6 C 163/2019

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Petrem Slezákem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného a žalované , příjmení republika Německo 2. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalovaného a žalované , příjmení republika Německo oba zastoupeni advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa pro určení neplatnosti vydědění a určení nepominutelného dědice s nárokem na povinný díl

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala určení, že nejsou dány důvody k vydědění [celé jméno žalobkyně], narozené [datum], bytem [adresa žalobkyně], zůstavitelem [jméno] [celé jméno žalovaného], narozeným [datum], posledně bydlištěm [část obce a číslo], [PSČ] [obec], zemřelým dne [datum] v [obec] a určení, že [celé jméno žalobkyně], [datum narození], bytem [adresa žalobkyně], je nepominutelným dědicem po [jméno] [celé jméno žalovaného], narozeným [datum], posledně bydlištěm [část obce a číslo], [PSČ] [obec], zemřelým dne [datum] v [obec] a náleží jí povinný díl se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna uhradit žalovaným k rukám právního zástupce žalovaných náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V řízení o pozůstalosti po [jméno] [celé jméno žalovaného], zemřelém dne [datum] (dále také jen zůstavitel), Okresní soud v Děčíně usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], uložil žalobkyni, aby ve lhůtě dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení podala u Okresního soudu v Děčíně žalobu na určení, že je účastníkem dědického řízení jako dědic ze zákona. Zůstavitel v posledním pořízení ze dne [datum] ustanovil dědici svého majetku svéí potomky (žalovaného [číslo] žalovanou [číslo]) a současně vydědil svého dalšího potomka (žalobkyni), včetně jejích potomků. Žalobu byla žalobkyně povinna podat proto, že v řízení o pozůstalosti napadla pravost a platnost posledního pořízení zůstavitele, přičemž posouzení, zda se jedná o listinu pravou, jakož i toho, zda byla řádně vyděděna, zda existoval důvod vydědění a zda je tedy dědicem zůstavitele, není posouzením právním, ale jedná se o zjištění samotného skutkového stavu věci, a její právo se jeví jako méně pravděpodobné.

2. Žalobkyně se dne [datum] u Okresního soudu v Děčíně žalobou, domáhala, aby bylo určeno, že je jako dědic ze zákona účastnící dědického řízení o projednání pozůstalosti po zůstaviteli. Žalobkyně nesouhlasila s tvrzením, že by v rozporu s dobrými mravy neprojevovala o zůstavitele trvalý zájem. Uvedla, že vztahy zůstavitele k ní byly poznamenány tou skutečností, že zůstavitel navázal novou známost a přestal s žalobkyní komunikovat. Podáním ze dne [datum] pak žalobkyně upřesnila svoje žalobní tvrzení v tom směru, že potvrdila pravost zůstavitelova posledního pořízení a omezila se toliko na zpochybnění důvodů, pro které zůstavitel žalobkyni vydědil. V této souvislosti změnila svůj žalobní požadavek tak, aby soud určil, že důvody pro její vydědění neexistovaly a že je neopominutelným dědicem s nárokem na povinný díl. Oba žalovaní shodně žalobní požadavky žalobkyně jako nedůvodné odmítli.

3. Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci zjištěno (obsah příslušného dědického spisu a shodná tvrzení účastníků), že zůstavitel zanechal tři pozůstalé potomky (žalobkyni a žalovaného [číslo] žalovanou [číslo]) a že v posledním pořízení ze dne [datum] (závěť a listina o vydědění pořízené formou notářského zápisu) ustanovil dědicem svého majetku žalovaného [číslo] žalovanou [číslo]; současně tímto pořízením vydědil žalobkyni. Vzhledem k tomu, že žalobkyně původně neuznala pravost zůstavitelova pořízení (tedy jak listiny o vydědění, tak závěti), jakož ani platnost listiny o vydědění, a to z důvodu, že má za to, že nejsou dány žádné důvody pro vydědění, [název soudu] jí usnesením ze dne ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], uložil, aby ve lhůtě dvou měsíců ode dne právní moci usnesení podala žalobu na určení, že je zákonnou dědičkou [příjmení] třídy a že nejsou dány důvody jejího vydědění. Žalobkyně ve stanovené lhůtě příslušnou žalobu podala. Po změně svých žalobních tvrzení, kdy žalobkyně uznala pravost zůstavitelova pořízení pro případ smrti, pak žalobkyně částečně změnila svůj žalobní požadavek, když na místo určení, že je zákonnou dědičkou [příjmení] třídy, se nově domáhala určení, že je nepominutelným dědicem zůstavitele s nárokem na povinný díl.

4. Z žalobních tvrzení žalobkyně je tak zřejmé, že žalobkyně, jakožto dcera zůstavitele, zpochybňuje toliko důvodnost svého vydědění, aniž by napadala pravost tohoto vydědění a pravost a platnost závěti.

5. Vzhledem k tomu, že zůstavitel zemřel dne [datum], je třeba v řízení o pozůstalosti postupovat podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a podle zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen z.ř.s.).

6. Podle ustanovení § 1476 o.z. se dědí na základě dědické smlouvy, ze závěti nebo ze zákona Tyto důvody mohou působit i vedle sebe.

7. Podle ustanovení § 1642 a § 1643 o.z. jsou děti zůstavitele a nedědí-li, pak jejich potomci, nepominutelnými dědici, kterým náleží z pozůstalosti povinný díl. Nepominutelní dědici jsou účastníky řízení o pozůstalosti, jde-li v něm o soupis pozůstalosti, určení obvyklé ceny pozůstalosti a o vypořádání jejich povinného dílu (srov. ustanovení § 113 z.ř.s.).

