32 C 234/2024

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Kapitánem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 22 114 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 496 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 18 618 Kč s úrokem z prodlení v částce 1 082,22 Kč, s úrokem v částce 1 947,37 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 174,91 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 22,44 % ročně z částky 7 174,91 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení v částce 651,83 Kč, s úrokem v částce 1 243,68 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 321,51 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 22,44 % ročně z částky 4 321,51 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, a to společnost , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 26. 8. 2021 uzavřela se žalovanou úvěrovou smlouvu č. , hodnota, , na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 9 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit v 65 pravidelných splátkách po 288 Kč splatných týdně do 24. 11. 2022 spolu se sjednaným příslušenstvím. Žalovaná uhradila na poskytnutý úvěr částku ve výši 5 584 Kč, zbylou část úvěru žalovaná nevrátila.

2. Žalobkyně dále uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, dne 2. 8. 2021 uzavřela se žalovanou úvěrovou smlouvu č. , hodnota, , na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 6 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit v 65 pravidelných splátkách po 230 Kč splatných týdně do 31. 10. 2022 spolu se sjednaným příslušenstvím. Žalovaná uhradila na poskytnutý úvěr částku ve výši 5 920 Kč zbylou část úvěru žalovaná nevrátila.

3. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, a to tak, že provedla vyhodnocení informací od žalované před uzavřením smlouvy a tyto informace ověřila oproti dokladům vyžádaných od žalované zaznamenaných v úvěrové kartě.

4. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

5. Ze smlouvy č. , hodnota, ze dne 26. 8. 2021 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 9 000 Kč a žalovaná se zavázala jej splácet částkou 288 Kč v 65 splátkách splatných týdně.

6. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná čerpala úvěr ve výši 9 000 Kč, přičemž žalovaná uhradila na poskytnutý úvěr částku ve výši 5 584 Kč.

7. Ze zákaznické karty úvěrové karty ke smlouvě č. , hodnota, soud zjistil, že při poskytování úvěru právní předchůdkyně žalobkyně vyšla z toho, že žalovaná bydlí v nájemním bydlení, měsíční příjem činí 14 065 Kč, další příjem domácnosti činí 5 000 Kč, měsíční výdaje činí 4 012 Kč, z toho externí splátky 2 000 Kč, interní splátky 1 012 Kč a další výdaje 1 000 Kč. Příjem žalované právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z pracovní smlouvy a dvou výplatních pásek.

8. Ze smlouvy č. , hodnota, ze dne 2. 8. 2021 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 6 000 Kč a žalovaná se zavázala jej splácet částkou 230 Kč v 65 splátkách splatných týdně.

9. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná čerpala úvěr ve výši 6 000 Kč, přičemž žalovaná uhradila na poskytnutý úvěr částku ve výši 5 920 Kč.

10. Ze zákaznické karty úvěrové karty ke smlouvě č. , hodnota, soud zjistil, že při poskytování úvěru Právní předchůdkyně žalobkyně vyšla z toho, že žalovaná bydlí v nájemním bydlení, měsíční příjem činí 14 618 Kč, další příjem domácnosti činí 12 000 Kč, měsíční výdaje činí 5 000 Kč, z toho 4 000 Kč externí splátky a 1 000 Kč činí další výdaje. Příjem žalované právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z pracovní smlouvy a dvou výplatních pásek.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávky, z její přílohy, kterou tvoří seznam postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně se dohodla na postoupení pohledávek ze shora uvedených úvěrových smluv za žalovanou. Oznámení bylo žalovanému zasláno dne 20. 2. 2024, jak soud zjistil z podacího lístku, přičemž oznámení obsahovalo i výzvu k úhradě dlužné částky.

12. Výzvou ze dne 22. 5. 2024 žalobkyně vyzvala žalované k úhradě dlužných částek pod pohrůžkou podání žaloby, jak soud zjistil z příslušné výzvy, přičemž výzva byla odeslána dne 22. 5. 2024, jak soud zjistil z příslušného podacího archu.

