26 C 25/2022

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Tichým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 32 907,57 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 30 207,57 Kč, úrok ve výši 2 032,02 Kč, úrok ve výši 16 % ročně z částky 29 882,57 Kč od 19. 12. 2019 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 2 446,17 Kč a úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 30 207,57 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení.

II. Co do částky 2 700 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 21. 11. 2020 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni, k rukám jejího zástupce, náhradu nákladů řízení ve výši 2 769 Kč.

1. Žalobou došlou soudu dne 29. 12. 2021, ve znění jejího doplnění a upřesnění, se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 32 907,57 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně – [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále též jen„ [právnická osoba]“), dne 5. 6. 2019 uzavřely smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, na jejímž základě [právnická osoba] žalované poskytla úvěr ve výši 30 000 Kč, který žalovaná v plné výši čerpala z úvěrového účtu č. [bankovní účet]. Úrok byl sjednán v sazbě 16 % ročně. Žalovaná se zavázala úvěr splatit 72 měsíčními splátkami ve výši 650,76 Kč, splatnými vždy k 15. dni v měsíci, počínaje červencem 2019. Zároveň s úvěrovou splátkou byla žalovaná povinna platit i poplatek za pojištění schopnosti úvěr splácet ve výši 65 Kč. Žalovaná však smluvní povinnosti řádně a včas neplnila, pročež [právnická osoba] úvěr zesplatnila ke dni 18. 12. 2019. Pohledávku z této smlouvy následně nabyla žalobkyně postoupením k 20. 11. 2020, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna. Ke dni postoupení pohledávky dluh žalované činil na jistině 29 882,57 Kč, na sjednaných poplatcích za pojištění 325 Kč (tj. 65 Kč x 6, za měsíce srpen až prosinec 2019), na poplatcích za upomínky 2 400 Kč (600 Kč x čtyři upomínky – 4. 9., 30. 9., 6. 11. a 16. 12. 2019) a na poplatku za prohlášení úvěru za splatný 300 Kč Vedle uvedených částek žalobkyně uplatila úrok v sazbě 16 % ročně kapitalizovaný za dobu do 18. 12. 2019 v částce 2 032,02 Kč a z částky 29 882,57 Kč za dobu od 19. 12. 2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný v částce 2 446,17 Kč za dobu do 20. 11. 2020 a z částky 32 907,57 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv ji k tomu soud vyzval.

3. Soud věc projednal a rozhodl při jednání dne 10. 10. 2022, a to v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Při jednání soud provedl listinné důkazy, z nichž zjistil následující skutečnosti:

