26 C 35/2026

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Tichým ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 12 223 Kč

I. Žaloba o zaplacení částky 12 223 Kč se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou došlou soudu dne 21. 1. 2026 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 12 223 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným dne 8. 2. 2024 uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě mu poskytla peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč tak, že částku ve výši 28 000 Kč zaslala na účet žalovaného dne 12. 2. 2024 a zbytek peněžních prostředků (2 500 Kč) v souladu se smlouvou na účet zprostředkovatele úvěru jako jeho provizi. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr společně s úroky splatit ve 40 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 150 Kč, splatných vždy do 20. dne příslušného kalendářního měsíce. Smlouva byla mezi účastníky uzavřena v elektronické podobě prostřednictvím tzv. verifikační platby ve výši 1 Kč. Žalovaný však své smluvní povinnosti řádně a včas nesplnil a dostal se do prodlení s úhradou sjednaných splátek, pročež žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 26. 5. 2024. Pohledávku z titulu nesplacené jistiny a souvisejících nároků žalobkyně uplatnila v soudním řízení, v němž Okresní soud v adresa vydal dne 11. 7. 2024 elektronický platební rozkaz č. j. Anonymizováno č. účtu-Anonymizováno, jenž nabyl právní moci a vykonatelnosti. Pohledávku přiznanou tímto rozhodnutím žalovaný zaplatil dne 17. 10. 2025. Nyní, v tomto řízení, žalobkyně uplatnila právo na zaplacení smluvní pokuty, jež byla sjednána pro případ prodlení žalovaného s plněním jeho smluvních povinností, a to v sazbě 0,1 % denně z neuhrazených splátek a zůstatku úvěru, konkrétně z částky 32 013 Kč. Žalobkyni takto – za období od 6. 7. 2024 do 17. 10. 2025 – vzniklo právo na smluvní pokutu v celkové výši 12 889 Kč, uplatňuje však jen její část ve výši 12 223 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného, vycházela přitom z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o spotřebitelský úvěr, zejména o jeho příjmech a výdajích, s tím, že ověřila jeho příjmy. Dále žalovaného prověřila v příslušných registrech (v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, katastru nemovitostí, registru REPI a vlastní databázi) a jeho poměry porovnala s veřejně dostupnými zdroji (údaji o životním a existenčním minimu). Na základě zjištěných skutečností dospěla k závěru, že žalovaný disponuje dostatečnými příjmy a je schopen poskytnutý úvěr řádně splácet.

2. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal ani zčásti. Uvedl, že mu není zřejmé, z jakého důvodu se po něm žalobkyně domáhá dalšího plnění, když veškeré závazky vůči ní již uhradil v exekučním řízení vedeném na základě elektronického platebního rozkazu označeného v žalobě. Dále uvedl, že před poskytnutím úvěru po něm žalobkyně požadovala předložení dvou výplatních pásek a dvou výpisů z bankovního účtu a prověřila jej v registru. V době uzavření předmětné úvěrové smlouvy již byl zadlužen a měl přibližně osm dalších úvěrů sjednaných u různých poskytovatelů – např. Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno a Anonymizováno'Anonymizováno Anonymizováno, přičemž některé úvěry sjednal v období let 2022 až 2024, některé až následně. Dluhy z některých těchto úvěrů se mu podařilo splatit ještě před jejich soudním vymáháním. Uvedl také, že se ho žalobkyně na existenci jiných jeho úvěrových závazků nedotazovala.

3. Soud ve věci jednal dne 27. 7. 2026, a to v nepřítomnosti žalobkyně, která se k jednání bez omluvy nedostavila /srov. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)/.

4. Při jednání soud provedl listinné důkazy označené a předložené žalobkyní, ze kterých zjistil tyto skutečnosti:

5. Z výpisu z obchodního rejstříku soud jednak ověřil právní osobnost žalobkyně, jednak zjistil, že je oprávněna mj. k podnikání v oblasti poskytování či zprostředkování spotřebitelského úvěru.