13. Zbylé důkazy soud pro nadbytečnost neprovedl.

14. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

15. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 9 000 Kč a žalovaná se zavázala jej splácet částkou 288 Kč týdně v 65 splátkách do 24. 11. 2022, přičemž žalovaná čerpala úvěr v plné výši. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalované tak, že žalovaná bydlí v nájmu, čistý měsíční příjem činí 14 065 Kč, další čistý příjem domácnosti činí 5 000 Kč. Výdaje žalované činí 4 012 Kč měsíčně, z toho externí splátky 2 000 Kč, interní splátky 1 012 Kč a další výdaje 1 000 Kč. Tyto žalovanou poskytnuté údaje právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z pracovní smlouvy a dvou výplatních pásek.

16. Právní předchůdkyně žalobkyně se dále zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 6 000 Kč a žalovaná se zavázala jej splácet částkou 230 Kč týdně v 65 splátkách do 31. 10. 2022, přičemž žalovaná čerpala úvěr v plné výši. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalované tak, že žalovaná bydlí v nájmu, čistý měsíční příjem činí 14 618 Kč, další čistý příjem domácnosti činí 12 000 Kč. Výdaje žalované činí 5 000 Kč měsíčně, z toho 4 000 Kč externí splátky a 1 000 Kč činí další výdaje. Tyto žalovanou poskytnuté údaje právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z pracovní smlouvy a dvou výplatních pásek.

17. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně se dohodla na postoupení pohledávky za žalovaným ze shora uvedeného důvodu. Žalobkyně v důsledku prodlení žalované se splácením dluhů vyzvala žalované k vrácení dlužné částky a následně žalované vyzvala k úhradě dlužné částky pod pohrůžkou podání žaloby. Žalovaná uhradila na poskytnutý úvěr částku ve výši 5 584 Kč v prvním případě, druhém pak částku 5 920 Kč18. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

19. Uzavřené smlouvy jeví znaky smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z., neboť smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

20. Jelikož shora uvedené smlouvy žalovaná neuzavřela v rámci své podnikatelské činnosti, uzavřela je jakožto spotřebitel dle § 419 o. z., proto se na věc vztahuje i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú“). Dle § 86 z. s. ú. je poskytovatel spotřebitelského úvěru (za který je dle § 2 odst. 1 z. s. ú. třeba považovat i peněžitou zápůjčku) před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Poruší-li tuto povinnost, je smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění ke dni uzavření smlouvy, neplatná, přičemž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

21. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C – 679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinni zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka.

22. S ohledem na tuto judikaturu je pak dle názoru soudu smlouvu o úvěru, před jejímž uzavřením poskytovatel řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka považovat za neplatnou nejen dle § 87 odst. 1 z. s ú., ale i dle § 580 odst. 1 o. z. Protože sankce neplatnosti smlouvy je stanovena nejen na ochranu dlužníka, ale i na ochranu společnosti, je tato neplatnost neplatností absolutní, tedy není nutné, aby se jí před soudem dlužník musel dovolat. Na uvedenou judikaturu ostatně reagoval i zákonodárce novelizací ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú., kdy s účinností od 29. 5. 2022 je soud povinen k neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti přihlédnout i bez návrhu.

23. V dané věci soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované tak, že při poskytování úvěru právní předchůdkyně žalobkyně vyšla z toho, že žalovaná bydlí v nájemním bydlení. Čistý měsíční příjem žalované činí 14 065 Kč (14 618 Kč), další čistý příjem domácnosti činí 5 000 Kč (12 000 Kč). Výdaje žalované kromě splátek činí 1 000 Kč. Tyto žalovanou poskytnuté údaje právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z pracovní smlouvy a dvou výplatních pásek.

24. Soudní praxe je ustálena v závěru, že při zkoumání úvěruschopnosti úvěrující nepostupuje s potřebnou odbornou péčí při posuzování úvěruschopnosti, pokud se spolehne jen na spotřebitelem tvrzené údaje, které nikterak neověří, srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, usnesení Vrchního soudu v Olomouci sen. zn. 14 VSOL 58/2018-80, č.j. 1 ICm 1382/2017, rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 53 ICm 3291/2018-22, rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 30/2015 – 39 či rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. 28 Co 279/2020- 167, v podrobnostech, zejména s ohledem na formulaci požadavku ověření skutečností uvedených spotřebitelem, pak soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění uvedených rozhodnutí.