5. Ze Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet„ [anonymizována dvě slova]“ ze dne 5. 6. 2019 vyplývá, že [právnická osoba] (banka) zavázala poskytnout žalované (klientce) peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které – spolu s úrokem v sazbě 16 % ročně - se jí žalovaná zavázala splatit 72 měsíčními anuitními splátkami ve výši 650,76 Kč, splatných vždy k 15. dni příslušného měsíce, počínaje dnem 15. 7. 2019, s tím, že spolu se splátkou úvěru uhradí žalovaná též (měsíční) platbu za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 65 Kč. Úvěr byl veden na úvěrovém účtu č. [bankovní účet]. Podle smluvních ujednání byla [právnická osoba] oprávněna prohlásit svým rozhodnutím úvěr za splatný mj. v případě, kdy se žalovaná ocitne v prodlení s plněním jakékoliv pohledávky banky anebo jiným způsobem poruší svou smluvní povinnost. Smlouva zmiňuje i poplatky, které je klientka povinna platit bance, a to mj. jednorázově 600 Kč za zaslání písemné upomínky a 300 Kč za prohlášení úvěru za splatný. Z obsahu smlouvy je dále zřejmé, že [právnická osoba] s žalovanou jednala v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná nevystupovala ani jako podnikatelka ani v rámci samostatného výkonu svého povolání. Součástí smlouvy byly formou odkazu učiněny též všeobecné produktové podmínky [právnická osoba], z nichž mj. vyplývá, že v případě prodlení klienta je banka oprávněna požadovat úrok z prodlení též z dlužného úroku. Z platební historie vyplývá, že žalovaná čerpala úvěr v plné výši (tj. 30 000 Kč) dne 5. 6. 2019, a z výpisu č. 2020 z úvěrového účtu z 20. 11. 2020, že [právnická osoba] k tomuto dni evidovala dluh žalované ve výši 29 882,57 Kč (jistina), 2 032 Kč (úrok splatný do dne zesplatnění úvěru), 2 446,17 Kč (úrok z prodlení – z toho 2 258,20 Kč za prodlení s placením jistiny a 187,97 Kč za prodlení s placením úroku) a 3 025 Kč (splatné poplatky a úhrady za pojištění). Z oznámení [právnická osoba] o prohlášení úvěru za splatný ze dne 20. 12. 2019, adresovaného žalované, soud zjistil, že [právnická osoba] rozhodla o prohlášení předmětného úvěru za splatný ke dni 18. 12. 2019, kdy dluh na jistině činil 29 882,57 Kč a na úvěrovém úroku 2 032,02 Kč. Z vyjádření [právnická osoba] je patrné, že před uzavřením předmětné smlouvy zjistila měsíční příjem žalované (19 658 Kč, z pracovního poměru na dobu neurčitou) a ověřila jej přímo z bankovního účtu, který pro žalovanou vedla; zjišťovala také další okolnosti mající význam pro posouzení schopnosti žalované splácet úvěr, o nějž žádala. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 18. 11. 2020 a její přílohy (tj. seznamu postupovaných pohledávek) soud zjistil, že [právnická osoba] postoupila žalobkyni mj. předmětnou pohledávku. Dopisem ze dne 30. 11. 2020 [právnická osoba] oznámila žalované postoupení pohledávky žalobkyni. Posléze, dopisem ze dne 10. 2. 2021, žalobkyně (resp. její zástupce) žalovanou vyzvala k zaplacení dluhu vyčísleného v částce 43 713,38 Kč ve lhůtě do 25. 2. 2021 a zároveň ji upozornila, že jinak přistoupí k soudnímu vymáhání; dopis odeslal žalované zástupce žalobkyně doporučenou poštovní zásilkou dne 10. 2. 2021, což je zřejmé z poštovního podacího lístku.

6. Při právním posouzení věci soud vycházel zejména z těchto ustanovení právních předpisů:

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ OZ“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Podle § 1806 věty první OZ úroky z úroků lze požadovat, bylo-li to ujednáno.

10. Podle § 1968 věty první OZ je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení.

11. Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ ZSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 419 OZ je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

16. Po skutkové stránce má soud za prokázané shora uvedené skutečnosti zjištěné z listinných, žalobkyní označených důkazů, o jejichž pravosti nemá důvod pochybovat (ostatně je ani žalovaná nezpochybnila). Právní předchůdkyně žalobkyně, tj. [právnická osoba], jako věřitelka, v rámci své podnikatelské činnosti, uzavřela s žalovanou (dlužnicí), která přitom vystupovala jako spotřebitelka, dne 5. 6. 2019 smlouvu, na jejímž základě poskytla žalované částku 30 000 Kč, kterou se jí žalovaná zavázala dohodnutým způsobem (v pravidelných měsíčních splátkách) vrátit s 16% ročním úrokem a sjednanými poplatky. Žalovaná však svůj závazek porušila a zůstala [právnická osoba] dlužna částky (tj. úvěrovou jistinu a úhrady za pojištění) shora specifikované. Po právní stránce soud vztah vzniklý mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou posoudil podle citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že [právnická osoba] (úvěrující) a žalovaná (úvěrovaná) uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2395 OZ a v režimu příslušných ustanovení ZSÚ, na jejímž základě se žalobkyně, jež pohledávku nabyla postoupením podle § 1879 a násl. OZ, důvodně domáhala vrácení peněžních prostředků, jež žalovaná čerpala ze sjednaného úvěrového rámce, včetně úroku a poplatků za pojištění v dohodnuté výši. Úrok z prodlení žalobkyně uplatnila v souladu s § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a zčásti - v návaznosti na § 1806 OZ, resp. na ujednání obsažené ve smlouvě - jej požadovala rovněž z nesplaceného úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru. Z provedeného dokazování vyplynulo, že [právnická osoba] učinila zadost povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 ZSÚ a před sjednáním spotřebitelského úvěru řádně posoudila úvěruschopnost spotřebitele (žalované).

17. Z vyložených důvodů soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 30 207,57 Kč (tj. dlužnou jistinu ve výši 29 882,57 Kč a úhrady za pojištění v celkové výši 325 Kč), úrok ve výši 2 032,02 Kč a ve výši 16 % ročně z částky 29 882,57 Kč (tj. dlužné jistiny) za dobu od 19. 12. 2019 do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 2 446,17 Kč a ve výši 10 % ročně z částky 30 207,57 Kč (tj. jistiny a úhrad za pojištění) od 21. 11. 2020 do zaplacení.

