32 C 42/2022

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Kapitánem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 2 067 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 2 067 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 131 Kč od 6. 2. 2021 do 12. 11. 2021, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku z titulu neuhrazeného pojistného ze smlouvy [číslo] o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla Renault Megane [registrační značka] za období 28. 10. 2020 do 5. 2. 2021.

2. Soud ve věci rozhodl podle ustanovení § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání.

3. Žalobkyni se nepodařilo v řízení prokázat, že by se žalovaným uzavřela pojistnou smlouvu, jejímž předmětem mělo být pojištění odpovědnosti z provozu shora uvedeného vozidla. K prokázání tohoto tvrzení žalobkyně navrhla listinu, která je návrhem pojistné smlouvy, ze které však nevyplývá projev vůle žalovaného směřující k akceptaci této smlouvy, listina není opatřena podpisem žalovaného. Žalobkyně však tvrdila, že smlouva byla uzavřena tím, že žalovaný uhradil první pojistné, k prokázání tohoto tvrzení navrhla listinu – přehled předepsaných a došlých plateb. Ani z tohoto žalobkyní navrženého důkazu soud nezjistil projev vůle žalovaného – z předmětné listiny totiž žádným způsobem nevyplývá, že předmětnou platbu učinil právě žalovaný. Jedná se totiž o listinu, kterou vystavila sama žalobkyně. Z této listiny tak lze usuzovat jen na skutečnost, že žalobkyně pojistné za uvedené období považuje za zaplacené, nelze z ní však již usuzovat, že danou platbu žalovaný skutečně provedl v úmyslu být vázán konkrétní smlouvou a není tak prokázáno, že žalovaný učinil projev vůle směřující k uzavření smlouvy. Jelikož jde o listinu vystavenou žalobkyní, soud neshledává rozdílu mezi tím, zda je informace o obdržení platby od žalovaného uvedena v žalobě či na zvláštní listině – stále jde dle hodnocení soudu jen o tvrzení žalobkyně.

4. Jelikož se žalobkyni nepodařilo prokázat samotné uzavření smlouvy, soud již neprovedl další žalobkyní navržené důkazy, neboť jimi měl být prokázán další průběh smluvního vztahu.

5. Dle ustanovení § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), účinného od 1. 1. 2014, se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Tento zákon upravuje vztahy účastníků pojištění vzniklého na základě pojistné smlouvy, pokud zvláštní právní předpis tyto vztahy neupravuje jinak. Takovým předpisem je zák. č. 168/1999 Sb., zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, podle jehož ustanovení § 3 odst. 1 vzniká pojištění odpovědnosti na základě pojistné smlouvy. Podle § 2758 odstavce 2 o. z. není-li pojištění ujednáno na pojistnou dobu kratší než jeden rok, vyžaduje smlouva písemnou formu. Přijal-li pojistník nabídku včasným zaplacením pojistného, považuje se písemná forma smlouvy za zachovanou.

6. V daném případě žalobkyně tvrdila, že pojistná smlouva byla uzavřena v souladu s § 2758 odst. 1 o. z. tím, že žalovaný uhradil žalobkyni první pojistné. Tvrzení o úhradě prvního pojistného se však žalobkyni nepodařilo prokázat, neunesla tedy důkazní břemeno. Z uvedeného důvodu tedy soudu nezbylo než žalobu v celém jejím rozsahu zamítnout. Žalobkyně nemohla být poučena podle § 118b odst. 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o.s.ř.“), neboť uvedené poučení soud sděluje účastníkům zásadně ústně při jednání. Jelikož se žalobkyně jednání nezúčastnila, připravila se o možnost být poučena o nutnosti označit důkazy na podporu svých tvrzení. Soud se rovněž zabýval tím, zda částečné zamítnutí žaloby nebude pro žalobkyni překvapivé, když byl dříve ve věci vydán platební rozkaz, který byl následně zrušen pro nemožnost jej doručit žalovanému, a dospěl k závěru, že tomu tak není. Platební rozkaz byl totiž vydán jen na základě tvrzení žalobkyně (§ 172 odst. 1 o.s.ř.), proto po jeho vydání mohla mít žalobkyně legitimní očekávání, že unáší břemeno tvrzení, vydání platebního rozkazu ale z podstaty věci nemohlo v žalobkyni vzbudit očekávání, že unáší i důkazní břemeno.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení byl zcela úspěšný žalovaný, avšak dle obsahu spisu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud o nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.