6. Z výpisu ze seznamu vedeného Anonymizováno je zřejmé, že žalobkyně má (jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru) povolení k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení a poskytování vázaného spotřebitelského úvěru. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplynulo, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 8. 2. 2024 smlouvu o poskytnutí neúčelového spotřebitelského úvěru ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni celkovou částku ve výši 46 000 Kč, sestávající z jistiny ve výši 30 000 Kč a sjednaného úroku ve výši 16 000 Kč, a to celkem ve 40 měsíčních splátkách po 1 150 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci od 20. 3. 2024 do 20. 6. 2027. Součástí smlouvy bylo rovněž ujednání, podle něhož byl žalovaný v případě prodlení s úhradou splátek povinen hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné splátky a po zesplatnění úvěru ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru, a dále smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každý případ prodlení s úhradou měsíční splátky a náklady spojené s upomínáním ve výši 100 Kč za každou upomínku. Smlouva obsahuje ujednání, dle něhož se úvěr stává splatným mj. v případě prodlení žalovaného s úhradou splátky po dobu delší než dva měsíce. Součástí smlouvy byly formou odkazu učiněny úvěrové podmínky žalobkyně, z nichž plyne další obsah právního vztahu mezi účastníky. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru plyne, že žalovaný byl před uzavřením předmětné smlouvy informován o podmínkách úvěru, výši měsíční splátky, době splácení, celkové částce k úhradě a roční úrokové sazbě (27,28 %). Současně byl upozorněn, že v případě jeho prodlení se splácením úvěru je mu žalobkyně oprávněna účtovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně. Ve splátkovém kalendáři je uvedeno, že žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni celkem hodnota splátek v období od 20. 3. 2024 do 20. 6. 2027 celkem 46 000 Kč (30 000 Kč na jistinu a 16 000 Kč na úrok). Z oznámení o schválení úvěru je zřejmé, že žalobkyně žalovaného informovala o schválení žádosti o úvěr a že k uzavření úvěrové smlouvy a následnému vyplacení úvěru bylo třeba podepsat příslušné dokumenty a zaslat částku 1 Kč z účtu uvedeného ve smlouvě. Z potvrzení o transakci je patrné, že dne 12. 2. 2024 byla z účtu žalovaného uvedeného ve smlouvě ve prospěch účtu č. č. účtu zaslána platba ve výši 1 Kč s VS var. symbol. Dále je z potvrzení zřejmé, že z účtu žalobkyně byla na účet žalovaného zaúčtována částka 27 500 Kč a téhož dne částka 2 500 Kč na účet jméno FO (zprostředkovatele úvěru). Z upomínky ze dne 24. 3. 2024 adresované žalovanému a z čestného prohlášení z téhož dne soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě částky 1 149 Kč ve lhůtě 30 dní od odeslání této výzvy s tím, že pokud bude žalovaný v prodlení s úhradou více než dva měsíce, bude celý úvěr zesplatněn. Dopisem ze dne 26. 5. 2024 žalobkyně (resp. její zástupce) informovala žalovaného o zesplatnění úvěru č. hodnota a současně ho vyzvala k zaplacení dluhu vyčísleného v celkové výši 32 013 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč, ve lhůtě 10 dnů (od odeslání výzvy). Dále žalobkyně žalovaného upozornila, že jinak přistoupí k soudnímu vymáhání dluhu. Dopis odeslal zástupce žalobkyně žalovanému téhož dne doporučenou poštovní zásilkou (což je patrné z poštovního podacího lístku).

