Okresní soud v Děčíně · Rozsudek

32 C 192/2021

č. j. 32 C 192/2021-30

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2022-04-29 · VYHOVENI · ECLI:CZ:OSDC:2022:32.C.192.2021.2

Citované zákony (7)

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Kapitánem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem údaje o zástupci pro zaplacení 1 520 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 520 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 520 Kč od 13.6.2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení z titulu nároku na uhrazení jízdného a přirážky k jízdnému za cestu na lince právní předchůdkyně žalobkyně – [anonymizována dvě slova] [územní celek], [anonymizováno], [IČO] dne 28. 5. 2020.

2. Za splnění podmínek dle § 115a o.s.ř. soud ve věci rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť účastníci s rozhodnutím bez jednání souhlasili a ve věci lze rozhodnout jen na podkladě listin založených ve spisu.

3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Na základě rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 6. 1. 2020 č.j. [číslo jednací], [spisová značka], [spisová značka], pravomocným dne 5. 2. 2020, byl žalovaný omezen ve svéprávnosti mj. tak, že není způsobilý nakládat s majetkem s hodnotou vyšší než 5 000 Kč, uzavírat smlouvy s plněním nad 5 000 Kč a přijímat závazky v hodnotě vyšší než 5 000 Kč. Soudem bylo dále zjištěno, že se žalovaný dne 28. 5. 2020 v čase 14:10 neprokázal při jízdě v dopravním prostředku provozovaného právní předchůdkyní žalované jízdním dokladem, přičemž jízdné činilo 20 Kč a přirážka k jízdnému 1 500 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně se následně dohodli na převodu pohledávky za žalovaným.

4. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Žalovaný nastoupením do dopravního prostředku uzavřel s dopravcem konkludentním způsobem smlouvu o přepravě podle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.”) a bylo jeho povinností zaplatit jízdné a zaplacení jízdného prokázat platným jízdním dokladem. Tato povinnost žalovaného vyplývá z ust. § 37 odst. 5, 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů, případně z § 18a odst. 3 zákona 111/1994 Sb., o silniční dopravě, v platném znění, a z ust. § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu. Soud považuje uzavřenou smlouvu za platnou i s ohledem na ustanovení § 581 o. z., neboť žalovaný byl omezen ve svéprávnosti pouze co do uzavírání smluv s plněním nad 5 000 Kč, jakož i přijímání závazků v hodnotě vyšší než 5 000 Kč. V daném případě se ale žalovaný zavázal na jízdném zaplatit částku 20 Kč a pro případ neprokázání se jízdním dokladem zaplatit přirážku 1 500 Kč, jde tedy o částky nižší než 5 000 Kč a proto byl žalovaný způsobilý smlouvu o dopravě v této formě i přes své omezení ve svéprávnosti uzavřít. Protože žalovaný dluh nezaplatil, dostal se do prodlení se splněním peněžitého závazku (§ 1968 o. z.) a vedle práva na zaplacení dlužné částky vzniklo žalobkyni též právo požadovat úrok z prodlení podle ust. § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

5. Vymáhaná pohledávka pak přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dle 1879 a násl. o.z. Převod pohledávky je s ohledem na obsah smlouvy účinný datem podpisu. Ustanovení § 1882 odst. 1 o. z. nestanoví, že oznámení postupitele dlužníkovi o tom, že došlo k postoupení pohledávky, je právní skutečností, se kterou právo pojí vznik povinnosti plnit postupníkovi, jak mylně dovozuje žalovaný, podle uvedeného ustanovení pouze platí, že pokud je dlužníku oznámeno postupitelem postoupení pohledávky, ztrácí dlužník možnost hradit dluh postupiteli se solučními účinky. Pokud nebyl dlužník vyrozuměn o postoupení pohledávky, může se stále zprostit své povinnosti plnit dluh tím, že jej uhradí postupiteli, tedy původnímu věřiteli. Dlužník ale může svůj dluh plnit i postupníkovi, pokud se např. o postoupení pohledávky dozví jinak, než z oznámení postupitele. Skutečnost, že žalovanému nebylo zasláno oznámení o postoupení pohledávky, tedy nepředstavuje nedostatek aktivní legitimace žalobkyně, přičemž žalovaný netvrdí, že by dluh původnímu věřiteli splnil. Z tohoto důvodu tedy soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 520 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.