32 C 24/2026

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Kapitánem ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované pro 100 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 100 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 100 000 Kč od 13.7. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se pro úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 100 000 Kč od 3. 6. 2025 do 12. 7. 2025 a pro úrok z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 100 000 Kč od 13. 7. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 29 227,56 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Žalobce tvrdil, že dne 4. 4. 2025 uzavřel se žalovanou smlouvu o dílo na rekonstrukci střechy rodinného domu čp. Anonymizováno ve adresa. V průběhu realizace díla podle jeho tvrzení došlo na straně žalované k pochybení při použití bagru, v důsledku čehož byla poškozena zahrada žalobce. V návaznosti na tuto situaci se účastníci podle tvrzení žalobce dohodli, že žalovaná provede rovněž dodávku a instalaci retenční nádrže. Tato dohoda podle žalobce navazovala na již probíhající stavební práce, přičemž nebyla zachycena písemně. Žalobce tvrdil, že na požadavek žalované byla dne 7. 5. 2025 uhrazena záloha ve výši 100.000 Kč určená na retenční nádrž, a to z účtu jeho partnerky jméno FO na základě zálohové faktury předané žalovanou. Žalobce dále uváděl, že žalovaná retenční nádrž nikdy nedodala ani nenainstalovala. Podle jeho tvrzení byla na pozemku pouze vyhloubena jáma o průměru přibližně tří metrů, k dalším pracím však nedošlo. Současně tvrdil, že žalovaná nedokončila ani další sjednané stavební práce a že po určité době přestala na stavbě působit. Žalobce tvrdil, že dne 2. 6. 2025 žalovaná od smlouvy o dílo na rekonstrukci střechy odstoupila. Z opatrnosti následně svým podáním ze dne 1. 7. 2025 odstoupil též od závazku týkajícího se dodávky a montáže retenční nádrže pro případ, že by byl posouzen jako samostatná ústní smlouva. Uvedl, že v důsledku odstoupení od smlouvy vzniklo žalované bezdůvodné obohacení spočívající v přijaté záloze ve výši 100.000 Kč, kterou byla vyzvána vrátit, avšak dosud tak neučinila. K obraně žalované žalobce namítal, že tvrzené pohledávky žalované neuznává, neboť podle jeho názoru byly fakturovány práce, které nebyly provedeny, a žádný právní úkon směřující k započtení těchto pohledávek mu nebyl doručen. Tvrdil rovněž, že žalovaná vůči němu evidované pohledávky nespecifikovala způsobem, který by umožňoval jejich posouzení, a že naopak žalobce vůči žalované uvažuje o uplatnění dalších nároků vyplývajících z tvrzeně vadného a nedokončeného plnění.

2. Žalovaná ve věci uvedla, že odstoupila od smlouvy o dílo z důvodu bránění v provedení díla ze strany žalobce. Žalovaná dílo vyúčtovala a započetla se závazky uvedenými v žalobě.

3. Ze smlouvy o dílo ze dne 4. 4. 2025 soud zjistil, že účastníci se dohodli na provedení díla – rekonstrukce střechy na rodinném domě č.p. Anonymizováno ve adresa. Z obsahu smlouvy nikterak nevyplývá, že by se účastníci dohodli na vybudování retenční nádrže. Účastníci se dohodli, že smlouvu lze měnit jen písemnými dodatky. Žalovaná ve smlouvě uvedla své bankovní spojení – účet č. č. účtu 4. Z přípisu ze dne 2. 6. 2025 soud zjistil, že žalovaná sdělila žalobci, že odstupuje od smlouvy o dílo – střecha z důvodu porušení smlouvy a zmaření díla na straně žalobce, kdy žalobce nepředložil žalované stavebné povolení. Uvedený přípis byl dodán do datové schránky žalobce dne 2. 6. 2025, jak soud zjistil z příslušné doručenky.

