26 C 57/2023

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl soudcem Mgr. Janem Tichým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 68 650 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 68 650 Kč a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 050 Kč od 24. 2. 2023 do 9. 5. 2023 a z částky 68 650 Kč od 10. 5. 2023 do zaplacení.

II. Co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 49 600 Kč za dobu od 24. 2. 2023 do 9. 5. 2023 se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 946 Kč.

1. Žalobou došlou soudu dne 22. 2. 2023, ve znění jejího doplnění ze dne 30. 8. 2023, se žalobkyně vůči žalované domáhala zaplacení částky 68 650 Kč s příslušenstvím. V rámci odůvodnění žaloby uvedla, že je [anonymizováno] organizací zřízenou zastupitelstvem [územní celek] a je oprávněna mj. k odstraňování silničních vozidel a jejich vraků z místních komunikací včetně jejich umístění a hlídání na jí provozovaném střeženém parkovišti. Dne 8. 9. 2022, na pokyn strážníka [anonymizováno] policie [anonymizováno] [obec] anebo policisty, dle § 27 zákona o silničním provozu, provedla žalobkyně odtah motorového vozidla, jehož provozovatelem v tu dobu byla žalovaná, a toto vozidlo umístila na střežené parkoviště, kde bylo uschováno až do dne 22. 2. 2023, kdy bylo vráceno. Cena odtahu a parkovné jsou stanoveny nařízením [územní celek] [číslo] z roku 2013 a činí 1 900 Kč za odtah, 250 Kč – parkovné za první až třetí den střežení, 400 Kč – parkovné za čtvrtý až sto osmdesátý den střežení a 50 Kč – parkovné za každý další den. Žalovaná je jí tudíž povinna nahradit újmu v souvislosti s odtahem jejího vozidla v celkové výši 68 650 Kč, tj. 1 900 Kč za odtah, 750 Kč za první tři dny parkování na střeženém parkovišti a 66 000 Kč za dalších 165 dnů parkování. Úrok z prodlení žalobkyně uplatnila z celkové dlužné částky v zákonné výši za dobu od 24. 2. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci jednal dne 11. 9. 2023. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, ačkoliv k němu byla předvolán na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), tj. na adresu místa trvalého pobytu vedenou dle zvláštního právního předpisu. Žalobkyně se k jednání též nedostavila, svou neúčast však omluvila a požádala, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Dle § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti; přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:

5. Z protokolu o odtahu vozidla [číslo] vyplývá, že dne 8. 9. 2022 v 11:30 hodin rozhodl strážník městské policie o provedení odtahu motorového vozidla [anonymizována dvě slova], stříbrné barvy, [VIN kód], z ulice [ulice] v [obec a číslo], a to s odkazem na § 27 odst. 5 zákona o silničním provozu, a dále, že byl odtah proveden a vozidlo téhož dne přijal dispečer [číslo] na parkovišti žalobkyně označeném zkratkou„ [anonymizováno]“. Z údajů evidovaných v registru silničních vozidel je zřejmé, že počínaje dnem 25. 5. 2021 je jako provozovatel (a vlastník) tohoto vozidla evidována žalovaná. Ze zřizovací listiny ze dne 26. 5. 2020, vydané zastupitelstvem [územní celek], vyplývá, že žalobkyně byla založena jako příspěvková organizace zřizovatele a do vymezení předmětu její činnosti náleží (mj.) provádění odtahů vozidel na příkaz strážníků [anonymizováno] policie [územní celek] a policistů Policie ČR, a to včetně zajištění hlídání těchto vozidel. Z usnesení rady [územní celek] [číslo] ze dne 12. 2. 2013, resp. z jím schváleného nařízení [číslo] z téhož dne soud zjistil, že [územní celek] takto – s účinností od 1. 4. 2013 – stanovilo maximální ceny za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti, a to mj. ve výši 1 900 Kč za (úplný) odtah a za služby střežených parkovišť úhradu (parkové) ve výši 250 Kč za první až třetí i jen započatý den, 400 Kč za čtvrtý až sto osmdesátý i jen započatý den a 50 Kč od sto osmdesátého dne. Z dopisu ze dne 10. 10. 2022, jejž žalobkyně adresovala žalované, vyplývá, že jí žalobkyně oznamuje odtah vozidla, vyzývá k jeho převzetí a současně i k zaplacení ceny odtahu a střežení vozidla s obecným poukazem na ceny dle nařízení [územní celek]. Z dodejky vyplývá, že žalobkyně odeslala žalované doporučenou poštovní zásilku dne 13. 10. 2022, na adresu [adresa žalované], avšak převzetí (doručení) zásilky není stvrzeno podpisem žalované, pouze je zde, na vylepeném štítku, zaškrtnuta poznámka, že zásilka byla vrácena, neboť se adresát odstěhoval.

