26 C 41/2024

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Tichým ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 16 373 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 16 373 Kč a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 800 Kč od 15. 2. 2023 do zaplacení, z částky 1 548 Kč od 7. 5. 2023 do zaplacení a z částky 3 525 Kč od 27. 9. 2023 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni, k rukám její zástupkyně, náhradu nákladů řízení ve výši 1 768 Kč.

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 16 373 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný byl po určitou dobu provozovatelem několika automobilů, které byly evidovány v registru silničních vozidel, avšak nebylo ve vztahu k nim sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou jejich provozem. Konkrétně se jednalo o tyto automobily, rozhodná období a uplatněné dílčí dlužné částky: Osobní automobil s objemem válců v rozmezí od 1000 cm3 do 1350 cm3, RZ , SPZ, , VIN , VIN kód, a období od 1. 9. 2021 do 17. 1. 2022, od 18. 1. 2022 do 11. 5. 2022 a od 12. 5. 2022 do 7. 6. 2022, za něž žalobkyně požaduje částku 4 865 Kč (příspěvek za dobu 139 dní, po kterou byl automobil provozován bez povinného ručení v prvém uvedeném období), částku 945 Kč (příspěvek za dobu 27 dní, po kterou byl automobil provozován bez povinného ručení ve druhém uvedeném období), částku 3 990 Kč (příspěvek za dobu 114 dní, po kterou byl automobil provozován bez povinného ručení ve druhém uvedeném období), vypočtené z denní sazby určené pro tyto automobily ve výši 35 Kč, a částku 300 Kč (poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva), a to za každé uvedené dílčí období, tj. celkem 900 Kč. Nákladní automobil s nejvyšší povolenou hmotností do 3500 kg, RZ , SPZ, , VIN , VIN kód, a období od 26. 11. 2022 do 13. 12. 2022, za něž žalobkyně požaduje částku 1 548 Kč (zákonný příspěvek za dobu 18 dnů, vypočtený z denní sazby určené pro tyto automobily ve výši 86 Kč) a částku 300 Kč (poplatek za mimosoudní uplatnění práva za toto období). Osobní automobil s objemem válců v rozmezí od 1350 cm3 do 1850 cm3, RZ , SPZ, , VIN , VIN kód, a období od 9. 2. 2023 do 24. 4. 2023, za něž žalobkyně požaduje částku 3 525 Kč (75 dnů) a částku 300 Kč (poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva za toto období). K zaplacení příspěvků i poplatků za všechna dílčí období žalobkyně žalovaného písemně vyzvala, avšak žalovaný svou povinnost dosud ani zčásti nesplnil, přestože byl k zaplacení dlužných částek znovu vyzýván žalobkyní a posléze i její zástupkyní (předžalobními výzvami).

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud účastníky vyzval k vyjádření, zda souhlasí, aby ve věci bylo rozhodnuto bez jednání. Žalobkyně souhlasila, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil; proto soud předpokládal, že i on s takovým postupem souhlasí /§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)/. Dle § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé tudíž nenařídil jednání.