5. Z potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že z účtu č. účtu jméno FO byla zaslána na účet č. č. účtu částka 100 000 Kč, který ve smlouvě o dílo žalovaná označila za své bankovní spojení.

6. Z e-mailové komunikace ze dne 23. 5. 2025 soud zjistil, že účastníci vedli komunikaci ohledně plnění díla, kdy žalobce poukázal na to, že smlouva na zateplení a injektáž fasády je již zrušena a oznámil žalované, že práce nesouvisející s platnou smlouvou na rekonstrukci střechy bude řešit s policií.

7. Z emailové komunikace ze dne 8. 5. 2025 soud zjistil, že žalovaná potvrdila žalobci, že součástí rekonstrukce domu je montáž retenční nádrže o objemu 9m3.

8. Z faktury č. hodnota ze dne 21. 7. 2025 soud zjistil, že žalovaný vyúčtoval žalobci stavební práce nad rámec smlouvy o dílo ze dne 22. 4. 2025 spočívající v opravě omítek fasády, vyzdívce kleneb a vystavení zdi na kůlně v celkové částce 25 663,68 Kč. Současně je ve faktuře uvedeno, že tato částka byla již uhrazena zálohou, a konečná částka k úhradě činí 0 Kč.

9. Ze zálohové faktury č. hodnota ze dne 21. 7. 2025 soud zjistil, že žalovaný vyčíslil svůj nárok vzniklý podle jeho tvrzení odstoupením od smlouvy o dílo ze dne 22. 4. 2025 týkající se zateplení fasády a injektážních izolací. Žalovaný v ní vyšel ze smluvní ceny díla 473 214,28 Kč, od níž odečetl již provedené práce, předpokládané mzdové a materiálové náklady, náklady na umístění stavby, režijní náklady a přijatou zálohu ve výši 100 000 Kč. K úhradě vyčíslil částku 42 890 Kč.

10. Ze zálohové faktury č. hodnota ze dne 21. 7. 2025 soud zjistil, že žalovaný vyčíslil svůj nárok vzniklý podle jeho tvrzení odstoupením od smlouvy o dílo ze dne 4. 4. 2025 na rekonstrukci střechy. Žalovaný v ní vyšel ze smluvní ceny díla 437 766 Kč bez DPH, od níž odečetl hodnotu již zhotovené části díla, předpokládané náklady na materiál, předpokládané mzdové náklady, ostatní náklady na umístění stavby, režijní náklady a zaplacenou zálohu. K úhradě vyčíslil částku 18 214 Kč.

11. Z faktury č. hodnota ze dne 21. 7. 2025 soud zjistil, že žalovaný vyúčtoval žalobci provedení izolace zdiva injektáží podle smlouvy o dílo ze dne 22. 4. 2025 v rozsahu specifikovaném ve faktuře částkou 86 912 Kč včetně DPH. Současně je ve faktuře uvedeno, že tato částka byla uhrazena zálohou, a konečná částka k úhradě činí 0 Kč.

12. Z faktury č. hodnota ze dne 21. 7. 2025 soud zjistil, že žalovaný vyúčtoval žalobci provedení části rekonstrukce střechy podle smlouvy o dílo ze dne 4. 4. 2025, spočívající zejména v odstranění původní krytiny ploché střechy, opravě bednění, instalaci plechování a dvou vrstev nové střešní krytiny včetně lešení, v ceně 60 856,32 Kč včetně DPH. Současně je ve faktuře uvedeno, že tato částka byla uhrazena ze zaplacené zálohy, a konečná částka k úhradě činí 0 Kč.

13. Z přípisu ze dne 1. 7. 2025 soud zjistil, že právní zástupce žalobce jeho jménem oznámil žalované převzetí právního zastoupení, pro případ, že by ujednání o vybudování retenční nádrže bylo posouzeno jako samostatná smlouva, od smlouvy dle § 2001 a § 1978 občanského zákoníku oznámil odstoupení od dodávky montáže retenční nádrže a současně jej vyzval k zaplacení dlužné částky. Přípis byl odeslán dne 8. 7. 2025, jak soud zjistil z podací stvrzenky. Žalovaná si přípis převzala dne 11.7.2025, jak soud zjistil z přiložené doručenky.

