32 C 111/2021

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Kapitánem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 1 250 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1 000 Kč od 29. 10. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 29. 11. 2016 do 28. 10. 2018, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 804 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 1 250 Kč představující nevrácenou částku s poplatky z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené žalovaným a [právnická osoba] [anonymizováno], IČ: [částka s příslušenstvím] uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení z titulu smlouvy o zápůjčce.

2. Na základě provedeného dokazování při jednání konaném dne 12. 11. 2021 dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Dne 2. 11. 2016 zaslala [právnická osoba] [anonymizováno], IČ: [číslo] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) na e-mailovou adresu [email] potvrzení o přijetí žádosti o půjčku. Dne 3. 11. 2016 zaslala právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému na účet částku ve výši 1 000 Kč, která byla připsána na účet téhož dne a kterou jí přes písemnou výzvu k plnění zaslanou dne 24. 9. 2018 žalovaný nevrátil. Právní předchůdkyně žalobkyně se následně se žalobkyní dohodly na převodu uvedené pohledávky za žalovaným.

3. Žalobkyni se v řízení nepodařilo prokázat, že by mezi ní a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce, neboť na žalobkyní předložené smlouvě absentuje vlastnoruční podpis či zaručený elektronický podpis žalovaného a žalobkyně neoznačila žádný důkaz, kterým by byl prokázán projev vůle žalovaného se žalobkyní tvrzenou smlouvu uzavřít. Právní předchůdkyně žalobkyně sice zaslala e-mailem potvrzení o uzavřené zápůjčce, avšak jednak nebylo prokázáno, že by tak učinila na e-mailovou adresu žalovaného, jednak jen z mlčení žalovaného nelze nikterak dovozovat projev vůle být vázán konkrétní smlouvou s konkrétními ujednáními, vztahující se mj. k poplatku za zápůjčku. Ze stejného důvodu nelze usuzovat na vůli žalovaného být vázán konkrétní smlouvou ze skutečnosti, že na jeho účet byla připsána částka ve výši 1000 Kč, na což žalovaný nikterak nereagoval. Že žalovaný projevil vůli uzavřít smlouvu o zápůjčce tím, že vyplnil formulář na internetu, zůstalo jen v rovině tvrzení, žalobkyně tedy neunesla důkazní břemeno.

4. Žalobkyně nemohla být poučena podle § 118b odst. 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o.s.ř.“), neboť uvedené poučení soud sděluje účastníkům zásadně ústně při jednání. Jelikož se žalobkyně jednání nezúčastnila, připravila se o možnost být poučena o nutnosti označit důkazy na podporu svých tvrzení. Soud se rovněž zabýval tím, zda částečné zamítnutí žaloby nebude pro žalobkyni překvapivé, když byl dříve ve věci vydán platební rozkaz, který byl následně zrušen pro nemožnost jej doručit žalovanému, a dospěl k závěru, že tomu tak není. Platební rozkaz byl totiž vydán jen na základě tvrzení žalobkyně (§ 172 odst. 1 o.s.ř.), proto po jeho vydání mohla mít žalobkyně legitimní očekávání, že unáší břemeno tvrzení, vydání platebního rozkazu ale z podstaty věci nemohlo v žalobkyni vzbudit očekávání, že unáší i důkazní břemeno.

5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, jako bezdůvodné obohacení, když v řízení nebyl prokázán žádný právní důvod předání částky 1 000 Kč právní předchůdkyní žalovanému. Žalovaný se tedy na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, když uvedenou částku nevrátil. Uvedená pohledávka pak byla převedena smlouvou o postoupení pohledávky dle § 1879 o. z. na žalobkyni. Z tohoto důvodu soud přiznal žalobkyni pouze částku 1 000 Kč a zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. od třetího dne následujícího po dni, kdy žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění (§ 573 o.z.), neboť od tohoto dne je žalovaný v prodlení, přičemž ve zbylém rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 804 Kč, přičemž tato částka představuje 54 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 77 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 23 %, přičemž do celkové částky byl započítán i úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 250 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.