4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů má soud po skutkové stránce za prokázané, že žalovaný byl v rozhodných obdobích provozovatelem shora specifikovaných automobilů, ve vztahu k nimž – ač byly evidovány v registru silničních vozidel – nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem motorového vozidla (tzv. „povinné ručení“) podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), v tehdy platném a účinném znění (dále též jen „ZPOPV“). Z výpisů údajů z registru silničních vozidel vyplývá, že (rovněž) v současné době je žalovaný evidován jako vlastník (provozovatel) všech uvedených vozidel. Výzvami k úhradě příspěvků do garančního fondu , Anonymizováno, ze dne 1. 12. 2022 (splatnost dle těchto výzev nastala dne 14. 2. 2023), ze dne 20. 2. 2023 (splatnost dle této výzvy nastala dne 6. 5. 2023), ze dne 13. 7. 2023 (splatnost dle této výzvy nastala dne 26. 9. 2023), vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradám příspěvků do garančního fondu za uvedená období, vypočtených z denních sazeb pro automobily daných specifikací, tj. částky 4 865 Kč (139 dnů, denní sazba 35 Kč – výzva ze dne 1. 12. 2022), částky 945 Kč (27 dnů, denní sazba 35 Kč – výzva ze dne 1. 12. 2022), částky 3 990 Kč (114 dnů, denní sazba 35 Kč – výzva ze dne 1. 12. 2022), částky 1 548 Kč (18 dnů, denní sazba 86 Kč – výzva ze dne 20. 2. 2023), částky 3 525 Kč (75 dnů, denní sazba 47 Kč – výzva ze dne 13. 7. 2023), a to vždy do 60 dnů od doručení příslušné výzvy. Poté žalobkyně žalovanému odeslala další upomínky o zaplacení dluhu za uvedená období a k zaplacení jej nakonec vyzvala i zástupkyně žalobkyně s upozorněním, že jinak přistoupí k jejich soudnímu vymáhání; což vyplývá z předložených upomínek a (předžalobních) výzev k plnění. Žalovaný přesto žalobkyni dluh dosud ani zčásti neuhradil. V řízení nevyšlo najevo nic, co by vyvrátilo anebo zpochybnilo tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný v rozhodné době byl vlastníkem, resp. provozovatelem předmětných automobilů a nesplnil svou zákonnou povinnost sjednat ve vztahu k nim tzv. povinné ručení, a že žalobkyni v těchto souvislostech ani nezaplatil příspěvky do garančního fondu; naopak, tato žalobní tvrzení jsou v souladu s předloženými listinami (důkazy).

5. Po skutkové stránce tedy soud dospěl k závěru, že žalovaný byl v rozhodných obdobích (viz shora) provozovatelem předmětných automobilů, avšak nesjednal ve vztahu k nim pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou jejich provozem.

6. Po právní stránce soud žalobkyní uplatněné nároky posoudil jako právo (nárok) na zaplacení příspěvků podle § 4 odst. 1, 3 a 5 ZPOPV a § 2 vyhlášky č. 205/1999 Sb., kterou se provádí ZPOPV, ve znění pozdějších předpisů, za dobu, po kterou byly automobily – v rozporu s § 1 odst. 2 ZPOPV – provozovány, aniž by k nim bylo sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou jejich provozem. Náhradu nákladů mimosoudního uplatnění práva v paušální výši 300 Kč žalobkyně požadovala ve vztahu k všem dílčím obdobím, za něž nároky uplatnila, a to v souladu s ustanovením § 4 odst. 4 ZPOPV a § 2a prováděcí vyhlášky č. 205/1999 Sb. Žalobkyní požadovaný úrok z prodlení odpovídá ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení žalovaného se zaplacení příslušné dílčí části dluhu (tj. vždy den po uvedeném datu splatnosti příspěvku).

7. Z uvedených důvodů soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 16 373 Kč a zákonný úrok z prodlení v sazbě 15 % ročně z částky 9 800 Kč od 15. 2. 2023 do zaplacení, částky 1 548 Kč od 7. 5. 2023 do zaplacení a částky 3 525 Kč od 27. 9. 2023 do zaplacení.

8. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud ve věci úspěšné žalobkyni proti žalovanému právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v plné výši. Jelikož ke dni 7. 5. 2013 byla – nálezem Ústavního soudu z 25. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12 – zrušena vyhláška č. 484/2000 Sb., soud výši náhrady odměny advokáta určil na základě vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, neboť neexistuje jiný právní předpis, podle něhož by výše odměny mohla být určena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010). Celkem tudíž soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v částce 1 768 Kč, jež sestává ze zaplaceného soudního poplatku (800 Kč), odměny advokáta ve výši 400 Kč, a to celkem za dva úkony právní služby (tj. 1. převzetí a příprava zastoupení a 2. sepis žaloby), při sazbě odměny 300 Kč za jeden úkon právní služby dle § 14b odst. 1 bodu 2. advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu celkem ve výši 200 Kč za uvedené dva (účelně provedené) úkony právní služby a dále – jelikož je zástupkyně žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty – z náhrady za tuto daň v základní sazbě 21 %, tj. částky 168 Kč /dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., počítáno ze základu 800 Kč/.

