6 C 2/2022

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Petrem Slezákem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 59 118 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 59 118 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 23 548 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá na žalované vydání bezdůvodného obohacení, spočívajícího ve výtěžku zpeněžení nemovitostí, které byly původně v jejím vlastnictví. Konkrétně se mělo jednat o čtyři nemovitosti zapsané na [list vlastnictví] pro katastrální území a [územní celek] u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, [stát. instituce], a to 1) budovu [adresa] v [obec] na pozemku st. p. [číslo]) pozemek st. [parcelní číslo] o výměře 502 m2, zastavěná plocha a nádvoří, [anonymizováno]) pozemek p. [číslo] o výměře 156 m2, ostatní plocha, 4) pozemek p. [číslo] o výměře 520 m2, ostatní plocha (dále jen nemovitosti). Tyto nemovitosti byly poté, co byl usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] prohlášen konkurz na majetek společnosti [anonymizována tři slova] a.s. (dále jen úpadce), sepsány do soupisu konkursní podstaty tohoto úpadce a následně kupní smlouvou ze dne [datum] v rámci zpeněžování majetku sepsaného do konkursní podstaty převedeny do vlastnictví společnosti [právnická osoba], a to za cenu 11 800 000 Kč. Před tímto zpeněžením Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] zamítl žalobu žalobkyně o vyloučení nemovitostí ze soupisu konkursní podstaty úpadce. Toto rozhodnutí potvrdil [název soudu] rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací]. Nynějším argumentem žalobkyně pro vydání bezdůvodného obohacení je změna judikatury Nejvyššího soudu, konkrétně okolnost, že v době vydání rozhodnutí, kterým byla žaloba o vyloučení nemovitostí ze soupisu konkursní podstaty pravomocně zamítnuta, bylo na smlouvy o převodu majetku podléhající § 196a odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen obch. zák.) pohlíženo jinak (jako na neplatné) než po vydání rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněného pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Žalobkyni tak ke zpeněženým nemovitostem svědčilo ke dni jejich zpeněžení v rámci konkursního řízení vlastnické právo. Pozdější úpadce totiž toto vlastnické právo převedl na žalobkyni na základě kupní smlouvy ze dne [datum], žalobkyně za převod vlastnictví zaplatila úpadci kupní cenu ve výši 14 037 000 Kč, což jistě byla v té době minimálně cena obvyklá. V rámci konkursního řízení však nebyla tato existence vlastnického práva žalobkyně ke zpeněžovaným nemovitostem respektována. Proto se nyní, co byl výtěžek zpeněžení rozdělen mezi věřitele, domáhá žalobkyně po žalované, jakožto jednomu z věřitelů úpadce, kterému část výtěžku zpeněženého majetku připadla, vydání bezdůvodného obohacení tzv. žalobou z lepšího práva, které není na překážku ani negativní výsledek sporu o vyloučení nemovitostí z konkursní podstaty. Žalobkyně přitom požaduje po žalované vydání bezdůvodného obohacení, kterému odpovídá peněžní částka 59 118 Kč. Žalovaná totiž participovala v konkursním řízení na výtěžku neoprávněně zpeněžených nemovitostí z 0,501 %.

2. Žalovaná se ve věci vyjádřila tak, že žalobkyní uplatněný nárok jako nedůvodný odmítla. Žalobkyně se již v rámci konkursního řízení vedeného na majetek úpadce neúspěšně snažila o to, aby nemovitosti byly vyloučeny z majetkové podstaty úpadce. Žaloba však byla soudy pravomocně zamítnuta. Úspěšný pak nebyl ani pokus žalobkyně o to, aby jí byl vydán výtěžek zpeněžení nemovitostí. Žalovaná v tomto směru odkázala na argumentaci konkursních soudů s tím, že nynější žaloba je nepřípustnou snahou žalobkyně dodatečně zvrátit výsledky ukončeného konkursního řízení v rámci kterého bylo jednoznačně konstatováno, že vlastnické právo ke sporným nemovitostem žalobkyni nesvědčí, když kupní smlouva, na základě které měla žalobkyně vlastnické právo nabýt, byla shledána absolutně neplatnou. Proto i část výtěžku z jejich zpeněžení, která žalované připadla, byla žalované vyplacena oprávněně a o žádné bezdůvodné obohacení se tak nejedná.

