32 C 210/2025

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Kapitánem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zvýšení výživného

I. Žaloba, kterou se žalovaný domáhal zvýšení výživného z částky 2 000 Kč na 8 000 Kč měsíčně od října 2022, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se v řízení domáhal zvýšení výživného z částky 2 000 Kč na 8 000 Kč měsíčně od října 2022, když od roku 2016, kdy bylo naposledy rozhodnuto o zvýšení výživného, se změnily okolnosti. Žalobce je nyní studentem třetího ročníku , právnická osoba, , adresa, , kde studuje denní formou, nemá vlastní příjem. Žije s matkou v Praze, kde jsou vyšší životní náklady. Zvýšení žádá s ohledem na zvýšení nákladů na studium, dopravu, a to koupi auta. Částka 2 000 Kč nepokryje ani základní část nákladů, které se studiem žalobce má. Náklady na řidičský průkaz ve výši 24 000 Kč a náklady na pořízení obyčejného auta hradila matka žalobce, žalovaný přispěl jen pár tisíci korun. Náklady na živobytí včetně zubaře v září a říjnu se vyšplhaly na 20 000 Kč, kdy žalovaný přispěl pouze částkou 4 000 Kč s tím, že ho to nezajímá. Žalovaný si žalobce vůbec nebere, tudíž matce žalobce vznikají náklady, když je žalobce stále doma. Matka žalobce dostává od žalovaného 2 000 Kč měsíčně, dále pobírá Kindergeld 255 Euro, který spoří na spořícím účtu do dospělosti žalobce. Náklady matky na žalobce jsou tak mnohem vyšší než žalovaného. Žalobce sporuje, že by mu žalovaný uhradil 160 000 Kč. Rovněž sporuje tvrzení žalovaného, že by k němu jezdil každý víkend a dostával částky 2 000 – 3000 kč měsíčně, když žalobce navštěvuje žalovaného pouze výjimečně, přibližně jednou až dvakrát za půl roku, kdy žalobce někdy obdržel 1 000 Kč, což považuje za jednorázové kapesné než plnění výživného. Kontakty byly omezené i do dokončení 9. třídy, a to v důsledku problematického chování žalovaného, způsobeného požíváním alkoholu, pročež se žalovaný necítil v přítomnosti žalobce konformně. Žalobce odmítá tvrzení o nátlaku na převod bytu. Svou trestnou činnost žalobce nepopírá, nicméně šlo ojedinělé pochybění v minulosti a od dubna 2025 vede řádný život, plní podmínky stanovené soudem a spolupracuje s probační službou. Na budoucí povolání se žalovaný připravuje řádně, kde má docházku v odpovídajícím rozsahu, absence na praxi je vyšší z důvodu nemoci.

2. Žalovaný se zvýšením výživného nesouhlasí. Uvedl, že výživné vždy žalobci hradil, navíc mu dával peníze nad rámec výživného, také dostával někdy dost vysoké částky. Žalobce se v roce 2017 přestěhoval s matkou do Prahy, žalobce za žalovaným a jeho otcem často jezdil. Po ukončení školy se návštěvy žalobce staly prostředkem k vyžadování peněžních částek. Spolu s tím se začaly objevovat problémy s chováním žalobce, žalobce řádně nestuduje, třikrát opakoval ročník z důvodu absencí a podprůměrného prospěchu. Žalobce žalovaného poučil o tom, že má na studium dostatek času. Způsob života a přístup ke studiu žalobce je pro žalovaného nepřijatelný. Žalobce žalovanému na účet v letech 2022 až 2025 naposílal na účet postupně částku ve výši 160 000 Kč, pracoval v Německu, matce žalobce posílal německé příspěvky nad rámec výživného. Také dával žalobci příspěvky, když přijel na návštěvu, ve výši 2 000 Kč až 3 000 kč, případně v Eurech, nejméně dvakrát či třikrát v měsíci. Žalobce po žalovaném začal požadovat čím dál větší částky, rovněž tak po nemocném otci žalovaného, tj. po svém dědečkovi, kdy požadoval převod jeho bytu do svého vlastnictví. Žalobce neprojevuje o osobu žalovaného opravdový zájem, ani o svého nemocného dědečka, kterého nenavštěvuje. Žalobce byl odsouzen za trestnou činnost, opakovaně byl řešen za přestupky, má problémy s alkoholem, žalovanému zasílá hrubé SMS.

