26 C 65/2025

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Tichým ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 132 700,16 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 44 619 Kč a úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 16. 11. 2024 do zaplacení.

II. Co do částky 88 081,16 Kč, úroku a úroku z prodlení převyšujícího úrok z prodlení přiznaný výrokem I. tohoto rozsudku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne 29. 11. 2024 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 132 700,16 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně – , právnická osoba, , IČ , IČO, , sídlem , adresa, (dále též jen „společnost , Anonymizováno, “), dne 28. 12. 2022 uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, , na jejímž základě mu poskytla finanční prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit zápůjčku spolu s poplatkem za její poskytnutí v 52 týdenních splátkách po 225 Kč, splatnost poslední splátky byla stanovena na 27. 12. 2023.Úrok byl sjednán v sazbě 18,47 % ročně. Žalovaný smluvní povinnosti řádně neplnil a na úhradu tohoto dluhu zaplatil (v součtu) částku 2 226,50 Kč. Předmětnou pohledávku následně nabyla žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024, s účinností ke dni 29. 7. 2024, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Žalobkyně vůči žalovanému z této smlouvy požadovala uhradit dlužnou jistinu v částce 4 945,52 Kč a zůstatek sjednaného poplatku ve výši 4 233,54 Kč. Dále uplatnila kapitalizovaný úrok ve výši 545,53 Kč (v sazbě 18,47 % ročně) z částky 4 945,52 Kč za dobu od 28. 12. 2023 (tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky) do 29. 7. 2024, zákonný úrok z prodlení ve výši 752,13 Kč kapitalizovaný od 31. 7. 2023 (tj. od marného uplynutí týdenní lhůty po zaplacení poslední splátky žalovaným) do 29. 7. 2024, počítaný z částky 4 945,52 Kč v sazbě 15 % ročně, smluvní úrok (v sazbě 18,47 % ročně) z částky 4 945,52 Kč za dobu od 30. 7. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení (v sazbě 15 % ročně) z částky 4 945,52 Kč za dobu od 30. 7. 2024 do zaplacení. Předtím (27. 9. 2022) uzavřely společnost , Anonymizováno, a žalovaný smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, , na jejímž základě společnost , Anonymizováno, žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, které se jí žalovaný zavázal splatit spolu s poplatky za její poskytnutí v 21 měsíčních splátkách po 2 141 Kč, přičemž splatnost poslední splátky byla určena na 27. 6. 2024. Úrok byl sjednán v sazbě 29,91 % ročně. Žalovaný smluvní povinnosti řádně a včas neplnil a dosud na úhradu tohoto dluhu zaplatil (v součtu) částku 4 571,86 Kč. I tuto pohledávku nabyla žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Žalobkyně na žalovaném z této smlouvy požadovala uhradit dlužnou jistinu v částce 17 859 Kč a zůstatek sjednaného poplatku ve výši 21 535,72 Kč. Dále žalobkyně uplatnila kapitalizovaný úrok ve výši 474,81 Kč (v sazbě 29,91 % ročně) z částky 17 859 Kč od 28. 6. 2024 (od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky) do 29. 7. 2024, zákonný úrok z prodlení ve výši 2 544,91 Kč kapitalizovaný od 23. 8. 2023 (od marného uplynutí měsíční lhůty po zaplacení poslední splátky žalovaným) do 29. 7. 2024, počítaný z částky 17 859 Kč v sazbě 15 % ročně, dále smluvní úrok (v sazbě 29,91 % ročně) z částky 17 859 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení (v sazbě 15 % ročně) z částky 17 859 Kč za dobu od 30. 7. 2024 do zaplacení. Ještě dříve, dne 8. 9. 2022, uzavřely společnost , Anonymizováno, a žalovaný smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, , podle níž společnost , Anonymizováno, žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 22 000 Kč, které se jí žalovaný zavázal splatit spolu s poplatky za její poskytnutí v celkem 21 měsíčních splátkách po 2 507 Kč, přičemž splatnost poslední splátky byla určena na 8. 6. 2024. Úrok byl sjednán v sazbě 29,91 % ročně. Žalovaný ani v tomto případě smluvní povinnosti řádně a včas neplnil a dosud na úhradu tohoto dluhu zaplatil (v součtu) jen částku 6 346,35 Kč. Rovněž tuto pohledávku nabyla žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Žalobkyně vůči žalovanému požadovala uhradit dlužnou jistinu v částce 19 490 Kč a zůstatek sjednaného poplatku ve výši 24 215,45 Kč. Dále žalobkyně uplatnila kapitalizovaný úrok ve výši 825,84 Kč (v sazbě 29,91 % ročně) z částky 19 490 Kč od 9. 6. 2024 (od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky) do 29. 7. 2024, zákonný úrok z prodlení ve výši 2 777,32 Kč kapitalizovaný od 23. 8. 2023 (od marného uplynutí měsíční lhůty po zaplacení poslední splátky žalovaným) do 29. 7. 2024, počítaný z částky 19 490 Kč v sazbě 15 % ročně, dále smluvní úrok (v sazbě 29,91 % ročně) z částky 19 490 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení (v sazbě 15 % ročně) z částky 19 490 Kč za dobu od 30. 7. 2024 do zaplacení. Dne 8. 6. 2022, uzavřely společnost , Anonymizováno, a žalovaný smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, , na jejímž základě společnost , Anonymizováno, žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 24 000 Kč, které se jí žalovaný zavázal splatit spolu s poplatky za její poskytnutí v 21 měsíčních splátkách po 2 684 Kč, přičemž splatnost poslední splátky byla určena na 8. 3. 2024. Úrok byl sjednán v sazbě 26,43 % ročně. Žalovaný své smluvní povinnosti řádně neplnil a dosud na úhradu tohoto dluhu zaplatil (v součtu) jen částku 14 236,29 Kč. Též tuto pohledávku nabyla žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Žalobkyně na žalovaném požadovala uhradit dlužnou jistinu v částce 19 598,38 Kč a zůstatek sjednaného poplatku ve výši 20 822,55 Kč. Dále žalobkyně uplatnila kapitalizovaný úrok ve výši 2 057,56 Kč (v sazbě 26,43 % ročně) z částky 19 598,38 Kč od 9. 3. 2024 (tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky) do 29. 7. 2024, zákonný úrok z prodlení ve výši 2 792,77 Kč kapitalizovaný od 23. 8. 2023 (tj. od marného uplynutí měsíční lhůty po zaplacení poslední splátky žalovaným) do 29. 7. 2024, počítaný z částky 19 598,38 Kč v sazbě 15 % ročně, dále smluvní úrok (v sazbě 26,43 % ročně) z částky 19 598,38 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení (v sazbě 15 % ročně) z částky 19 598,38 Kč za dobu od 30. 7. 2024 do zaplacení. Pokud jde o proces posuzování schopnosti žalovaného peněžní prostředky splácet, žalobkyně uvedla, že před uzavřením všech předmětných smluv společnost , Anonymizováno, od žalovaného zjistila údaje v rozsahu dle zákaznických karet ze dne 28. 12. 2022, 27. 9. 2022, 8. 9. 2022 a 8. 6. 2022. Majetkovou situaci žalovaného ověřila z pracovní smlouvy a výplatních pásek za měsíce březen až listopad 2022 (vyjma měsíců května a září). Kopie těchto dokumentů však právní předchůdkyně žalobkyně (ani nyní žalobkyně) nemají k dispozici.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože ho k tomu soud vyzval.

