26 C 25/2026

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Tichým ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 13 131 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 13 131 Kč a úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od 26. 8. 2025 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni, k rukám její zástupkyně, náhradu nákladů řízení ve výši 2 010 Kč.

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 13 131 Kč s přísl. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na jejímž základě mu dodávala elektřinu do odběrného místa na adrese , adresa, , avšak žalovaný nezaplatil sjednanou cenu za odebranou elektřinu, která mu byla vyúčtována fakturou číslo , hodnota, , splanou dne 7. 7. 2025 a fakturou číslo , hodnota, , splatnou dne 25. 8. 2025. Úrok z prodlení žalobkyně uplatnila z částky 13 131 Kč za dobu od 26. 8. 2025 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv jej k tomu soud vyzval.

3. Soud účastníky vyzval k vyjádření, zda souhlasí, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalobkyně souhlasila, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil; proto soud předpokládal, že také on souhlasí /§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)/. Dle § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé tudíž nenařídil jednání.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a skutkovému závěru: Dne 28. 5. 2024 uzavřeli žalobkyně (jako obchodník s plynem a elektřinou) a žalovaný (zákazník) písemnou smlouvu označenou jako „Smlouva o poskytování služeb“, na jejímž základě se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese , adresa, , číslo , Anonymizováno, (, Anonymizováno, ) , Anonymizováno, , a žalovaný se zavázal platit žalobkyni za sdružené služby dodávky elektřiny sjednanou úplatu (cenu). Fakturou (řádným vyúčtováním) z 23. 6. 2025 s VS , var. symbol, vyúčtovala žalobkyně žalovanému cenu elektřiny (včetně souvisejících služeb v elektroenergetice), dodané mu do předmětného odběrného místa v období od 1. 9. 2024 do 18. 6. 2025, ve výši 10 136 Kč (se zohledněním zaplacených záloh), se splatností určenou na 7. 7. 2025; součástí faktury byl rozpis množství odběru elektřiny a výpočtu účtované částky. Dále, fakturou („mimořádným vyúčtováním“) z 11. 8. 2025 s VS , var. symbol, , žalobkyně žalovanému vyúčtovala cenu elektřiny (včetně souvisejících služeb v elektroenergetice), dodané jí do předmětného odběrného místa v době od 19. 6. 2025 do 31. 7. 2025, ve výši 2 995 Kč, se splatností určenou na den 25. 8. 2025; součástí faktury byl také rozpis množství odběru elektřiny a výpočtu účtované částky. Tyto skutečnosti soud zjistil zejména z uvedené smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny a z předmětných faktur (jejich příloh). Jelikož žalovaný v určených lhůtách splatnosti vyúčtované částky za sdružené služby dodávky elektřiny nezaplatil, vyzvala ho žalobkyně, prostřednictvím svého zástupce (dopisem ze dne 19. 11. 2025) k uhrazení částky v celkové výši 13 131 Kč s příslušenstvím, a to nejpozději do 26. 11. 2025, s tím, že jinak přistoupí k soudnímu uplatnění pohledávky.

5. Po právní stránce soud poměr mezi účastníky posoudil jako právní vztah založený smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny dle § 50 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, v tehdy účinném znění (dále jen „energetický zákon“), a § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“), z níž vznikla žalovanému povinnost platit žalobkyni (kupní) cenu za odebranou energii (elektřinu). Tyto své povinnosti však žalovaný nesplnil, ačkoliv mu žalobkyně ceny sdružených služeb dodávky elektřiny řádně vyúčtovala. Žalobkyní uplatněný úrok z prodlení (z dlužné jistiny) je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení žalovaného s placením dluhu. Žalovaný se dostal do prodlení vždy v den následující po splatnosti příslušného vyúčtování – faktury (viz § 1958 OZ) a od tohoto dne vůči němu byla žalobkyně oprávněna požadovat též zaplacení úroku z prodlení.

6. Z výše vyložených důvodů soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 13 131 Kč a dále zákonný úrok z prodlení (v sazbě 11,5 % ročně) z této částky za dobu od 26. 8. 2025 do zaplacení.

7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 a 3 o. s. ř. Žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, soud přiznal vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva, a to celkem v částce 2 010 Kč, jež sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny advokáta ve výši 800 Kč /celkem za dva úkony právní služby (tj. 1. převzetí a příprava zastoupení a 2. sepis žaloby), při sazbě odměny 400 Kč za jeden úkon právní služby podle § 14b odst. 1 bodu 2. advokátního tarifu/, paušální náhrady hotových výdajů podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu celkem ve výši 200 Kč za uvedené dva (účelně provedené) úkony právní služby a dále – jelikož je zástupce žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty – z náhrady za tuto daň v základní sazbě 21 %, tj. částky 210 Kč /dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., počítáno ze základu 1 000 Kč/.

8. Odměnu advokáta soud určil podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, neboť – jak je mu známo z úřední činnosti – se jedná o návrh na zahájení řízení podaný na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově a právně obdobných věcech (tzv. formulářová žaloba) a peněžité plnění (tarifní hodnota) nepřevyšuje 50 000 Kč. Přitom soud zohlednil i typovou jednoduchost uplatněného nároku.

9. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů spojených se sepisem tzv. předžalobní výzvy (tj. výzvy k plnění podle § 142a o. s. ř.) advokátem, neboť tento její náklad nelze považovat za potřebný k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně je podnikatelkou (obchodníkem s plynem a elektřinou) a nepochybně je (anebo alespoň má být) personálně i technicky vybavena k tomu, aby sama, bez pomoci advokáta, učinila zadost požadavku § 142a o. s. ř., tj. aby dlužníka – předtím, než věc předá advokátovi k zahájení soudního řízení – sama vyzvala k plnění a upozornila jej, že v opačném případě dluh uplatní v soudním řízení (a přitom bude zastoupena advokátem, což zvýší náklady spojené s vymáháním práva).

10. Předžalobní výzva je zákonné dobrodiní, jež poskytuje žalovanému (dlužníkům obecně) poslední možnost ke splnění právní povinnosti bez nutnosti hrazení nákladů spojených se soudním řízením. Předžalobní výzvu by proto měl zásadně sepsat (a dlužníku odeslat) sám věřitel, a to ještě předtím, než věc předá advokátovi k dalšímu postupu (to má být obecným pravidlem především u věřitelů, kteří při své podnikatelské činnosti zahajují soudní řízení nikoliv jen výjimečně – což je právě případ žalobkyně). Pokud by soud přiznal žalobkyni náhradu odměny advokáta za sepis předžalobní výzvy, popřel by tím smysl § 142a o. s. ř., neboť kvůli tomuto ustanovení, které má vůči žalovanému působit velkoryse, by se jeho postavení zhoršilo, a to tím, že by se (nikoliv zanedbatelně) zvýšila jeho celková platební povinnost. Žalovaný by tak ve své podstatě byl postižen za to, že nabídnutého dobrodiní nevyužil. Přitom v době před účinností § 142a o. s. ř., který se stal součástí právního řádu „v zájmu“ dlužníků, mu žádná taková sankce nehrozila, i když věřitelé (jejich advokáti) i tehdy dlužníkům běžně zasílali výzvy k plnění v dostatečném předstihu před podáním žaloby. Samotná povaha (smysl, účel a funkce) institutu předžalobní výzvy tedy obecně vylučuje, aby se jeho použití v konkrétním případě negativně odrazilo v povinnosti dlužníka hradit věřiteli zvýšené náklady řízení.

11. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.

12. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.