26 C 38/2025

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Tichým ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 66 300 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 66 300 Kč, úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 44 300 Kč od 1. 8. 2024 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 22 000 Kč od 13. 3. 2025 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni, k rukám jejího zástupce, náhradu nákladů řízení ve výši 13 552 Kč.

1. Žalobou došlou soudu dne 7. 4. 2025 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 66 300 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 16. 12. 2020 uzavřela s žalovaným nájemní smlouvu, na jejímž základě mu přenechala k užívání byt č. , hodnota, v , Anonymizováno, . nadzemním podlaží budovy č.p. , Anonymizováno, , na adrese , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , adresa, , a žalovaný se jí za to zavázal hradit nájemné ve výši 5 042 Kč a od 20. 12. 2021 ve výši 5 965 Kč měsíčně. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou, v délce trvání tří měsíců, s účinností ode dne 1. 1. 2021. , Anonymizováno, dodatky byla smlouva postupně prodlužována, a to až do 31. 7. 2022, kdy nájem skončil. Žalovaný žalobkyni odevzdal byt až 6. 2. 2024, a v období od 1. 8. 2022 do 6. 2. 2024, kdy užíval byt bez právního důvodu, žalobkyni neuhradil bezdůvodné obohacení ve výši odpovídající nájemnému za období měsíců října 2023 ve výši 3 953 Kč, listopadu 2023 ve výši 5 965 Kč, prosince 2023 ve výši 5 965 Kč a ledna 2024 ve výši 5 965 Kč, celkem tedy v částce 21 848 Kč, splatné 12. 3. 2025. Dále se žalobkyně domáhala úhrady částky 44 300 Kč, jejíž splatnost nastala 31. 7. 2024, z titulu dlužné úhrady (nedoplatku) za služby poskytované s užíváním bytu. Žalovaný byl dle vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu povinen za tyto služby uhradit v období od 1. 1. 2023 do 31. 12. 2023 celkem 92 167 Kč, avšak uhradil pouze 47 867 Kč, přestože mu žalobkyně vyúčtování zaslala dne 9. 4. 2024. Dále žalobkyně na žalovaném požadovala uhrazení částky 152 Kč (4 x 38 Kč), jejíž splatnost nastala rovněž dne 12. 3. 2025, a to za služby spojené s užíváním bytu (správa vodoměru , Anonymizováno, a správa vodoměru , Anonymizováno, ), které nebyly předmětem vyúčtování. Žalovaný se smlouvou zavázal k úhradě paušální částky 38 Kč měsíčně za tyto služby, avšak od října 2023 do ledna 2024 je nehradil. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky, která představuje bezdůvodné obohacení odpovídající nájemnému a úhradám za plnění poskytovaná s užíváním bytu dopisem doručeným mu dne 28. 2. 2025 a upozornila jej na hrozící soudní vymáhání dluhu; navzdory tomu žalovaný žalobkyni nic nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a rozhodl dne 18. 8. 2025. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ač k němu byl předvolán na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), tj. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu, a žalobkyně se z účasti u jednání omluvila. Dle § 101 odst. 3 o. s. ř. tudíž soud projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Při jednání soud provedl listinné důkazy označené a předložené žalobkyní, z nichž zjistil tyto skutečnosti:

