž uplatnila i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky (jistiny a poplatků) ve výši 13 251 Kč za dobu od 2. 8. 2023 do zaplacení. Dále se žalobkyně domáhala úhrady smluvní pokuty ve výši 0,10 % denně z dlužné částky (jistiny) ve výši 10 000 Kč od dne následujícího po dni splatnosti zápůjčky (tj. 2. 8. 2023) do 28. 6. 2024, tj. celkem částky 3 310 Kč. V návaznosti na výzvu soudu, aby žalobkyně doplnila žalobní tvrzení, jak konkrétně ověřila úvěruschopnost žalované, žalobkyně soudu (podáním ze dne 23. 1. 2025) sdělila, že svá tvrzení doplňovat nebude, s tím, že je si vědoma, že soud zřejmě rozhodne, že předmětná smlouva není platná, a pro tento případ navrhla, aby soud žalované přiznal alespoň to, co od žalobkyně žalovaná nabyla, a úrok z prodlení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci jednal dne 12. 5. 2025. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, přestože k němu byla předvolána na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), tj. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu, a žalobkyně se z účasti u jednání omluvila. Dle § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastnic; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Při jednání soud provedl listinné důkazy označené a předložené žalobkyní, z nichž zjistil tyto skutečnosti:

5. Ze Smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastnicemi dne 2. 7. 2023 vyplývá, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku ve výši 3 500 Kč, a to převodem na bankovní účet , č. účtu, , nejpozději do dvou dnů od účinnosti smlouvy. Žalovaná se zavázala žalobkyni tuto částku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 138 Kč, to vše nejpozději do 1. 8. 2023. Obsahem smlouvy je též ujednání, že při prodlení žalované s úhradou platby je žalobkyně oprávněna požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 500 Kč za každou jednu zaslanou písemnou upomínku a smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Z dodatků ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, uzavřených mezi účastnicemi ve dnech 3. 7. 2023, 6. 7. 2023, 8. 7. 2023, 9. 7. 2023 a 10. 7. 2023 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala žalované navýšit bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku postupně o částky 1 000 Kč, 1 500 Kč, 1 000 Kč, 1 000 Kč, 1 000 Kč, 1 000 Kč a žalovaná se zavázala žalobkyni vrátit celkem 13 251 Kč – jistinu a poplatky za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 113 Kč (tj. 5 x 325 Kč a 1 x 488 Kč), nejpozději do 1. 8. 2023. Ve všeobecných obchodních podmínkách (VOP) žalobkyně je mimo jiné uvedeno, že jejich podpisem žalovaná prohlásila a potvrdila, že důkladně posoudila svoji majetkovou situaci, že je schopna splácet zápůjčku, že není v prodlení se zaplacením závazku třetí osobě a že není evidována v databázích dlužníků. Z listiny označené jako „Potvrzení o přijaté platbě“ je patrné, že dne 2. 7. 2023 byla z účtu č. , č. účtu, , vedeného na jméno žalované zaslána platba ve prospěch žalobkyně ve výši 1 Kč. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, je zřejmé, že tento účet je veden na jméno žalobkyně a že ve dnech 2. 7. 2023, 3. 7. 2023, 4. 7. 2023, 6. 7. 2023, 8. 7. 2023, 9. 7 2023 a 10. 7. 2023 z něho byly odeslány platby ve prospěch účtu žalované ve výši 3 500 Kč, 1 000 Kč, 1 500 Kč, 1 000 Kč, 1 000 Kč, 1 000 Kč a 1 000 Kč. V upomínce ze dne 8. 8. 2023 je uvedeno, že žalobkyně žalovanou vyzývá k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 14 249 Kč; obdobně byla žalovaná vyzvána k zaplacení dluhu ve výši 15 037 Kč upomínkou ze dne 15.8. 2023 a rovněž opakovanými výzvami k úhradě z 22. 8. 2023, 31. 8. 2023 a 15. 9. 2023, kdy měl dluh činit nejprve 15 755 Kč, přičemž postupně byl navýšen o smluvní poplatky, úrok z prodlení a náklady spojené s upomínkami na částku 16 484 Kč a následně na částku 17 146 Kč. Dopisem (předžalobní výzvou) ze dne 24. 5. 2024 žalobkyně, prostřednictvím své zástupkyně, žalovanou vyzvala k zaplacení dluhu v celkové výši 19 577 Kč, a to ve lhůtě do tří dnů, a upozornila ji, že jinak přistoupí k soudnímu vymáhání dluhu; dopis odeslala zástupkyně žalobkyně žalované téhož dne, a to doporučenou poštovní zásilkou (což plyne z poštovního podacího lístku). Z obsahu provedených listinných důkazů nevyplynulo, že by žalovaná při sjednávání úvěru vystupovala jako podnikatelka anebo v rámci výkonu svého povolání (ve smlouvě samotné je označena rodným číslem a bydlištěm a text smlouvy odkazuje na zákon o spotřebitelském úvěru).