3. Naposledy bylo o vyživovací povinnosti žalovaného k žalobci rozhodnuto 17. 5. 2016 tak, že žalovanému bylo uloženo přispívat žalovanému na výživném částkou 2 000 Kč měsíčně, což soud zjistil z rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 17. 5. 2016 č.j. , spisová značka, ; , Anonymizováno, a , Anonymizováno4. Ze sdělení Akademie řemesel Praha a katalogového listu žalobce soud zjistil, že žalobce studuje uvedenou školu již pátým rokem, kdy druhý ročník studia navštěvoval celkem třikrát, nyní je ve třetím ročníku tříletého studia středního vzdělání s výučním listem, vzdělávací program zedník.

5. V prvním ročníku studia tedy ve školním roce 2021/2022 byl v pololetí hodnocen jako prospěl s průměrným prospěchem 2,73 a s 96 zameškanými hodinami teorie a 48 hodinami praxe, z toho žádnou neomluvenou; na konci roku byl hodnocen rovněž jako prospěl s průměrným prospěchem 2,91 a 41 zameškanými hodinami teorie a 42 zameškanými hodinami praxe, z toho žádnou neomluvenou hodinou.

6. Ve školním roce 2022/2023 byl ve druhém ročníku studia hodnocen v pololetí jako neprospěl, když byl hodnocen nedostatečně z jednoho předmětu, přičemž měl 100 zameškaných hodin teorie a 35 zameškaných hodin praxe, z toho žádnou neomluvenou hodinu; na konci roku byl klasifikován jako neprospěl, když byl hodnocen nedostatečně z jednoho předmětu, měl 68 zameškaných hodin teorie, z toho 13 neomluvených, 163 zameškaných hodin praxe, z toho 13 neomluvených.

7. Ve školním roce 2023/2024 žalobce opakoval druhý ročník studia, v pololetí nebyl hodnocen, když nebyl hodnocen ve čtyřech předmětech, měl 82 zameškaných hodin teorie, z toho 17 neomluvených, 88 zameškaných hodin praxe, z toho 37 neomluvených. Za neomluvené hodiny dostal nejprve napomenutí třídního učitele, následně důtku třídního učitele, posléze i důtku ředitele školy, kterou dostal i za 5 pozdních příchodů. Na konci roku byl klasifikován jako neprospěl, když byl hodnocen nedostatečně ve dvou předmětech a z jednoho nebyl hodnocen. Měl 87 zameškaných hodin teorie, z toho 43 neomluvených, 143 zameškaných hodin praxe, z toho 52 neomluvených. Za neomluvené hodiny bylo žalobci uděleno napomenutí třídního učitele, poté důtka třídního učitele, kterou dostal i za 3 pozdní příchody, dále důtka ředitele školy, která byla udělena i za porušování školního řádu. V obou pololetích byl žalobce ohodnocen sníženou známkou z chování, které bylo ohodnoceno jako dostatečné.

8. Ve školním roce 2024/2025 žalobce podruhé opakoval 2. ročník, kdy v pololetí nebyl nehodnocen, když nehodnocen byl celkem v 7 předmětech. Žalobce měl 141 zameškaných hodin teorie, z toho 34 neomluvených, dále 81 zameškaných hodin praxe, z toho 12 neomluvených. Na konci roku byl klasifikován jako prospěl s průměrným prospěchem 2,64, kdy zameškal 67 hodin teorie, z toho 21 neomluvených, dále 42 zameškaných hodin praxe, z toho 14 neomluvených. V obou pololetích žalobce obdržel za neomluvené hodiny nejprve napomenutí třídního učitele a poté důtku třídního učitele, kterou v druhém pololetí dostal i za použití vystřelovacího nože na praxi.

