26 C 63/2023

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Tichým ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o vydání věci

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku vydat žalobkyni měřicí zařízení (plynoměr) výrobního čísla , hodnota, , umístěné v pilíři na pozemku u stavebního objektu na adrese , adresa, , a to za účasti pověřeného zástupce žalobkyně.

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni, k rukám jejího zástupce, náhradu nákladů řízení ve výši 6 356 Kč.

1. Žalobou došlou soudu 7. 7. 2023 se žalobkyně, provozovatelka distribuční soustavy plynu, na žalovaném domáhala vydání plynoměru výrobního čísla , hodnota, , umístěného v pilíři na pozemku na adrese , adresa, . Žalobu odůvodnila tím, že jí žalovaný neumožnil demontáž plynoměru, který je v jejím vlastnictví, přestože v tomto odběrném místě již došlo k ukončení distribuce plynu, a to z důvodu neplacení ceny sdružených služeb dodávky plynu ze strany žalovaného.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci jednal dne 11. 3. 2024. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv k němu byl předvolán na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), tj. na adresu místa trvalého pobytu vedenou dle zvláštního právního předpisu. Žalobkyně se k jednání též nedostavila, svou neúčast však omluvila a požádala, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Dle § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Soud při jednání provedl dokazování listinnými důkazy, které označila žalobkyně, a z nich zjistil následující skutečnosti:

5. Z výpisu z obchodního rejstříku ohledně žalobkyně soud ověřil její právní osobnost a zjistil, že jejím předmětem podnikání je mj. distribuce plynu. Z obsahu internetových stránek ERU (Energetického regulačního úřadu) vyplývá, že žalobkyně je držitelkou licence k distribuci plynu číslo, tel. číslo, , a to mj. pro území města , adresa, . Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že žalovaný je evidován jako vlastník pozemku p.č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , jehož součástí je budova č.p. , Anonymizováno, (rodinný dům v , adresa, ). Z montážního výkazu ze dne 19. 11. 2019 vyplývá, že v místě spotřeby na adrese , adresa, , bylo toho dne osazeno měřicí zařízení (plynoměr) výrobní číslo , hodnota, (značka , Anonymizováno, , rok výroby 2006, ověřený v roce 2019). Z žádosti o ukončení distribuce plynu vyplývá, že , právnická osoba, (obchodník s plynem) dne 7. 2. 2023 požádala o ukončení distribuce plynu do předmětného odběrného místa žalovaného (na uvedené adrese, evidovaného pod č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, ), z důvodu neplacení ceny sdružených služeb dodávky plynu. Z listin označených „odpojení dodávky pro neplacení“ a „demontáž – měřený neoprávněný odběr“ vyplývá, že se žalobkyně – ve dnech 15. 2., 28. 2., 16. 3. a 18. 4. 2023 – neúspěšně pokusila demontovat a odnést z předmětného odběrného místa plynoměr výrobního čísla , hodnota, . Dopisem nadepsaným „předžalobní výzva k součinnosti“ ze dne 22. 6. 2023 žalobkyně žalovaného, již prostřednictvím svého zástupce, vyzvala k umožnění demontáže plynoměru nejpozději do sedmi dnů od zaslání výzvy, s tím, že jinak bude proti němu zahájeno soudní řízení o vydání plynoměru. Výzva byla žalovanému odeslána poštou dne 22. 6. 2023 a dodána mu byla dne 26. 6. 2023, což je zřejmé z potvrzení o podání zásilky a výpisu z aplikace PoštaOnline (sledování zásilek , právnická osoba, ).

6. Na základě skutečností zjištěných z provedeného dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu:

7. Žalovaný má zřízené odběrné místo zemního plynu v rodinném domě na adrese , adresa, , a v tomto jeho odběrném místě je osazeno měřicí zařízení (plynoměr) , Anonymizováno, výrobního čísla , hodnota, , které patří žalobkyni. Žalovaný, kterému byla ze strany obchodníka s plynem ukončena dodávka plynu pro neplacení sjednané ceny, žalobkyni, která provozuje distribuční soustavu plynu, dosud neumožnil přístup k předmětnému plynoměru za účelem jeho demontáže a odnosu, přestože k tomu byl písemně vyzván. Ode dne, kdy došlo k ukončení dodávky, zde žalovaný (zemní) plyn odebírá, aniž by se tak dělo na základě smluvního vztahu.

8. Při právním posouzení věci soud vycházel zejména z následujících zákonných ustanovení:

9. Podle § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen „OZ“), kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

10. Podle § 1954 OZ se k řádnému splnění vyžaduje, aby byl dluh splněn ve stanoveném místě. Nelze-li místo plnění zjistit ze smlouvy, povahy závazku nebo z účelu plnění, plní se v místě stanoveném zákonem.

11. Podle § 1955 odst. 1 věty první OZ nepeněžitý dluh plní dlužník v místě svého bydliště nebo sídla.

12. Podle § 59 odst. 1 písm. j) bodu 6 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „EZ“), má provozovatel distribuční soustavy právo omezit nebo přerušit v nezbytném rozsahu distribuci plynu při neoprávněném odběru nebo neoprávněné distribuci plynu nebo při neoprávněné přepravě plynu.

