26 C 51/2024

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Tichým ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 43 539,62 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 42 152,12 Kč a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 24. 2. 2023 do zaplacení.

II. Co do částky 1 387,50 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 24. 2. 2023 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni, k rukám její zástupkyně, náhradu nákladů řízení ve výši 3 194 Kč.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu 29. 2. 2024 se žalobkyně, obchodnice s elektřinou, vůči žalované (zákaznici) domáhala zaplacení částky 43 539,62 Kč s příslušenstvím (úrokem z prodlení). Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na jejímž základě jí dodávala elektřinu do odběrných míst na adresách , adresa, , žalovaná jí však nezaplatila cenu elektřiny dodané jí do těchto odběrných míst v částce 907,50 Kč, kterou jí žalobkyně vyúčtovala fakturou VS , RČ, splatnou 20. 2. 2023, v částce 7 149,39 Kč vyúčtované fakturou VS , var. symbol, splatnou 7. 7. 2022, v částce 2 274,80 Kč vyúčtované fakturou VS , var. symbol, splatnou 7. 9. 2022 a nakonec v částce 33 416,32 Kč vyúčtované fakturou VS , RČ, splatnou 23. 2. 2023. Vzhledem k prodlení žalované jí žalobkyně odeslala písemné upomínky, za které s odkazem na všeobecné obchodní podmínky vyúčtovala poplatky ve výši 2 x 240 Kč (a to fakturou VS , RČ, splatnou 8. 11. 2022 a fakturou VS , RČ, splatnou 30. 1. 2023). Úrok z prodlení žádala žalobkyně v zákonné výši z celkové dlužné částky ode dne následujícího po dni splatnosti poslední faktury.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv ji k tomu soud vyzval.