14. Z výslechu svědkyně jméno FO soud zjistil, že v době trvání smluvních vztahů mezi účastníky prováděla žalovaná na nemovitosti žalobce stavební práce související s rekonstrukcí střechy a dalšími zamýšlenými stavebními úpravami. V souvislosti s těmito pracemi byl na pozemku používán bagr za účelem odstranění stavební suti a úpravy terénu. Při těchto pracích došlo ke smísení stavební suti s úrodnou zeminou na zahradě žalobce a k zásahu do zahradních úprav. Bagr byl v té době používán při stavebních pracích prováděných žalovaným na nemovitosti žalobce v souvislosti s realizovanými stavebními úpravami domu, přičemž svědkyně spojovala jeho využití jak s rekonstrukcí střechy, tak s pracemi souvisejícími s injektáží a zateplením fasády. Následně bylo mezi účastníky jednáno o možnosti využít již prováděné zemní práce a přítomnou stavební techniku k vybudování retenční nádrže, o jejímž zřízení žalobce již dříve uvažoval. Dohoda o zhotovení retenční nádrže tak byla uzavřena v návaznosti na poškození zahrady při prováděných stavebních pracích a současně za situace, kdy se potřebná stavební technika již nacházela na místě. Při sjednání retenční nádrže účastníci neujednali, zda má být retenční nádrž provedena jako součást smlouvy o rekonstrukci střechy, jako součást smlouvy týkající se injektáže a zateplení fasády, nebo na základě samostatného smluvního ujednání. Předmětem jejich dohody bylo zhotovení retenční nádrže o objemu přibližně 9 m³ včetně souvisejících zemních prací a odvodnění a poskytnutí zálohy na její realizaci. Po uzavření této dohody žalovaný požadoval zaplacení zálohy na zhotovení retenční nádrže a následně byla z účtu jméno FO ve prospěch žalovaného uhrazena krátce po uzavření dohody záloha 100 000 Kč. Po uhrazení zálohy však žalovaný retenční nádrž nezhotovil a do odstoupení žalobce od smlouvy dne 1. 7. 2025 nebyly provedeny práce vedoucí k dokončení sjednaného díla. Retenční nádrž nebyla realizována ani následně.

15. Soud nepřihlédl k novým tvrzením žalované při jednání dne 28. 7. 2026 ani neprovedl důkazy označené žalovanou při tomto jednání, neboť tyto byly uplatněny až po zákonné koncentraci řízení dle § 118b o.s.ř., tedy po skončení prvního jednání ve věci, kterého se žalovaná nezúčastnila, čemuž jí nebránila žádná omluvitelná překážka. Nejedná se ani o skutečnosti ani důkazy, jimiž by měla být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, které by nastaly po prvním jednání, které by které účastník nemohl bez své viny včas uvést, ani o skutečnosti či důkazy, které by žalovaná uvedla poté, co byl některý z účastníků vyzván k doplnění rozhodujících skutečností podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř.