6. Na základě uvedených dílčích skutečností dospěl soud po skutkové stránce k závěru, že dne 8. 9. 2022 bylo motorové vozidlo [VIN kód], jehož provozovatelem je (v tu dobu byla) žalovaná, zaparkováno na vyhrazeném místě v [obec] a strážník [anonymizováno] městské policie rozhodl o odtahu vozidla, který – v souladu se svým určením a v rámci své činnosti vymezené zřizovatelem ([územní celek]) – provedla žalobkyně a vozidlo téhož dne umístila na (jí provozovaném) střeženém parkovišti, kde zůstalo až do 22. 2. 2023, a dále, že ceny za odtah motorových vozidel a jejich střežení na parkovišti žalobkyně jsou určeny nařízením [územní celek], a to v maximálních (výše uvedených) sazbách.

7. Žalobkyně tvrdila, že předmětné vozidlo bylo žalované vráceno dne 22. 2. 2023 a do té doby (od jeho odtahu) bylo deponováno na střeženém parkovišti. Žalovaná byla v řízení pasivní, k věci se nevyjádřila a v řízení nevyšlo najevo nic, co by v tomto ohledu tvrzení žalobkyně vyvrátilo či jen zpochybnilo; naopak, uplatněná tvrzení korespondují provedeným listinným důkazům.

8. Při právním posouzení věci soud vycházel zejména z následujících zákonných ustanovení:

9. Podle § 27 odst. 1 písm. o) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, řidič nesmí zastavit a stát na vyhrazeném parkovišti, nejde-li o vozidlo, pro které je parkoviště vyhrazeno; to neplatí, jde-li o zastavení a stání, které nepřekročí dobu tří minut a které neohrozí ani neomezí ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích, popřípadě neomezí řidiče vozidel, pro něž je parkoviště vyhrazeno.

10. Podle § 27 odst. 5 zákona o silničním provozu o odstranění vozidla, které neoprávněně stojí na vyhrazeném parkovišti, rozhodne policista nebo strážník obecní policie; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele.

11. Podle § 1723 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá.

12. Podle § 2910 věta první OZ škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil.

13. Podle § 1958 odst. 1 OZ, je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

14. Podle § 1968 věty první OZ je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení.

15. Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.

17. Na základě zjištěného skutkového stavu věci, jakož i citovaných zákonných ustanovení, soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána z převážné části důvodně.

18. Předmětné vozidlo, provozované (zřejmě i vlastněné) žalovanou, dne 8. 9. 2022 parkovalo na vyhrazeném místě v [obec] v rozporu s § 27 odst. 1 písm. o) zákona o silničním provozu a strážník [anonymizováno] městské policie využil svého oprávnění a rozhodl o jeho odtahu (odstranění) na náklady jeho provozovatele (viz § 27 odst. 5 zákona o silničním provozu). Odtah fakticky provedla žalobkyně, příspěvková organizace zřízená (mj.) za tímto účelem [územní celek], čímž jí vznikly náklady (újma), jejichž výši určuje (a současně limituje) právní předpis [územní celek] (nařízení [číslo] ze dne 12. 2. 2013, jež nabylo účinnosti dne 1. 4. 2013). Náklady spojené s odstraněním (odtahem) vozidla je podle zákona (§ 27 odst. 5 zákona o silničním provozu) povinen uhradit provozovatel vozidla, tzn. žalovaná, bez ohledu na to, zda to byla ona či někdo jiný, kdo vozidlo na vyhrazeném místě zanechal. Tento závazkový vztah – založený dle uvedeného ustanovení zákona o silničním provozu ve vztahu k § 1723 odst. 1 a § 2910 odst. 1 OZ způsobením újmy, jež je dána náklady na odstranění vozidla – vzniká mezi provozovatelem vozidla a osobou, která byla k nucenému odtahu oprávněna a jíž škoda vznikla, přičemž tento odpovědnostní vztah je budován na principu odpovědnosti objektivní. Za odstranění vozidla nemůže být považováno pouze jeho prosté odtažení, nýbrž i následné umístění kupř. na parkovišti s nepřetržitou ostrahou (v zájmu zabránění vzniku škody). Je-li odtažení vozidla skutečně spojeno s jeho umístěním na střeženém parkovišti, jsou i s tím spojené náklady nákladem ve smyslu § 27 odst. 5 zákona o silničním provozu. K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2008, sp. zn. 25 Cdo 813/2007, a nález Ústavního soudu ze dne 6. 11. 2003, sp. zn. III. ÚS 150/03, které se sice výslovně vztahují ke skutkové podstatě vymezené § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu, avšak jejich závěry jsou použitelné také ve vztahu k nákladům na odstranění vozidla dle § 27 odst. 5 téhož zákona.