9. Ve školním roce 2025/2026 žalobce studuje 3. ročník, v pololetí měl 59 zameškaných hodin teorie, z toho 16 neomluvených, 94 zameškaných hodin praxe, z toho 33 neomluvených, za což mu bylo uděleno napomenutí a poté i důtka třídního učitele. Byl hodnocen nedostatečně v jednom předmětu a nehodnocen ve 2 předmětech. Neklasifikace si ale doplnil, nicméně mu i v tomto pololetí bylo uděleno napomenutí třídního učitele za 15 neomluvených hodin a následně důtka třídního učitele za dalších 16 neomluvených hodin. 3. 3. 2026 žalovanému přibylo dalších 7 neomluvených hodin. Třídní učitel má v plánu svolat výchovnou komisi, neboť má obavy, že neomluvené absence budou narůstat.

10. Z výpisu z trestního rejstříku a z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 5 č.j. , spisová značka, soud zjistil, že žalobce byl dne 24. 11. 2025 odsouzen za ublížení na zdraví a výtržnictví spáchané dne 8. 3. 2025, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v délce šesti měsíců s podmíněným odkladem na 15 měsíců s vyslovením dohledu.

11. Z výpisu evidence přestupků soud zjistil, že dne 19. 2. 2025 byl žalobce shledán vinným z přestupku proti občanskému soužití tím, že se proti jinému dopustil jiného hrubého jednání, za což mu bylo uloženo napomenutí. Dne 15. 1. 2025 byl žalobce shledán vinným z přestupku proti občanského soužití tím, že jinému ublížil na zdraví, za což mu byla uložena pokuta 3 000 Kč. Dne 20. 1. 2025 byl žalobce shledán vinným z přestupku proti veřejnému pořádku tím, že poškodil nebo neoprávněně zabral veřejné prostranství, veřejně přístupný objekt nebo veřejně prospěšné zařízení, za což mu byla uložena pokuta 500 Kč. Dne 21. 12. 2023 byl žalobce shledán vinným z přestupku proti majetku tím, že způsobil škodu na cizím majetku krádeží, za což mu byla uložena pokuta ve výši 1 500 Kč. Dne 27. 7. 2023 byl žalovaný shledán vinným z přestupku tím, že kouřil na místě, na němž je kouření zakázáno, za což mu byla uložena pokuta ve výši 200 Kč. Dne 28. 7. 2022 byl žalobce shledán vinným ze spáchání přestupku proti majetku tím, že způsobil škodu na cizímu majetku, za což mu byla uložena pokuta ve výši 1 000 Kč.

12. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

13. Vyživovací povinnost žalovaného k žalobci byla naposledy upravena v květnu roku 2016, kdy byla žalovanému uložena povinnost přispívat na výživu žalobce částkou 2 000 Kč měsíčně. Od tohoto rozhodnutí žalobce dospěl do zletilosti a pokračoval ve studiu středního vzdělání s výučním listem v oboru zedník. Žalobce studuje uvedený vzdělávací program již pátým rokem, přestože se jedná o tříleté studium. Druhý ročník tohoto studia opakoval celkem dvakrát a celkově jej navštěvoval třikrát. V průběhu studia se u žalobce dlouhodobě objevovaly výrazné problémy s docházkou, plněním školních povinností a klasifikací, a to v podobě vysokého počtu zameškaných hodin, včetně hodin neomluvených, opakované neklasifikace z více předmětů a opakovaného hodnocení jako neprospěl. Ve školních letech 2022/2023 a 2023/2024 žalobce druhý ročník studia neukončil úspěšně, přičemž důvodem byly zejména neuspokojivé studijní výsledky a vysoká absence, včetně značného počtu neomluvených hodin v teoretické i praktické části výuky. V souvislosti s absencemi, pozdními příchody a porušováním školních povinností byly žalobci opakovaně ukládány výchovné a kázeňské postihy, a to od napomenutí třídního učitele přes důtky třídního učitele až po důtky ředitele školy. V řadě pololetí byl žalobce zároveň hodnocen sníženou známkou z chování, a to na úrovni dostatečný. Ve školním roce 2024/2025 žalobce druhý ročník opakoval podruhé. I v tomto období pokračovaly významné problémy s absencemi a plněním školních povinností, včetně několika desítek neomluvených hodin. Přestože žalobce školní rok nakonec ukončil s hodnocením prospěl, docházelo i nadále k ukládání kázeňských opatření, mimo jiné v souvislosti s neomluvenými absencemi a nevhodným chováním na praxi, konkrétně použitím vystřelovacího nože. Ve školním roce 2025/2026 žalobce postoupil do třetího ročníku studia. Také v tomto období se objevily opakované neomluvené absence v teoretické i praktické výuce, které vedly k dalším výchovným opatřením. V pololetí byl žalobce hodnocen nedostatečně v jednom předmětu a nehodnocen ve více předmětech, přičemž část neklasifikace byla dodatečně doplněna. Ani poté však nedošlo ke stabilizaci docházky a v průběhu pololetí dále narůstal počet neomluvených hodin, v důsledku čehož bylo avizováno svolání výchovné komise. Současně se žalobce v posuzovaném období opakovaně dostal do rozporu s právními a společenskými normami. V roce 2023 a 2025 byl žalobce řešen pro přestupky proti majetku, veřejnému pořádku a občanskému soužití, včetně jednání, jímž ublížil na zdraví jiné osobě nebo se dopustil jiného hrubého jednání vůči jinému. Za tyto přestupky mu byly ukládány napomenutí a peněžité pokuty. V listopadu roku 2025 byl žalobce pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin ublížení na zdraví spáchaný spolu s výtržnictvím, kterého se dopustil v březnu téhož roku. Za tuto trestnou činnost mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců s podmíněným odkladem a zkušební dobou, spojený s dohledem.

14. Podle § 163 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, v platném znění, (dále jen „o. s. ř.“) rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.

15. Dle § 910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“), mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Dle § 911 o. z. lze výživné přiznat jen, pokud oprávněný není schopen se samostatně živit.

16. Podle § 915 odst. 1 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

17. Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Dle odstavce 2 tohoto ustanovení při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

18. Dle § 922 odst. 1 o. z. lze výživné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

19. V rámci rozhodování o žalobě na zvýšení výživného si soud musel jako předběžnou otázku vyřešit, zda vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobci stále trvá, přičemž se zaměřil na otázku, zda žalobce skutečně není stále schopen se samostatně živit. Při posuzování této otázky soud vyšel z ustálené judikatury Ústavního soudu, podle níž samotná skutečnost, že zletilé dítě formálně studuje, automaticky nezakládá ani trvání, ani rozšíření vyživovací povinnosti rodiče. Ústavní soud opakovaně zdůraznil, že rozhodující není pouhé setrvávání ve studiu, nýbrž to, zda studium představuje skutečnou, soustavnou a účelnou přípravu na budoucí povolání. Studium nesmí být samoúčelné, prodlužované bez vážného důvodu či vykonávané bez odpovídajícího úsilí; v takovém případě nelze po rodiči spravedlivě požadovat, aby nadále vynakládal finanční prostředky na výživu zletilého dítěte. Ústavní soud dále zdůraznil, že zejména u zletilých dětí musí obecné soudy pečlivě hodnotit samotnou existenci vyživovací povinnosti, a to i v řízeních o jejím zvýšení. Není přípustné rozhodovat o zvýšení výživného, aniž by byla postavena najisto otázka, zda jsou vůbec splněny základní předpoklady pro trvání vyživovací povinnosti, zejména zda studium dítěte není pouze „studiem pro studium“, které nevede k reálnému uplatnění a které neslouží k řádné přípravě na budoucí zaměstnání (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2121/14).

20. U zletilého dítěte je navíc třeba klást zvýšený důraz na jeho vlastní odpovědnost za průběh studia a na reálnou perspektivu jeho dokončení. Studium podporované vyživovací povinností rodiče nemůže být neomezené ani nekonečné; musí zde existovat alespoň rozumná míra pravděpodobnosti, že povede k získání kvalifikace a následnému uplatnění v pracovním životě. Pokud se studium po delší dobu vyvíjí stejným neúspěšným způsobem, je na místě hodnotit, zda se stále jedná o řádnou přípravu na povolání, nebo již pouze o formální setrvávání ve studiu bez reálného posunu.