3. Soud ve věci jednal dne 16. 9. 2024. Žalovaná ani žalobkyně se k jednání nedostavily, neúčast omluvily. Podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), tedy soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Při jednání soud provedl listinné důkazy označené (a předložené) žalobkyní, z nichž zjistil následující skutečnosti: Ze smluv o sdružených službách dodávky elektřiny č. , RČ, ze dne 12. 9. 2019 a č. , hodnota, ze dne 4. 7. 2022 soud zjistil, že se žalobkyně zavázala dodávat žalované elektřinu do odběrných míst na adresách , adresa, (, Anonymizováno, , Anonymizováno, , smlouva č. , RČ, ) a , adresa, (, Anonymizováno, , Anonymizováno, , č. č. , hodnota, ) a žalovaná se oproti tomu zavázala hradit žalobkyni za dodanou elektřinu dohodnutou úplatu. Součástí obsahu smluv byly (formou odkazu) učiněny všeobecné obchodní podmínky (VOP) žalobkyně, které podrobněji upravují další obsah právního vztahu mezi účastnicemi. Z VOP, účinných od 4. 3. 2022 soud mimo jiné zjistil, že obsahují ustanovení, dle něhož je žalobkyně oprávněna účtovat poplatek ve výši 240 Kč za každou doporučenou upomínku s výzvou k úhradě jakékoli splatné platby. Dále VOP stanoví, že v situacích, kdy dojde k zahájení přerušení dodávky elektřiny do odběrného místa anebo k jejímu přerušení či obnovení dodávky nebo ukončení dodávky, zavazuje se žalovaná uhradit poplatky spojené s těmito úkony ve výši stanovené právními předpisy, popř. ceníkem příslušného distributora. Z vyúčtování za elektřinu (faktury) č. , hodnota, vyplývá, že žalobkyně žalované vyúčtovala za období od 26. 6. 2021 do 21. 6. 2022 částku 7 149,39 Kč splatnou 7. 7. 2022, představující množství odebrané elektřiny v odběrném místě na adrese , adresa, . Z vyúčtování (faktury) č. , hodnota, je patrné, že žalobkyně žalované vyúčtovala elektřinu odebranou rovněž v uvedeném místě v období od 22. 6. 2022 do 12. 8. 2022 v částce 2 274,80 Kč, se splatností dne 7. 9. 2022. Z vyúčtování č. , RČ, (označeného jako konečné) vyplynulo, že žalobkyně žalované vyúčtovala elektřinu odebranou na adrese , adresa, , v období od 6. 7. 2022 do 1. 2. 2023 v částce 33 416,32 Kč, splatné dne 23. 2. 2023. Z vyúčtování č. , hodnota, vyplývá, že žalobkyně žalované vyúčtovala částku 907,50 Kč, splatnou dne 20. 2. 2023, která představuje poplatek za samostatné odpojení elektřiny v odběrném místě na adrese , adresa, . Z upomínky č. , hodnota, ze dne 8. 11. 2022 soud zjistil, že žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení částky 8 440 Kč, splatné 22. 11. 2022, přičemž tato částka zahrnuje jednak 240 Kč za účtovaný poplatek a ve zbytku jde o neuhrazenou platbu za elektřinu v odběrném místě na adrese , adresa, . Z listiny označené jako upomínka – odstoupení od smlouvy č. , hodnota, ze dne 30. 1. 2023 plyne, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 14 405 Kč, kterou tvoří jednak poplatek ve výši 240 Kč a jednak neuhrazená platba za dodanou elektřinu do odběrného místa na adrese , adresa, , s tím, že datum splatnosti celkové částky byl stanoven na 13. 2. 2023; upomínky rovněž obsahuje upozornění, že jinak žalobkyně od smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny odstoupí z důvodu podstatného porušení smlouvy ze strany žalované (opakované neplnění platebních povinností, ani po písemném upozornění). Z předpisu záloh ze dne 23. 6. 2022 vyplývá, že žalobkyně určila žalované novou výši měsíční zálohy pro období od 25. 8. 2022 do 26. 6. 2023 v částce 2 350 Kč. Dopisem ze dne 27. 12. 2023 žalobkyně, prostřednictvím své zástupkyně, žalovanou vyzvala k zaplacení dluhu vyčísleného v částce 49 818,15 Kč ve lhůtě do 3. 1. 2024; zároveň ji upozornila, že jinak přistoupí k zahájení soudního řízení. Poštovní zásilku odeslala zástupkyně žalobkyně na adresu žalované téhož dne, což plyne z potvrzení o podání (podacího lístku). Z výpisů z interního systému (aplikace) s označením „Seznam dokumentů“ soud toliko zjistil, že žalobkyně eviduje odeslání dvou dokumentů, a to s číslem , hodnota, dne 8. 11. 2022 a s číslem , hodnota, dne 30. 1. 2023.

5. Na základě skutečností zjištěných z provedeného dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně, obchodnice s elektřinou, žalované (zákaznici) – na podkladě smluv o sdružených službách dodávky elektřiny – dodávala elektřinu do dvou odběrných míst žalované a v té souvislosti žalované vyúčtovala dodanou elektřinu a související služby a rovněž poplatky, jejichž splatnost uvedla v příslušných vyúčtováních (fakturách, upomínkách – viz shora), avšak žalovaná je žalobkyni (v rozsahu uplatněném žalobou) dosud neuhradila.

6. Žalovaná byla v řízení pasivní, k žalobě se nevyjádřila, ačkoliv tak učinit mohla (a měla), tedy ani netvrdila (a neprokazovala), že by tomu bylo jinak, resp. by žalobkyni zaplatila nějaká plnění nad rámec žalobních tvrzení.

7. Po právní stránce soud vztah mezi žalobkyní, která je obchodníkem s elektřinou, a žalovanou (zákaznicí) posoudil jako právní poměr vzniklý na základě dvou smluv o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřených podle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, a § 2079 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „OZ“), na jejichž základě vznikla žalované povinnost platit žalobkyni (kupní) cenu za elektřinu dodanou jí v rozhodném období do smluvně vymezených odběrných míst, resp. cenu sjednanou za takto poskytnuté sdružené služby dodávky elektřiny.