3. Soud věc projednal dne 20. 10. 2025. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv k němu byl předvolán na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), tj. na adresu místa trvalého pobytu vedenou dle zvláštního právního předpisu. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal v jeho nepřítomnosti, vycházel při tom z obsahu spisu a provedených důkazů. Při jednání dne 24. 10. 2025 soud toliko vyhlásil rozsudek.

4. Při jednání soud provedl dokazování listinami označenými žalobkyní, ze kterých zjistil následující skutečnosti:

5. Z výpisu z obchodního rejstříku soud jednak ověřil právní osobnost žalobkyně, jednak zjistil, že je oprávněna mj. k podnikání v oblasti poskytování anebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 8. 6. 2022 č. , hodnota, soud zjistil, že se společnost , Anonymizováno, zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 24 000 Kč, které jí žalovaný měl splatit – spolu s poplatkem ve výši 29 635 Kč (tvořeným úrokem 23 138 Kč, poplatkem za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatkem za doplňkovou službu ve výši 4 997 Kč) a pojistným za doplňkové pojištění ve výši 2 709 Kč – celkem , hodnota, měsíčními splátkami ve výši 2 684 Kč, s tím, že poslední splátka bude činit 2 664 Kč. Z obsahu smlouvy je zřejmé, že společnost , Anonymizováno, s žalovaným jednala v rámci vlastní podnikatelské činnosti, zatímco žalovaný nevystupoval jako podnikatel ani v rámci samostatného výkonu svého povolání. Součástí smlouvy byly formou odkazu učiněny smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce společnosti , Anonymizováno, , z nichž vyplývá další obsah předmětného právního vztahu. V listině označené jako „tabulka umoření“ z 5. 8. 2024 se uvádí, že dne 8. 6. 2022 byla sjednána smlouva č. , hodnota, , na jejímž základě žalovaný téhož dne čerpal úvěr ve výši 24 000 Kč, a že v období od 21. 6. 2022 do 29. 5. 2024 bylo na tento úvěr uhrazeno v 7 platbách celkem 14 236,29 Kč. Z listiny označené jako „zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr“ z 8. 6. 2022 vyplývá, že žalovaný měl společnosti , Anonymizováno, dne 8. 6. 2022 sdělit, že je rozvedený, dosáhl základního vzdělání, bydlí v nájmu, má vyživovací povinnost k , Anonymizováno, osobám a nevlastní automobil. Žalovaný dále sdělil, že je zaměstnán na plný úvazek jako operátor u společnosti , právnická osoba, a jeho průměrný celkový čistý měsíční příjem činí 21 300 Kč, žádné další příjmy domácnosti neuvedl. Žalovaný dále uvedl, že hradí interní měsíční splátky u společnosti , Anonymizováno, ve výši 2 046 Kč a jeho celkové měsíční výdaje činí 6 300 Kč. V zákaznické kartě je rovněž uvedeno, že příjem žalovaného byl ověřen pracovní smlouvou na dobu neurčitou a dvěma výplatními složenkami.