5. Z výpisu z obchodního rejstříku soud ověřil právní osobnost žalobkyně a zjistil, že do jejího předmětu podnikání náleží i pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor. Z informativního výpisu z katastru nemovitostí vyplynulo, že žalobkyně je v katastru nemovitostí zapsána jako vlastník budovy č. p. , Anonymizováno, (objekt k bydlení) na pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , na adrese , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , adresa, . Z nájemní smlouvy plyne, že dne 16. 12. 2020 se žalobkyně (pronajímatelka) zavázala přenechat žalovanému (nájemci) k užívání byt č. , hodnota, v , Anonymizováno, nadzemním podlaží uvedené budovy č.p. , adresa, , a žalovaný se za to zavázal řádně a včas hradit žalobkyni nájemné ve výši 5 042 Kč měsíčně a měsíční zálohy na úhradu za plnění spojená s užíváním bytu dle evidenčního listu a případný nedoplatek zjištění ročním vyúčtováním. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou v délce trvání tří měsíců, počínaje dnem 1. 1. 2021. Součástí smlouvy byl formou odkazu učiněn i evidenční list, z něhož zejména vyplývá, že výše záloh za plnění spojená s užíváním bytu činila 7 380 Kč s tím, že v této částce je zahrnuta částka 19 Kč za správu vodoměru , Anonymizováno, a 19 Kč za správu vodoměru , Anonymizováno, . Z dodatků k předmětné nájemní smlouvě (konkrétně dodatků č. , hodnota, ze dne 24. 3. 2021, č. , hodnota, ze dne 28. 6. 2021, č. , hodnota, ze dne 20. 12. 2021 a č. , hodnota, ze dne 31. 1. 2022) soud zjistil, že žalobkyně s žalovaným postupně měnili zejména dobu trvání smlouvy; naposledy (dle dodatku č. , hodnota, ) tak, že nájem byl prodloužen do 31. 7. 2022, a rovněž výši nájemného, které po změně stanovené dodatkem č. , hodnota, by dáno ve výši 5 965 Kč měsíčně. Z listiny označené jako „Protokol o předání a převzetí bytu“ soud zjistil, že žalobkyně převzala byt dne 6. 2. 2024. Z listiny označené jako „Opis karty úhrad nájemného z bytu za období od ledna 2021 do července 2024“ vyplynulo, že předmětné období skončilo evidovaným nedoplatkem ve výši 75 399 Kč. Z listiny označené jako „Řádné vyúčtování služeb“ soud zjistil, že žalobkyně žalovanému vyúčtovala dne 28. 3. 2024 nedoplatek služeb za období od 1. 1. 2023 do 31. 12. 2023 v částce 44 300 Kč (skutečný náklad na žalovaným odebrané služby činil 92 167 Kč a žalovaný uhradil zálohy ve výši 47 867 Kč). Z dopisu z 28. 3. 2024 je patrné, že žalobkyně žalovaného informovala o vyúčtování služeb spojených s užíváním nájemního bytu; tento dopis odeslala žalovanému doporučenou poštovní zásilkou dne 9. 4. 2024, což je zřejmé z kopie příslušné poštovní obálky s dodejkou. Dopisem z 3. 2. 2025 žalobkyně, prostřednictvím svého zástupce, žalovaného vyzvala k zaplacení dluhu z předmětné smlouvy (vyčísleného v částce 75 399 Kč), ve lhůtě sedmi dnů od jeho doručení; zároveň žalovaného upozornila, že v opačném případě přistoupí k zahájení soudního řízení. Dopis odeslal zástupce žalobkyně žalovanému doporučenou poštovní zásilkou dne 28. 2. 2025, což je zřejmé z přiložené kopie poštovní obálky s dodejkou.

6. Na základě žalobkyní předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Dle předchozí písemné dohody žalobkyně přenechala žalovanému k dočasnému užívání byt č. , hodnota, v , Anonymizováno, . nadzemním podlaží budovy č.p. , adresa, , a to na dobu určitou v délce trvání tří měsíců, počínaje 1. 1. 2021, přičemž tato doba určitá byla následně prodloužena až do 31. 7. 2022. Žalovaný se zavázal za užívání bytu hradit žalobkyni 5 965 Kč měsíčně (nájemné) od 20. 12. 2021 (do té doby činilo nájemné 5 042 Kč) a plnění poskytovaná s užíváním bytu včetně 19 Kč za správu vodoměru , Anonymizováno, a 19 Kč za správu vodoměru , Anonymizováno, . Žalovaný po skončení doby nájmu byt nevyklidil a žalobkyni nepředal, resp. tak učinil až dne 6. 2. 2024, přičemž v období od října 2023 do ledna 2024 nehradil žalobkyni nájemné ve sjednané výši (5 965 Kč) ani jí neuhradil plnění spojená s užíváním bytu, která mu žalobkyně poskytla (v rozsahu částky 44 300 Kč, což je nedoplatek zjištěný v ročního vyúčtování, který měl žalovaný uhradit do 31. 7. 2024, a dále částky 152 Kč za správu vodoměrů , Anonymizováno, a , Anonymizováno, ). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 3. 2. 2025, odeslaným dne 28. 2. 2025, a to ve lhůtě 7 dnů, s upozorněním na soudní vymáhání dluhu, pokud žalovaný dluh neuhradí.