7. Listina označená „Závazky spotřebitele“ obsahuje prohlášení žalovaného o tom, že proti němu není vedeno žádné exekuční řízení, nebyl proti němu vydán exekuční příkaz, který by ho omezoval v nakládání s věcmi, jejichž je vlastníkem, anebo který by postihoval rodinné příjmy a omezoval v nakládání s finančními prostředky, a že není žalovaným v žádném soudním řízení. Prohlásil také, že není v úpadku ani hrozícím úpadku. Z listiny označené „Výdaje spotřebitele“ soud zjistil, že žalovaný prohlásil, že jeho měsíční výdaje na bydlení včetně souvisejících nákladů činí 2 000 Kč a na splátky úvěrů vynakládá měsíčně 1 000 Kč. Dále uvedl, že je svobodný, bezdětný a jeho měsíční příjem dosahuje částky 21 000 Kč. V listině označené jako „posouzení úvěruschopnosti“ soud zjistil, že žalovaný uvedl příjmy domácnosti ve výši 73 000 Kč měsíčně, svůj vlastní měsíční příjem ve výši 21 000 Kč, že bydlí u svých rodičů, kterým na náklady spojené s bydlením přispívá částkou 2 000 Kč měsíčně, a že na splátky úvěrů hradí 1 000 Kč měsíčně. Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že vlastníkem nemovitosti na adrese Adresa žalovaného, která odpovídá adrese bydliště žalovaného, je jméno FO. Z prohlášení rodiče ze dne 11. 2. 2024 vyplývá, že jméno FO, bytem Adresa žalovaného, prohlásil, že žalovaný je jeho synem, a že mu na bydlení měsíčně přispívá částkou 2 000 Kč. Z výplatních pásek soud zjistil, že žalovaný byl v listopadu a prosinci 2023 zaměstnán u společnosti právnická osoba a že mu za listopad 2023 bylo na účet vyplaceno 20 901 Kč a za prosinec 2023 celkem 21 479 Kč. Z výpisu z insolvenčního rejstříku a z centrální evidence exekucí je patrné, že ve vztahu k žalovanému zde nebyl ke dni 11. 2. 2024 evidován žádný záznam. Z výpočtu „dodatečné smluvní pokuty“ plyne, že žalobkyně žalovanému – za období od 19. 5. 2025 do 17. 10. 2025 – vyúčtovala smluvní pokutu v sazbě 0,1 % denně, a to v celkové částce 12 889,95 Kč.

8. Z výpisu ze systému Anonymizováno (formulář Anonymizováno) soud zjistil, že ke dni 26. 7. 2026 bylo proti žalovanému od roku 2023 vedeno u zdejšího soudu celkem šest nalézacích řízení, ve kterých byl v postavení žalovaného. Dále soud zjistil, že od roku 2022 bylo proti žalovanému vedeno rovněž Anonymizováno exekučních řízení. Z rozsudku zdejšího soudu č.j. spisová značka soud zjistil, že žalovanému byla uložena povinnost zaplatit společnosti právnická osoba. částku 27 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, a to na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne 16. 3. 2022. Z rozsudku zdejšího soudu č.j. spisová značka soud zjistil, že žalovanému byla uložena povinnost zaplatit společnosti právnická osoba částku 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 25. 4. 2022. Z rozsudku zdejšího soudu č.j. spisová značka plyne, že žalovaný uzavřel se společností právnická osoba., dne 31. 3. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru. Z rozsudku zdejšího soudu č.j. spisová značka je zřejmé, že žalovanému byla uložena povinnost zaplatit společnosti právnická osoba. částku 37 441,88 Kč se zákonným úrokem z prodlení, a to na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne 31. 3. 2022. Z rozsudku zdejšího soudu č.j. spisová značka soud zjistil, že žalovanému byla uložena povinnost zaplatit společnosti právnická osoba. částku 25 934 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, a to podle smlouvy o úvěru uzavřené dne 15. 2. 2024. Všechny uvedené rozsudky nabyly právní moci.

9. Z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu z 8. 7. 2024 a z elektronického platebního rozkazu zdejšího soudu ze dne 11. 7. 2024 soud zjistil, že se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 30 000 Kč z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota uzavřené dne 8. 2. 2024, dále úroku ve výši 27,28 % ročně z částky 30 000 Kč od 27. 5. 2024 do 25. 8. 2024, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 26. 8. 2024 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 30 000 Kč od 27. 5. 2024 do zaplacení, částky 2 013 Kč představující dlužné úroky, částky 300 Kč jako náhrady účelně vynaložených nákladů, částky 1 497 Kč představující smluvní pokutu ve výši 3 x 499 Kč a částky 1 280 Kč představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 32 013 Kč za období od 27. 5. 2024 do 5. 7. 2024. Elektronickým platebním rozkazem zdejšího soudu ze dne 11. 7. 2024, č.j. Anonymizováno č. účtu-Anonymizováno, soud návrhu žalobkyně vyhověl; rozhodnutí nabylo právní moci dne 30. 7. 2024. Z bonity smlouvy soud zjistil, že žalovaný zaplatil žalobkyni ke dni 16. 12. 2025 celkem 32 014 Kč (na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota). Dopisem ze dne 19. 12. 2025 žalobkyně (jejím jménem její zástupce) vyzvala žalovaného k zaplacení neuhrazené smluvní pokuty ve výši 12 223 Kč ve lhůtě sedmi dnů od odeslání výzvy. Dále ho upozornila, že v opačném případě přistoupí k soudnímu vymáhání dluhu. Dopis odeslal zástupce žalobkyně žalovanému téhož dne doporučenou poštovní zásilkou (což plyne z podacího lístku).