16. Na podkladě provedeného dokazování má soud za zjištěný tento skutkový stav:

17. Účastníci dne 4. 4. 2025 uzavřeli smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla rekonstrukce střechy rodinného domu žalobce ve adresa. V průběhu provádění stavebních prací na nemovitosti žalobce došlo po použití bagru a zásahu do zahrady žalobce k dohodě účastníků o zhotovení retenční nádrže o objemu přibližně 9 m³ včetně souvisejících zemních prací a odvodnění. K této dohodě došlo za situace, kdy se na místě již nacházela stavební technika a probíhaly zemní práce související se stavební činností žalované na nemovitosti žalobce. Účastníci současně sjednali poskytnutí zálohy na realizaci retenční nádrže. Krátce po uzavření této dohody byla z účtu jméno FO na účet žalované uhrazena dne 7. 5. 2025 částka 100 000 Kč jako záloha na zhotovení retenční nádrže. Poté, co žalovaná zálohu přijala, retenční nádrž nezhotovila. Do 1. 7. 2025 nebyly provedeny práce vedoucí k dokončení retenční nádrže a dílo nebylo realizováno ani následně. Dne 2. 6. 2025 žalovaná oznámila žalobci odstoupení od smlouvy o dílo týkající se rekonstrukce střechy. Následně dne 1. 7. 2025 žalobce prostřednictvím svého právního zástupce oznámil žalované odstoupení od smlouvy o dodání a montáži retenční nádrže pro případ, že by toto ujednání představovalo samostatný smluvní vztah, a současně žalovanou vyzval k vrácení poskytnuté zálohy, kdy odstoupení bylo odesláno dne 8. 7. 2025. Žalovaná poskytnutou zálohu žalobci nevrátila. Dne 21. 7. 2025 žalovaná vystavila vůči žalobci několik faktur a zálohových faktur, v nichž vyčíslila nároky odvozené od smlouvy o rekonstrukci střechy a od smlouvy týkající se injektáže a zateplení fasády.

18. Na základě zjištěného skutkového stavu soud věc posoudil po právní stránce takto:

19. Podle § 2586 odst. 1 zákona č. 89/ 2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“) smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.

20. Účastníci dne 4. 4. 2025 uzavřeli smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla rekonstrukce střechy rodinného domu žalobce. Žalobce v řízení současně tvrdil existenci další smlouvy o dílo týkající se injektáže a zateplení fasády. V průběhu stavebních prací prováděných žalovanou na nemovitosti žalobce následně došlo mezi účastníky k dohodě o zhotovení retenční nádrže. Předmětem této dohody bylo zhotovení retenční nádrže o objemu přibližně 9 m³ včetně souvisejících zemních prací a odvodnění a poskytnutí zálohy na realizaci tohoto díla. Z provedeného dokazování vyplynulo, že bagr, jehož přítomnost byla důvodem sjednání retenční nádrže, byl na místě používán v souvislosti se stavební činností žalované na nemovitosti žalobce, přičemž jej svědkyně spojovala jak s pracemi na střeše, tak s pracemi souvisejícími s injektáží a zateplením fasády. Účastníci při sjednání retenční nádrže neučinili ujednání, že by mělo jít o změnu či rozšíření některého z již existujících smluvních vztahů. Současně smlouva o dílo ze dne 4. 4. 2025 předpokládala změny svého obsahu pouze prostřednictvím písemných dodatků. Za této situace soud posoudil dohodu o zhotovení retenční nádrže jako samostatnou smlouvu o dílo ve smyslu § 2586 občanského zákoníku.

21. Mezi účastníky nebyla sjednána doba plnění. Podle § 2590 odst. 2 o. z. není-li ujednána doba provedení díla, provede zhotovitel dílo v době přiměřené jeho povaze. Ze skutkových zjištění plyne, že dohoda o retenční nádrži byla uzavřena právě v souvislosti s probíhajícími zemními pracemi a za situace, kdy se na místě již nacházela stavební technika potřebná k provedení díla. Žalovaný inicioval realizaci retenční nádrže s poukazem na využití těchto již probíhajících prací. Z okolností uzavření smlouvy proto vyplývá, že účastníci předpokládali zahájení realizace retenční nádrže bezprostředně po uzavření dohody.

