26 C 38/2023

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Tichým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 43 850 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 43 850 Kč a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky za dobu od 18. 3. 2023 do zaplacení.</b> <b>II. Co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 43 850 Kč za dobu od 16. 11. 2022 do 14. 12. 2022 se řízení zastavuje.</b> <b>III. Co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 43 850 Kč za dobu od 15. 12. 2022 do 17. 3. 2023 se žaloba zamítá.</b> <b>IV. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 954 Kč.</b> 1. Žalobou došlou soudu dne 14. 12. 2022, ve znění jejího doplnění ze dne 21. 7. 2023, se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 43 850 Kč s příslušenstvím. V rámci odůvodnění žaloby uvedla, že je příspěvkovou organizací zřízenou zastupitelstvem [územní celek] a je oprávněna mj. k odstraňování silničních vozidel a jejich vraků z místních komunikací včetně jejich umístění a hlídání na jí provozovaném střeženém parkovišti. Dne 31. 8. 2022, na pokyn strážníka [anonymizována tři slova] [obec] anebo policisty, podle § 27 odst. 5 zákona o silničním provozu, provedla žalobkyně odtah motorového vozidla [registrační značka], jehož provozovatelem v tu dobu byl žalovaný, a toto vozidlo umístila na střežené parkoviště. Cena odtahu a parkovné jsou stanoveny nařízením [územní celek] [číslo] z roku 2013 a činí 1 900 Kč za odtah, 250 Kč – parkovné za první až třetí den střežení, 400 Kč – parkovné za čtvrtý až sto osmdesátý den střežení a 50 Kč – parkovné za každý další den. Žalovaný je jí tudíž povinen nahradit újmu v souvislosti s odtahem jeho vozidla v celkové výši 43 850 Kč, tj. 1 900 Kč za odtah, 750 Kč za první tři dny parkování na střeženém parkovišti a 41 200 Kč za dalších 103 dnů parkování. Úrok z prodlení žalobkyně uplatnila z celkové dlužné částky, a to v zákonné výši za dobu od 16. 11. 2022 do zaplacení.

2. V průběhu řízení, podáním doručeným soudu dne 21. 7. 2023, vzala žalobkyně žalobu zpět co do zákonného úroku z prodlení za dobu od 16. 11. 2022 do 14. 12. 2022 (den podání žaloby).

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Soud ve věci jednal dne 24. 7. 2023. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv k němu byl předvolán na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), tj. na adresu místa trvalého pobytu vedenou dle zvláštního právního předpisu. Žalobkyně se k jednání též nedostavila, svou neúčast však omluvila a požádala, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Dle § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti; přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

5. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:

6. Z protokolu o odtahu vozidla [číslo] vyplývá, že dne 31. 8. 2022 v 15:35 hodin rozhodl strážník městské policie o provedení odtahu motorového vozidla [jméno] [příjmení] [jméno], [anonymizována dvě slova], [registrační značka], z ulice [ulice] v [obec a číslo], a to s odkazem na § 27 odst. 5 zákona o silničním provozu, a dále, že byl odtah proveden a vozidlo téhož dne v 16:00 hodin přijal dispečer [číslo] na parkovišti žalobkyně označeném zkratkou„ [anonymizováno]“. Z údajů evidovaných v registru silničních vozidel je zřejmé, že počínaje dnem 12. 7. 1998 je jako provozovatel (a vlastník) tohoto vozidla evidován žalovaný. Ze zřizovací listiny ze dne 26. 5. 2020, vydané zastupitelstvem [územní celek], vyplývá, že žalobkyně byla založena jako příspěvková organizace zřizovatele a do vymezení předmětu její činnosti náleží (mj.) provádění odtahů vozidel na příkaz strážníků [anonymizována dvě slova] [územní celek] a policistů [stát. instituce], a to včetně zajištění hlídání těchto vozidel. Z usnesení rady [územní celek] [číslo] ze dne 12. 2. 2013, resp. z jím schváleného nařízení [číslo] z téhož dne soud zjistil, že [územní celek] takto – s účinností od 1. 4. 2013 – stanovilo maximální ceny za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti, a to mj. ve výši 1 900 Kč za (úplný) odtah a za služby střežených parkovišť úhradu (parkové) ve výši 250 Kč za první až třetí i jen započatý den, 400 Kč za čtvrtý až sto osmdesátý i jen započatý den a 50 Kč od sto osmdesátého dne. Z dopisu ze dne 5. 10. 2022, jejž žalobkyně adresovala žalovanému, vyplývá, že ho žalobkyně vyzývá k zaplacení ceny odtahu a střežení vozidla s poukazem na ceny dle nařízení [územní celek]. Z dodejky vyplývá, že žalobkyně odeslala žalovanému doporučenou poštovní zásilku dne 10. 10. 2022, na adresu [adresa žalovaného], avšak převzetí (doručení) zásilky není stvrzeno podpisem žalovaného, pouze je zde, na vylepeném štítku, vepsána poznámka o doručení zásilky dne 12. 10. 2022.