7. Po právní stránce soud žalobkyně (pronajímatel) a žalovaný (nájemce) uzavřeli smlouvu o nájmu bytu dle § 2201 a § 2235 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „OZ“). Po dobu trvání nájmu bytu byl žalovaný povinen platit žalobkyni sjednané nájemné a úhrady za služby, resp. plnění poskytovaná s užíváním bytu (srov. zejména § 2246, § 2251 odst. 1 a § 2252 odst. 2 OZ) a tytéž povinnosti měl i po dobu faktického užívání bytu po skončení nájmu (§ 2295 OZ). Žalovaný je tudíž povinen zaplatit žalobkyni náhradu ve výši ujednaného nájemného, tak jak ji žalobkyně uplatnila, a zároveň jí je povinen uhradit cenu služeb (plnění poskytovaných s užíváním bytu), které v rozhodné době zkonzumoval, tak jak ji žalobkyně zjistila z ročního vyúčtování, včetně nákladů spojených se správou vodoměrů /srov. dále též ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. OZ)/. Úrok z prodlení žalobkyně uplatnila v souladu s § 1970 OZ, ve výši stanovené podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení. Žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením náhrady odpovídající sjednanému nájemnému (21 848 Kč) a úhradou za služby, které nebyly předmětem vyúčtování (152 Kč za správu vodoměrů), dne 13. 3. 2025, tj. dne následujícího po uplynutí sedmidenní lhůty k plnění dle výzvy ze dne 3. 2. 2025, odeslané žalovanému dne 28. 2. 2025 a doručené mu dne 5. 3. 2025, tj. třetí pracovní den po jejím odeslání (1. a 2. 3. 2025 byl víkend), přičemž lhůta uplynula dne 12. 3. 2025. Do prodlení se zaplacením úhrad za (v rozhodné době spotřebovaná) plnění spojená s užíváním bytu, která byla předmětem vyúčtování, se žalovaný dostala dne 1. 8. 2024, tj. den následující po marném uplynutí lhůty k zaplacení, kterou žalobkyně určila v předmětném vyúčtování.

8. Z uvedených důvodů soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 66 300 Kč (tj. 21 848 Kč + 44 300 Kč + 152 Kč) a zákonný úrok z prodlení v sazbě 12,75 % ročně z částky 44 300 Kč za dobu od 1. 8. 2024 do zaplacení a v sazbě 12 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 13. 3. 2025 do zaplacení.

9. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud ve věci zcela úspěšné žalobkyni proti žalovanému právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v plné výši. Celkem takto soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v částce 13 552 Kč, jež sestává z náhrady za soudní poplatek ve výši 3 315 Kč, odměny advokáta ve výši 7 560 Kč (celkem za dva úkony právní služby: 1. převzetí a příprava zastoupení a 2. sepis žaloby), při sazbě odměny ve výši 3 780 Kč podle § 7 bodu 5 advokátního tarifu), paušální náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve výši 450 Kč za každý z těchto úkonů právní služby, tj. částky 900 Kč, a dále – jelikož je zástupce žalobkyně plátcem DPH – z náhrady za tuto daň v základní sazbě 21 %, tj. částky 1 777 Kč /podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., počítáno ze základu v částce 8 460 Kč, po zaokrouhlení/.

10. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů spojených se sepisem výzvy k plnění podle § 142a o. s. ř. advokátem, neboť tento náklad nelze považovat za potřebný k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně, jako významná podnikatelka na trhu nájmů nemovitostí (bytů), je natolik personálně i technicky vybavena (anebo alespoň má být), aby sama, bez pomoci advokáta, učinila zadost požadavku ustanovení § 142a o. s. ř., tj. aby dlužníka sama vyzvala k plnění a upozornila jej, že v opačném případě dluh uplatní soudně a přitom bude zastoupena advokátem, což výrazně zvýší náklady spojené s vymáháním práva.

11. Předžalobní výzva ostatně je zákonné dobrodiní, jež poskytuje žalovanému, resp. dlužníkům obecně poslední možnost k splnění právní povinnosti bez nutnosti hrazení nákladů spojených se soudním řízením. Předžalobní výzvu by proto měl zásadně sepsat (a dlužníku odeslat) sám věřitel, a to ještě předtím, než věc předá advokátovi k dalšímu postupu (to má být obecným pravidlem především u věřitelů, kteří při své podnikatelské činnosti zahajují soudní řízení nikoliv jen výjimečně – což je právě případ žalobkyně). Jestliže by soud přiznal žalobkyni náhradu odměny advokáta za sepis předžalobní výzvy, popřel by tím smysl § 142a o. s. ř., protože kvůli aplikaci tohoto ustanovení, které má vůči žalovanému působit velkoryse, by se jeho postavení zhoršilo, a to tím, že by se (nikoliv zanedbatelně) zvýšila jeho celková platební povinnost. Žalovaný by tak ve své podstatě byl postižen za to, že nabídnutého dobrodiní nevyužil. Přitom v době před účinností § 142a o. s. ř., který se stal součástí právního řádu „v zájmu dlužníků“, mu taková sankce nehrozila, přestože slušně postupující věřitelé (a jejich zástupci – advokáti) již tehdy dlužníkům pravidelně zasílali výzvy k plnění v dostatečném předstihu před podáním žaloby. Samotná povaha (smysl, účel a funkce) institutu předžalobní výzvy tedy obecně vylučuje, aby se jeho použití v konkrétním případě negativně odrazilo v povinnosti dlužníka hradit věřiteli zvýšené náklady řízení.

12. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.

13. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.