32 C 184/2021

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Kapitánem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 69 642,49 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 13 850 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 850 Kč od 18. 5. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 20 676 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 7 180,04 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 21 156,57 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 25 688,45 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 25 688,45 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení jednak částky 16 475 Kč s příslušenstvím, jednak částky 18 051 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 21. 8. 2016 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně [příjmení] [anonymizováno] [právnická osoba], [IČO] se žalovanou smlouvu o půjčce č. 182313, na základě které poskytla žalované částku ve výši 12 000 Kč, přičemž žalovaná se předmět zápůjčky spolu se sjednanými poplatky a příslušenstvím zavázala vrátit v 58 týdenních splátkách do 1. 10. 2017. Žalovaná však uhradila pouze částku ve výši 4 695 Kč, ve zbytku žalovaná svůj závazek ze smlouvy o zápůjčce neplní. Dále, dne 23. 5. 2016 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně [příjmení] [anonymizováno] [právnická osoba], [IČO] (dále jen právní předchůdkyně žalobkyně) se žalovanou smlouvu o půjčce č. 234932, na základě které poskytla žalované částku ve výši 15 000 Kč, přičemž žalovaná se předmět zápůjčky spolu se sjednanými poplatky a příslušenstvím zavázala vrátit v 58 týdenních splátkách do 3. 7. 2017. Žalovaná však uhradila pouze částku ve výši 8 455 Kč, ve zbytku žalovaná svůj závazek ze smlouvy o zápůjčce neplní. Obě pohledávky následně přešly v důsledku fúze na společnost [právnická osoba], nyní [právnická osoba], [IČO], která je smlouvou o postoupení pohledávky převedla na žalobkyni.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

3. Z listiny nazvané„ Smlouva o půjčce“ č. 182313 datované dnem 21. 8. 2016 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně předala žalované uvedeného dne částku 12 000 Kč při podpisu smlouvy v hotovosti a žalovaná se zavázala vrátit ji spolu s úrokem ve výši 1 680 Kč, administrativním poplatkem ve výši 2 400 Kč a poplatkem za hotovostní splácení ve výši 4 800 Kč, a to v 58 týdenních splátkách ve výši 365 Kč, se splatností první splátky 7. den od uzavření smlouvy.

4. Z listiny nazvané„ Smlouva o půjčce“ č. 234932 datované dnem 23. 5.2016 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně předala žalovanému uvedeného dne částku 15 000 Kč při podpisu smlouvy v hotovosti a žalovaná se zavázala vrátit ji spolu s úrokem ve výši 2 100 Kč, administrativním poplatkem ve výši 3 000 Kč a poplatkem hotovostní splácení ve výši 6 000 Kč, a to v 58 měsíčních splátkách ve výši 457 Kč se splatností první splátky 7. den od uzavření smlouvy.

5. Z listiny nazvané jako„ Smlouva o postoupení pohledávek“ datované dne 15. 1. 2021 a přílohy č. 1 k této smlouvě soud zjistil, že se společnost [právnická osoba], [IČO] a žalobkyně dohodly na postoupení pohledávky z titulu smluv o zápůjčce č. 182313 a č. 234932, kterou má právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou.

6. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že společnost [právnická osoba], [IČO] zanikla fúzí se společností [právnická osoba], [IČO].

7. Předžalobní upomínkou ze dne 13. 5. 2021 odeslanou dne podacího lístku dne 14. 5. 2021 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu s upozorněním, že jinak se bude splnění svého nároku domáhat soudní cestou.

8. Z karty zákazníka ze dne 21. 8. 2016 soud nemohl čerpat žádné skutkové zjištění ohledně dotazu právní předchůdkyně žalobkyně na žalovanou ohledně jejího zaměstnání a příjmu, neboť karta je v tomto případě neurčitá – je v něm jednak uvedeno, že žalovaná je zaměstnána na hlavní pracovní poměr a současně je v domácnosti, dále je uvedeno, že zaměstnání žalované nebylo ověřeno z důvodu víkendu a dále, že zaměstnání bylo ověřeno dne 21. 8. 2016, dále je zde uveden jediný příjem ve výši 12 731 Kč jakožto„ ostatní sociální dávka“, přičemž tento příjem měl být ověřen z výměru podpory/důchodu, ačkoli není uvedeno, že by žalovaná byla v důchodu či nezaměstnaná. S ohledem na rozporuplné údaje uvedené v kartě zákazníka tak soud nepovažuje tento listinný důkaz za hodnověrný a nemohl jej tak zohlednit při dokazování.

9. Z karty zákazníka ze dne 21. 8. 2016 soud zjistil, že dotazu právní předchůdkyně žalobkyně se dotazovala žalované ohledně jejího zaměstnání a příjmu, přičemž žalovaní sdělila, že je v domácnosti, pobírá sociální dávky ve výši 11 731 a má měsíční výdaje 3 700 Kč nájemné, telefon, jídlo, léky, doprava a oblečení ve výši 4 500 Kč a ostatní náklady ve výši 300 Kč, tyto informace žalobkyně ověřila z nájemní smlouvy, SIPO, výměru sociální dávky a ze složenek sociálky.