7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 8. 9. 2022 č. , hodnota, vyplývá, že se společnost , Anonymizováno, zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, které jí žalovaný měl splatit – spolu s poplatkem ve výši 27 290 Kč (tvořeným úrokem 21 210 Kč, poplatkem za zpracování úvěru 1 500 Kč a poplatkem za doplňkovou službu ve výši 4 580 Kč) a pojistným za doplňkovém pojištění 3 339 Kč – celkem , hodnota, měsíčními splátkami ve výši 2 507 Kč, s tím, že poslední splátka bude činit 2 489 Kč. Z obsahu smlouvy je také zřejmé, že společnost , Anonymizováno, s žalovaným jednala v rámci vlastní podnikatelské činnosti, zatímco žalovaný nevystupoval ani jako podnikatel ani v rámci samostatného výkonu svého povolání. Součástí smlouvy byly učiněny též smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru společnosti , Anonymizováno, , z nichž vyplývá další obsah předmětného právního vztahu. V listině označené jako „tabulka umoření“ ze dne 5. 8. 2024 je uvedeno, že dne 8. 9. 2022 byla sjednána smlouva č. , hodnota, , na jejímž základě žalovaný téhož dne čerpal úvěr ve výši 22 000 Kč, a že v období od 27. 9. 2022 do 29. 5. 2024 byla na jeho úhradu zaplacena v 6 splátkách částka 6 346,35 Kč. Z listiny označené jako „zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr“ ze dne 8. 9. 2022 plyne, že žalovaný měl tohoto dne společnosti , Anonymizováno, sdělit totožné informace jako tomu bylo v zákaznické kartě ze dne 8. 6. 2022, pouze s rozdíly, že zamýšleným účelem úvěru je refinancování, že je zaměstnán jako , Anonymizováno, u společnosti , právnická osoba, a jeho čistý měsíční příjem činí 37 952 Kč, interní splátky u společnosti , Anonymizováno, hradí ve výši 4 730 Kč a jeho celkové měsíční výdaje činí 8 000 Kč. V zákaznické kartě je rovněž uvedeno, že příjem žalovaného byl ověřen pracovní smlouvou na dobu neurčitou a dvěma výplatními složenkami.

8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 27. 9. 2022 č. , hodnota, vyplývá, že se společnost , Anonymizováno, zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které jí žalovaný měl splatit – spolu s poplatkem ve výši 24 946 Kč (tvořeným úrokem 19 282 Kč, poplatkem za zpracování úvěru 1 500 Kč a poplatkem za doplňkovou službu 4 164 Kč) – celkem , hodnota, měsíčními splátkami ve výši 2 141 Kč, s tím, že poslední splátka bude činit 2 126 Kč. Z obsahu smlouvy je také zřejmé, že společnost , Anonymizováno, s žalovaným jednala v rámci vlastní podnikatelské činnosti, zatímco žalovaný nevystupoval jako podnikatel ani v rámci samostatného výkonu svého povolání. Součástí smlouvy byly formou odkazu učiněny smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru společnosti , Anonymizováno, , z nichž vyplývá další obsah předmětného právního vztahu. V listině označené jako „tabulka umoření“ ze dne 5. 8. 2024 je uvedeno, že dne 27. 9. 2022 byla sjednána smlouva č. , hodnota, , na jejímž základě žalovaný téhož dne čerpal úvěr ve výši 20 000 Kč, a že v období od 17. 10. 2022 do 29. 5. 2024 byla na jeho úhradu zaplacena ve 3 splátkách částka 4 571,86 Kč. Z listiny označené jako „zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr“ ze dne 27. 9. 2022 plyne, že žalovaný měl společnosti , Anonymizováno, dne 27. 9. 2022 sdělit totožné informace jako v předešlých dokumentech, pouze s rozdíly, že zamýšleným účelem úvěru je úhrada běžných výdajů domácnosti, že je zaměstnán jako , Anonymizováno, u společnosti , právnická osoba, a jeho čistý měsíční příjem činí 37 620 Kč, interní měsíční splátky u společnosti , Anonymizováno, hradí ve výši 5 191 Kč a jeho celkové měsíční výdaje činí 8 000 Kč. V zákaznické kartě je rovněž uvedeno, že příjem žalovaného byl ověřen pracovní smlouvou na dobu neurčitou a také dvěma výplatními složenkami.

9. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 28. 12. 2022 č. , hodnota, soud zjistil, že se společnost , Anonymizováno, zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, které jí žalovaný měl splatit – spolu s poplatkem ve výši 5 682 Kč (tvořeným úrokem 2 983 Kč, poplatkem za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatkem za doplňkovou službu 1 199 Kč) – celkem , hodnota, týdenními splátkami ve výši 225 Kč, s tím, že poslední splátka bude činit 207 Kč. Z obsahu smlouvy je také zřejmé, že společnost , Anonymizováno, s žalovaným jednala v rámci vlastní podnikatelské činnosti a žalovaný nevystupoval jako podnikatel ani v rámci samostatného výkonu svého povolání. Součástí smlouvy byly učiněny smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce společnosti , Anonymizováno, , z nichž vyplývá další obsah předmětného právního vztahu. V listině označené jako „tabulka umoření“ z 5. 8. 2024 se uvádí, že dne 28. 12. 2022 byla sjednána smlouva č. , hodnota, , na jejímž základě žalovaný téhož dne čerpal úvěr ve výši 6 000 Kč, a že v období od 7. 1. 2023 do 29. 5. 2024 bylo na tento úvěr uhrazeno v celkem , hodnota, dílčích platbách 2 226,50 Kč. Z listiny označené jako „zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr“ plyne, že žalovaný měl společnosti , Anonymizováno, dne 28. 12. 2022 sdělit totožné údaje jako v ostatních zákaznických kartách, pouze s tím, že zamýšleným účelem úvěru je úhrada běžných výdajů domácnosti, že je zaměstnán na plný úvazek jako , Anonymizováno, u společnosti , právnická osoba, a jeho průměrný celkový čistý měsíční příjem činí 39 786 Kč, interní měsíční splátky u společnosti , Anonymizováno, hradí ve výši 7 332 Kč a jeho celkové měsíční výdaje činí 8 000 Kč. V zákaznické kartě je rovněž uvedeno, že příjem žalovaného byl ověřen pracovní smlouvou na dobu neurčitou a dvěma výplatními složenkami.