9. Odměnu advokáta soud určil podle § 14b odst. 1 bodu 1. advokátního tarifu, neboť – jak je mu známo z úřední činnosti – se jedná o návrh na zahájení řízení podaný na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově a právně obdobných věcech (tzv. formulářová žaloba) a peněžité plnění (tarifní hodnota) nepřevyšuje 50 000 Kč.

10. Soud žalobkyni nepřiznal požadovanou náhradu nákladů spojených se sepisem výzvy k plnění podle § 142a o. s. ř. advokátem, neboť tento náklad nelze považovat za potřebný k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně je natolik personálně i technicky vybavena, aby sama, bez pomoci advokáta, učinila zadost požadavku § 142a o. s. ř., tj. aby dlužníka sama vyzvala k plnění a upozornila jej, že v opačném případě dluh uplatní soudně a přitom bude zastoupena advokátem, což zvýší náklady spojené s vymáháním práva.

11. Ostatně předžalobní výzva je zákonné dobrodiní, jež poskytuje žalovanému, resp. dlužníkům obecně poslední možnost k splnění právní povinnosti bez nutnosti hrazení nákladů spojených se soudním řízením. Předžalobní výzvu by proto měl zásadně sepsat (a dlužníku odeslat) sám věřitel, a to ještě předtím, než věc předá advokátovi k dalšímu postupu (to má být obecným pravidlem především u věřitelů, kteří při své podnikatelské činnosti zahajují soudní řízení nikoliv jen výjimečně – což je právě případ žalobkyně). Jestliže by soud přiznal žalobkyni náhradu odměny advokáta za sepis předžalobní výzvy, popřel by tím smysl § 142a o. s. ř., protože kvůli aplikaci tohoto ustanovení, které má vůči žalovanému působit velkoryse, by se jeho postavení zhoršilo, a to tím, že by se (nikoliv zanedbatelně) zvýšila jeho celková platební povinnost. Žalovaný by tak ve své podstatě byl postižen za to, že nabídnutého dobrodiní nevyužil. Přitom v době před účinností § 142a o. s. ř., který se stal součástí právního řádu „v zájmu dlužníků“, mu taková sankce nehrozila, přestože slušně postupující věřitelé (a jejich zástupci – advokáti) již tehdy dlužníkům pravidelně zasílali výzvy k plnění v dostatečném předstihu před podáním žaloby. Samotná povaha (smysl, účel a funkce) institutu předžalobní výzvy tedy obecně vylučuje, aby se jeho použití v konkrétním případě negativně odrazilo v povinnosti dlužníka hradit věřiteli zvýšené náklady řízení.

12. Ani fakt, že odměnu za předžalobní výzvu k plnění výslovně upravuje advokátní tarif, a priori nezakládá nutnost ji promítnout do rozhodnutí o náhradě nákladů řízení v konkrétní věci. Tento podzákonný (nikoliv absolutně závazný) právní předpis primárně dopadá na právní vztah mezi advokátem a jeho klientem a je jen na klientovi, zda advokáta pověří též sepisem předžalobní výzvy, anebo tak učiní sám. Pověří-li k tomu advokáta, je mu povinen – není-li jiné dohody – zaplatit odměnu a paušální náhradu podle advokátního tarifu. Takový postup je výhradně rozhodnutím klienta (zde žalobkyně) a nemá se negativně odrazit v majetkové sféře dlužníka.