13. Podle § 62 odst. 2 písm. c) EZ je zákazník povinen zajistit přístup k měřicím zařízením provozovateli příslušné soustavy, ke které je připojen.

14. Podle § 71 odst. 5 EZ se zakazuje jakýkoliv zásah do měřicího zařízení bez souhlasu provozovatele přepravní soustavy nebo provozovatele distribuční soustavy, ke které je měřicí zařízení připojeno.

15. Podle § 71 odst. 6 věta první EZ jsou výrobci plynu, zákazníci a provozovatelé podzemních zásobníků plynu povinni umožnit provozovateli přepravní soustavy a provozovateli distribuční soustavy kdykoliv přístup k měřicímu zařízení za účelem provedení kontroly, odečtu, údržby, výměny či odebrání měřicího zařízení.

16. Podle § 74 odst. 1 písm. a) EZ je neoprávněným odběrem plynu odběr bez právního důvodu nebo pokud právní důvod odpadl. Podle písm. b) téhož ustanovení je neoprávněným odběrem plynu jeho odběr při opakovaném neplnění platebních povinností nebo platebních povinností, vyplývajících z náhrady škody způsobené neoprávněným odběrem plynu, které nejsou splněny ani po předchozím upozornění.

17. Podle § 74 odst. 4 EZ je neoprávněnou distribucí: písm. a) využití služby distribuční soustavy bez právního důvodu nebo pokud právní důvod odpadl, písm. b) využití služby distribuční soustavy při opakovaném neplnění smluvených platebních povinností, písm. c) využití služby distribuční soustavy uskutečněné v rozporu s podmínkami obsaženými v Řádu provozovatele distribuční soustavy, písm. d) využití služby distribuční soustavy bez umožnění přístupu k měřicímu zařízení a neměřeným částem odběrného plynového zařízení za účelem provedení kontroly, odečtu, údržby, výměny či odebrání měřicího zařízení.

18. Na základě skutečností zjištěných provedeným dokazováním a přijatého závěru o skutkovém stavu, s ohledem na citovaná zákonná ustanovení, soud shledal, že žaloba je důvodná.

19. Žalovaný ve svém odběrném místě neoprávněně odebírá zemní plyn ve smyslu § 74 odst. 1 EZ a dochází u něj současně k neoprávněné distribuci plynu dle § 74 odst. 4 EZ, neboť plyn odebírá bez právního důvodu, resp. na základě právního důvodu, který odpadl, a rovněž při opakovaném neplnění smluvených platebních povinností. Žalobkyně tudíž je oprávněna přerušit distribuci plynu do tohoto odběrného místa podle § 59 odst. 1 písm. j) bodu 6 EZ, a to například demontáží měřicího zařízení (plynoměru). Podle § 71 odst. 6 EZ je žalovaný povinen umožnit žalobkyni (provozovateli distribuční soustavy) přístup k měřicímu zařízení za účelem jeho odebrání (jeho demontáže a odnosu). Je-li pevně zabudováno do distribuční soustavy plynu, má měřicí zařízení (plynoměr) specifický právní režim a žalovaný (resp. nikdo) není oprávněn do něj zasahovat bez předchozího souhlasu provozovatele přepravní anebo distribuční soustavy (srov. § 71 odst. 7 EZ). To zdůvodňuje zejména fakt, že jakákoliv manipulace s takovým zařízením, tj. například jeho demontáž, vyžaduje odborné znalosti a dovednosti, jakož i specifické pracovní prostředky, a při neodborném či nedbalém provedení je vysoce riziková. Proto energetický zákon obsahuje zvláštní úpravu práv vlastníka měřicího zařízení a zároveň též odpovídající úpravu povinností osob, které měřicí zařízení fakticky ovládají. Těmto osobám zakazuje jakýkoliv zásah do zařízení a ukládá jim povinnost umožnit provozovateli přepravní soustavy a provozovateli distribuční soustavy kdykoliv přístup k měřicímu zařízení za účelem provedení jeho kontroly, odečtu, údržby, výměny či odebrání (viz § 71 odst. 6 věta první EZ). Citovaná zákonná úprava výslovně neumožňuje formulaci rozsudečného výroku zvolenou žalobkyní (návrh, aby soud žalovanému uložil povinnost vydat žalobkyni měřicí zařízení). Jakkoliv tento požadavek odpovídá obecné právní úpravě obsažené v § 1040 odst. 1 OZ, jde o obecnou občanskoprávní úpravu, ve vztahu k níž má úprava obsažená v energetickém zákoně povahu úpravy zvláštní. Uložení povinnosti vydat žalobkyni měřicí zařízení by – dle názoru soudu – bylo namístě výslovně uložit tomu, kdo je neprávem zadržuje, avšak tehdy, pokud by nebylo v distribuční soustavě pevně zabudováno (tj. buď do ní ještě nebylo zabudováno, anebo již bylo demontováno). Je ovšem skutečností, že se rozhodovací praxe obecných soudů ustálila na právním názoru, že objektivnímu právu odpovídají obě formulace rozsudečného výroku, a to jak uložení povinnosti žalovanému „umožnit žalobkyni přístup k předmětnému měřicímu zařízení za účelem jeho demontáže a odnosu“, tak povinnosti „vydat žalobkyni měřicí zařízení“. Přitom je toliko na žalobkyni, kterou z nich zvolí a soudu nepřísluší do této její volby zasahovat. K tomu srov. kupříkladu rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. 22 Cdo 385/2012, ze dne 11. 9. 2013, sp. zn. 22 Cdo 1596/2012, anebo ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5158/2015.