10. Na základě uvedených dílčích skutkových zjištění soud po skutkové stránce dospěl k závěru, že dne 8. 2. 2024 uzavřeli žalobkyně a žalovaný smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a žalovaný se oproti tomu zavázal jí tyto finanční prostředky vrátit s dohodnutým úrokem. S konstatováním, že žalovaný své smluvní povinnosti řádně a včas neplnil, žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 26. 5. 2024. Následně své nároky z předmětného spotřebitelského úvěru (nikoliv však smluvní pokutu požadovanou v této věci) uplatnila u soudu a byly jí přiznány elektronickým platebním rozkazem Okresního soudu v adresa ze dne 11. 7. 2024, který nabyl právní moci. Pravomocně přiznanou pohledávku žalovaný uhradil dne 17. 10. 2025. Před uzavřením předmětné smlouvy žalobkyně – v rámci posuzování, zda je žalovaný schopen budoucí úvěr splácet (a zcela splatit) – od žalovaného zjistila (a ověřila) údaje o jeho příjmu v listopadu a prosinci 2023 a náklady na bydlení (u rodičů). Co se týče jiných výdajů, žalobkyně vycházela pouze z údaje o částce 1 000 Kč, kterou měl žalovaný splácet na jiné úvěry. Podrobnosti o úvěru (úvěrech) žalovaného nezjišťovala, přestože žalovaný již čerpal spotřebitelské úvěry nejméně od společností právnická osoba. (smlouva ze 16. 3. 2022), právnická osoba (smlouva z 31. 3. 2022), právnická osoba. (smlouva z 31. 3. 2022) a právnická osoba (smlouva z 25. 4. 2022). Žalovaný své smluvní povinnosti z těchto smluv neplnil, dostal se do prodlení se splácením úvěrů a věřitelé své pohledávky uplatnili u soudu a někteří je i následně vymáhali exekučně.

11. Po právní stránce soud poměr mezi žalobkyní a žalovaným, založený písemnou smlouvou ze dne 8. 2. 2024, hodnotí jako právní vztah ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi nimi podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru (dále jen „ZSÚ“); srov. především § 2 odst. 1 a 2 a § 3 odst. 1 písm. a) a d) ZSÚ (žalobkyně úvěr nabízela v rámci vlastní podnikatelské činnosti, žalovaný s ní však nejednal v rámci podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu svého povolání).

12. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně anebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, tzn. jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen postupovat s odbornou péčí (srov. § 75 ZSÚ).

14. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou ZSÚ, je smlouva neplatná (viz § 87 odst. 1 věta první ZSÚ).

15. Soud tedy – i s ohledem na závěry přijaté v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (v němž Ústavní soud konstatoval, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod - LZPS) a v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18 (v němž uzavřel, že čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele) – nejprve zkoumal, zda žalobkyně, jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, v rámci sjednávání úvěrové smlouvy s žalovaným splnila povinnost vyplývající z ustanovení § 86 ZSÚ.

16. V rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka, Nejvyšší soud konstatoval, že věřitel nedostojí své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v tehdy platném a účinném znění, vyjde-li jen z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na čemž nic nemění ani fakt, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými ve smyslu tohoto zákonného ustanovení nejsou míněny informace získané jen od spotřebitele, což je možné dovodit již gramatickým a logickým výkladem tohoto zákonného ustanovení. Odborná péče předpokládá, že věřitel údaje, které mu dlužník uvedl, ověří, přičemž klíčová je také povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu (dle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu) a průměrných výdajích obyvatelstva (databáze právnická osoba), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

17. Nejvyšší soud v odůvodnění téhož rozsudku připomněl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejenom spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd.

18. V rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. spisová značka, Nejvyšší soud dovodil, že i v režimu úpravy dané § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., ve znění před novelou provedenou zákonem č. 43/2013 Sb., má nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavřené smlouvy, tedy neplatnosti od samého počátku, které se spotřebitel nemusí nijak dovolávat.