10. Z listiny označené jako „zařazení zákazníka do pojistného programu“ soud zjistil, že žalovaný dne 8. 9. 2022 přistoupil k pojistné smlouvě s tím, že v případě pojistné události vznikne právo na pojistné plnění společnosti , Anonymizováno, .

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024 a ze seznamu pohledávek soud zjistil, že žalobkyně uzavřela se společností , Anonymizováno, smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě nabyla předmětné pohledávky. Z listiny označené jako „potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky“ ze dne 30. 7. 2024 plyne, že společnost , Anonymizováno, potvrdila, že jí byla na účet připsána úplata za výše uvedené pohledávky, čímž došlo k postoupení těchto pohledávek žalobkyni. Z listiny označené jako „oznámení o postoupení pohledávek“ ze dne 29. 7. 2024 vyplývá, že žalovaný byl vyrozuměn o postoupení dluhů z výše specifikovaných smluv žalobkyni, s tím, že celková výše dluhu činí 180 798,25 Kč. Zároveň byl žalovaný společností , Anonymizováno, vyzván k uhrazení dlužných částek do 10 dnů od doručení této listiny a byl upozorněn na právo žalobkyně podniknout právní kroky směřující k vymáhání postoupených pohledávek.

12. Dopisem z 31. 10. 2024 vyzvala žalobkyně (jejím jménem její zástupce) žalovaného k zaplacení dluhu vyčísleného v celkové výši 152 403,09 Kč, a to ve lhůtě do 15. 11. 2024, a upozornila jej, že v opačném případě přistoupí k soudnímu vymáhání dluhu; dopis odeslal zástupce žalobkyně žalovanému dne 1. 11. 2024 doporučenou poštovní zásilkou (což je patrné z poštovního podacího lístku).

13. Na základě uvedených dílčích skutkových zjištění soud po skutkové stránce dospěl k závěru, že dne 28. 12. 2022 uzavřeli společnost , Anonymizováno, a žalovaný písemnou smlouvu, kterou se společnost , Anonymizováno, zavázala žalovanému poskytnout (a poskytla) finanční prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se oproti tomu zavázal vrátit vyčerpané prostředky spolu s poplatkem za její poskytnutí v 52 týdenních splátkách po 225 Kč, avšak na úhradu tohoto dluhu dosud splatil jen 2 226,50 Kč. Dne 27. 9. 2022 uzavřela společnost , Anonymizováno, s žalovaným písemnou smlouvu, na jejímž základě mu poskytla finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit s poplatkem za jejich poskytnutí v 21 měsíčních splátkách po 2 141 Kč, avšak na úhradu tohoto dluhu dosud splatil pouze 4 571,86 Kč. Dne 8. 9. 2022 uzavřeli společnost , Anonymizováno, a žalovaný písemnou smlouvu, kterou se společnost , Anonymizováno, zavázala žalovanému poskytnout (a poskytla) finanční prostředky ve výši 22 000 Kč, které se jí žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatky za její poskytnutí v 21 měsíčních splátkách po 2 507 Kč, avšak na úhradu tohoto dluhu dosud splatil pouze 6 346,35 Kč. Dne 8. 6. 2022 uzavřeli společnost , Anonymizováno, a žalovaný písemnou smlouvu, kterou se společnost , Anonymizováno, zavázala žalovanému poskytnout (a poskytla) finanční prostředky ve výši 24 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s poplatky za její poskytnutí v 21 měsíčních splátkách po 2 684 Kč, na úhradu tohoto dluhu však dosud splatil pouze 14 236,29 Kč. Před uzavřením smluv společnost , Anonymizováno, – v rámci posuzování, zda je žalovaný schopen budoucí úvěry splácet (a zcela splatit) – od žalovaného zjistila některé dílčí informace o jeho příjmech, komplexně však jeho poměry, v rozsahu relevantním pro posouzení jeho úvěruschopnosti, nezjistila ani přiměřeně neověřila. Předmětné pohledávky za žalovaným společnost , Anonymizováno, v červenci 2024 postoupila žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno.

14. Po právní stránce soud písemné smlouvy uzavřené ve dnech 8. 6. 2022, 8. 9. 2022, 27. 9. 2022 a 28. 12. 2022 mezi společností , Anonymizováno, a žalovaným hodnotí jako smlouvy o zápůjčce uzavřené podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“), na základě nichž společnost , Anonymizováno, (zapůjčitel) přenechala žalovanému (vydlužiteli) zastupitelnou věc (peníze) tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy (dále jen „ZSÚ“); srov. především § 2 odst. 1 a 2 a § 3 odst. 1 písm. a) a d) ZSÚ (společnost , Anonymizováno, úvěr nabízela v rámci své vlastní podnikatelské činnosti, zatímco žalovaný s ní nejednal v rámci podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu svého povolání).

15. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně anebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, tzn. jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen postupovat s odbornou péčí (srov. § 75 ZSÚ). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá ZSÚ, je smlouva neplatná (viz § 87 odst. 1 věta první ZSÚ).

17. Soud tedy – i s ohledem na závěry přijaté v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (v němž Ústavní soud konstatoval, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod – LZPS) a v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18 (v němž uzavřel, že čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele) – nejprve zkoumal, zda žalobkyně, jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, v rámci sjednávání úvěrové smlouvy s žalovaným splnila povinnost vyplývající z ustanovení § 86 ZSÚ.

18. V rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , Nejvyšší soud konstatoval, že věřitel nedostojí své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v tehdy platném a účinném znění, vyjde-li jen z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na čemž nic nemění ani fakt, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými ve smyslu tohoto ustanovení nejsou míněny informace získané jen od spotřebitele, což je možné dovodit již gramatickým a logickým výkladem tohoto zákonného ustanovení. Odborná péče předpokládá, že věřitel údaje, které mu dlužník uvedl, ověří, přičemž klíčová je také povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu (dle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu) a průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

19. Nejvyšší soud, v odůvodnění téhož rozsudku, připomněl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejenom spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd.

20. V rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. , spisová značka, , Nejvyšší soud dovodil, že i v režimu úpravy dané § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., ve znění před novelou provedenou zákonem č. 43/2013 Sb., má nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavřené smlouvy, tedy neplatnosti od samého počátku, které se spotřebitel nemusí nijak dovolávat.

21. Byť prostý gramatický výklad § 86 a § 87 v rozhodné době platného a účinného znění zákona o spotřebitelském úvěru (ZSÚ) by mohl směřovat k závěru, že poskytovateli spotřebitelského úvěru k řádnému splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele postačí, pokud od něj zjistí a následně odborně vyhodnotí relevantní informace, soud je přesvědčen, že přijetí nové právní úpravy nic nezměnilo na povinnosti poskytovatele informace ověřit způsobem popsaným Nejvyšším soudem v rozsudku sp. zn. , spisová značka, .

22. Povinnost ověřit relevantní informace získané od spotřebitele lze dovodit také (teleo)logickým výkladem příslušných ustanovení ZSÚ. Je-li poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen v rámci posuzování úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (srov. § 75 ZSÚ) a má-li od spotřebitele získat spolehlivé informace, jak vyžaduje § 86 odst. 1 ZSÚ, nemůže se vyhnout ověření informací, které mu spotřebitel sdělil. Ničím nepodložená důvěra v to, co spotřebitel poskytovateli při sjednávání úvěru sděluje, by byla postupem lehkovážným, nikoliv odborným, bez ohledu na formální existenci právní odpovědnosti spotřebitele za sdělení nepravdivých či hrubě zkreslených informací. Informace, jež spotřebitel poskytovateli toliko sdělí (a nijak nedoloží), nepochybně nelze považovat za informace spolehlivé, nýbrž pouze za tvrzené, ale nepodložené.

23. Nadto je namístě konstatovat, že účelem přijetí nové právní úpravy (obsažené v příslušných ustanoveních ZSÚ) jistě nebylo zmírnění povinností poskytovatelů spotřebitelských úvěrů při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, resp. výrazné usnadnění jejich postupu a fakticky (nevyhnutelně) zvýšení počtu spotřebitelských úvěrů sjednaných bez náležitého ověření, zda je spotřebitel schopen takový úvěr splácet (a splatit). Tedy nejen logický, ale také teleologický výklad ZSÚ vede k závěru, že na obsahu (rozsahu) dosavadní, rozhodovací praxí Nejvyššího soudu upřesněné povinnosti poskytovatele řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele před sjednáním spotřebitelského úvěru nic nezměnila ani současná právní úprava (§ 86 odst. 1 ZSÚ).

24. Konkrétně ve vztahu k této věci je namístě uvést, že společnost , Anonymizováno, a žalovaný postupně uzavřeli celkem , hodnota, smlouvy o spotřebitelském úvěru, a bylo povinností společnosti , Anonymizováno, prověřit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením každé z nich, a to i s náležitým zohledněním faktu, že žalovaný zjevně nebyl schopen dotovat své životní výdaje ze svého pravidelného příjmu, když se na ni opakovaně obracel s žádostmi o nebankovní úvěrový produkt, který – jak je patrné z obsahu jednotlivých smluv (zejména z výše sjednaného úroku a poplatků, resp. RPSN) – nelze hodnotit jinak než jako pro dlužníka (spotřebitele) nevýhodný, drahý. Přitom pokud žalovaný měl dosahovat pravidelného příjmu, který deklaroval, zřejmě by pro něj neměl být problém dosáhnout na výrazně výhodnější (levnější) úvěr bankovní. Před uzavřením první smlouvy o spotřebitelském úvěru (resp. první z těch, z nichž žalobkyně v této věci uplatnila nároky) společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, od žalovaného zjistila údaj o jeho (čistém měsíčním) příjmu ve výši 21 300 Kč, který měl pobírat od svého zaměstnavatele. Žalovaný současně uvedl, že má toliko základní vzdělání, že je rozvedený a má celkem , Anonymizováno, vyživovacích povinností. Zároveň – ze zákaznické karty ze dne 8. 6. 2022 – plyne, že již v tu době měl žalovaný společnosti , Anonymizováno, splácet („interní“) splátky v celkové výši 2 046 Kč. Své měsíční výdaje žalovaný vymezil částkou 6 300 Kč, aniž by bylo zřejmé, o jaké konkrétní výdaje se jedná. Společnost , Anonymizováno, měla žalovaného v tomto ohledu vést přinejmenším k tomu, aby specifikoval, jaké konkrétní výdaje měsíčně vynakládá, a to v prvé řadě na bydlení, neboť tyto výdaje zpravidla odčerpávají významnou část měsíčních příjmů jednotlivce, resp. jeho domácnosti, a zpravidla již jen tyto výdaje přesahují žalovaným deklarovanou celkovou výdajovou částku (6 300 Kč), to vše tím spíše, když jde o bydlení nájemní, které žalovaný deklaroval. K tomu je třeba přičíst další obvyklé výdaje (strava, ošacení, hygiena, zdravotní prostředky atp.). Co dále nelze pominout, je fakt, že žalovaný deklaroval, že má celkem , Anonymizováno, vyživovacích povinností, a je rozvedený. Tuto informaci měla společnost , Anonymizováno, náležitě prověřit, resp. zjistit, jak vysoké výživné je žalovaný povinen měsíčně (celkem) platit, a tuto skutečnost rovněž náležitě zohlednit.

25. Společnost , Anonymizováno, tedy již před první (v řízení uplatněnou) smlouvou nezískala informace, které by jí poskytly spolehlivý a ucelený obraz o poměrech žalovaného a jeho schopnosti úvěr splácet (a nakonec splatit). Nezjistila potřebné údaje o výdajích žalovaného (včetně údajů o jeho vyživovacích povinnostech). Tyto informace zjistil měla a měla je přiměřeně ověřit, a to např. (zejména) nájemní smlouvou, jde-li o výdaje na bydlení, popř. listinami ohledně vyživovacích povinnostech (žalovaný uvedl, že je rozvedený, a lze předpokládat, že výživné na nezletilé děti bylo stanoveno rozhodnutím soudu).

26. Soud nicméně nemá ani za prokázané, že společnost , Anonymizováno, skutečně náležitě ověřila příjem žalovaného. Byť je v zákaznické kartě uvedeno, že žalovaný měl předložit pracovní smlouvu a dvě výplatní pásky, zda se tak skutečně stalo (a pokud ano, tak co bylo obsahem těchto listin) není jasné. V dané souvislosti sice žalobkyně poukázala na rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne 31. 7. 2020, č.j. , spisová značka, , který přijal závěr, že postačí, když listiny ověřující žadatelem sdělené údaje měl poskytovatel spotřebitelského úvěru k dispozici při sepsání smlouvy, přičemž tuto skutečnost je možné dostatečně zjistit pouze z listiny vytvořené poskytovatelem, resp. jeho zástupcem. K tomu nicméně soud konstatuje, že proces posouzení úvěruschopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr musí proběhnout tak, aby v případném soudním sporu mohl soud – který tak musí činit z úřední povinnosti – vyhodnotit, zda právě tato podmínka platnosti spotřebitelského úvěru (náležité posouzení úvěruschopnosti) byla naplněna, a nastanou-li o tom pochybnosti, je třeba je přičíst poskytovateli úvěru a nikoliv spotřebiteli (srov. § 1812 OZ per analogiam). Také z tohoto důvodu by si měl poskytovatel úvěru, přinejmenším z právní opatrnosti, ponechat kopie listin významných pro posouzení úvěruschopnosti žadatele, aby se v případném soudním řízení neocitl v důkazní nouzi při prokazování naplnění tohoto základního zákonného předpokladu platnosti spotřebitelského úvěru. Soud se tudíž v tomto ohledu nemůže ztotožnit se závěry Krajského soudu v , adresa, , přijatými v uvedeném rozsudku, které – ve svém důsledku a ve prospěch poskytovatele spotřebitelského úvěru – míří proti smyslu a účelu dané právní úpravy.

27. Společnost , Anonymizováno, tedy měla být při posuzování úvěruschopnosti žalovaného výrazně pečlivější, aby učinila zadost své zákonné povinnosti. Měla zejména zjistit jeho konkrétní měsíční výdaje a přiměřeně je ověřit (doklady o pravidelných platbách spojených s bydlením atp.), a to zvláště v situaci, kdy již žalovaný zjevně byl zatížen finančním závazkem (minimálně od této společnosti čerpal úvěr, kterým již dotoval své životní výdaje, a žádal ji znovu o nevýhodný úvěr). Vážné nedostatky v procesu posouzení úvěruschopnosti v této věci ilustruje i samotný fakt, že žalovaný předmětný úvěr sice čerpal, ale na jeho úhradu zaplatil jen cca 26 % toho, k čemu se zavázal); to jen dokresluje závěr soudu o tom, že posouzení úvěruschopnosti nebylo dostatečné a neodpovídá požadavku odborné péče (§ 75 ZSÚ).

28. Ve vztahu k prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením dalších smluv se společností , Anonymizováno, ve své podstatě (a – s ohledem na narůstající řetězení úvěrů – tím spíše) platí totéž, co soud uvedl ve vztahu ke smlouvě první (ze dne 8. 6. 2022), na čemž nic nemění ani fakt, že žalovaný deklaroval výrazně vyšší příjem.

29. Žalovaný se tedy společnosti , Anonymizováno, zavázal zaplatit v případě smlouvy z 8. 6. 2022 celkem 56 344 Kč (včetně pojistného), avšak uhradil pouze 14 236,29 Kč, dále se dle smlouvy z 8. 9. 2022 zavázal uhradit celkem 52 629 Kč a uhradil pouze 6 346,35 Kč. Dle smlouvy ze dne 27. 9. 2022 byl povinen uhradit celkem 44 946 Kč a uhradil toliko 4 571,86 Kč a dle smlouvy ze dne 28. 12. 2022 měl uhradit 11 682 Kč, avšak uhradil jen 2 226,50 Kč. To vše dokresluje, že proces posouzení úvěruschopnosti žalovaného, jak se jej zhostila společnost , Anonymizováno, , nedal správnou odpověď na otázku, zda je schopen spotřebitelské úvěry splácet (a nakonec i celé splatit).