8. Podle ustanovení § 1646 odst. 1 o.z. lze ze zákonných důvodů nepominutelného dědice vyděděním z jeho práva na povinný díl vyloučit, anebo jej v jeho právu zkrátit.

9. V projednávané věci zůstavitel pořízením pro případ smrti ze dne [datum] jednak odkázal veškerý majetek svým dětem žalovanému [číslo] žalované [číslo] jednak vydědil svou dceru (žalobkyni), která s důvody pro vydědění uvedenými zůstavitelem nesouhlasí.

10. Vznikne-li v pozůstalostním řízení spor o dědické právo, tedy na dědictví uplatňuje právo více osob a jejich práva si odporují, odkáže soud toho z dědiců, jehož právní důvod je slabší, aby své právo uplatnil žalobou (srov. ustanovení § 1672 věta první o.z.). Uvede-li zůstavitel důvod vydědění, odkáže se k podání žaloby potomek, který tvrdí, že byl vyděděn neprávem. Není-li důvod vydědění uveden, odkáže se k podání žaloby ten, kdo má dědit na jeho místě (srov. ustanovení § 1673 odst. 2 o.z. a § 168 věta druhá z.ř.s.).

11. Podle ustanovení § 170 odst. 1 z.ř.s. v případě, že pro vyřešení sporu o dědické právo je třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, soud usnesením odkáže toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou; k podání žaloby určí lhůtu, která nesmí být kratší než 2 měsíce.

12. Okresní soud v Děčíně usnesením ze dne 22. 2. 2019, č.j. 35 D 356/2017-228, uložil (to vše za situace, kdy žalobkyně zpochybnila pravost a platnost listiny o vydědění i závěti), aby žalobkyně podala žalobu na určení, že je účastníkem pozůstalostního řízení po zůstaviteli jako dědička ze zákona, neboť posouzení, zda byla řádně vyděděna, není posouzením právním, ale jedná se o zjištění samotného skutkového stavu věci. Dospěl-li soud (soudní komisař) v pozůstalostním řízení po zůstaviteli k závěru, že mezi dědici vznikl spor o dědické právo, a odkázal-li proto žalobkyni k podání žaloby dle ustanovení § 170 odst. 1 z.ř.s., byl jeho postup správný.

13. Jak vyplývá z výše uvedeného, vztahuje se ustanovení § 1673 odst. 2 o.z., ve spojení s procesně právním ustanovením § 170 z.ř.s., pouze na situace, kdy v pozůstalostním řízení vznikl spor o dědické právo. Vzhledem k tomu, že nepominutelný dědic (oproti dřívější právní úpravě v zákoně č. 40/1964 Sb., občanském zákoníku, účinném do 31.12.2013) již nemá právo na dědický podíl z pozůstalosti, nýbrž jen na peněžní částku rovnající se hodnotě jeho povinného dílu (srov. ustanovení § 1654 odst. 1 věta první o.z.), stává se, není-li mu dědický podíl zanechán zůstavitelem, pouhým věřitelem dědiců, tudíž mu nesvědčí dědické právo po zůstaviteli.

14. Domáhá-li se žalobkyně (po změně žalobních tvrzení) jako nepominutelný dědic zůstavitele toliko svého povinného dílu tím, že zpochybňují důvodnost svého vydědění listinou ze dne [datum], avšak současně uznává platnost zůstavitelem téhož dne sepsané závěti, ve které ustanovil svými dědici žalovaného [číslo] žalovanou [číslo] je nutné dovodit, že zde nevzniká spor o dědické právo, nýbrž pouze spor o nárok nepominutelného dědice (žalobkyně) na povinný díl (srov. viz rozsudek NS ČR ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací]). Výsledkem nynějšího řízení tak nemůže být vyřešení otázky dědického práva. I kdyby byla určena nedůvodnost vydědění žalobkyně listinou ze dne [datum], ničeho by to na okruhu dědiců zůstavitele, který byl určen závětí, nezměnilo.

15. V projednávané věci proto na žalobní požadavky žalobkyně nemůže být pohlíženo jako na žalobu podanou ve smyslu ustanovení § 170 z.ř.s., ale jako na žalobu, jíž se žalobkyně domáhá určení jejího postavení jako nepominutelného dědice, a je tudíž nezbytné, aby na požadovaném určení prokázala ve smyslu ustanovení § 80 o.s.ř. svůj naléhavý právní zájem.

16. Podle ustanovení § 113 z.ř.s. se nepominutelný dědic stává účastníkem řízení o pozůstalosti, jde-li v něm mimo jiné o vypořádání jeho povinného dílu. V části pozůstalostního řízení, v níž se poté vypořádání povinného dílu řeší, se soud (soudní komisař) zabývá také případnou otázkou postavení nepominutelných dědiců v rámci pozůstalostního řízení. Vzhledem k tomu, že procesní postavení nepominutelných dědiců je tak zajištěno samotným ustanovením § 113 z.ř.s., dospěl soud k závěru, že žalobkyně nemůže mít na jí požadovaném určení účastenství (postavení) v pozůstalostním řízení po zůstaviteli naléhavý právní zájem a proto soud žalobu pro tento nedostatek zamítl. Pro úplnost pak soud dodává, že ten, kdo uplatní právo na povinný díl v pozůstalostním řízení po zůstaviteli, stává se ve smyslu § 113 z.ř.s. účastníkem (zákonem stanovených částí) pozůstalostního řízení bez dalšího.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalovaným, kteří byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (za převzetí a přípravu zastoupení a 3x účast u jednání) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].

18. Lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.