3. Mezi účastníky nebylo sporu ohledně průběhu a výsledků konkursního řízení na majetek úpadce společnosti [anonymizována čtyři slova]. Ve stručnosti tak lze konstatovat, že konkurs na majetek tohoto úpadce byl prohlášen usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací]. Na základě příslušných v tomto konkursním řízení vydaných rozvrhových usnesení byla mezi konkursní věřitele úpadce s nepřednostními pohledávkami rozdělena peněžní částka 13 059 118,02 Kč. V rámci rozvrhu pak byla rozdělena i peněžní částka 11 800 000 Kč, která byla získána zpeněžením sporných nemovitostí, když tyto byly v rámci zpeněžování majetku konkursní podstaty prodány společnosti [právnická osoba] za kupní cenu 11 800 000 Kč. Žalované byla na její pohledávky za úpadcem (162 633,77 Kč) vyplacena peněžní částka 65 484,83 Kč (0,501% z celkového výtěžku zpeněžení podstaty určenému pro nepřednostní věřitele).

4. Aby mohlo být na vyplacení peněžní částky 59 118 Kč žalované nahlíženo jako na plnění bez právního důvodu, pak by v řízení muselo být prokázáno, že žalobkyni v době zpeněžení sporných nemovitostí svědčilo ke sporným nemovitostem vlastnické právo, tedy že tyto nemovitosti neměly být v konkursním řízení vůbec zpeněženy, a pokud se tak stalo výtěžek z jejich zpeněžení měl být vyplacen žalobkyni. Z rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] ve spojení s usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] přitom vyplývá, že žalobkyně se již v tomto tzv. excindačním sporu (vedeném právě v návaznosti na konkursní řízení proti úpadci) neúspěšně snažila prosadit existenci svého vlastnického práva ke sporným nemovitostem a docílit vyloučení sporných nemovitostí z konkursní podstaty úpadce. Z odůvodnění rozhodnutí obou soudů vyplývá, že sepsání sporných nemovitostí do konkursní podstaty úpadce nic nebránilo (úpadce byl vlastníkem sporných nemovitostí), neboť kupní smlouva ze dne [datum] uzavřená mezi žalobkyní a úpadcem byla shledána neplatnou z důvodu absence znaleckého posudku ve smyslu § 196a odst. 3 obchodního zákoníku, když k převodu vlastnického práva ke sporným nemovitostem došlo mezi osobami blízkými. V této souvislosti však žalobkyně poukázala na rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Na základě tohoto rozhodnutí mělo dojít k judikatornímu posunu v náhledu na platnost takto uzavřených kupních smluv, když bylo konstatováno, že absence znaleckého posudku podle § 196a odst. 3 obchodního zákoníku sama o sobě nezpůsobuje neplatnost smlouvy o převodu majetku, nýbrž je třeba současně zkoumat, zda kupní cena byla v místě a čase uzavření smlouvy obvyklá.

5. Ze znaleckého posudku ze dne [datum] znaleckého ústavu [právnická osoba] soud zjistil, že tzv. obvyklá cena sporných nemovitostí v době, kdy byla uzavřena kupní smlouva mezi žalobkyní a úpadcem, tedy ke dni [datum], činila částku 13 700 000 Kč. Z listiny označené jako„ potvrzení nezávislého auditora“ a datované dnem [datum] soud zjistil, že auditorská společnost [právnická osoba] ověřovala v účetních dokladech žalobkyně, zda žalobkyně uhradila úpadci kupní cenu za sporné nemovitosti. Zjištění této auditorské společnosti vedly k závěru, že účetní doklady žalobkyně svědčí o plném zaplacení kupní ceny úpadci, když ve dnech [datum] a [datum] byla na účet úpadce žalobkyní poukázána celkem peněžní částka 14 037 000 Kč. Zároveň auditorská společnost konstatovala, že ve dnech [datum] a [datum] úpadce převedl na účet žalobkyně celkem peněžní částku 13 355 103,50 Kč, přičemž jako důvod těchto převodů byla konstatována úhrada jiných závazků úpadce vůči žalobkyni.