22. Žalovaný po uzavření smlouvy přijal dne 7. 5. 2025 zálohu ve výši 100 000 Kč, avšak retenční nádrž nezhotovil. Přesný okamžik uzavření dohody o vybudování retenční nádrže nebyl prokázán, nicméně z provedeného dokazování vyplynulo, že tato byla uzavřena krátce před zaplacením zálohy. Do odstoupení žalobce dne 1. 7. 2025 neprovedla žalovaná žádné práce směřující k realizaci sjednaného díla. Úplná absence plnění po dobu téměř dvou měsíců od poskytnutí zálohy, posuzovaná s přihlédnutím k okolnostem uzavření smlouvy a k povaze sjednaného díla, odůvodňuje závěr, že žalovaná svůj závazek nesplnila řádně a včas. Nečinnost žalované trvala i následně, neboť retenční nádrž nebyla zhotovena ani následně. Tato pozdější okolnost sama o sobě nezakládá právo na odstoupení zpětně, podporuje však závěr o významu jednání žalovaného již ke dni odstoupení žalobce.

23. Podle § 1977 o. z. může věřitel v případě podstatného porušení smlouvy od smlouvy odstoupit bez zbytečného odkladu poté, co se o podstatném porušení smlouvy dozvěděl. Podle § 1978 odst. 1 občanského zákoníku může věřitel v případě nepodstatného porušení smlouvy od smlouvy odstoupit až po marném uplynutí dodatečné přiměřené lhůty k plnění. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že úplná absence jakéhokoli plnění po přijetí zálohy ve výši 100 000 Kč a okolnosti, za nichž byla smlouva uzavřena, představovaly podstatné porušení smlouvy. Žalobce proto byl oprávněn od smlouvy odstoupit podle § 1977 a § 2002 odst. 1 občanského zákoníku i bez poskytnutí dodatečné lhůty k plnění. Odstoupením se závazek dle § 2004 odst. 1 o. z. zrušil od počátku a právní důvod, na jehož základě žalovaný přijal od žalobce zálohu 100 000 Kč, tím odpadl, čímž se žalovaná na úkor žalobce dle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně obohatila. Žalovaná je proto povinna žalobci vydat celé bezdůvodné obohacení ve výši 100 000 Kč dle § 2993 o. z.

24. Pokud žalovaná namítala započtení vlastních pohledávek vůči žalobci, soud této obraně nepřisvědčil. Žalovaná v odporu pouze obecně uvedla, že své pohledávky započetla proti pohledávce uplatněné žalobou. Následně předložila faktury a zálohové faktury vystavené dne 21. 7. 2025, které obsahují jednostranné vyčíslení jí tvrzených nároků souvisejících s rekonstrukcí střechy a dalšími stavebními pracemi. Tyto listiny zachycují obsah tvrzených nároků žalované, neobsahují však projev vůle směřující vůči žalobci k započtení ani údaj o tom, kdy měl být takový projev žalobci doručen. Žalovaná byla před prvním jednáním vyzvána, aby tvrzené započtení konkretizovala, zejména aby uvedla jednotlivé pohledávky, jejich právní důvod, výši a splatnost, jakož i kdy a jak vůči žalobci učinila projev směřující k jejich započtení, a aby označila důkazy k prokázání těchto tvrzení. Současně byla poučena o následcích nesplnění výzvy a o koncentraci řízení. Na tuto výzvu nereagovala a k prvnímu jednání se, ač řádně předvolaná, nedostavila, čímž se připravila o možnost být znovu poučena podle § 118a o. s. ř. Soud proto vycházel z jejích dosavadních tvrzení a z jí předložených listin. Žalobce při jednání správnost i důvodnost pohledávek vyčíslených předloženými fakturami a zálohovými fakturami výslovně popřel. Za této situace bylo na žalované, aby uvedla rozhodné skutečnosti svědčící o vzniku a existenci jednotlivých pohledávek, jejich výši a splatnosti a označila důkazy k jejich prokázání. Žalovaná však setrvala pouze u obecného tvrzení o existenci započitatelných pohledávek a u předložení jednostranně vystavených účetních dokladů. Žalovaná tak neuvedla určitý a srozumitelný kompenzační projev, z něhož by bylo zřejmé, které její pohledávky, v jaké výši a proti které pohledávce žalobce měly započtením zaniknout. Současně neuvedla okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit doručení takového projevu žalobci. Samotné vystavení faktur či zálohových faktur jednostranně vyčíslujících tvrzené nároky není projevem započtení.