13. Nelze ani přehlédnout, co vše je součástí odměny (a paušální náhrady) advokáta za úkony právní služby, které soud v rámci náhrady nákladů řízení zohlednil, tj. za převzetí a přípravu zastoupení /§ 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu/ a sepis žaloby /§11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu/. Když advokát přebírá a připravuje zastoupení věřitele k uplatnění jeho splatné pohledávky u soudu, musí od něj zjistit všechny rozhodné skutkové okolnosti, tyto analyzovat, právně vyhodnotit a doporučit mu vhodný postup; tato jeho odborná činnost je honorována odměnou za převzetí a přípravu zastoupení. Paušální náhrada hotových výdajů, která je na tento úkon navázána, kompenzuje zejména výdaje spojené s administrací převzaté věci (založení spisu, pořízení kopií listin atp.). Odměna za sepis žaloby honoruje vyhotovení formálně a obsahově bezvadného návrhu na zahájení soudního řízení o splnění dlužníkovy povinnosti a paušální náhrada výdajů kompenzuje především náklady na její kompletaci a doručení soudu. Žaloba musí obsahovat (mj.) určité vymezení skutkového základu sporu; pravidelně však je její součástí i základní právní hodnocení. Advokát, který věřiteli po převzetí zastoupení sepíše i předžalobní výzvu, nemusí, resp. rozumně ani nemůže vynaložit žádné další odborné úsilí, které by nebylo plně honorováno odměnou za uvedené dva úkony právní služby. Zjištění a vyhodnocení skutečností významných pro sepis výzvy již zahrnuje odměna za převzetí a přípravu zastoupení. A samotná výzva, rozhodne-li se ji advokát sepsat včetně základního rozboru (což ani není potřeba), by měla být pojata jako koncept následné žaloby, přičemž odměna advokáta za odborně náročnější sepis žaloby fakticky konzumuje odměnu za sepis výzvy k plnění; v opačném případě by advokát byl odměněn dvakrát za totéž. Což výstižně dokresluje odborně nejnáročnější podoba rozumně koncipované předžalobní výzvy – samotná žaloba, kterou advokát dlužníku zašle s upozorněním, že bude doručena soudu, jestliže dlužník v určité lhůtě nesplní v ní specifikovanou právní povinnost. A výdaje spojené s vyhotovením a odesláním výzvy jsou spolehlivě kryty paušální náhradou výdajů advokáta, která je navázána na převzetí a přípravu zastoupení a sepis žaloby.

14. Žalobkyně sama – ač jí v tom nic nebránilo – ve svých upomínkách neupozornila žalovaného na hrozící uplatnění práva v soudním řízení. Dle ustálené rozhodovací praxe obecných soudů tudíž její upomínka nemá (obligátní) náležitosti výzvy k plnění ve smyslu § 142a o. s. ř. (a ani jí by nevzniklo právo na paušální náhradu s ní spojených nákladů dle vyhlášky č. 254/2015 Sb.). Náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatnění příspěvků soud žalobkyni přiznal jako příslušenství pohledávky (§ 4 odst. 4 ZPOPV) ve výši 300 Kč ve vztahu ke každému dílčímu uplatněnému příspěvku. Soud má navíc za to, že tato speciální právní úprava (resp. paušální náhrada) má pokrývat veškeré náklady žalobkyně z doby předžalobní, tedy i náklady upomínání (v němž by žalobkyně měla od samotného počátku, tedy již v první výzvě, která má v jejím případ i hmotněprávní rozměr, upozorňovat dlužníka na hrozící soudní řízení, pokud svou povinnost včas nesplní). V případě žalobkyně by se tedy ani neměla uplatňovat obecná procesní úprava, stanoví-li náhradu za úkon spočívající ve výzvě k plnění, jenž je jinak kompenzován v rámci náhrady nákladů řízení.

15. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro stanovení lhůty jiné neshledal důvod.

16. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně.