26 C 77/2025

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Tichým ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 15 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni - částku 15 000 Kč, - úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 384 Kč od 26. 6. 2023 do 10. 10. 2023 a z částky 8 648 Kč od 11. 10. 2023 do zaplacení - a úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5 452 Kč od 7. 7. 2024 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni, k rukám její zástupkyně, náhradu nákladů řízení ve výši 2 010 Kč.

1. Žalobkyně se vůči žalované domáhala zaplacení částky 15 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná v rozhodné době byla provozovatelkou osobního automobilu s objemem válců v rozmezí od 1350 cm3 do 1850 cm3, VIN VIN kód, RZ SPZ, a ve vztahu k tomuto automobilu (dále jen „předmětný automobil“) nebylo v období od 5. 8. 2022 do 28. 11. 2022, od 29. 11. 2022 do 8. 2. 2023 a od 9. 2. 2023 do 31. 5. 2023, kdy byl evidován v registru silničních vozidel, sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem. Žalobkyně tudíž na žalované – za uvedená období – požadovala částky 5 452 Kč, 3 384 Kč a 5 264 Kč, jež představují výši zákonných příspěvků za dobu 116 dní, 72 dní a 116 dní, po které byl předmětný automobil provozován bez povinného ručení, vypočtený z denní sazby ve výši 47 Kč. Dále se žalobkyně domáhala částky 900 Kč (poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na zákonný příspěvek ve výši 300 Kč ve vztahu ke každému z uvedených tří období). K zaplacení příspěvků i poplatků žalobkyně žalovanou vyzvala písemně, ta však dosud svou povinnost ani zčásti nesplnila, navzdory tomu, že byla k zaplacení dluhu znovu vyzvána žalobkyní a posléze (předžalobní výzvou) i její zástupkyní.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud účastnice vyzval k vyjádření, zda souhlasí, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalobkyně souhlasila. Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, proto soud předpokládal, že i ona s takovým postupem souhlasí /§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)/. Podle § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařídil jednání.

4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů má soud po skutkové stránce za prokázané, že žalovaná byla v rozhodných obdobích provozovatelkou předmětného automobilu, ve vztahu k němuž – ač byl evidován v registru silničních vozidel – nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem (tzv. „povinné ručení“) podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), v tehdy platném a účinném znění (dále též jen „ZPOPV“). Z výpisů údajů z registru silničních vozidel vyplývá, že (rovněž) v současné době je žalovaná evidována jako vlastník (provozovatel) uvedeného vozidla. Výzvami k úhradě příspěvků do garančního fondu Anonymizováno ze dne 19. 1. 2023 (splatnost dle této výzvy nastala dne 6. 7. 2024), ze dne 11. 4. 2023 (splatnost dle této výzvy nastala dne 25. 6. 2023), ze dne 27. 7. 2023 (splatnost dle této výzvy nastala dne 10. 10. 2023), vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě příspěvků do garančního fondu za uvedená období, vypočtených z denní sazby (47 Kč) pro automobily dané specifikace, tj. částky 5 452 Kč (za 116 dnů – 1. období), částky 3 384 Kč (za 72 dnů – 2. období) a částky 5 264 Kč (za 112 dnů – třetí období), a to vždy do 60 dnů od doručení příslušné výzvy. Poté žalobkyně žalované odeslala další upomínky o zaplacení dluhu za uvedená období a k zaplacení ji nakonec vyzvala i zástupkyně žalobkyně s upozorněním, že jinak přistoupí k jejich soudnímu vymáhání; což vyplývá z předložených upomínek a (předžalobních) výzev k plnění. Žalovaná přesto žalobkyni dluh dosud ani zčásti neuhradila. V řízení nevyšlo najevo nic, co by vyvrátilo anebo zpochybnilo tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaná v rozhodné době byla vlastníkem, resp. provozovatelem předmětného automobilu a nesplnila svou zákonnou povinnost sjednat ve vztahu k němu tzv. povinné ručení, a že žalobkyni v těchto souvislostech nezaplatila ani příspěvky do garančního fondu; naopak, tato žalobní tvrzení jsou v souladu s předloženými listinami (důkazy).

5. Po skutkové stránce tedy soud dospěl k závěru, že žalovaná byla v rozhodných obdobích (viz shora) provozovatelem předmětného automobilu, avšak nesjednala ve vztahu k němu pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem.

6. Po právní stránce soud žalobkyní uplatněné nároky posoudil jako právo (nárok) na zaplacení příspěvků podle § 4 odst. 1, 3 a 5 ZPOPV a § 2 vyhlášky č. 205/1999 Sb., kterou se provádí ZPOPV, ve znění pozdějších předpisů, za dobu, po kterou byl automobil – v rozporu s § 1 odst. 2 ZPOPV – provozován, aniž by k němu bylo sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem. Náhradu nákladů mimosoudního uplatnění práva v paušální výši 300 Kč žalobkyně požadovala ve vztahu k všem dílčím obdobím, za něž nároky uplatnila, a to v souladu s § 4 odst. 4 ZPOPV a § 2a prováděcí vyhlášky č. 205/1999 Sb. Žalobkyní požadovaný úrok z prodlení odpovídá ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení žalované se zaplacením příslušné dílčí části dluhu (tj. den po datu splatnosti konkrétního příspěvku).

7. Z uvedených důvodů soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč a dále zákonný úrok z prodlení v sazbě 15 % ročně z částky 3 384 Kč od 26. 6. 2023 do 10. 10. 2023 a z částky 8 648 Kč od 11. 10. 2023 do zaplacení, a úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5 452 Kč od 7. 7. 2024 do zaplacení.

8. Dle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud ve věci úspěšné žalobkyni proti žalované právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v plné výši, tj. v částce 2 010 Kč, jež sestává ze soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny advokáta ve výši 400 Kč, a to celkem za dva úkony právní služby (tj. 1. převzetí a příprava zastoupení a 2. sepis žaloby), při sazbě odměny 200 Kč za jeden úkon právní služby dle § 14b odst. 1 bodu 1. advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu celkem ve výši 200 Kč za uvedené dva (účelně provedené) úkony právní služby a dále – jelikož je zástupce žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty – z náhrady za tuto daň v základní sazbě 21 %, tj. částky 210 Kč /dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., počítáno ze základu 1 000 Kč/.

9. Odměnu advokáta soud určil podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, neboť – jak je mu známo z úřední činnosti – se jedná o návrh na zahájení řízení podaný na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově a právně obdobných věcech (tzv. formulářová žaloba) a peněžité plnění (tarifní hodnota) nepřevyšuje 50 000 Kč. Soud zohlednil i typovou jednoduchost vymáhání v této věci uplatněného nároku.

10. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů spojených se sepisem výzvy k plnění dle § 142a o. s. ř. advokátem, neboť tento náklad nelze považovat za potřebný k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně je (má být) personálně i technicky vybavena natolik, aby sama (bez pomoci advokáta) učinila zadost požadavku § 142a o. s. ř., dlužníka sama vyzvala k plnění a upozornila jej, že v opačném případě dluh uplatní soudně (a přitom bude zastoupena advokátem, což zvýší náklady spojené s vymáháním práva). K tomu je ostatně žalobkyně povinna, neboť obligátní náležitostí výzvy k zaplacení příspěvku, jakkoliv má výzva primárně hmotněprávní rozměr, je rovněž poučení o možnosti žalobkyně uplatnit nárok na zaplacení příspěvku (a nákladů) u soudu (srov. § 4 odst. 7 ZPOPV), a stejné upozornění by žalobkyně měla učinit součástí následné (každé další) upomínky. Takto ostatně žalobkyně postupovala, a tudíž následná (předžalobní) výzva k plnění, sepsaná advokátem, již byla zbytečná a náklady s ní spojené nelze považovat za účelně vynaložené. Mimosoudní uplatnění práva (příspěvku), jehož náhradu soud žalobkyni přiznal jako příslušenství pohledávky ve výši 300 Kč (dle § 4 odst. 4 ZPOPV), v sobě zahrnuje i výzvu k plnění s upozorněním na hrozící soudní vymáhání dluhu. V případě žalobkyně se tudíž uplatí speciální právní úprava obsažená v ZPOPV, a není namístě užití obecné právní úpravy, jež stanoví náhradu za úkon spočívající ve výzvě k plnění před podáním žaloby, který je jinak kompenzován v rámci náhrady nákladů řízení / § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb./. Žalobkyni tedy žádná (další) náhrada za výzvu k plnění nenáleží.

11. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně.

12. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalované třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu podepsaného. Nesplní-li žalovaná (povinná) dobrovolně tímto rozsudkem uložené povinnosti, může se jejich vymožení oprávněná domáhat cestou exekuce.