19. Byť prostý gramatický výklad § 86 a § 87 v rozhodné době platného a účinného znění zákona o spotřebitelském úvěru (ZSÚ) by mohl směřovat k závěru, že poskytovateli spotřebitelského úvěru k řádnému splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele postačí, pokud od něj zjistí a následně odborně vyhodnotí relevantní informace, soud je přesvědčen, že přijetí nové právní úpravy nic nezměnilo na povinnosti poskytovatele informace ověřit způsobem popsaným Nejvyšším soudem v rozsudku sp. zn. spisová značka.

20. Povinnost ověřit relevantní informace získané od spotřebitele lze dovodit výkladem ustanovení ZSÚ. Je-li poskytovatel úvěru povinen při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (srov. § 75 ZSÚ) a má-li od spotřebitele získat spolehlivé informace, jak vyžaduje § 86 odst. 1 ZSÚ, nemůže se ověření informací, které mu spotřebitel sdělil, vyhnout. Ničím nepodložená důvěra v to, co spotřebitel poskytovateli při sjednávání úvěru sděluje, by byla postupem lehkovážným, nikoliv odborným, bez ohledu na formální existenci právní odpovědnosti spotřebitele za sdělení nepravdivých či hrubě zkreslených informací. Informace, jež spotřebitel poskytovateli toliko sdělí (a nijak nedoloží), nepochybně nelze považovat za informace spolehlivé, nýbrž pouze za tvrzené, ale nepodložené.

21. Nadto je namístě konstatovat, že účelem přijetí nové právní úpravy (obsažené v příslušných ustanoveních ZSÚ) jistě nebylo zmírnění povinností poskytovatelů spotřebitelských úvěrů při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, resp. výrazné usnadnění jejich postupu a fakticky (nevyhnutelně) zvýšení počtu spotřebitelských úvěrů sjednaných bez náležitého ověření, zda je spotřebitel schopen takový úvěr splácet (a splatit). Tedy nejen logický, ale také teleologický výklad ZSÚ vede k závěru, že na obsahu (rozsahu) dosavadní, rozhodovací praxí Nejvyššího soudu upřesněné povinnosti poskytovatele řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele před sjednáním spotřebitelského úvěru nic nezměnila ani současná právní úprava (§ 86 odst. 1 ZSÚ).

22. Konkrétně ve vztahu k této věci je třeba uvést, že žalobkyně přiměřeně ověřila příjem žalovaného (mzdové listy za dva měsíce před sjednáním úvěru) a zároveň ověřila jeho výdaje na bydlení, které byly nízké s ohledem na to, že v rozhodné době bydlel u rodičů (v nemovitosti svého otce). Přesto však žalobkyně neučinila zadost povinnosti, aby řádně (celkově a odborně) posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Byť jí měl žalovaný sdělit, že splácí úvěr(y) částkou 1 000 Kč měsíčně (což při jednání před soudem ani nepotvrdil), žalobkyně tuto skutečnost nijak neověřovala, resp. od žalovaného ani nezjišťovala podrobnosti o jeho dosavadních úvěrech. Žalovaný uvedl, že se jej na tyto skutečnosti žalobkyně nedotazovala a opak nevyplynul ani z provedených listinných důkazů; součástí předsmluvní dokumentace bylo jen obecné prohlášení spotřebitele, že proti němu není vedeno exekuční řízení a není v úpadku (ani hrozícím). Z vyjádření žalovaného při jednání naopak vyplynulo – a potvrdilo to i provedené dokazování –, že žalovaný si již v roce 2022 sjednal několik úvěrů, přičemž závazky z nich řádně a včas neplnil a věřitelé byli nuceni svá práva uplatnit u soudu (v nalézacím a následně i exekučním řízení). Žalovaný obecně zmínil také jiné úvěry, které však nakonec (prý) nemusely být soudně vymáhány, neboť je nakonec uhradil. Pokud se žalobkyně – jak jí zákon ukládá – náležitě prověřila i výdajové poměry žalovaného, tj. dotázala se jej (mimo jiné) na konkrétní skutečnosti ohledně jeho stávajících (nesplacených) závazků a současně jej prověřila v dostupných dlužnických registrech, tj. nejenom REPI (což dle svých tvrzení učinila), ale např. i v registrech BRKI, NRKI a SOLUS, s nejvyšší pravděpodobností by tímto způsobem zjistila (a ověřila), že žalovaný již několik spotřebitelských úvěrů čerpal a své závazky řádně a včas neplnil – což by nepochybně byly informace, které by ji vedly k odmítnutí poskytnutí požadovaného úvěru žalovanému.