20. Z uvedených důvodů – při respektování principů právní jistoty a legitimního očekávání, jak je vyjadřuje i § 13 OZ – soud žalobě vyhověl a žalovanému uložil povinnost vydat žalobkyni předmětný plynoměr osazený v jeho místě spotřeby plynu, a to – jak žalobkyně požadovala s ohledem na specifickou povahu plynoměru a zákaz daný žalovanému s ním manipulovat (demontovat jej) – za účasti k tomu pověřeného zástupce žalobkyně.

21. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, proti žalovanému právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva. Jelikož ke dni 7. 5. 2013 byla nálezem Ústavního soudu z 25. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, zrušena vyhláška č. 484/2000 Sb., soud výši náhrady odměny advokáta určil dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, protože v současné době neexistuje jiný právní předpis, na jehož základě by výše odměny mohla být určena (viz rozsudek Nejvyššího soudu z 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010). Celkem tedy soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v částce 6 356 Kč, jež sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , právnická osoba, Kč, odměny advokáta ve výši 3 000 Kč /celkem za dva úkony právní služby (tj. 1. převzetí a příprava zastoupení a 2. sepis žaloby), při sazbě odměny 1 500 Kč za jeden úkon právní služby podle § 9 odst. 1 advokátního tarifu/, paušální náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu celkem ve výši 600 Kč za uvedené dva úkony právní služby, a dále – jelikož je zástupce žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty – též z náhrady za tuto daň v základní sazbě 21 %, tj. částky 756 Kč /dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., počítáno ze základu 3 600 Kč/.

22. Oproti tomu soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů spojených se sepisem předžalobní výzvy (výzvy k plnění dle § 142a o. s. ř.) advokátem, neboť tento její náklad nelze považovat za potřebný k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně je podnikatelkou (provozovatelem distribuční soustavy plynu na území ČR) a nepochybně je personálně i technicky vybavena k tomu, aby sama, bez pomoci advokáta, učinila zadost požadavku § 142a o. s. ř., tj. aby dlužníka – předtím, než věc předá advokátovi k zahájení soudního řízení – sama vyzvala k plnění a upozornila jej, že jinak svůj nárok uplatní u soudu (a přitom bude zastoupena advokátem, což významně zvýší náklady spojené s vymáháním práva).

23. Předžalobní výzva je zákonné dobrodiní, jež poskytuje žalovanému, resp. dlužníkům obecně, poslední možnost ke splnění právní povinnosti bez nutnosti hrazení nákladů spojených se soudním řízením. Předžalobní výzvu by proto měl zásadně sepsat (a dlužníku odeslat) sám věřitel, a to předtím, než věc předá advokátovi k dalšímu postupu. To má být obecným pravidlem především u věřitelů, kteří při své podnikatelské činnosti zahajují soudní řízení nikoliv jen výjimečně – což je právě případ žalobkyně. Pokud by soud přiznal žalobkyni náhradu odměny advokáta za sepis předžalobní výzvy, popřel by tím smysl § 142a o. s. ř., neboť kvůli tomuto ustanovení, které má vůči žalovanému působit velkoryse, by se jeho postavení zhoršilo tím, že by se (nezanedbatelně) zvýšila jeho celková platební povinnost (k náhradě nákladů řízení). Žalovaný by tak v podstatě byl postižen za to, že nabídnutého dobrodiní nevyužil. Přitom v době před účinností § 142a o. s. ř. mu taková sankce nehrozila, přestože slušně postupující věřitelé (a jejich zástupci – advokáti) již tehdy dlužníkům běžně zasílali výzvy k plnění v dostatečném předstihu před podáním žaloby. Samotná povaha (tj. smysl, účel a funkce) institutu předžalobní výzvy tudíž obecně vylučuje, aby se jeho použití v konkrétní věci negativně odrazilo v povinnosti dlužníka hradit věřiteli (jen pro to) zvýšené náklady řízení.

24. Ani fakt, že odměnu za předžalobní výzvu k plnění upravuje advokátní tarif, bez dalšího nezakládá nutnost ji promítnout do rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Tento podzákonný, nikoliv absolutně závazný, právní předpis primárně dopadá na právní vztah mezi advokátem a klientem a je jen na klientovi, zda advokáta pověří též sepisem předžalobní výzvy, anebo tak učiní sám. Pověří-li k tomuto úkonu advokáta, je mu povinen – nedohodne-li se s ním jinak – zaplatit odměnu a paušální náhradu dle advokátního tarifu. Takový neúčelný postup je však rozhodnutím klienta a nemá se negativně odrazit v majetkové sféře dlužníka.

25. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.

26. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.