32 C 217/2024

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Kapitánem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného Anonymizováno pro zaplacení 96 287,71 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 41 987 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 54 300,71 Kč s úrokem z prodlení v částce 5 535,06 Kč, s úrokem v částce 1 751,42 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 23 764,14 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 24,12 % ročně z částky 23 764,14 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení v částce 4 791,48 Kč, s úrokem v částce 4 565,52 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 23 601,73 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 22,32 % ročně z částky 23 601,73 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, a to společnost , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 11. 1. 2022 uzavřela se žalovaným úvěrovou smlouvu č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit v 21 pravidelných splátkách po 2 787 Kč splatných měsíčně do 11. 10. 2023 spolu se sjednaným příslušenstvím. Žalovaný uhradil na poskytnutý úvěr částku ve výši 4 237 Kč zbylou část úvěru žalovaný nevrátil.

2. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to tak, že provedla vyhodnocení informací od žalovaného před uzavřením smlouvy a tyto informace ověřila oproti dokladům vyžádaných od žalovaného zaznamenaných v úvěrové kartě.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. Ze smlouvy č. , hodnota, ze dne 11. 1. 2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal jej splácet částkou 2 787 Kč v 21 splátkách splatných měsíčně.

5. Z tabulky umoření ke smlouvě č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 25 000 Kč, přičemž žalovaný uhradil na poskytnutý úvěr částku ve výši 4 237 Kč.

6. Ze zákaznické karty úvěrové karty ke smlouvě č. , hodnota, ze dne 11. 1. 2022 soud zjistil, že při poskytování úvěru právní předchůdkyně žalobkyně vyšla z toho, že žalovaný bydlí s rodiči, měsíční příjem činí 22 851 Kč, další příjem domácnosti činí 30 000 Kč, měsíční výdaje činí 5 826 Kč, z toho 2 500 Kč měsíční výdaje a 3 326 Kč splátky úvěrů. Příjem ani výdaje žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně neověřila ze žádného dokumentu.

7. Ze smlouvy č. , hodnota, ze dne 23. 12. 2021 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal jej splácet částkou 3 326 Kč v 15 splátkách splatných měsíčně.

8. Z tabulky umoření ke smlouvě č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 25 000 Kč, přičemž žalovaný uhradil na poskytnutý úvěr částku ve výši 3 776 Kč.

9. Ze zákaznické karty úvěrové karty ke smlouvě č. , hodnota, ze dne 23. 12, 2021 soud zjistil, že při poskytování úvěru právní předchůdkyně žalobkyně vyšla z toho, že žalovaný bydlí s rodiči, měsíční příjem činí 24 849 Kč, další příjem domácnosti činí 0 Kč, měsíční výdaje činí 2 500 Kč. Příjem žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně ověřila ze dvou výplatních pásek, výdaje žalovaného nebyly ověřeny ze žádného dokumentu.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávky, z její přílohy, kterou tvoří seznam postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně se dohodla na postoupení pohledávky z úvěrové smlouvy č. , hodnota, a č. , hodnota, za žalovaným. Oznámení ze dne 29. 1. 2024 bylo žalovanému zasláno dne 20. 2. 2024, jak soud zjistil z podacího lístku, přičemž oznámení obsahovalo i výzvu k úhradě dlužné částky.

11. Výzvou ze dne 22. 5. 2024 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek pod pohrůžkou podání žaloby, jak soud zjistil z příslušné výzvy, přičemž výzva byla odeslána dne 22. 5. 2024, jak soud zjistil z příslušného podacího archu.

12. Zbylé důkazy soud pro nadbytečnost neprovedl.

13. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

14. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal jej splácet částkou 2 787 Kč měsíčně v 21 splátkách do 11. 10. 2023, přičemž žalovaný čerpal úvěr v plné výši. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného tak, že žalovaný bydlí v nájmu, čistý měsíční příjem činí 22 851 Kč, další čistý příjem domácnosti činí 30 000 Kč. Výdaje žalovaného činí 5 826 Kč měsíčně. Tyto žalovaným poskytnuté údaje právní předchůdkyně žalobkyně neověřila ze žádného dokumentu. Právní předchůdkyně žalobkyně se dále zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal jej splácet částkou 3 326 Kč v 15 splátkách splatných měsíčně, žalovaný čerpal úvěr ve výši 25 000 Kč. Při poskytování úvěru právní předchůdkyně žalobkyně vyšla z toho, že žalovaný bydlí s rodiči, měsíční příjem činí 24 849 Kč, další příjem domácnosti činí 0 Kč, měsíční výdaje činí 2 500 Kč. Příjem žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně ověřila ze dvou výplatních pásek, výdaje žalovaného nebyly ověřeny ze žádného dokumentu. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně se dohodla na postoupení pohledávek za žalovaným ze shora uvedeného důvodu. Žalobkyně v důsledku prodlení žalovaného se splácením dluhů vyzvala žalovaného k vrácení dlužné částky a následně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky pod pohrůžkou podání žaloby. Žalovaný uhradil na poskytnutý úvěr částku ve výši 4 237 Kč, na druhý úvěr ve výši 3 776 Kč.

15. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

16. Uzavřené smlouvy jeví znaky smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z., neboť smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

17. Jelikož shora uvedené smlouvy žalovaný neuzavřel v rámci své podnikatelské činnosti, uzavřel ji jakožto spotřebitel dle § 419 o. z., proto se na věc vztahuje i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú“). Dle § 86 z. s. ú. je poskytovatel spotřebitelského úvěru (za který je dle § 2 odst. 1 z. s. ú. třeba považovat i peněžitou zápůjčku) před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Poruší-li tuto povinnost, je smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění ke dni uzavření smlouvy, neplatná, přičemž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

18. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C – 679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinni zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka.