8. Žalobkyně v této věci proti žalované uplatnila celkem 43 539,62 Kč, avšak soud shledal, že je namístě jí přiznat toliko částku 42 152,12 Kč za neuhrazené sdružené služby dodávky elektřiny. Soud tudíž žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni právě tuto částku (tj. 43 539,62 Kč po odečtení poplatků za upomínky a ukončení dodávky elektřiny ve výši 1 387,50 Kč), a to s úrokem z prodlení v zákonné sazbě (tj. 15 % ročně) z této částky od 24. 2. 2023 do zaplacení (§ 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Žalovaná se dostala do prodlení s placením dílčích částí dluhu (vyúčtované ceny sdružených služeb) vždy v den následující po dni splatnosti příslušné faktury (srov. § 1958 OZ) a od tohoto dne vůči ní byla žalobkyně oprávněna požadovat (vedle jistiny dluhu) i zaplacení zákonného úroku z prodlení. Žalobkyně však požadovala úrok z prodlení z celkové uplatněné částky od 24. 2. 2023, tj. ode dne po splatnosti poslední dílčí části dluhu, čímž byl soud při rozhodnutí věci vázán (srov. § 153 odst. 2 o. s. ř.).

9. Oproti tomu ve zbylém rozsahu, tj. co do částky 1 387,50 Kč s příslušenstvím, soud žalobu zamítl.

10. Jde-li o poplatky za upomínky, VOP výslovně zakládají žalobkyni právo na poplatek ve výši 240 Kč za doručenou upomínku. Žalobkyně ovšem v řízení neprokázala, že k doručení obou upomínek, ve vztahu k nimž poplatek žádá, skutečně došlo. Prokázala pouze to, že interně eviduje dvě odeslané zásilky (ve dnech 8. 11. 2022 a 30. 1. 2023), avšak o jaké zásilky se jednalo a jaký byl způsob jejich odeslání (zda se tak stalo prostřednictvím držitele poštovní licence či jinak), z předložených důkazů již nevyplynulo. Proto v daných souvislostech nebylo možné vyjít ani z domněnky dojití dle § 573 OZ. Nadto je namístě podotknout, že – jak vyplynulo z provedených důkazů – nebylo ujednání týkající se povinnosti žalované zaplatit poplatek za upomínku součástí samotného textu smlouvy, pod níž žalovaná připojila svůj podpis, nýbrž tato povinnost vyplývala pouze z VOP. Podle názoru soudu se tak jedná o postup, který nelze považovat za poctivý ve smyslu nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/2011, ze dne 11. 11. 2013, a tudíž mu soud nemůže poskytnout právní ochranu (srov. § 6 OZ). Ačkoliv se zmíněný nález Ústavního soudu přímo vztahuje na smluvní pokuty, jeho nosné důvody a principy (zásady), o něž se opírají, je – dle názoru soudu – nezbytné vztáhnout na jakékoliv ujednání obsažené ve všeobecných podmínkách či obdobných dokumentech (např. sazebníku poplatků), pod nimiž není spotřebitel podepsán, pokud je způsobilé se negativně odrazit v jeho majetkové sféře. Na tom nemůže nic změnit ani případná skutečnost, že žalovaná v rámci smlouvy prohlásila, že se s předmětnými dokumenty seznámila. Poplatek za upomínku ve výši 240 Kč zjevně významně přesahuje faktické výdaje spojené s odesláním upomínky, a tedy má rovněž sankční povahu.

11. Co se týče poplatku ve výši 907,50 Kč za odpojení elektřiny v odběrném místě na adrese , adresa, , soud jej žalobkyni nepřiznal, neboť z provedených důkazů nevyplynulo, zda a kdy byla elektřina skutečně odpojena a kdo tak učinil (žalobkyně to ani dostatečně netvrdila). Ostatně i na tento druh poplatku lze přiměřeně vtáhnout argumentaci uvedenou ve vztahu k poplatkům za upomínky, neboť i zde je třeba vyjít z principů, na nichž stojí nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/2011. Výše tohoto poplatku není zjistitelná ani z VOP, které pouze obecně odkazují na (blíže nespecifikované) právní předpisy či sazebník distributora. Žalobkyně neprokázala ani výši tohoto poplatku, resp. konkrétní způsob jeho určení.