6. Výše konstatované důkazy nahlížené prizmatem rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] pak vedly soud k závěru, že mezi úpadcem a žalobkyní došlo dne [datum] k uzavření platné kupní smlouvy, přičemž samotnou skutečnost, že úpadce bezprostředně po obdržení kupní ceny v zásadě stejnou částku převedl zpět na žalobkyni, nelze bez dalšího považovat za zastřený právní úkon učiněný za účelem zkrácení práv tehdejších konkursních věřitelů, který by jinak jistě mohl vést k úvahám o neplatnosti kupní smlouvy. Sporné nemovitosti totiž byly na žalobkyni převedeny za cenu 14 037 000 Kč, která v době prodeje odpovídala ceně nemovitostí v místě a čase obvyklé a tato peněžní částka také byla žalobkyní úpadci zaplacena. Po právní stránce tak byla mezi žalobkyní a úpadcem uzavřena kupní smlouva ve smyslu § 588 obč. zák. a násl., která založila závazkově právní vztah, v němž se pozdější úpadce jako prodávající zavázal převést na žalobkyni jako kupujícího vlastnické právo k předmětu prodeje, tedy ke sporným nemovitostem, žalobkyně se pak zavázala úpadci zaplatit kupní cenu. Kupní smlouva se tak stala právním důvodem převodu vlastnického práva ke sporným nemovitostem. Samotné vlastnické právo ke sporným nemovitosti pak žalobkyně mohla ve smyslu § 133 odst. 2 obč. zák. nabýt až vkladem vlastnického práva ke sporným nemovitostem do katastru nemovitostí. Z příslušného výpisu z katastru nemovitosti pak soud zjistil, že právní účinky vkladu vlastnického práva pro žalobkyni nastaly dnem [datum]. Lze tedy uzavřít, že žalobkyni v období od [datum] až do [datum], kdy došlo ke zpeněžení sporných nemovitostí v rámci konkursního řízení, svědčilo k těmto sporným nemovitostem vlastnické právo.

7. Jestliže toto vlastnické právo žalobkyně ke sporným nemovitostem nebylo v rámci konkursního řízení respektováno a došlo k jejich zpeněžení za částku 11 800 000 Kč a tento výtěžek zpeněžení majetku sepsaného do konkursní podstaty byl vyplacen úpadcovým věřitelům, může se žalobkyně, jakožto ten kdo tvrdí, že výtěžek zpeněžení byl vyplacen neprávem, neboť podle hmotného práva měla ke zpeněženému majetku lepší právo než úpadce, domáhat vydání bezdůvodného obohacení žalobou směřující vůči osobám, mezi které byl rozdělen. Účinnému uplatnění takového nároku není na překážku ani případný negativní výsledek sporu o vyloučení majetku, jehož následným zpeněžením byl výtěžek získán, z konkursní podstaty (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 4458/2008).

8. Z příslušných rozvrhových usnesení konkursního soudu pak vyplývá, že žalované bylo rozvrhem vyplaceno 65 484,83 Kč. Jestliže tedy z celkového výtěžku zpeněžení konkursní podstaty určeného pro nepřednostní věřitele připadl žalované podíl 0,501%, pak pokud bude výše tohoto podílu vztáhnuta i na výnos zpeněžení sporných nemovitostí (11 800 000 Kč), tak žalované byla vyplacena z výnosu zpeněžených sporných nemovitostí peněžní částka 59 118 Kč. Žalovaná tak na uspokojení své pohledávky získala plnění z majetku jiné osoby (žalobkyně) než úpadce. Bylo mu tedy plněno bez právního důvodu na čemž ničeho nemění, že k tomu došlo v souladu s výsledky konkursního řízení. Žalovaná tak získala na úkor žalobkyně majetkový prospěch plněním bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. (k vyplacení peněžní částky žalované došlo za účinnosti zákona [číslo] Sb.) Podle § 2991 odst. 1 o. z. přitom platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. V posuzovaném případě má proto žalobkyně vůči žalované nárok na zaplacení žalované peněžní částky 59 118 Kč.

9. Společně s částkou 59 118 Kč pak soud zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni i příslušenství žalované částky v podobě zákonného úroku z prodlení. V prodlení je podle ust. § 1968 nového občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat ve smyslu ust. § 1970 nového občanského zákoníku zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. Tímto nařízením je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb. podle § 2 tohoto nařízení výše úroku odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Splatnost žalované pohledávky z bezdůvodného obohacení nastala dne [datum], dnem následujícím se pak žalovaná dostala do prodlení s jejím zaplacením, proto soud přiznal zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího, tedy ode dne [datum].

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 23 548 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 956 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 59 118 Kč za 4 úkony právní služby po 3 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, návrh ve věci samé, účast na jednání soudu dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] z [obec] do [obec] a zpět náhrada 1 818 Kč za 140 ujetých km v částce 1 218 Kč (47,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 8,5 l [číslo] km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 17 018 Kč ve výši 3 574 Kč Lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.