23. Žalobkyně tedy, ač mohla (a měla), nezískala informace, které by jí poskytly spolehlivý a ucelený obraz o poměrech žalovaného a jeho schopnosti úvěr splácet (a splatit), na čemž nic nemění ani to, že měl žalovaný v rámci smluvní dokumentace prohlásit, že není v (hrozícím) úpadku a že si je vědom následků poskytnutí nepravdivých informací apod. Taková prohlášení jsou – ve vztahu k zákonné povinnosti žalobkyně (jako poskytovatele spotřebitelského úvěru) vyplývající z § 86 ZSÚ – bez valného významu.

24. Účelem posouzení úvěruschopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr je eliminace (minimalizace) případů, kdy bude platně sjednán úvěr se spotřebitelem, u něhož již v době sjednávání úvěrové smlouvy existují důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr dohodnutým způsobem splácet (splatit). Spolehlivý závěr lze v tomto ohledu učinit toliko na základě pravdivých a úplných informací, které je třeba získat primárně od žadatele (spotřebitele) a též z jiných zdrojů (veřejně přístupné databáze apod.), a které je třeba přiměřeně (dostupnými prostředky) ověřit. Zjištění a ověření údajů o pravidelných výdajích konkrétního žadatele o úvěr je třeba – vedle zjištění jeho příjmů – považovat za nezbytný předpoklad řádného vyhodnocení schopnosti splácet požadovaný úvěr. To koneckonců vyplývá z ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ, které dává důraz na informace získané od spotřebitele, a také z již zmíněného rozhodnutí (rozsudku) Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka.

25. Je povinností poskytovatele spotřebitelského úvěru, aby náležitě posoudil úvěruschopnost žadatele (spotřebitele), a oproti tomu není jeho povinností úvěr poskytnout. Nesdělí-li spotřebitel potřebné informace či neposkytne součinnost k jejich ověření, následkem má být odmítnutí jeho žádosti o úvěr. Proces posouzení úvěruschopnosti musí proběhnout tak, aby v případném soudním sporu mohl soud – který je k tomu povinen z úřední povinnosti – vyhodnotit, zda podmínka platnosti spotřebitelského úvěru byla naplněna; nastanou-li o tom důvodné pochybnosti, je třeba je přičíst k tíži poskytovateli úvěru, nikoliv spotřebiteli (viz např. § 1812 OZ per analogiam).

26. Smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi účastníky je tudíž (absolutně) neplatná podle § 87 odst. 1 věty první a druhé ZSÚ, pro porušení povinnosti žalobkyně podle § 86 odst. 1 ZSÚ. Na tom nic nemění ani fakt, že z ní žalobkyně většinu nároků úspěšně uplatnila v řízení skončeném elektronickým platebním rozkazem zdejšího soudu ze dne 11. 7. 2024, č.j. Anonymizováno č. účtu-Anonymizováno; tímto rozhodnutím soud v této věci není vázán (srov. § 135 o. s. ř.). Ostatně soud v rozkazním řízením ani neprováděl dokazování ohledně podmínek platnosti spotřebitelského úvěru a toliko vycházel z tvrzení uvedených v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu (srov. § 174a a § 172 odst. 1 o. s. ř.).

27. K neplatnosti spotřebitelského úvěru poskytnutého v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZSÚ je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz § 87 odst. 1 ZSÚ, ve znění účinném od 28. 5. 2022).

28. V případě neplatnosti dle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ, kterou předmětná smlouva trpí, je spotřebitel povinen vrátit věřiteli toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. Nárok na smluvní pokutu zachován není ani zčásti.

29. Z uvedených důvodů soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

30. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. by ve věci úspěšný žalovaný měl proti žalobkyni právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému bránění práva. Jelikož se však práva na náhradu nákladů řízení vzdal, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu podepsaného.