30. Dále soud obecně konstatuje, že jistě lze očekávat, že člověk, který (odpovědně) převezme určitý závazek, je současně připraven případně snížit své životní výdaje, aby závazek splnil. Ovšem tímto předpokladem nelze omezovat dopad povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 ZSÚ na poskytovatele úvěru, resp. (ne)platnost úvěrové smlouvy, byla-li povinnost porušena. Totiž, aby tato presumpce mohla najít uplatnění v konkrétní věci, je třeba nejprve zjistit, zda u žadatele o spotřebitelský úvěr vůbec reálně existují nějaké ve své podstatně zbytné anebo omezitelné výdaje. A tento závěr lze učinit toliko v návaznosti na řádné prověření (zjištění a přiměřené ověření) jeho výdajů.

31. Účelem posouzení úvěruschopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr je minimalizace případů, kdy bude platně sjednán úvěr se spotřebitelem, u něhož již v době sjednávání úvěrové smlouvy existují důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet (splatit). Spolehlivý závěr lze v tomto ohledu učinit toliko na základě pravdivých a úplných informací, které je třeba získat primárně od žadatele (spotřebitele) a z jiných zdrojů (veřejně přístupné databáze apod.), a které je třeba přiměřeně (dostupnými prostředky) ověřit. Zjištění konkrétních údajů o pravidelných výdajích konkrétního žadatele je třeba – vedle zjištění jeho příjmů – považovat za předpoklad řádného vyhodnocení schopnosti splácet požadovaný úvěr. To koneckonců vyplývá z ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ, jež dává důraz na informace získané od spotřebitele, a také z výše zmíněného rozhodnutí (rozsudku) Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, .

32. Je povinností poskytovatele spotřebitelského úvěru, aby náležitě posoudil úvěruschopnost žadatele (spotřebitele). Oproti tomu není jeho povinností úvěr poskytnout. Pokud spotřebitel potřebné informace, tj. informace dostatečné co do rozsahu i podrobností, poskytovateli odmítne sdělit anebo mu neposkytne součinnost k jejich následnému přiměřenému ověření, má být následkem odmítnutí žádosti o úvěr. A samotný proces posouzení úvěruschopnosti musí proběhnout tak, aby v případném soudním sporu soud – který tak má učinit z úřední povinnosti – mohl zhodnotit, zda podmínka platnosti spotřebitelského úvěru byla naplněna. Nastanou-li o tom pochybnosti, je třeba je přičíst poskytovateli úvěru, nikoliv spotřebiteli (§ 1812 OZ per analogiam). Neposkytnutí informací spotřebitelem poskytovateli neumožňuje zcela nahradit chybějící konkrétní údaje těmi paušálními (statistickými, popř. údajem o životním minimu). Takové paušální údaje mohou být použity pouze jako doplněk při vyhodnocení žadatelem sdělených (a přiměřeně doložených) údajů o příjmech a výdajích.

33. Nemůže jít k tíži žalovaného, tj. spotřebitele, který je objektivním právem zvláště chráněn před nepřiměřenými praktikami některých osob, že byl v soudním řízení pasivní. Zvýšená ochrana slabší strany právního vztahu s podnikatelem, je zde mj. pro to, že je zde předpoklad snížené schopnosti náležitě hájit svá práva.

34. Předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru, uzavřené mezi společností , Anonymizováno, a žalovaným, z nichž žalobkyně v této věci uplatňuje nároky, tudíž jsou neplatné dle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ, ve znění účinném ode dne 29. 5. 2022, podle něhož platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá ZSÚ, je smlouva neplatná a soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

35. V případě neplatnosti dle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ, kterou předmětné smlouvy trpí, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ).

36. Již z žalobních tvrzení, jakož i z provedených listinných důkazů, je zřejmé, že žalovaný – na základě těchto (absolutně) neplatných smluv o spotřebitelském úvěru – čerpal úvěrové částky ve výši 72 000 Kč – viz smlouvy o zápůjčkách a zároveň, že společnosti , Anonymizováno, následně postupně vrátil celkem 27 381 Kč. Dle § 87 odst. 1 věty třetí ZSÚ je tudíž žalovaný povinen vrátit společnosti , Anonymizováno, , resp. nyní žalobkyni, jež předmětné pohledávky od této společnosti nabyla postoupením podle § 1879 a násl. OZ, celkem částku 44 619 Kč (tj. nesplacenou část jistin předmětných spotřebitelských úvěrů).

37. Pokud jde o přiměřenou dobu k vrácení této částky, soud neshledal žádné okolnosti, na jejichž podkladě by mohl dospět k závěru, že tak žalovaný nemohla učinit ve lhůtě, kterou mu určila žalobkyně dopisem (předžalobní výzvou) ze dne 31. 10. 2024, tj. ve lhůtě do 15. 11. 2024. Dopis byl žalovanému odeslán na adresu jeho bydliště dne 1. 11. 2024 a za užití domněnky dojití dle § 573 OZ mu byl doručen dne 6. 11. 2024, tj. třetí pracovní den po jeho odeslání (dny 2. 11. a 3. 11. 2024 připadly na víkend).