21. V projednávané věci soud neshledal, že by studium žalobce tyto požadavky naplňovalo. Žalobce studuje tříletý učební obor již pátým rokem, přičemž druhý ročník opakoval celkem dvakrát, tedy jej studoval celkem třikrát. Opakování ročníku přitom nebylo způsobeno jednorázovým selháním či mimořádnou okolností, ale dlouhodobými problémy s docházkou, neplněním studijních povinností a neuspokojivými studijními výsledky. Tyto obtíže se v průběhu studia opakovaly a vedly k opakovanému hodnocení žalobce jako neprospěl a k neklasifikaci z více předmětů.

22. Soud přihlédl i k tomu, že žalobce sice v aktuálním školním roce postoupil do třetího ročníku, avšak tento postup nepředstavuje kvalitativní zlom v průběhu studia. Ani po postupu do vyššího ročníku nedošlo ke stabilizaci docházky ani ke zlepšení studijních výsledků. Naopak i v tomto školním roce se u žalobce nadále vyskytují neomluvené absence a problémy s plněním studijních povinností, které vyústily v další výchovná a kázeňská opatření ze strany školy. Skutečnost, že žalobce postoupil do vyššího ročníku, tak sama o sobě nemůže zastřít, že základní problémy, jež studium provázely v předchozích letech, přetrvávají.

23. Soud zdůrazňuje, že nejde o situaci, kdy by hodnotil jednotlivý studijní nezdar, krátkodobý výpadek či dočasné zhoršení výsledků, které by bylo možné chápat jako překonatelné. Jde o dlouhodobý stav, jenž se vyvíjel v zásadě stejným směrem po několik školních let, a to i přes opakované možnosti ke zlepšení a přes opakovaná upozornění ze strany školy. Z průběhu studia proto nelze dovodit, že by směřovalo k jeho úspěšnému dokončení, ani že by žalobce v rozhodném období studiu věnoval takovou míru soustavnosti a cílevědomosti, která by zakládala další trvání, natož zvýšení vyživovací povinnosti rodiče.

24. Při jednání ve věci žalobce uváděl, že v průběhu studia prodělal opakovaně akutní onemocnění, konkrétně dvakrát angínu, a byl rovněž dvakrát hospitalizován, přičemž předložil omluvenky, které však nebyly školou uznány z důvodu jejich opožděného doložení. Krátkodobá onemocnění či nutná hospitalizace mohou dočasně ovlivnit schopnost studenta docházet do školy a plnit studijní povinnosti, nicméně takové okolnosti však svou povahou a časovým rozsahem nemohou objektivně vysvětlit dlouhodobý, opakující se a víceletý charakter studijní neúspěšnosti žalobce, vysoký počet neomluvených absencí ani opakované neplnění základních studijních povinností v průběhu několika po sobě jdoucích školních let. Uvedená onemocnění představují epizodické zdravotní obtíže, nikoli trvalou či dlouhodobou zdravotní překážku, která by žalobci bránila ve studiu jako takovém. Z průběhu studia nevyplývá, že by žalobce byl po delší dobu objektivně neschopen studium plnit, ani že by zdravotní důvody byly příčinou opakovaného neprospěchu a opakování ročníku. Za této situace soud uzavírá, že nejde o studium dočasně narušené mimořádnými okolnostmi, nýbrž o průběh studia, který se v rozhodném období vyznačoval trvalejšími problémy nesouvisejícími s krátkodobými zdravotními indispozicemi.