19. S ohledem na tuto judikaturu je pak dle názoru soudu smlouvu o úvěru, před jejímž uzavřením poskytovatel řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka považovat za neplatnou nejen dle § 87 odst. 1 z. s ú., ale i dle § 580 odst. 1 o. z. Protože sankce neplatnosti smlouvy je stanovena nejen na ochranu dlužníka, ale i na ochranu společnosti, je tato neplatnost neplatností absolutní, tedy není nutné, aby se jí před soudem dlužník musel dovolat. Na uvedenou judikaturu ostatně reagoval i zákonodárce novelizací ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú., kdy s účinností od 29. 5. 2022 je soud povinen k neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti přihlédnout i bez návrhu.

20. V dané věci soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že při poskytování úvěru č. , hodnota, právní předchůdkyně žalobkyně vyšla z toho, že žalovaný bydlí s rodiči. Čistý měsíční příjem žalovaného činí 22 851 Kč, další čistý příjem domácnosti činí 30 000 Kč. Výdaje žalovaného činí 5 826 Kč měsíčně. Tyto žalovaným poskytnuté údaje právní předchůdkyně žalobkyně nijak neověřila. Při poskytnutí úvěru č. , hodnota, právní předchůdkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného tak, že žalovaný bydlí s rodiči, měsíční příjem činí 24 849 Kč, další příjem domácnosti činí 0 Kč, měsíční výdaje činí 2 500 Kč. Příjem žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně ověřila ze dvou výplatních pásek, výdaje žalovaného nebyly ověřeny ze žádného dokumentu.

21. Soudní praxe je ustálena v závěru, že při zkoumání úvěruschopnosti úvěrující nepostupuje s potřebnou odbornou péčí při posuzování úvěruschopnosti, pokud se spolehne jen na spotřebitelem tvrzené údaje, které nikterak neověří, srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, usnesení Vrchního soudu v Olomouci sen. zn. 14 VSOL 58/2018-80, č.j. 1 ICm 1382/2017, rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 53 ICm 3291/2018-22, rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 30/2015 – 39 či rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. 28 Co 279/2020- 167, v podrobnostech, zejména s ohledem na formulaci požadavku ověření skutečností uvedených spotřebitelem, pak soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění uvedených rozhodnutí.

22. Právní předchůdkyně žalobkyně sice u jedné ze smluv ověřila, že žalovaný dosahuje uváděného příjmu, právní předchůdkyně žalobkyně ale již rezignovala na bližší zkoumání toho, co znamenají další příjmy domácnosti, když právní předchůdkyně žalobkyně nikterak nezjišťovala, kdo s žalovaným ve společné domácnosti žije a kdo dosahuje takových příjmů. Bez tohoto zhodnocení nebyla právní předchůdkyně žalobkyně schopna kvalifikovaně posoudit, zda tyto příjmy lze zahrnout v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. U druhého příjmu na jakékoli ověření rezignovala, když v kolonce ověřené dokumenty nebylo zaškrtnuto žádné políčko. Právní předchůdkyně žalobkyně také naprosto rezignovala na elementární ověření výše výdajů žalovaného. Žalovaným uváděné měsíční výdaje 2 500 Kč jsou dle názoru soudu natolik nízké, že právní předchůdkyně žalobkyně měla věnovat zvýšenou pozornost a ověřit, zdali žalovaným uváděné životní měsíční výdaje odpovídají skutečnosti. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně v této situaci ani nezkoumala úvěruschopnost žalovaného z databází umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného nedostatečným způsobem, čímž porušila § 86 z. s. ú., proto je shora uvedená smlouva neplatná. S ohledem na neplatnost smlouvy je tak namístě uzavřít, že předmětnou částku vyplatila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému bez právního důvodu, čímž se žalovaný bezdůvodně obohatil, je proto povinen částku, o kterou se bezdůvodně obohatil, dle § 2991 o. z. vrátit. Předmětná pohledávka pak byla dle § 1879 o. z. převedena na žalobkyni v důsledku uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky. Ohledně vydání bezdůvodného obohacení pak ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. obsahuje zvláštní úpravu, když stanoví, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, přičemž dle odst. 2 citovaného ustanovení platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

23. Ze shora uvedeného ustanovení tedy vyplývá, že žalobkyni lze přiznat pouze nezaplacenou část jistiny dluhu, žalovaný není povinen hradit žádné sjednané příslušenství. Žalobkyni nenáleží ani úrok z prodlení, neboť žalovaný se dosud v prodlení neocitl. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti v době přiměřené možnostem spotřebitele, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož lhůta k plnění závazku z neplatného právního jednání je stanovena soudem a uplyne až po právní moci rozsudku, není tak žalovaný s plněním závazku dosud v prodlení a z tohoto důvodu tak dosud není povinen hradit úrok z prodlení.

24. Jelikož žalovaný byl v řízení nečinný, přičemž se nezúčastnil žádného z nařízených jednání, soud proto žalovaného nemohl poučit dle § 118a odst. 1 o. s. ř. k doplnění tvrzení ohledně jeho majetkových poměrů, proto soud neučinil k možnostem žalovaného vrátit žalobkyni dluh žádné skutkové zjištění, tedy soud stanovil lhůtu k plnění žalovaného ihned a povinnost uhradit dluh žalovanému uložil zaplatit v obecné třídenní pariční lhůtě.

25. S ohledem na shora uvedené soud uložil žalované zaplatit částku 41 987 Kč, představující nezaplacené jistiny. Ve zbytku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, když převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.