6. Na základě shora uvedených dílčích skutkových zjištění soud – po skutkové stránce – dospěl k tomuto závěru: Dne 2. 7. 2023 uzavřela žalobkyně s žalovanou písemnou smlouvu, na jejímž základě žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 3 500 Kč. Ve dnech 3. 7. 2023, 6. 7. 2023, 8. 7. 2023, 9. 7. 2023, 10. 7. 2023 uzavřely účastnice dodatky k této smlouvě, na jejichž základě poskytla žalobkyně žalované dalších (v součtu) 6 500 Kč. Uvedené částky se žalovaná (ve smlouvě) zavázala žalobkyni vrátit spolu s poplatky v celkové výši 3 251 Kč nejpozději do 1. 8. 2023, dosud jí však nic neuhradila. Před uzavřením smlouvy žalobkyně nezjistila konkrétní údaje o poměrech (příjmech a výdajích) žalované.

7. Po právní stránce soud vztah mezi žalobkyní a žalovanou, který byl založen písemnou smlouvou ze dne 2. 7. 2023, hodnotí jako právní vztah ze smlouvy o zápůjčce uzavřené podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“), na základě níž žalobkyně (zapůjčitel) přenechala žalované (vydlužiteli) zastupitelnou věc (peníze) tak, aby ji užila podle libosti a po čase vrátila věc stejného druhu, a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy (dále jen „ZSÚ“); srov. především § 2 odst. 1 a 2 a § 3 odst. 1 písm. a) a d) ZSÚ (žalobkyně úvěr nabízela v rámci vlastní podnikatelské činnosti, zatímco žalovaná s ní nejednala v rámci podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu svého povolání).

8. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně anebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Při posuzování úvěruschopnosti, tzn. schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen postupovat s odbornou péčí (srov. § 75 ZSÚ). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou ZSÚ, je smlouva neplatná, přičemž soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu (§ 87 odst. 1 věta první ZSÚ).

9. V řízení, ve kterém věřitel uplatňuje pohledávky ze spotřebitelského úvěru, je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda věřitel naplnil povinnosti vyplývající pro něj z § 86 odst. 1 ZSÚ, tj. zda před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele (srov. nález Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a rozsudek Soudního dvora Evropské unie z 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18).

10. Žalobkyně netvrdila, zda vůbec, a pokud ano, tak jaké konkrétní informace stran schopnosti žalované splácet (a splatit) požadovaný spotřebitelský úvěr od žalované, popř. odjinud, před uzavřením úvěrové smlouvy zjišťovala, a jak je ověřila. K výzvě soudu (učiněné v rámci přípravy jednání), aby v tomto ohledu svá tvrzení a důkazní návrhy doplnila, jen uvedla, že tak neučiní. A jelikož se žalobkyně k jednání před soudem nedostavila, byť řádně omluvena, nemohl ji soud při jednání znovu vyzvat k doplnění tvrzení a označení důkazů postupem dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. a zároveň ji poučit o možných následcích nesplnění této výzvy v podobě (částečného) procesního neúspěchu v této věci. Žalobkyně tedy neunesla procesní břemena (tvrzení a důkazní), zda před uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru náležitě prověřila úvěruschopnost žalované, a při rozhodnutí věci tudíž vycházel z toho, že se tak nestalo (a smlouva je neplatná).