12. Žalobkyně se k jednání před soudem nedostavila, byť se řádně omluvila, proti ji soud v tomto směru (stran zamítnuté části žalobou uplatněných nároků) ani nemohl vyzvat k případnému doplnění dalších tvrzení a označení důkazů a zároveň ji poučit o následcích nesplnění této výzvy (srov. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.).

13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 a 3 o. s. ř. Žalobkyně nebyla ve věci úspěšná jen v poměrně nepatrné části předmětu řízení, proto jí soud přiznal vůči žalované právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v plné výši. Jelikož ke dni 7. 5. 2013 – nálezem Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12 – byla zrušena vyhláška č. 484/2000 Sb., soud výši náhrady odměny advokáta určil dle příslušných ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, neboť v současné době neexistuje jiný právní předpis, dle něhož by výše odměny mohla být určena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010). Celkem tudíž soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v částce 3 194 Kč, jež sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 742 Kč, odměny advokáta ve výši 1 000 Kč, a to celkem za dva úkony právní služby (tj. 1. převzetí a příprava zastoupení a 2. sepis žaloby), při sazbě odměny 500 Kč za jeden úkon právní služby podle § 14b odst. 1 bodu 3. advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu ve výši 200 Kč za uvedené dva účelně provedené úkony právní služby a dále – jelikož je zástupkyně žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty – z náhrady za tuto daň v základní sazbě 21 %, tj. částky 252 Kč /dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., počítáno ze základu 1 200 Kč/.

14. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů spojených se sepisem výzvy k plnění podle § 142a o. s. ř. advokátem, neboť tento náklad nelze považovat za potřebný k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně, obchodník s elektřinou a plynem (dodavatel poslední instance), je natolik personálně i technicky vybavena, aby učinila zadost požadavku § 142a o. s. ř. i bez pomoci advokáta, resp. aby dlužníka sama vyzvala k plnění a upozornila ho, že v opačném případě dluh uplatní soudně a přitom bude zastoupena advokátem, což významně zvýší náklady spojené s vymáháním práva.

15. Ostatně předžalobní výzva je zákonné dobrodiní, jež poskytuje žalované (dlužníkům obecně) poslední možnost k splnění právní povinnosti bez nutnosti hrazení nákladů spojených se soudním řízením. Předžalobní výzvu by proto měl zásadně sepsat (a dlužníku odeslat) sám věřitel, a to ještě předtím, než věc předá advokátovi k dalšímu postupu (to má být obecným pravidlem především u věřitelů, kteří při své podnikatelské činnosti zahajují soudní řízení nikoliv jen výjimečně – což je právě případ žalobkyně). Jestliže by soud přiznal žalobkyni náhradu odměny advokáta za sepis předžalobní výzvy, popřel by tím smysl § 142a o. s. ř., protože kvůli aplikaci tohoto ustanovení, které má vůči žalovanému působit velkoryse, by se jeho postavení zhoršilo, a to tím, že by se (nikoliv zanedbatelně) zvýšila jeho celková platební povinnost. Žalovaný by tak ve své podstatě byl postižen za to, že nabídnutého dobrodiní nevyužil. Přitom v době před účinností § 142a o. s. ř., který se stal součástí právního řádu „v zájmu dlužníků“, mu taková sankce nehrozila, přestože slušně postupující věřitelé (a jejich zástupci – advokáti) již tehdy dlužníkům pravidelně zasílali výzvy k plnění v dostatečném předstihu před podáním žaloby. Samotná povaha (smysl, účel a funkce) institutu předžalobní výzvy proto obecně vylučuje, aby se jeho použití v konkrétním případě negativně odrazilo v povinnosti dlužníka hradit věřiteli zvýšené náklady řízení.

