32 C 66/2022

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Kapitánem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 5 136 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 046 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 046 Kč od 9. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 4 090 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 9. 12. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Předmětem řízení je částka 90 Kč představující nájemné za zařízení [anonymizována dvě slova] splatné dne 20. 5. 2020, 20. 6. 2020 a 20. 7. 2020, dále částka ve výši 46 Kč představující nájemné za zařízení pevný internet splatné dne 20. 6. 2020 a 20. 7. 2020 a dále smluvní pokuta ve výši 5 000 Kč za porušení povinnosti řádně vrátit uvedená zařízení, jakož i zákonný úrok z prodlení.

2. Při splnění podmínek dle § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl, aniž by nařizoval jednání.

3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Mezi účastníky byla uzavřena účastnická smlouva [číslo] v jejímž rámci se účastníci dohodli na pronájmu zařízení ke službě [příjmení] [anonymizována dvě slova] sériové číslo S192E36008826, přičemž za nevrácení zařízení si sjednali smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč a 4 000 Kč. Dne 24. 8. 2020 byla smlouva vypovězena z důvodu neplnění závazků žalované, přičemž dle obchodních podmínek byla žalovaná povinna předmětné zařízení vrátit do 30 dnů od ukončení nájmu. Nájemné za zařízení pevného internetu činilo 30 Kč měsíčně. Žalovaná neuhradila nájemné za zařízení pevný internet splatné dne 20. 6. 2020 a 20. 7. 2020 a ani zařízení řádně a včas nevrátila, přičemž neuhradila ani smluvní pokutu, a to ani přes předžalobní výzvu.

4. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Uzavřená smlouva v části, ve které si strany sjednaly pronájem zařízení ke službě mobilní internet je smlouvou o nájmu dle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.”). Žalovaná porušila svou povinnost, neboť nehradila nájemné za uvedené zařízení. Jelikož žalovaná nesplnila svou povinnost vrátit pronajaté zařízení, má povinnost uhradit i pro tento případ sjednanou smluvní pokutu dle § 2048 o. z. Ze smlouvy však není zřejmé, zda byla pro tento případ ujednána smluvní pokuta ve výši 1 000 Kč nebo 4 000 Kč, proto soud aplikoval výklad pro žalovanou příznivější dle § 1812 odst. 1 o. z., neboť žalovaná uzavřela smlouvu jako spotřebitel. Soud proto vyhověl žalobě pro nájemné za zařízení k pevnému k internetu ve výši 46 Kč a smluvní pokuty za nevrácení tohoto zařízení ve výši 1 000 Kč, a to včetně úroku z prodlení dle § 1970 o. z., ve výši stanovené podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, a to vždy ode dne následujícího po dni splatnosti pohledávky.

5. V řízení naopak nebylo prokázáno, že by se účastníci dohodli na pronájmu zařízení [anonymizována dvě slova] a ani nebylo prokázáno, že by žalobkyně uvedené zařízení žalované předala, když uvedené nikterak nevyplývá z účastnické smlouvy, ani z jiných důkazů označených žalovanou. Žalobkyně v této části neunesla důkazní břemeno. Žalobkyně nemohla být poučena podle § 118b odst. 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o.s.ř.“), neboť uvedené poučení soud sděluje účastníkům zásadně ústně při jednání. Jelikož se žalobkyně jednání nezúčastnila, připravila se o možnost být poučena o nutnosti označit důkazy na podporu svých tvrzení. Soud se rovněž zabýval tím, zda částečné zamítnutí žaloby nebude pro žalobkyni překvapivé, když byl dříve ve věci vydán platební rozkaz, který byl následně zrušen pro nemožnost jej doručit žalovanému, a dospěl k závěru, že tomu tak není. Platební rozkaz byl totiž vydán jen na základě tvrzení žalobkyně (§ 172 odst. 1 o.s.ř.), proto po jeho vydání mohla mít žalobkyně legitimní očekávání, že unáší břemeno tvrzení, vydání platebního rozkazu ale z podstaty věci nemohlo v žalobkyni vzbudit očekávání, že unáší i důkazní břemeno. Soud tedy žalobu pro nájemné za zařízení k [anonymizována dvě slova], smluvní pokuty za nevrácení tohoto zařízení a odpovídajícímu úroku z prodlení jako nedůvodnou zamítl.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení byla převážně úspěšná žalovaná, proto jí náleží náhrada nákladů řízení. Jelikož žalované žádné náklady nevznikly, soud náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.