11. V případě neplatnosti dle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ, kterou předmětná smlouva trpí, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ).

12. Žalovaná – na základě (absolutně) neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru – od žalobkyně čerpala zápůjčku ve výši 10 000 Kč a následně žalobkyni nic nezaplatila (zápůjčku ani zčásti nevrátila). Žalovaná byla v řízení pasivní, a tedy netvrdila (ani neprokazovala), že by žalobkyni cokoliv zaplatila. Dle § 87 odst. 1 věty třetí ZSÚ je tedy žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč (nesplacenou úvěrovou jistinu). Pokud jde o přiměřenou dobu k vrácení této částky (10 000 Kč) žalobkyni, soud neshledal žádné okolnosti, na jejichž podkladě by mohl dospět k závěru, že tak žalovaná – s ohledem na své možnosti – nemohla učinit ve lhůtě tří dnů, kterou ji žalobkyně stanovila k zaplacení v dopise (předžalobní výzvě) ze dne 24. 5. 2024. Dopis byl odeslán téhož dne a za užití domněnky dojití podle § 573 OZ byl žalované doručen dne 29. 5. 2024, tj. třetí pracovní den po jeho odeslání (25. 5. a 26. 5. 2024 byl víkend), přičemž třídenní lhůta uplynula dne 3. 6. 2024 (1. 6. a 2. 6. 2024 byl víkend).

