26 C 5/2026

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Tichým ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 18 267 Kč s přísl.

I. Co do částky 18 267 Kč se řízení zastavuje.

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 18 267 Kč za dobu od 20. 2. 2024 do 18. 3. 2026.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni, k rukám jejího zástupce, náhradu nákladů řízení ve výši 6 590 Kč.

1. Žalobkyně, obchodnice s elektřinou, se vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 18 267 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 14. 12. 2017 uzavřela s , jméno FO, , , Anonymizováno, . , datum, (dále též jen „právní předchůdkyně žalovaného“) smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny č. , hodnota, , na jejímž základě jí dodávala elektřinu do odběrného místa na adrese , adresa, . Právní předchůdkyně žalovaného jí však nezaplatila cenu elektřiny dodané jí do tohoto odběrného místa v období od 23. 12. 2021 do 19. 12. 2022, kterou jí žalobkyně vyúčtovala fakturou č. , hodnota, ze dne 27. 12. 2022 v částce 1 266 Kč, splatnou dne 12. 1. 2023 a v období od 20. 12. 2022 do 27. 7. 2023, jež jí žalobkyně vyúčtovala fakturou č. , hodnota, ze dne 7. 8. 2023 v částce 17 001 Kč, splatnou dne 23. 8. 2023. Žalovaný se stal dědicem po zůstavitelce (jeho právní předchůdkyni) a nabyl veškerý její majetek. Z tohoto důvodu se na něm žalobkyně domáhala zaplacení uvedených dlužných částek. Úrok z prodlení žalobkyně uplatnila v zákonné výši z celkové dlužné částky 18 267 Kč, za dobu od 20. 2. 2024 do zaplacení.

2. V průběhu řízení, podáním ze dne 21. 4. 2026, vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 18 267 Kč, a to s odůvodněním, že jí žalovaný dne 18. 3. 2026 dluh v této výši zaplatil.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Soud účastníky vyzval k vyjádření, zda souhlasí, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalobkyně souhlasila, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil; proto soud předpokládal, že i on s takovým postupem souhlasí /§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)/. Dle § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařídil jednání.

5. Z žalobkyní předložených listin vyplývá, že žalobkyně (jako obchodnice s elektřinou) a právní předchůdkyně žalovaného (zákazník) dne 14. 12. 2017 uzavřely smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, podle které žalobkyně právní předchůdkyni žalovaného dodávala elektřinu do jejího odběrného místa (domácnosti) nacházejícího se na adrese , adresa, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Sdružené služby dodávky elektřiny žalobkyně vyúčtovala právní předchůdkyni žalovaného za dobu od 23. 12. 2021 do 19. 12. 2022 fakturou č. , hodnota, ze dne 27. 12. 2022 v částce 1 266 Kč, se splatností určenou na den 12. 1. 2023, a za dobu od 20. 12. 2022 do 27. 7. 2023 fakturou č. , hodnota, ze dne 7. 8. 2023 v částce 17 001 Kč, se splatností určenou na den 23. 8. 2023. Tyto skutečnosti plynou zejména z předmětné smlouvy a z uvedených faktur. Ze sdělení notáře , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , soudního komisaře v řízení o pozůstalosti po právní předchůdkyni žalovaného vedeném Okresním soudem v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , je zřejmé, že žalovaný nabyl do svého výlučného vlastnictví veškerá aktiva i pasiva pozůstalosti po své právní předchůdkyni, a to na základě usnesení č. j. , spisová značka, ze dne 29. 9. 2023, které nabylo právní moci téhož dne. Dopisy ze dne 5. 2. 2024 a 4. 9. 2024 žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu vyúčtovaného předmětnými fakturami ve lhůtě 14 dnů. Dopisem ze dne 2. 1. 2026 žalobkyně, prostřednictvím svého zástupce, žalovaného opět vyzvala k zaplacení dluhu vyčísleného v celkové výši 18 267 Kč, ve lhůtě do 9. 1. 2026, a zároveň jej upozornila, že jinak přistoupí k soudnímu vymáhání dluhu; dopis s výzvou odeslal žalovanému zástupce žalobkyně téhož dne (což je patrné z podacího archu).

