6 C 119/2025

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Slezákem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 21 245,70 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 285,87 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 285 Kč od 10. 12. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 10 959,83 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 834,74 od 28. 3. 2024 do 9. 12. 2024, úrok z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 10 285,87 Kč od 10. 12. 2024 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 548,87 Kč od 10. 12. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 16. 12. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 21 245,70 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 13. 8. 2023 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, . Smlouva o úvěru byla uzavřena elektronickými prostředky komunikace na dálku v souladu s ustanovením § 562 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, konkrétně prostřednictvím internetových stránek žalobkyně www., Anonymizováno, .cz. Ve smlouvě si účastníci dohodli, že žalobkyně, jakožto věřitel, poskytne žalovanému, jakožto úvěrovému dlužníku finanční prostředky v částce spotřebitelský účet jiný než na bydlení až do výše 19 500 Kč s možností postupného čerpání společně s poplatkem za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše. Žalovaný se oproti tomu zavázal, že úvěr včetně sjednaného příslušenství splatí nejpozději dne 2. 2. 2025, tj. jistinu úvěru ve výši 10 285,87 Kč a poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 199,07 Kč. Dále si žalovaný při sjednání smlouvy o úvěru zvolil následující volitelné služby v souladu se smlouvou o úvěru, a to: služba presto za poplatek ve výši 321 Kč, informační SMS servis za poplatek 28,80 Kč. Žalovaný poskytnutou jistinu úvěru ve výši 10 285,87 Kč včetně shora uvedených poplatků a smluveného úroku ve výši 9 682,12 Kč ve stanovené době žalobkyni, neuhradil. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení zákonného úroku z prodlení. Žalovaný se k věci nevyjádřil.Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobkyně a žalovaný se dohodli na tom, že žalobkyně poskytne žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 285,87 Kč, přičemž žalovaný ji žalobkyni nejpozději do 2. 2. 2025, a to včetně poplatku za poskytnutí úvěru. Žalovaný žalobkyni nezaplatil ničeho. Tyto skutečnosti vyplývají jednak z tvrzení žalobkyně, jednak z listin předložených žalobkyní (zejména smlouva o úvěru a potvrzení o platbě).Již z výše uvedených skutkových zjištění je zřejmé, že žalobkyně a žalovaný evidentně směřovali k uzavření smlouvy o úvěru podle § 2395 o.z. K platnému uzavření smlouvy o úvěru však nedošlo, a to přesto, že žalovaný od žalobkyně peněžní prostředky převzal. V posuzovaném případě totiž žalobkyně na straně úvěrujícího, resp. věřitele vystupovala v pozici podnikatele (žalobkyně podnikala m.j. v oblasti poskytování nebo zprostředkování spotřebitelských úvěrů) a žalovaný na straně úvěrovaného, resp. dlužníka, jako spotřebitel. Na vztahy mezi žalobkyní a žalovaným tak plně dopadaly kromě obecné úpravy tzv. spotřebitelských smluv, jež je v občanském zákoníku obsažena v § 419 a násl. o. z. a § 1810 a násl. o.z., i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, když tento zákon považuju za spotřebitelský úvěr, jejichž výše dosahuje minimálně výše 5 000 Kč. Zároveň ovšem v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru klade na poskytovatele takovýchto úvěrů povinnost s odbornou péčí přezkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr, a to na základě informací získaných jak od dlužníka, tak i z databází dlužníků apod. Žádná určitá kritéria, jež by vymezovala onu „odbornou péči“, v zákoně obsažena nejsou, nicméně se dá předpokládat, že věřitel nedostojí svým povinnostem, poskytne-li úvěr spotřebiteli na základě informací o měsíčních příjmech, které pocházejí přímo od spotřebitele, aniž by si tyto informace ověřil např. u zaměstnavatele. V posuzovaném případě sice žalobkyně informace o majetkových poměrech žalovaného zjišťovala, nicméně tato zjištění byla zjevně nedostatečná a v důsledku toho došlo k nesprávnému, resp. mylnému vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného a postup žalobkyně nelze označit za odbornou péči ve smyslu níže citovaného zákona. Žalobkyně uvedla, že vyžádala informace o příjmech žalovaného, pracovních, příjmových, výdělkových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, resp. případné nahlédnutí do relevantních databází.Žalobkyně vycházela z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u žalobkyně, z níž vyplývá, že žalovaný žije ve společné domácnosti se dvěma členy s příjmem domácnosti, má ověřený příjem ve výši 13 706 Kč čistého měsíčně (spotřebitelem uvedeno 23 000 Kč měsíčně), výdaje pravidelných měsíčních výdajů na půjčky 2 800 Kč, výdaje na bydlení ve výši 5 000 Kč, rezerva na výdaje 500 Kč, další nezbytné výdaje 10 500 Kč, disponibilní příjem 5 200 Kč. Odhadované měsíční výdaje dle výpisu o posouzení úvěruschopnosti činily 18 300 Kč, což převyšují příjem žalovaného. Soud nemůže ani přihlédnout k dalším příjmům žalovaného v podobě dalších dvou osob, které s ním žijí ve společností domácnosti a mají příjem, neboť se nejedná se o příjem žalovaného, není vůbec zřejmé, o jaké peněžní prostředky se jedná. Žalobkyně neprokázala, jak řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Za této situace je zřejmé, že nemohlo dojít k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, resp. takto uzavřenou smlouva je ve smyslu výše už citovaného ustanovení § 86 odst. 1,2 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplaná (věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná).Žalobkyní tak bylo žalovanému plněno na základě neplatné smlouvy. Evidentně tak na straně žalovaného došlo k tzv. bezdůvodnému obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodů obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Proto soud zavázal žalovaného, aby peněžní částku 10 285,87 Kč žalobkyni zaplatil, zároveň bylo bankou , právnická osoba, . ověřeno, že žalovanému dne 3. 8. 2023 došla platba od žalobkyně ve výši 5 000 Kč a poté dne 2. 10. 2023 částka ve výši 5 300 Kč. Zároveň soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni i příslušenství žalované pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení. V prodlení je podle ust. § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V posuzovaném případě prodlení žalovaného se splněním peněžitého dluhu nastalo nejdříve dne 10. 12. 2024, když v řízení nebylo prokázáno, že žalovaný byl k zaplacení vyzvána dříve, jak dne 4. 12. 2024 k zaplacení do 9. 12. 2024). Co se týče zbylých žalobkyní uplatněných nároků (v žalobě označených jako „smluvní úrok, specifikované poplatky a smluvní pokuta“ pak ty byly soudem zamítnuty. Žalobkyně opírala důvodnost těchto nároků o smluvní ujednání. Nicméně, za situace, kdy smlouva mezi žalobkyní a žalovaným nebyla uzavřena platně, ztrácejí tyto nároky oporu a nebylo možno je soudem přiznat.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, jelikož rozdíl úspěchu žalobkyně (51,59 %) a úspěchu žalovaného (48,41 %) byl nepatrný a rozhodnutí o nepřiznání části plnění záviselo na úvaze soudu. Lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.