16. Ani fakt, že odměnu za předžalobní výzvu k plnění výslovně upravuje advokátní tarif, , právnická osoba, nezakládá nutnost ji promítnout do rozhodnutí o náhradě nákladů řízení v konkrétní věci. Tento podzákonný (nikoliv absolutně závazný) právní předpis primárně dopadá na právní vztah mezi advokátem a jeho klientem a je jen na klientovi, zda advokáta pověří též sepisem předžalobní výzvy, anebo tak učiní sám. Pověří-li k tomu advokáta, je mu povinen – není-li jiné dohody – zaplatit odměnu a paušální náhradu podle advokátního tarifu. Takový postup je výhradně rozhodnutím klienta (zde žalobkyně) a nemá se negativně odrazit v majetkové sféře dlužníka.

17. Nelze ani přehlédnout, co vše je součástí odměny (a paušální náhrady) advokáta za úkony právní služby, které soud v rámci náhrady nákladů řízení zohlednil, tj. za převzetí a přípravu zastoupení /§ 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu/ a sepis žaloby /§11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu/. Když advokát přebírá a připravuje zastoupení věřitele k uplatnění jeho splatné pohledávky u soudu, musí od něj zjistit všechny rozhodné skutkové okolnosti, tyto analyzovat, právně vyhodnotit a doporučit mu vhodný postup; tato jeho odborná činnost je honorována odměnou za převzetí a přípravu zastoupení. Paušální náhrada hotových výdajů, která je na tento úkon navázána, kompenzuje zejména výdaje spojené s administrací převzaté věci (založení spisu, pořízení kopií listin atp.). Odměna za sepis žaloby honoruje vyhotovení formálně a obsahově bezvadného návrhu na zahájení soudního řízení o splnění dlužníkovy povinnosti a paušální náhrada výdajů kompenzuje především náklady na její kompletaci a doručení soudu. Žaloba musí obsahovat (mj.) určité vymezení skutkového základu sporu; pravidelně však je její součástí i základní právní hodnocení. Advokát, který věřiteli po převzetí zastoupení sepíše i předžalobní výzvu, nemusí, resp. rozumně ani nemůže vynaložit žádné další odborné úsilí, které by nebylo plně honorováno odměnou za uvedené dva úkony právní služby. Zjištění a vyhodnocení skutečností významných pro sepis výzvy již zahrnuje odměna za převzetí a přípravu zastoupení. A samotná výzva, rozhodne-li se ji advokát sepsat včetně základního rozboru (což ani není potřeba), by měla být pojata jako koncept následné žaloby, přičemž odměna advokáta za odborně náročnější sepis žaloby fakticky konzumuje odměnu za sepis výzvy k plnění; v opačném případě by advokát byl odměněn dvakrát za totéž. Což výstižně dokresluje odborně nejnáročnější podoba rozumně koncipované předžalobní výzvy – samotná žaloba, kterou advokát dlužníku zašle s upozorněním, že bude doručena soudu, jestliže dlužník v určité lhůtě nesplní v ní specifikovanou právní povinnost. A výdaje spojené s vyhotovením a odesláním výzvy jsou spolehlivě kryty paušální náhradou výdajů advokáta, která je navázána na převzetí a přípravu zastoupení a sepis žaloby.

18. Dále soud žalobkyni nepřiznal náhradu odměny a výdajů advokáta ve vztahu k podání, jímž doplnila důkazní návrhy. Označení důkazů v tomto směru mělo být součástí samotné žaloby (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu). Dalšího podání si nevyžádal postup žalované ani neočekávatelný vývoj procesní situace a náklady s ním spojené nelze považovat za vynaložené opodstatněně ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni nenáleží jejich náhrada, resp. žalované nelze povinnost k jejich náhradě spravedlivě uložit.

19. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.

20. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalované třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.