6. Po právní stránce soud vztah mezi žalobkyní a právní předchůdkyní žalovaného posoudil jako právní poměr vzniklý na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřené podle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, a § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“), na jejímž základě vznikla právní předchůdkyni žalovaného povinnost platit žalobkyni cenu za elektřinu dodanou jí v rozhodné době do smluvně vymezeného odběrného místa, resp. cenu sjednanou za takto poskytnuté sdružené služby dodávky elektřiny. Podle § 1475 a násl. OZ přešel dluh z předmětné smlouvy z právní předchůdkyně žalovaného na žalovaného, což vyplývá z pravomocného usnesení notáře , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , ze dne 29. 9. 2023, č. j. , spisová značka, .

7. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby soud řízení zastavil co do částky 18 267 Kč (jistiny) podle § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“).

8. Zároveň soud žalobkyni přiznal (žalovanému uložil povinnost žalobkyni zaplatit) úrok z prodlení z částky 18 267 Kč, a to v zákonné sazbě (14,75 % ročně) za dobu od 20. 2. 2024 do 18. 3. 2026 (srov. zejména § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). Žalovaný (jeho právní předchůdkyně) se dostal do prodlení se zaplacením vyúčtované ceny sdružených služeb v den následující po dni splatnosti příslušné faktury (srov. § 1958 OZ) a od toho dne byla žalobkyně oprávněna požadovat (vedle jistiny dluhu) též zaplacení zákonného úroku z prodlení. Soud byl při rozhodování o úroku z prodlení vázán návrhem žalobkyně, která jej uplatnila až od 20. 2. 2024 (srov. § 153 odst. 2 o. s. ř.).

9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. Žalobkyně vzala zčásti žalobu zpět pro chování žalovaného (zaplacení jistiny dluhu) a ve zbylém rozsahu (co do uplatněného úroku z prodlení) byla ve věci úspěšná, proti jí soud přiznal vůči žalovanému právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v plné výši, a to v částce 6 590 Kč (po zaokrouhlení), jež sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, odměny advokáta ve výši 3 720 Kč /celkem za dva úkony právní služby (tj. 1. převzetí a příprava zastoupení a 2. sepis žaloby), při sazbě odměny 1 860 Kč za jeden úkon právní služby podle § 7 bodu 5. advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu celkem ve výši 900 Kč (2 x 450 Kč) za uvedené dva (účelně provedené) úkony právní služby a dále – jelikož je zástupce žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty – z náhrady za tuto daň v základní sazbě 21 %, tj. částky 970,2 Kč /dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., počítáno ze základu 4 620 Kč/.

10. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů spojených se sepisem tzv. předžalobní výzvy (tj. výzvy k plnění podle § 142a o. s. ř.) advokátem, neboť tento její náklad nelze považovat za potřebný k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně, obchodník s plynem a elektřinou, nepochybně je (anebo alespoň má být) personálně i technicky vybavena k tomu, aby sama, bez pomoci advokáta, učinila zadost požadavku ustanovení § 142a o. s. ř., tj. aby dlužníka předtím, než věc předá advokátovi k zahájení soudního řízení, sama vyzvala k plnění a upozornila jej, že v opačném případě dluh uplatní v soudním řízení (a přitom bude zastoupena advokátem, což výrazně zvýší náklady spojené s vymáháním práva). Ostatně sama žalobkyně zpracovala dvě upomínky o zaplacení dluhu, jistě tedy bylo schopna zpracovat i výzvu předžalobní.