25. Právní předchůdkyně žalobkyně sice pracovní smlouvy a dvou výplatních pásek ověřila, že žalovaná dosahuje uváděného příjmu, právní předchůdkyně žalobkyně ale již rezignovala na bližší zkoumání toho, co znamenají další příjmy domácnosti, když právní předchůdkyně žalobkyně nikterak nezjišťovala, kdo s žalovanou ve společné domácnosti žije a kdo dosahuje takových příjmů. Bez tohoto zhodnocení nebyla právní předchůdkyně žalobkyně schopna kvalifikovaně posoudit, zda tyto příjmy lze zahrnout v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalované. Na věrohodnosti rovněž nepřidává fakt, že úvěruschopnost byla zkoumána dvakrát v jednom měsíci, v prvním případě žalovaná sdělila ostatní příjmy domácnosti 5 000 Kč, v druhém 12 000 Kč. S odbornou péčí by žalobkyně vystupovala dle soudu tehdy, pokud by si tyto rozdílná sdělení ověřila, či alespoň vyžádala od žalované vysvětlení rozporů. Obdobné platí i co se týče externích splátek. Právní předchůdkyně žalobkyně také naprosto rezignovala na elementární ověření výše výdajů žalované. Žalovanou uváděné měsíční výdaje jiné než na splátky 1 000 Kč jsou dle názoru soudu natolik nízké, že právní předchůdkyně žalobkyně měla věnovat zvýšenou pozornost a ověřit, zdali žalovanou uváděné životní měsíční výdaje odpovídají skutečnosti, nadto, když žalovaná uvedla, že žije v nájemním bydlení. Těžko si lze představit, že povinná z částky 1 000 Kč uhradí nájemné, zálohu na energie a ještě jí vystačí na jídlo pro sebe na celý měsíc. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně v této situaci ani nezkoumala úvěruschopnost žalované z databází umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované nedostatečným způsobem, čímž porušila § 86 z. s. ú., proto je shora uvedená smlouva neplatná. S ohledem na neplatnost smlouvy je tak namístě uzavřít, že předmětné částky vyplatila právní předchůdkyně žalobkyně žalované bez právního důvodu, čímž se žalovaná bezdůvodně obohatila, je proto povinna částku, o kterou se bezdůvodně obohatila, dle § 2991 o. z. vrátit. Předmětné pohledávky pak byla dle § 1879 o. z. převedena na žalobkyni v důsledku uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky. Ohledně vydání bezdůvodného obohacení pak ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. obsahuje zvláštní úpravu, když stanoví, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, přičemž dle odst. 2 citovaného ustanovení platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

26. Ze shora uvedeného ustanovení tedy vyplývá, že žalobkyni lze přiznat pouze nezaplacenou část jistiny dluhu, žalovaná není povinna hradit žádné sjednané příslušenství. Žalobkyni nenáleží ani úrok z prodlení, neboť žalovaná se dosud v prodlení neocitla. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti v době přiměřené možnostem spotřebitele, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož lhůta k plnění závazku z neplatného právního jednání je stanovena soudem a uplyne až po právní moci rozsudku, není tak žalovaná s plněním závazku dosud v prodlení a z tohoto důvodu tak dosud není povinna hradit úrok z prodlení.

27. Jelikož žalovaná byla v řízení nečinná, přičemž se nezúčastnila žádného z nařízených jednání, soud proto žalované nemohl poučit dle § 118a odst. 1 o. s. ř. k doplnění tvrzení ohledně její majetkových poměrů, proto soud neučinil k možnostem žalované vrátit žalobkyni dluh žádné skutkové zjištění, tedy soud stanovil lhůtu k plnění žalované ihned a povinnost uhradit dluh žalované uložil zaplatit v obecné třídenní pariční lhůtě.

28. S ohledem na shora uvedené soud uložil žalované zaplatit, představující nezaplacenou jistinu. Ve zbytku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, když převážně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly.