6 C 224/2020

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Petrem Slezákem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka

I. Žaloba na zaplacení částky [částka] se zamítá.

II. Žalovanému se vůči žalobkyni žádná náhrada nákladů řízení nepřiznává. Žalobním návrhem ze dne [datum] se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení peněžní částky [částka]. Na odůvodnění tohoto svého žalobního požadavku uvedla, že s žalovaným dne [datum] uzavřela smlouvu, na základě které užívala byt o velikosti 2+1 v domě [adresa] na [anonymizována dvě slova] v [obec]. Za užívání bytu žalobkyně žalovanému řádně platila, a to včetně záloh na služby spojené s užíváním bytu. Žalovaný žalobkyni nedoručil vyúčtování těchto služeb za roky 2017 a 2018. Žalobkyně proto uplatnila vůči žalovanému zákonnou sankci ([částka] za každý den prodlení s doručením vyúčtování počínaje vždy 1. 5 následujícího roku), jejíž výše činí za dobu do [datum] celkem [částka]. Žalovaný se ve věci vyjádřil tak, že nárok žalobkyně odmítl. [ulice] byt na [anonymizováno] ulici v [obec] žalobkyni pronajímal. Vyúčtování služeb jí nedoručoval, protože nebyl spokojen s tím, jakým způsobem byt užívá. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalovanému, jakožto členu bytového družstva [ulice a číslo], se sídlem [adresa žalobkyně], [PSČ] [obec], svědčilo právo nájmu k bytu 2+1 v domě [adresa] na [anonymizováno] ulici v [obec]. Na základě smlouvy ze dne [datum] žalovaný přenechal tento byt do užívání žalobkyni s tím, že žalobkyně bude za jeho užívání platit žalovanému [částka] měsíčně. Tyto skutečnosti nebyly mezi účastníky sporné a vyplývají i z příslušné dohody označené jako„ smlouva o nájmu bytu“ a datované dnem [datum]. Ze shodných tvrzení účastníků pak vyplynulo, že žalovaný žalobkyni nedoručil vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu za rok 2017 a za rok 2018. Z § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. vyplývá, že skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. § 13 téhož zákona pak konstruuje sankci pro poskytovatele služeb za porušení povinnosti doručit příjemci služeb vyúčtování, přičemž výše této sankce činí [částka] za každý započatý den prodlení. Podle § 2 se pak poskytovatelem služeb rozumí vlastník nemovitosti nebo vlastník jednotky v domě rozděleném na jednotky v případě, že je byt užíván na základě nájemní smlouvy, nebo společenství vlastníků jednotek podle zákona upravujícího bytové spoluvlastnictví, a příjemcem služeb nájemce bytu, nebo vlastník jednotky podle zákona upravujícího bytové spoluvlastnictví. [příjmení] mohlo být uvažováno o oprávněnosti žalobkyní uplatněného nároku, muselo by být v řízení zjištěno, že na žalovaného je možno pohlížet jako na poskytovatele služeb a na žalovanou jako na jejich příjemkyni. Ani jeden z těchto předpokladů však v posuzovaném případě naplněn nebyl. Žalovanému, jakožto členu bytového družstva vzniklo právo na uzavření nájemní smlouvy s tímto bytovým družstvem, pokud pak následně žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu, jejímž předmětem bylo užívání družstevního bytu, pak se nejednalo o smlouvu nájemní, ale o smlouvu toliko podnájemní podle § 2274 o.z. Poskytovatelem služeb je tak bytové družstvo a nikoliv žalovaný, příjemcem služeb pak není žalobkyně, ale žalovaný. Žalobkyni tak nesvědčí zákonná možnost uplatňovat vůči žalovanému sankci za nedoručení vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu. Proto soud žalobu bez dalšího zamítl. Žalovanému, jakožto plně procesně úspěšnému účastníkovi by podle § 142 odst. 1 o.s.ř. náležela náhrada nákladů řízení. Protože žalovaný žádnou náhradu nákladů řízení nepožadoval, bylo rozhodnuto tak, že se mu vůči žalobkyni žádná náhrada nákladů řízení nepřiznává.