38. Žalovaný, jak již soud zmínil, byl v řízení pasivní a ani žádné okolnosti ohledně nemožnosti zaplacení (vrácení) dlužné částky v takto určené lhůtě neuplatňoval a z obsahu spisu nejsou patrné. Soud tedy ve své podstatě mohl vycházet toliko z ujištění, která – jakkoliv zřejmě nebyla pravdivá – žalovaný dal společnosti , Anonymizováno, , tj. že je s to úvěrové jistinu spolu s poplatky zaplatit ve splátkách, k jejichž placení se zavázal. Praxe některých soudů obecně vychází z toho, že i v případě, kdy se věřitel domáhá dluhu ze spotřebitelského úvěru, žalovaný je v řízení pasivní a soud shledá neplatnost spotřebitelského úvěru podle § 87 odst. 1 ZSÚ, je rozhodnutí soudu o lhůtě k plnění rozhodnutím (konstitutivně) určujícím lhůtu k plnění dle § 87 odst. 2 ZSÚ, a tudíž věřiteli nelze přiznat úrok z prodlení. Soud tento názor nezastává, neboť § 87 odst. 2 ZSÚ předpokládá existenci reálného sporu mezi věřitelem a spotřebitelem o tom, jaká doba plnění odpovídá možnostem spotřebitele. Z jeho dikce je zřejmé, že předpokládá materiální spor o takové lhůtě k plnění /a implicitně předpokládá i projevené (zjevné) přesvědčení alespoň jedné ze stran, že spotřebitelský úvěr je neplatný dle § 87 odst. 1 ZSÚ/, a zároveň návrh jedné ze stran, aby tuto lhůtu určil soud (jakkoliv tento návrh může toliko vyplynout z procesní obrany dlužníka). V této věci ovšem nic z toho nebylo naplněno. Žalovaný je již od počátku pasivní a není zřejmé, zda cokoliv z toho, co žalobkyně v žalobě uvedla, fakticky zpochybňuje (anebo by třeba žalobou uplatněné nároky uznal, kdyby se k jednání dostavil). Žalobkyně zastávala názor, že spotřebitelský úvěr je platný a žalovaný byl povinen plnit (vše) ve sjednaných lhůtách. Není zde tedy reálný (zjevný) spor o lhůtu k plnění ve smyslu § 87 odst. 2 ZSÚ a není zde ani návrh některého z účastníků, aby tuto lhůtu soud určil. Ostatně aby soud takový spor vůbec mohl projednat a rozhodnout o něm (určit lhůtu respektující zákonná kritéria), musí minimálně jedna (navrhující) strana, tj. zpravidla dlužník, tvrdit a také prokazovat okolnosti relevantní pro posouzení otázky, jaká lhůta k vrácení nesplacené jistiny je přiměřená možnostem spotřebitele – jak jeho příjmům, tak celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Opačný závěr (než přijatý soudem v této věci) by současně vyžadoval, aby soud při určení lhůty k plnění ve věci, kdy na jedné straně věřitel dovozuje platnou smlouvu (a takto z ní nároky uplatňuje) a na druhé straně stojí pasivní dlužník – spotřebitel, jehož procesní stanovisko není známo (stejně jako nejsou známy jeho aktuální poměry), rozhodné okolnosti vyšetřil, tj. aby se v tomto ohledu neřídil zásadou projednací, nýbrž vyšetřovací – což však ze zákona (ZSÚ, popř. o. s. ř.) dovodit nelze. Ve věcech, kdy věřitel žádá plnění ze smlouvy o spotřebitelském úvěru a domáhá se úroku z prodlení v návaznosti na nesplnění dluhu ve sjednané lhůtě, spotřebitel (dlužník) je pasivní, a soud z úřední povinnosti přihlédne k absolutní neplatnosti spotřebitelského úvěru, je namístě přiměřenou lhůtu k plnění (vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího v části nesplacené jistiny) určit s ohledem na obsah spisu a výsledky provedeného dokazování (tj. zásadně dle obecné právní úpravy, s případným zohledněním požadavků § 87 odst. 2 ZSÚ, vyplynou-li v řízení najevo takové skutečnosti, které lze pod toto ustanovení podřadit, neboť to vyžaduje zásada ochrany slabší strany – spotřebitele). Tyto závěry nejsou v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu z 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, . Nejvyšší soud v té věci rozhodoval právě v situaci, kdy mezi účastníky existoval „zjevný spor o určení lhůty okamžiku splatnosti zbývající části jistiny“ (viz zejména odst. 16 a 22 jeho odůvodnění) a v takovém případě skutečně bylo třeba – při vypořádání neplatného spotřebitelského úvěru – postupovat dle zvláštní právní úpravy (§ 87 odst. 2 ZSÚ). Z pasivity žalovaného (jak tomu bylo i v této věci) ovšem bez dalšího nelze dovozovat existenci sporu mezi účastníky ve smyslu § 87 odst. 2 ZSÚ.

39. Jelikož žalovaný žalobkyni částku 44 619 Kč ani zčásti neuhradil, počínaje následujícím dnem, tj. 16. 11. 2024, se s jejím zaplacením dostal do prodlení (srov. zejména § 1958 a § 1968 OZ) a je povinen žalobkyni – vedle jistiny – zaplatit též úrok z prodlení v zákonné výši (§ 1970 OZ). Soud tudíž žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 44 619 Kč a úrok z prodlení (v sazbě 12,75 % ročně) za dobu od 16. 11. 2024 do zaplacení, a ve zbylém rozsahu, tj. co do částky 88 081,16 Kč, úroku a úroku z prodlení převyšujícího přiznaný úrok z prodlení, žalobu zamítl.

40. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. by ve věci převážně úspěšný žalovaný měl proti žalobkyni právo na poměrnou náhradu nákladů potřebných k účelnému bránění práva. Jelikož mu ale podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

41. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.