7. Na základě uvedených dílčích skutečností dospěl soud po skutkové stránce k závěru, že dne 31. 8. 2022 bylo motorové vozidlo [registrační značka] (provozované žalovaným) zaparkováno na vyhrazeném místě v [obec] a strážník [anonymizováno] městské policie rozhodl o odtahu vozidla, který – v souladu se svým určením a v rámci své činnosti vymezené zřizovatelem ([územní celek]) – provedla žalobkyně a vozidlo téhož dne umístila na (jí provozovaném) střeženém parkovišti, kde zůstalo nejméně do 14. 12. 2022, a dále, že ceny za odtah motorových vozidel a jejich střežení na parkovišti žalobkyně jsou určeny nařízením [územní celek], a to v maximálních (výše uvedených) sazbách.

8. Při právním posouzení věci soud vycházel zejména z následujících zákonných ustanovení:

9. Podle § 27 odst. 1 písm. o) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, řidič nesmí zastavit a stát na vyhrazeném parkovišti, nejde-li o vozidlo, pro které je parkoviště vyhrazeno; to neplatí, jde-li o zastavení a stání, které nepřekročí dobu tří minut a které neohrozí ani neomezí ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích, popřípadě neomezí řidiče vozidel, pro něž je parkoviště vyhrazeno.

10. Podle § 27 odst. 5 zákona o silničním provozu o odstranění vozidla, které neoprávněně stojí na vyhrazeném parkovišti, rozhodne policista nebo strážník obecní policie; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele.

11. Podle § 1723 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá.

12. Podle § 2910 věta první OZ škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil.

13. Podle § 1958 odst. 1 OZ, je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

14. Podle § 1968 věty první OZ je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení.

15. Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.

17. Na základě zjištěného skutkového stavu věci, jakož i citovaných zákonných ustanovení, soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána z převážné části důvodně.

18. Předmětné vozidlo, provozované (zřejmě i vlastněné) žalovaným, dne 31. 8. 2022 parkovalo na vyhrazeném místě v [obec] v rozporu s § 27 odst. 1 písm. o) zákona o silničním provozu a strážník [anonymizováno] městské policie využil svého oprávnění a rozhodl o jeho odtahu (odstranění) na náklady jeho provozovatele (viz § 27 odst. 5 zákona o silničním provozu). Odtah fakticky provedla žalobkyně, příspěvková organizace zřízená (mj.) za tímto účelem [územní celek], čímž jí vznikly náklady (újma), jejichž výši určuje (a současně limituje) právní předpis [územní celek] (nařízení [číslo] ze dne 12. 2. 2013, jež nabylo účinnosti dne 1. 4. 2013). Náklady spojené s odstraněním (odtahem) vozidla je podle zákona (§ 27 odst. 5 zákona o silničním provozu) povinen uhradit provozovatel vozidla, tzn. žalovaný, bez ohledu na to, zda to byl on či někdo jiný, kdo vozidlo na vyhrazeném místě zanechal. Tento závazkový vztah – založený dle uvedeného ustanovení zákona o silničním provozu ve vztahu k § [číslo] odst. 1 a § 2910 odst. 1 OZ způsobením újmy, jež je dána náklady na odstranění vozidla – vzniká mezi provozovatelem vozidla a osobou, která byla k nucenému odtahu oprávněna a jíž škoda vznikla, přičemž tento odpovědnostní vztah je budován na principu odpovědnosti objektivní. Za odstranění vozidla nemůže být považováno pouze jeho prosté odtažení, nýbrž i následné umístění kupř. na parkovišti s nepřetržitou ostrahou (v zájmu zabránění vzniku škody). Je-li odtažení vozidla skutečně spojeno s jeho umístěním na střeženém parkovišti, jsou i s tím spojené náklady nákladem ve smyslu § 27 odst. 5 zákona o silničním provozu. K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2008, sp. zn. 25 Cdo 813/2007, a nález Ústavního soudu ze dne 6. 11. 2003, sp. zn. III. ÚS 150/03, které se sice výslovně vztahují ke skutkové podstatě vymezené § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu, avšak jejich závěry jsou použitelné také ve vztahu k nákladům na odstranění vozidla dle § 27 odst. 5 téhož zákona.