25. Nad rámec uvedeného soud uvádí, že i v případě existence pohledávek žalované souvisejících s částečně provedenými stavebními pracemi by výše takových nároků bez dalšího neodpovídala částkám jednostranně vyčísleným žalovanou ve fakturách a zálohových fakturách. Po zrušení smlouvy se totiž účastníci zásadně vypořádávají podle pravidel o bezdůvodném obohacení, přičemž rozhodující je hodnota skutečného majetkového prospěchu získaného druhou stranou, nikoliv náklady vynaložené zhotovitelem nebo jeho vlastní kalkulace ceny. Žalovaná však neuvedla žádná tvrzení o tom, jaký konkrétní majetkový prospěch měl žalobce získat provedenými pracemi a jaká měla být jeho hodnota. Z předložených faktur a zálohových faktur tak nelze dovodit ani existenci ani výši pohledávek, které by byly způsobilé k započtení.

26. Soud proto neshledal prokázaným, že došlo k započtení ve smyslu § 1982 občanského zákoníku. Žalovanou tvrzené pohledávky nebyly dostatečně skutkově vymezeny ani nebylo prokázáno, že byly způsobilé k započtení.

27. Nad rámec uvedeného soud dodává, že žalovaná není zbavena obrany svých práv, zaplacení své pohledávky za žalobcem se může domáhat samostatnou žalobou podanou proti žalobci dle části třetí o. s. ř.

28. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, soud žalobě vyhověl co do jistiny a části úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. od 13. 7. 2025, neboť až od tohoto dne je žalovaná v prodlení. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, odstoupení od smlouvy bylo odesláno dne 8. 7. 2025. Jelikož v řízení nevyšel najevo jiný den, kdy by se odstoupení dostalo do sféry dispozice žalované, vyšel soud z domněnky doby dojití třetího dne od odeslání dle § 573 o.z. Odstoupení od smlouvy se tedy dostalo do sféry dispozice žalované dne 11. 7. 2025, přičemž žalovaná měla plnit bez zbytečného odkladu dle § 1958 odst. o. z., tedy dle hodnocení soudu druhý den po obdržení odstoupení obsahující též výzvu k plnění, tj. 12. 7. 2025. Jelikož tak žalovaná neučinila, je od 13. 7. 2025 v prodlení. Sodu proto žalobkyni přiznal úrok z prodlení z dlužné částky 100 000 Kč od 13. 7. 2025, a to ve výši reposazby ČNB vyhlášené ke dni 1. 7. 2026, tj. ve výši 3,5 % zvýšené o osm procentních bodů, úrok z prodlení tedy činí 11,5 % ročně. Ve zbytku úroku z prodlení pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 29 227,56 Kč, přičemž tato částka představuje 96,78 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 98,39 % a úspěchu žalované v rozsahu 1,61 %, příslušenství kapitalizováno ke dni vyhlášení rozsudku). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 100 000 Kč sestávající z částky 5 100 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, sepsání žaloby, dvě účasti na jednání soudu) a z částky 2 550 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (sepsání jednoduché předžalobní výzvy, když tato byla spojena s odstoupením od smlouvy) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Jelikož právní zástupce žalobce nedoplnil v dohodnuté lhůtě, provedl soud vyčíslení nákladů dle obsahu spisu. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení účastníkovi u Okresního soudu v Děčíně. O odvolání bude rozhodovat Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím plněna včas a řádně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí u místně příslušného soudu anebo exekučním návrhem u soudního exekutora.