11. Nelze ani přehlédnout, že předžalobní výzva je zákonné dobrodiní, které poskytuje žalovanému (dlužníkům obecně) poslední možnost k splnění právní povinnosti bez nutnosti hrazení nákladů spojených se soudním řízením. Předžalobní výzvu by proto měl zásadně sepsat (a dlužníku odeslat) sám věřitel, a to ještě předtím, než věc předá advokátovi k dalšímu postupu (to má být obecným pravidlem především u věřitelů, kteří při své podnikatelské činnosti zahajují soudní řízení nikoliv jen výjimečně – což je právě případ žalobkyně). Jestliže by soud přiznal žalobkyni náhradu odměny advokáta za sepis předžalobní výzvy, popřel by tím smysl § 142a o. s. ř., protože kvůli aplikaci tohoto ustanovení, které má vůči žalovanému působit velkoryse, by se jeho postavení zhoršilo, a to tím, že by se (nikoliv zanedbatelně) zvýšila jeho celková platební povinnost. Žalovaný by tak ve své podstatě byl postižen za to, že nabídnutého dobrodiní nevyužil. Přitom v době před účinností § 142a o. s. ř., který se stal součástí právního řádu v deklarovaném zájmu dlužníků, mu taková sankce nehrozila, přestože věřitelé (a jejich zástupci – advokáti) již tehdy dlužníkům pravidelně zasílali výzvy k plnění v dostatečném předstihu před podáním žaloby. Samotná povaha (smysl, účel a funkce) institutu předžalobní výzvy tedy obecně vylučuje, aby se jeho použití v konkrétním případě negativně odrazilo v povinnosti dlužníka hradit věřiteli zvýšené náklady řízení.

12. Dále je třeba vzít v potaz, co vše je součástí odměny (a paušální náhrady) advokáta za úkony právní služby, které soud v rámci náhrady nákladů řízení zohlednil, tj. za převzetí a přípravu zastoupení /§ 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu/ a sepis žaloby /§11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu/. Když advokát přebírá a připravuje zastoupení věřitele k uplatnění jeho splatné pohledávky u soudu, musí od něj zjistit všechny rozhodné skutkové okolnosti, tyto analyzovat, právně vyhodnotit a doporučit mu vhodný postup; tato jeho odborná činnost je honorována odměnou za převzetí a přípravu zastoupení. Paušální náhrada hotových výdajů, která je na tento úkon navázána, kompenzuje zejména výdaje spojené s administrací převzaté věci (založení spisu, pořízení kopií listin atp.). Odměna za sepis žaloby honoruje vyhotovení formálně a obsahově bezvadného návrhu na zahájení soudního řízení o splnění dlužníkovy povinnosti a paušální náhrada výdajů kompenzuje především náklady na její kompletaci a doručení soudu. Žaloba musí obsahovat (mj.) určité vymezení skutkového základu sporu; pravidelně však je její součástí i základní právní hodnocení. Advokát, který věřiteli po převzetí zastoupení sepíše i předžalobní výzvu, nemusí, resp. rozumně ani nemůže vynaložit žádné další odborné úsilí, které by nebylo plně honorováno odměnou za uvedené dva úkony právní služby. Zjištění a vyhodnocení skutečností významných pro sepis výzvy již zahrnuje odměna za převzetí a přípravu zastoupení. A samotná výzva, rozhodne-li se ji advokát sepsat včetně základního rozboru (což ani není potřeba), by měla být pojata jako koncept následné žaloby, přičemž odměna advokáta za odborně náročnější sepis žaloby fakticky konzumuje odměnu za sepis výzvy k plnění; v opačném případě by advokát byl odměněn dvakrát za totéž. Což výstižně dokresluje odborně nejnáročnější podoba rozumně koncipované předžalobní výzvy – samotná žaloba, kterou advokát dlužníku zašle s upozorněním, že bude doručena soudu, jestliže dlužník v určité lhůtě nesplní v ní specifikovanou právní povinnost. A výdaje spojené s vyhotovením a odesláním výzvy jsou spolehlivě kryty paušální náhradou výdajů advokáta, která je navázána na převzetí a přípravu zastoupení a sepis žaloby.

13. Soud žalobkyni nepřiznal ani náhradu nákladů spojených se zpětvzetím žaloby. I kdyby soud pominul absenci odborné náročnosti (resp. pracnosti) procesního úkonu tohoto typu, nemůže přehlédnout, že dobrovolné plnění žalovaného, byť k němu došlo až po zahájení řízení a po opakovaných upomínkách před podáním žaloby, je v zájmu žalobkyně. Žalovaný má být v každém soudním řízení o splnění právní povinnosti obecně motivován (a takto musí být nastavena také rozhodovací praxe soudů), aby žalobci dluh splnil co nejdříve, tzn. nejlépe ještě předtím, než soud ve věci meritorně rozhodne (srov. především § 1 o. s. ř., dle něhož má občanské soudní řízení vychovávat k čestnému plnění povinností). Tato zásada ve své podstatě vylučuje, aby žalovaný byl jakkoliv negativně postižen za splnění právní povinnosti v průběhu již zahájeného soudního řízení, a to například právě tím, že soud přizná žalobkyni náhradu nákladů (odměny advokáta) za podání, jehož obsah spočívá toliko ve sdělení, že dluh byl uhrazen (a kdy se tak stalo), pročež je žaloba brána zpět. Žalovanému tudíž nelze uložit povinnost k vyšší náhradě nákladů řízení výhradně proto, že se zachoval žádoucím, zákonem preferovaným způsobem a žalobkyni poskytl plnění dobrovolně, byť až v průběhu soudního řízení.

14. Žalobkyně v této věci souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání. Nelze přitom, s respektem k principům rozumu a spravedlnosti, zdůvodnit, proč by žalovaný za to, že žalobkyni nakonec poskytl uplatněné plnění, měl být fakticky „potrestán“ v podobě povinnosti platit jí zvýšenou náhradu nákladů řízení (odměnu a náhrady advokáta za zpětvzetí žaloby). Přitom, kdyby žalovaný dluh neuhradil a soud – dle souhlasu žalobkyně – rozhodl bez jednání, popř. při jednání v její nepřítomnosti, náhrada nákladů řízení, k níž by žalovaného zavázal, by se takto nezvýšila. Takový výsledek by byl zjevně absurdní, v přímém rozporu s účelem a smyslem procesních pravidel, a zejména se základním ustanovením § 1 o. s. ř., protože ten, kdo nakonec plnil v průběhu řízení dobrovolně, by byl stižen vyšší platební povinností (k náhradě nákladů řízení) než ten, kdo tak neučinil a plnil až poté, co mu taková povinnost byla uložena pravomocným rozhodnutím soudu.

15. Je-li stávající rozhodovací praxe soudů nastavena tak, že se žalobcům obecně přiznává právo na náhradu odměny a výdajů advokáta za zpětvzetí žaloby (a ustanovení advokátního tarifu se vykládají tak, že odborně zcela nenáročné zpětvzetí žaloby je považováno za úkon právní služby, jakým je např. sepis žaloby nebo odvolání proti rozhodnutí ve věci samé), nelze to považovat za správné. Zvláště poté, kdy do (mnohdy příliš formálního) přístupu soudů k rozhodování o náhradě nákladů řízení opakovaně zasáhl Ústavní soud s tím, že i zde je třeba aplikovat obecné právní principy (zásady), a to v prvé řadě zásady proporcionality a přiměřenosti, a také rozumu a spravedlnosti (ty je nezbytné respektovat při rozhodování o právech a povinnostech osob vždy). Koneckonců z § 1 o. s. ř. vyplývá, že v občanském soudním řízení je třeba spravedlivě chránit soukromá práva a oprávněné zájmy účastníků řízení, tj. nikoliv výhradně žalobců. Rozhodnutí o povinnosti k náhradě neúčelných nákladů či nákladů v nepřiměřené anebo nespravedlivé výši je způsobilé zasáhnout do (majetkových) práv účastníka soudního řízení obdobně jako samotné meritorní rozhodnutí (nebo dokonce ještě citelněji).

16. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.

17. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.