19. Nárok žalobkyně, s respektem k uvedeným závěrům Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, je právně kvalifikován jako nárok na náhradu majetkové újmy, avšak jde o specifický nárok, neboť nejde o případ, kdy oprávněné osobě (žalobkyni) vzniká újma jako taková, spíše je zřejmé, že prostředky plynoucí jí z tohoto důvodu představují zdroj jejích příjmů (poplatek za odtah a skladování vozidla); k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2012, sp. zn. 25 Cdo 1193/2011. Pokud jde o výši náhrady újmy, soud vyšel z cen stanovených právním předpisem [územní celek] (nařízení [číslo] z roku 2013), které lze sice hodnotit jako poměrně vysoké (zejména cena za parkování v rozmezí čtvrtého až sto osmdesátého dne), avšak nikoliv jako zjevně nepřiměřené. Důvody zvláštního zřetele hodné pro použití moderačního oprávnění podle § 2953 odst. 1 OZ soud v této věci neshledal, resp. žalovaný se žádných takových důvodů ani nedovolával.

20. Soud tudíž žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 68 650 Kč, tj. náhradu újmy spočívající v nákladech na odtah vozidla ve výši 1 900 Kč a parkování včetně střežení vozidla ve výši 66 750 Kč (168 započatých dnů v době od 8. 9. 2022 do 22. 2. 2023, ve výši 250 Kč za první tři dny a ve výši 400 Kč za zbylé dny v uvedeném období).

21. Pokud jde o uplatněné příslušenství (úrok z prodlení), žalobkyně prokázala, že žalovanou vyzvala k částečnému plnění před podáním žaloby v rozsahu části dluhu ve výši 19 050 Kč (cena odtahu a parkovné za dobu od 8. 9. 2022 do 18. 10. 2022 – den doručení výzvy). Dopis ze dne 10. 10. 2022 žalované odeslala dne 13. 10. 2022 na adresu trvalého pobytu uvedenou v centrální evidenci obyvatel a tento byl – za užití domněnky dojití dle § 573 OZ – žalované doručen dne 18. 10. 2022, tj. třetí pracovní den po jeho odeslání (14. a 15. 10. 2022 byl víkend). S ohledem na § 1958 odst. 1 OZ byla žalovaná povinna plnit bez zbytečného odkladu po doručení výzvy (žádosti o plnění), tj. 19. 10. 2022, a počínaje následujícím dnem byla s plněním (v uvedeném rozsahu) v prodlení. Co se týče zbylé části dluhu, tj. částky 49 600 Kč, za první výzvu k plnění je namístě považovat až (doručenou) žalobu v této věci. Ta byla žalované (byť fikcí) doručena 5. 5. 2023 a žalovaná měla poté žalobkyni plnit bez zbytečného odkladu, tj. dne 9. 5. 2023, s přihlédnutím k tomu, že ve dnech 6. a 7. 5. 2023 byl víkend a den 8. 5. 2023 připadl na státní svátek. Do prodlení se zaplacením zbylé části dluhu se tedy žalovaná dostala dne 10. 5. 2023. Ke dni 20. 10. 2022 i ke dni 10. 5. 2023 činila sazba (zákonného) úroku z prodlení 15 % ročně. Žalovaná je proto povinna žalobkyni – vedle jistiny – zaplatit též úrok z prodlení v sazbě 15 % ročně (srov. § 1968 věta první, § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když repo sazba stanovená Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, ve kterém došlo k prodlení, činila 7 %). Žalobkyně nicméně úrok z prodlení požadovala až ode dne 24. 2. 2023, čímž byl soud vázán (viz § 153 odst. 2 o. s. ř.).

22. Soud tudíž žalované dále uložil povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v sazbě 15 % ročně z částky 19 050 Kč od 24. 2. 2023 do 9. 5. 2023 a z částky 68 650 Kč od 10. 5. 2023 do zaplacení.

23. Ve zbylé (nepřiznané) části úroku z prodlení soud žalobu zamítl pro neopodstatněnost.

24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř.; žalobkyně byla ve věci úspěšná až na relativně nepatrnou část úroku z prodlení. Proto jí soud proti žalované přiznal právo na plnou náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva, a to konkrétně v částce 2 946 Kč, jež odpovídá zaplacenému soudnímu poplatku ve výši 2 746 Kč a paušální náhradě hotových výdajů dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 200 Kč (t 100 Kč za sepis předžalobní výzvy a 100 Kč za sepis žaloby).

25. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalované třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.