32 C 38/2022

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Kapitánem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 15 355,37 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 15 355,37 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 15 355,37 Kč od 20. 11. 2018 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že 8. 1. 2018 se žalovaná zaregistrovala na portálu žalobkyně [webová adresa] a za účelem ověření totožnosti uhradila 1 Kč s [variabilní symbol] a účelem platby„ Potvrzuji sml. [číslo]“. Na základě registrace byla dle obchodních podmínek uzavřena rámcová smlouva o úvěru [číslo] [anonymizována tři slova]. Dne 4. 10. 2018 prostřednictvím portálu učinila žalovaná žádost [číslo] o poskytnutí úvěru ve výši 25 000 Kč, která byla zamítnuta, dne 5. 10. 2018 zaslala žalovaná novou žádost prostřednictvím portálu o částku 10 000 Kč, kterou žalobkyně téhož dne přijala, čímž došlo k uzavření smlouvy o úvěru [číslo] na základě které žalobkyně vyplatila dne 5. 10. 2018 úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se úvěr zavázala vrátit jednorázově dne 19. 11. 2018 spolu s úrokem 4 500 Kč, přičemž za prodlení se splátkou se zároveň zavázala uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky, kterou však žalobkyně požaduje jen do výše 5 000 Kč, dále poplatek za administraci ve výši 70 Kč za každý den prodlení až do předání k mimosoudnímu vymáhání, jakož i náklady na mimosoudní vymáhání, které žalobkyně vyčísluje částkami 2 401 Kč a 2 227,37 Kč. Žalovaná uhradila dne 26. 2. 2019 částku ve výši 3 000 Kč, dne 21. 5. 2019 částku 6 272 Kč a dne 23. 8. 2019 částku 3 000 Kč.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Z rámcové smlouvy [číslo] soud zjistil, že tato nebyla podepsána uznávaným elektronickým podpisem žalované, v závěru textu se nachází pouze strojově vysázené jméno a příjmení žalované s dodatkem„ z IP adresy [číslo] dne 08-01-2018“.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že ani tato není podepsána uznávaným elektronickým podpisem žalované, v závěru textu se nachází pouze strojově vysázené jméno a příjmení žalované s dodatkem„ z IP adresy [číslo] dne 05-10-2018“.

5. Z potvrzení o provedení transakce ze dne 12. 11. 2021 soud zjistil, že žalobkyně dne 5. 10. 2018 zaslala žalované na účet č. [bankovní účet] částku ve výši 10 000 Kč.

6. Z předžalobní výzvy ze dne 26. 4. 2021 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, přičemž tuto výzvu odeslala téhož dne, jak soud zjistil z podacího archu.

7. V řízení nebylo prokázáno, že by mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, a to ani rámcová, ani dílčí, respektive že žalovaná projevila vůli uzavřít úvěrovou smlouvu. Na předložené smlouvě absentuje vlastnoruční nebo uznávaný či kvalifikovaný elektronický podpis žalované. V závěru smlouvy je sice strojově uvedeno jméno žalovaného, kdy tento text lze považovat za prostý elektronický podpis, prostý elektronický podpis ale nesplňuje autentizační funkci podpisu, neboť z něj nelze bez důvodných pochybností dovodit identitu jednající osoby. Neuplatní se tedy domněnka pravosti a správnosti podepsané listiny dle § 565 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o.z.“) a je tedy na žalobkyni, aby pravost a správnost této listiny prokázala, tedy aby dle znění smlouvy prokázala, že smlouva byla skutečně žalovanou odsouhlasena, tedy, že žalovaná jednak uhradila žalobkyni částku 1 Kč za účelem ověření totožnosti, jakož i skutečnost, že přes internetový portál žalobkyně žalovaná učinila žádost o úvěr ve výši 10 000 Kč. Samotný text obou předložených smluv tyto skutečnosti nikterak neprokazuje a žalobkyně jiné důkazy na podporu svých tvrzení neoznačila.

8. Soud neprovedl důkaz výpisem z komunikace žalobkyně adresované žalované, neboť z této listiny nikterak nevyplývá, která osoba jej vyhotovila, dále z této listiny nevyplývá, že by tam uvedené zprávy byly skutečně žalované zaslány a současně listina nikterak nedokládá skutečnost, že se účastníci dohodli na tom, že žalobkyně poskytne žalované úvěr, když žádný projev vůle žalované k uzavření tvrzené úvěrové smlouvy. Ostatní žalobkyní navržené důkazy soud pro nadbytečnost neprovedl, neboť jimi měl být prokázán další průběh smluvního vztahu za situace, kdy dosud nebyl prokázán vznik samotného smluvního vztahu.

9. Žalobkyně nemohla být poučena podle § 118b odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o.s.ř.“), o tom, že neunáší důkazní břemeno, neboť uvedené poučení soud sděluje účastníkům zásadně ústně při jednání. Jelikož se žalobkyně jednání nezúčastnila, připravila se o možnost být poučena o nutnosti označit důkazy na podporu svých tvrzení. Soud se rovněž zabýval tím, zda částečné zamítnutí žaloby nebude pro žalobkyni překvapivé, když byl dříve ve věci vydán platební rozkaz, který byl následně zrušen pro nemožnost jej doručit žalovanému, a dospěl k závěru, že tomu tak není. Platební rozkaz byl totiž vydán jen na základě tvrzení žalobkyně (§ 172 odst. 1 o.s.ř.), proto po jeho vydání mohla mít žalobkyně legitimní očekávání, že unáší břemeno tvrzení, vydání platebního rozkazu ale z podstaty věci nemohlo v žalobkyni vzbudit očekávání, že unáší i důkazní břemeno.

10. Na základě shora uvedených důkazů a tvrzení žalobkyně soud zjistil tento skutkový stav: Žalobkyně dne 5. 10. 2018 zaslala žalované na bankovní účet částku 10 000 Kč, přičemž žalovaná jí zaplatila v období od 26. 2. 2019 do 23. 8. 2019 celkem částku ve výši 12 272 Kč. Dne 26. 4. 2021 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě.

11. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, jako bezdůvodné obohacení, když v řízení nebyl prokázán žádný právní důvod předání částky 10 000 Kč žalobkyní. Jelikož ale žalovaná uhradila žalobkyni částku ve výši 12 272 Kč, a to ještě před tím, než byla tato částka splatná, když žalobkyně prokazatelně vyzvala žalovanou k plnění až dne 26. 4. 2021, nebyla žalovaná s úhradou v prodlení, proto nelze žalobkyni přiznat ani úrok z prodlení. Jelikož právním důvodem žalované pohledávky je bezdůvodné obohacení, nemá žalobkyně právo ani na úhradu jiného příslušenství či smluvní pokuty, neboť nebylo prokázáno, že by právo na jejich úhradu bylo sjednáno, což platí i pro tvrzenou náhradu nákladů za mimosoudní vymáhání pohledávky třetí osobou. Z těchto důvodů tedy soudu nezbylo než žalobu jako nedůvodnou zamítnout v celém jejím rozsahu.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ji nepřiznal žádnému z účastníků, když zcela úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.