10. Po provedeném dokazování má soud za zjištěný tento skutkový stav:

11. Právní předchůdkyně žalobkyně předala žalované celkem v souhrnu částku ve výši 17 000 Kč a žalovaná se zavázala uvedenou částku vrátit spolu se sjednaným úrokem a poplatky, přičemž žalovaná nejednala jako podnikatelka. Před předáním částky 15 000 Kč právní zástupkyně zkoumala úvěruschopnost žalované tak, že vyšla z žalovaným sdělených údajů, které ověřila z nájemní smlouvy, SIPO, výměru sociální dávky a ze složenek sociálky. Žalovaná vrátila v souhrnu částku ve výši 13 150 Kč. Právní předchůdkyně následně zanikla fúzí sloučením, kdy nástupnická společnost se následně dohodla se žalobkyní na převodu pohledávky za žalovanou, která i přes výzvu žalobkyně zbylou část dluhu neuhradila. Před předáním částky 12 000 Kč pak v řízení nebylo prokázáno, že by se právní předchůdkyně žalobkyně dotazovala žalované na příjmy a výdaje.

12. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

13. Uzavřené smlouvy jeví znaky smlouvy o zápůjčce dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen o. z.), neboť právní předchůdkyně žalobkyně zapůjčila žalované peníze jakožto věci stejného druhu a žalovaná se zavázala zapůjčené peníze jakožto věci stejného druhu vrátit. Jelikož smlouvu žalovaný neuzavřel v rámci své podnikatelské činnosti, uzavřel je jakožto spotřebitel dle § 419 o. z., proto se na věc vztahuje i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú“). Dle § 86 z. s. ú. je poskytovatel spotřebitelského úvěru (za který je dle § 2 odst. 1 z. s. ú. třeba považovat i peněžitou zápůjčku) před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Poruší-li tuto povinnost, je smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 z. s. ú neplatná, přičemž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

14. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C – 679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinni zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka.

15. S ohledem na tuto judikaturu je pak dle názoru soudu smlouvu o úvěru, před jejímž uzavřením poskytovatel řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka považovat za neplatnou nejen dle § 87 odst. 1 z. s ú., ale i dle § 580 odst. 1 o.z. Protože sankce neplatnosti smlouvy je stanovena nejen na ochranu dlužníka, ale i na ochranu společnosti, je tato neplatnost neplatností absolutní, tedy není nutné, aby se jí před soudem dlužník musel dovolat.

16. V dané věci soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované před předáním tak, že si vyžádala od žalované tvrzení ohledně jeho příjmů a rovněž o jeho výdajích, a to před poskytnutí částky 15 000 Kč. Toto tvrzení ověřila z nájemních smluv, složenek, SIPO a výměry sociální dávky. Právní předchůdkyně ale neprolustrovala žalovanou v registrech dlužníků. Kdyby tak učinila, zjistila by například z evidence centrálních exekucí, že proti žalované byly v době uzavření smluv vedeny přinejmenším exekuce nařízené či pověřené zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], jak je soudu známo z jeho vlastní činnosti. Právní předchůdkyně tak vůbec do zkoumání úvěruschopnosti žalované nepromítla skutečnost, že žalovaná má závazky po splatnosti, které sama nesplácí a je nutno je po žalované vymáhat exekučně. Před poskytnutím částky 12 000 Kč nebylo v řízení prokázáno, že by žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované.

17. S ohledem na shora uvedené soud uzavírá, že právní předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalované nedostatečným způsobem, čímž porušila § 86 z. s. ú., proto jsou shora uvedené smlouvy neplatné. S ohledem na neplatnost smluv je tak namístě uzavřít, že předmětné částky právní předchůdkyně vyplatila žalované bez právního důvodu, čímž se žalovaná bezdůvodně obohatila, je proto povinna částku, o kterou se bezdůvodně obohatila, dle § 2991 o.z. vrátit, a to žalobkyni, neboť na ni v důsledku fúze sloučením dle § 178 odst. 2 o.z. a smlouvy o postoupení pohledávky dle § 1879 o. z. byly předmětné pohledávky převedeny. Jelikož právní předchůdkyně předala žalovanému v souhrnu částku 27 000 Kč, přičemž bylo prokázáno, že žalovaná vrátila právní předchůdkyni žalobkyně částku 13 150 Kč, je žalovaná povinna vrátit žalobkyni částku ve výši 13 850 Kč.

18. Žalovaná je v prodlení s plněním peněžitého dluhu, proto má žalobkyně právo i na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.), a to ve výši stanovené podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, a to od třetího dne následujícího po dni, kdy žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění (§ 573 o.z.), neboť od tohoto dne je žalovaná v prodlení, přičemž ve zbylém rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Jelikož v řízení převážně úspěšná žalovaná neuplatnila právo na náhradu nákladů řízení a dle obsahu spisu žalované žádné náklady v řízení nevznikly, nepřiznal soud toto právo žádnému z účastníků řízení.