18. Oproti tomu soud žalobu zamítl co do částky 2 700 Kč (poplatky za upomínky a prohlášení úvěru za splatný) se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 21. 11. 2020 do zaplacení. Žalobkyně v řízení neprokázala, že by žalované zaslala tvrzené čtyři upomínky ani své rozhodnutí o tom, že úvěr prohlašuje za splatný. Prokázáno bylo až doručení výzvy k plnění, již žalované před podáním žaloby zaslal jménem žalobkyně její zástupce. Jelikož se žalobkyně k jednání před soudem nedostavila, byť svou neúčast omluvila, nemohl ji soud vyzvat k označení důkazů k prokázání těchto rozhodných okolnosti a současně ji poučit o následcích nesplnění této výzvy (srov. § 118a odst. 3 o. s. ř.).

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř.; žalobkyně nebyla ve věci úspěšná jen v poměrně nepatrné části předmětu řízení proto jí soud přiznal náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva řízení v plné výši, a to v částce 2 769 Kč, jež sestává z náhrady za soudní poplatek ve výši 1 317 Kč, odměny advokáta ve výši 1 000 Kč /celkem za dva úkony právní služby (tj. 1. převzetí a příprava zastoupení a 2. sepis žaloby včetně jejího doplnění), při sazbě odměny 500 Kč za jeden úkon právní služby podle § 14b odst. 1 bodu 3 advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu celkem ve výši 200 Kč za uvedené dva (účelně provedené) úkony právní služby a dále – jelikož je zástupce žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty – z náhrady za tuto daň v základní sazbě 21 %, tj. částky 252 Kč /podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., počítáno ze základu 1 200 Kč 20. Odměnu advokáta soud určil dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, neboť, jak je mu známo z úřední činnosti, jde o návrh na zahájení řízení podaný na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově a právně obdobných věcech (tzv. formulářová žaloba) a peněžité plnění (tarifní hodnota) nepřevyšuje 50 000 Kč. Ostatně žalobkyně – což je patrné z předložených listinných důkazů (smlouvy o postoupení pohledávek, resp. její přílohy) – nabyla značné množství pohledávek stejného typového základu a je zřejmé, že je převážně uplatnila u soudů. Namístě je poznamenat, že nárok věřitele ze spotřebitelského úvěru je – např. vedle nároku na dlužné pojistné nebo jízdné s přirážkou – typickým nárokem, který je namístě uplatnit návrhem na zahájení řízení podřaditelným pod § 14b advokátního tarifu. Z toho vyplývá, že i kdyby snad žalobkyně zvolila jiný způsob uplatňování takových nároků u soudu, zjevně by postupovala nehospodárně a bylo by jí možné přiznat náhradu nákladů pouze v takové výši, v které by jí byla přiznána, pokud by používala (kvalitně zpracovanou) formulářovou žalobu.

21. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu odměny a výdajů advokáta spojených se sepisem výzvy k plnění dle § 142a o. s. ř. advokátem, neboť tento její náklad nelze považovat za potřebný k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně je podnikatelkou a do jejího předmětu podnikání (činnosti) patří hromadné nabývání a vymáhání pohledávek vzniklých jiným osobám (včetně vymáhání soudního). Nepochybně proto je (nebo alespoň má být) personálně i technicky vybavena k tomu, aby sama, bez pomoci advokáta, učinila zadost požadavku § 142a o. s. ř., tj. aby dlužníka – předtím, než věc předá advokátovi k zahájení soudního řízení – sama vyzvala k plnění a upozornila jej, že v opačném případě dluh uplatní soudně (a bude zastoupena advokátem, což významně zvýší náklady spojené s vymáháním práva).

22. Dále soud žalobkyni nepřiznal náhradu odměny a výdajů advokáta ve vztahu k podání, jímž doplnila a upřesnila žalobní tvrzení. Doplňovaná tvrzení totiž měla být součástí samotné žaloby (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu). Dalšího podání si nevyžádal postup žalované ani neočekávatelný vývoj procesní situace, a proto náklady s ním spojené nelze považovat za vynaložené účelně ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni nenáleží jejich náhrada, resp. žalované nelze povinnost k jejich náhradě spravedlivě uložit.

23. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.

24. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalované třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.