13. Žalovaná, jak již soud zmínil, byla v řízení pasivní a ani žádné okolnosti ohledně nemožnosti zaplacení (vrácení) dlužné částky v takto určené lhůtě neuplatňovala a z obsahu spisu nejsou patrné. Soud tedy ve své podstatě mohl vycházet toliko z ujištění, které – jakkoliv zřejmě nebylo zcela pravdivé – žalovaná dala žalobkyni, že je s to úvěrovou jistinu spolu s poplatkem zaplatit žalobkyni nejpozději do 1. 8. 2023. Praxe některých soudů obecně vychází z toho, že i v případě, kdy se věřitel domáhá dluhu ze spotřebitelského úvěru, žalovaná je v řízení pasivní a soud shledá neplatnost spotřebitelského úvěru dle § 87 odst. 1 ZSÚ, je rozhodnutí soudu o lhůtě k plnění rozhodnutím (konstitutivně) určujícím lhůtu k plnění dle § 87 odst. 2 ZSÚ, a tudíž věřiteli nelze přiznat úrok z prodlení. Soud tento názor nezastává, neboť § 87 odst. 2 ZSÚ předpokládá existenci reálného sporu mezi věřitelem a spotřebitelem o tom, jaká doba plnění odpovídá možnostem spotřebitele. Z jeho dikce je zřejmé, že předpokládá materiální spor o takové lhůtě k plnění /a implicitně předpokládá i projevené (zjevné) přesvědčení alespoň jedné ze stran, že spotřebitelský úvěr je neplatný dle § 87 odst. 1 ZSÚ/, a zároveň návrh jedné ze stran, aby tuto lhůtu určil soud (jakkoliv tento návrh může toliko vyplynout z procesní obrany dlužníka). V této věci ovšem nic z toho nebylo naplněno. Žalovaná je již od počátku pasivní a není zřejmé, zda cokoliv z toho, co žalobkyně v žalobě uvedla, fakticky zpochybňuje (anebo by třeba žalobou uplatněné nároky uznala, kdyby se k jednání dostavila). Žalobkyně zastávala názor, že spotřebitelský úvěr je platný a žalovaná byla povinna plnit (vše) ve sjednaných lhůtách. Není zde tedy reálný (zjevný) spor o lhůtu k plnění ve smyslu § 87 odst. 2 ZSÚ a není zde ani návrh některé z účastnic, aby tuto lhůtu soud určil. Ostatně aby soud takový spor vůbec mohl projednat a rozhodnout o něm (určit lhůtu respektující zákonná kritéria), musí minimálně jedna (navrhující) strana, tj. zpravidla dlužník, tvrdit a také prokazovat okolnosti relevantní pro posouzení otázky, jaká lhůta k vrácení nesplacené jistiny je přiměřená možnostem spotřebitele – jak příjmům, tak celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Opačný závěr (než přijatý soudem v této věci) by současně vyžadoval, aby soud při určení lhůty k plnění ve věci, kdy na jedné straně věřitel dovozuje platnou smlouvu (a takto z ní nároky uplatňuje) a na druhé straně stojí pasivní dlužník – spotřebitel, jehož procesní stanovisko není známo (stejně jako nejsou známy jeho aktuální poměry), rozhodné okolnosti vyšetřil, tj. aby se v tomto ohledu neřídil zásadou projednací, nýbrž vyšetřovací – což však ze zákona (ZSÚ, popř. o. s. ř.) dovodit nelze. Ve věcech, kdy věřitel žádá plnění ze smlouvy o spotřebitelském úvěru a domáhá se úroku z prodlení v návaznosti na nesplnění dluhu ve sjednané lhůtě, spotřebitel (dlužník) je pasivní, a soud z úřední povinnosti přihlédne k absolutní neplatnosti spotřebitelského úvěru, je namístě přiměřenou lhůtu k plnění (vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího v části nesplacené jistiny) stanovit s ohledem na obsah spisu a výsledky provedeného dokazování (tj. zásadně dle obecné právní úpravy, s případným zohledněním požadavků § 87 odst. 2 ZSÚ, vyplynou-li v řízení najevo takové skutečnosti, které lze pod toto ustanovení podřadit, neboť to vyžaduje zásada ochrany slabší strany – spotřebitele).

14. Shora uvedené závěry soudu nejsou v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu z 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, . Nejvyšší soud v té věci rozhodoval právě v situaci, kdy mezi účastníky existoval „zjevný spor o určení lhůty okamžiku splatnosti zbývající části jistiny“ (viz zejména odst. 16 a 22 jeho odůvodnění) a v takovém případě skutečně bylo třeba – při vypořádání neplatného spotřebitelského úvěru – postupovat podle zvláštní právní úpravy (§ 87 odst. 2 ZSÚ). Z pasivity žalovaného (jak tomu bylo i v této věci) ovšem bez dalšího nelze dovozovat existenci sporu mezi účastníky ve smyslu § 87 odst. 2 ZSÚ.

15. Jelikož žalovaná žalobkyni částku 10 000 Kč ani zčásti nezaplatila v uvedené lhůtě, počínaje následujícím dnem, tj. 4. 6. 2024, se s jejím zaplacením dostala do prodlení (srov. § 1958 a § 1968 OZ) a je povinna žalobkyni – vedle jistiny – zaplatit též úrok z prodlení v zákonné výši (srov. § 1970 OZ). Soud tudíž žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč a zákonný úrok z prodlení (14,75 % ročně) z této částky za dobu od 4. 6. 2024 do zaplacení. Ve zbytku, tj. co do částky 3 251 Kč, částky 2 500 Kč a částky 3 310 Kč, soud žalobu zamítl.

16. Jelikož poměr úspěchu a neúspěchu účastnic v tomto řízení je v podstatě stejný (v rámci předmětu řízení byl zohledněn i úrok z prodlení vyčíslený ke dni rozhodnutí soudu), podle § 142 odst. 2 o. s. ř. soud rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

17. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalované třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.