25. Za této situace soud nemohl dospět k závěru, že by žalobce nebyl schopen se sám živit výlučně z důvodu řádné přípravy na budoucí povolání. Vyživovací povinnost rodiče vůči zletilému dítěti nemůže nahrazovat odpovědnost dospělého člověka za vlastní jednání ani sloužit k udržování stavu, který se po dlouhou dobu nemění a nevede k žádnému výsledku. Přestože soud nehodnotí žalobce jako osobu bez schopností či potenciálu, musí vycházet z reálného průběhu studia, nikoli z pouhé naděje, že se jeho charakter v budoucnu změní. Vyživovací povinnost nelze opírat o očekávání budoucí změny, pokud dosavadní průběh studia dlouhodobě a opakovaně nenaplňuje znaky řádné přípravy na povolání.

26. Vedle samotného průběhu studia soud přihlédl i k dalším skutečnostem zjištěným v řízení, které se časově váží k témuž období a které poskytují širší kontext pro posouzení, jakým způsobem žalobce v rozhodné době plnil své povinnosti. Tyto skutečnosti spočívají zejména v opakovaném porušování právních a společenských pravidel, jež žalobce v daném období vykazoval. Soud je nepovažuje za samostatný důvod pro rozhodnutí ve věci a nepřikládá jim sankční význam; výživné nemá trestní ani represivní funkci. Tyto okolnosti však nelze zcela odhlédnout při celkovém hodnocení, zda obtíže ve studiu byly výjimečné a dočasné, nebo zda zapadají do širšího obrazu dlouhodobých potíží s dodržováním základních povinností.

27. V tomto smyslu soud uvedené skutečnosti hodnotí výlučně ve vztahu k otázce studia, nikoli jako hodnocení osobnosti žalobce. Skutečnost, že v rozhodném období docházelo k opakovanému porušování povinností i mimo školní prostředí, zapadá do celkového skutkového rámce, v němž se neplnění povinností projevovalo paralelně v různých oblastech. Tyto okolnosti tak podporují závěr, že problémy ve studiu nebyly nahodilé ani krátkodobé, ale měly trvalejší charakter a přetrvávaly i přes opakované příležitosti ke zlepšení. V návaznosti na průběh studia proto uvedené skutečnosti nepodporují závěr o existenci řádné a soustavné přípravy na budoucí povolání.

28. S ohledem na uvedené soud uzavírá, že nejsou splněny základní hmotněprávní předpoklady pro zvýšení vyživovací povinnosti žalovaného vůči žalobci. Studium žalobce v posuzované podobě nenaplňuje znaky soustavné a cílevědomé přípravy na budoucí povolání, proto nelze uzavřít, že by žalobce nebyl schopen se samostatně živit. Soud současně připomíná, že účelem vyživovací povinnosti je zajištění odůvodněných životních a studijních potřeb dítěte, nikoli krytí důsledků porušování právních či společenských povinností. Náklady vzniklé v souvislosti s ukládáním pokut či jiných sankcí nelze považovat za odůvodněné potřeby, které by bylo možné přenášet na rodiče prostřednictvím výživného. Výživné nemůže sloužit k tomu, aby rodič nesl finanční následky jednání zletilého dítěte, jež je spojeno s porušováním povinností, ať již ve školním, či mimostudijním prostředí. Soud žalobci nijak neupírá možnost ve studiu pokračovat ani jeho právo zvolit si vlastní vzdělávací cestu. Pokud se však žalobce rozhodne ve studiu pokračovat za stejných podmínek, může tak učinit jako zletilý, tudíž na vlastní odpovědnost a náklady, aniž by bylo možné požadovat, aby žalovaný tuto volbu nadále či ve zvýšené míře finančně zajišťoval prostřednictvím výživného.

29. S ohledem na shora uvedené soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

30. Na tomto místě soud považuje za vhodné upozornit, že jelikož bylo o žalobě rozhodováno v občanském soudním řízení, kdy soud nemůže překročit žalobní návrhy účastníků, rozhodl tím jen o návrhu na zvýšení výživného, žalobci dále zůstává povinnost hradit výživné dle předchozího rozsudku 2 000 Kč měsíčně, čímž ale není upřeno žalobci případně podat návrh na zrušení vyživovací povinnosti.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že nepřiznal náhradu nákladů řízení, když oba účastníci se práva na náhradu nákladů řízení vzdali.