19. Nárok žalobkyně, s respektem k uvedeným závěrům Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, je právně kvalifikován jako nárok na náhradu majetkové újmy, avšak jde o specifický nárok, neboť nejde o případ, kdy oprávněné osobě (žalobkyni) vzniká újma jako taková, spíše je zřejmé, že prostředky plynoucí jí z tohoto důvodu představují zdroj jejích příjmů (poplatek za odtah a skladování vozidla); k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2012, sp. zn. 25 Cdo 1193/2011. Pokud jde o výši náhrady újmy, soud vyšel z cen stanovených právním předpisem [územní celek] (nařízení [číslo] z roku 2013), které lze sice hodnotit jako poměrně vysoké (zejména cena za parkování v rozmezí čtvrtého až sto osmdesátého dne), avšak nikoliv jako zjevně nepřiměřené. Důvody zvláštního zřetele hodné pro použití moderačního oprávnění podle § 2953 odst. 1 OZ soud v této věci neshledal, resp. žalovaný se žádných takových důvodů ani nedovolával.

20. Soud tudíž žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 43 850 Kč, tj. náhradu újmy spočívající v nákladech na odtah vozidla ve výši 1 900 Kč a parkování včetně střežení vozidla ve výši 41 950 Kč (tj. za 106 započatých dnů v době od 31. 8. 2022 do 14. 12. 2022, ve výši 250 Kč za první tři dny a ve výši 400 Kč za zbylé dny v uvedeném období).

21. Co se týče uplatněného příslušenství – úroku z prodlení, žalobkyně v řízení neprokázala, že by žalovaného řádně vyzvala k plnění před podáním žaloby. Dopis ze dne 5. 10. 2022 mu zaslala na adresu jeho dřívějšího trvalého pobytu, ačkoliv v centrální evidenci obyvatel byl již od 10. 2. 2021 evidován údaj o bydlišti (pobytu) na adrese [adresa žalovaného]. Za první (řádnou) výzvu k plnění tedy je namístě považovat až (doručenou) žalobu v této věci. Ta byla žalovanému (byť fikcí) doručena dne 16. 3. 2023 a žalovaný měl poté žalobkyni poskytnout plnění bez zbytečného odkladu, tj. dne 17. 3. 2023 (srov. 1958 odst. 1 OZ). Do prodlení se zaplacením uplatněné částky žalobkyni se tedy dostal následujícího dne, tj. 18. 3. 2023, a je povinen žalobkyni – vedle samotné jistiny – platit též úrok z prodlení v sazbě 15 % ročně (srov. § 1968 věta první, § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když repo sazba stanovená Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, ve kterém došlo k prodlení, činila 7 %).

22. Soud tudíž žalovanému uložil rovněž povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení (v sazbě 15 % ročně) z částky 43 850 Kč za dobu od 18. 3. 2023 do zaplacení; co do úroku z prodlení z této částky za dobu od 16. 11. 2022 do 14. 12. 2022 řízení zastavil podle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby a ve zbylé (nepřiznané) části úroku z prodlení žalobu jako nedůvodnou zamítl.

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. ve vztahu k § 146 odst. 2 věta první o. s. ř.; žalobkyně vzala žalobu zpět v nepatrné části úroku z prodlení a ve věci byla úspěšná až na relativně nepatrnou (další) část úroku z prodlení. Proto jí soud přiznal právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v plné výši, konkrétně v částce 1 954 Kč, jež odpovídá zaplacenému soudnímu poplatku ve výši 1 754 Kč a paušální náhradě hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 200 Kč (tj. 100 Kč za sepis předžalobní výzvy a 100 Kč za sepis žaloby). Soudu je z úřední činnosti známo, že řízení bylo zahájeno tzv. formulářovou žalobou – návrhem na zahájení řízení podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově a právně obdobných věcech, a peněžité plnění nepřevyšuje 50 000 Kč.

24. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.