6 C 230/2016

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Petrem Slezákem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky ve výši 83 002 485,29 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba na zaplacení peněžní částky 81 774 941,79 Kč se zákonným úrokem z prodlení od datum do jejího zaplacení a peněžních částek 1 164 043,50 Kč a 63 500 Kč vždy se zákonným úrokem z prodlení od datum do jejich zaplacení se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované k rukám zástupce žalované náhradu nákladů řízení ve výši 379 568 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala toho, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni jednak peněžní částku 81 774 941,79 Kč se zákonným úrokem z prodlení od datum do jejího zaplacení, jednak peněžních částek 1 164 043,50 Kč a 63 500 Kč vždy se zákonným úrokem z prodlení od datum do jejich zaplacení.

2. Na odůvodnění žalobního nároku na zaplacení peněžní částky 81 774 941,79 Kč žalobkyně uvedla, že uvedená částka představuje peněžní prostředky, které žalobkyně zaplatila společnosti právnická osoba (14 339 372,04 Kč) a společnosti právnická osoba (67 435 569,75 Kč). Tyto částky přitom měly představovat cenu dodané elektřiny, jejichž dodávky výše uvedené společnosti pro žalobkyni zajišťovaly, a to na základě příslušných smluv o dodávkách elektřiny pro odběrné místo číslo v objektu adresa na anonymizováno ulici v obec právnická osoba takto dodávala elektrickou energie žalobkyni v období od datum do datum, společnost právnická osoba v období od datum do datum Tyto částky byly žalobkyní zaplaceny postupně od května 2006 až do dubna 2016 a to na základě vyúčtování, které výše uvedené společnosti, jakožto dodavatelé elektrické energie, žalobkyni každý měsíc formou příslušných faktur předkládaly. Fakturace ceny spotřebované elektrické energie v příslušných měsících přitom vycházela z údajů zjištěných na elektroměru nainstalovaném v odběrném místě. Pro účely měření spotřebované elektrické energie bylo odběrné místo opatřeno tzv. měřícím transformátorem proudu. Prvotní osazení tohoto měřícího transformátoru proudu bylo provedeno právním předchůdcem žalované společností právnická osoba, přičemž právní předchůdkyně žalované tentokráte společnost právnická osoba, IČO, se na základě smlouvy o připojení, kterou uzavřela se žalobkyní dne datum, zavázala připojit odběrné místo žalobkyně k distribuční soustavě. Toto připojení odběrného místa však bylo provedeno vadně. Při výměně měřícího transformátoru proudu dne datum bylo totiž zjištěno, že tento měřící transformátor proudu byl v době svého prvotního osazení zapojen nesprávně (do měřící soustavy byla chybně paralelně zapojena dvě vinutí namísto jednoho), což vedlo k tomu, že na odběrném místě byla po celé následující období, tedy až do datum, vykazována spotřeba elektrické energie odpovídající dvojnásobku elektrické energie žalobkyní reálně spotřebované. Žalobkyně tak svým dodavatelům elektrické energie za období od datum do datum zaplatila dvojnásobnou cenu elektrické energie. Ve vadném prvotním zapojení měřícího transformátoru právním předchůdcem žalované pak lze spatřovat protiprávní jednání, které vedlo k tomu, že z majetku žalobkyně byla v období od května 2006 do března 2016 na základě průběžné měsíční fakturace od dodavatelů elektrické energie odčerpána peněžní částku 81 774 941,79 Kč, aniž by ovšem žalobkyně fakticky elektrickou energii v této ceně spotřebovala. Žalovaná pak, jakožto právní nástupce právnická osoba, resp. společnosti právnická osoba, IČO, za toto protiprávní jednání nese odpovědnost a svědčí jí povinnost peněžní prostředky, které takto byly žalobkyni bezdůvodně odčerpány, jako náhradu škody zaplatit.

3. Obdobně pak žalobkyně odůvodnila i svůj žalobní požadavek na zaplacení peněžní částky 1 164 043,50 Kč. Jedná se o peněžní částku, kterou žalobkyně (vedle ceny vlastní elektrické energie) zaplatila společnosti právnická osoba za období od datum do datum na dani z elektřiny, systémových službách, na poplatcích za použití sítě a nevyžádaných dodávkách jalové energie a poplatcích za anonymizováno a anonymizováno. Tuto peněžní částku by přitom žalobkyně právnická osoba s.r.o. nezaplatila, kdyby elektroměr v důsledku vadného připojení měřícího transformátoru proudu nevykazoval dvojnásobnou spotřebu elektrické energie, než odpovídalo skutečné spotřebě žalobkyně v odběrném místě.

4. Vznesený žalobní požadavek na zaplacení peněžní částky 63 500 Kč pak žalobkyně odůvodnila tím, že tuto peněžní částku vynaložila v souvislosti s výměnou měřícího transformátoru proudu a zapojením nového, ke kterému došlo dne datum.

5. Žalovaná všechny žalobkyní vznesené nároky jako nedůvodné odmítla. Potvrdila přitom, že odběrné místo číslo v objektu adresa na anonymizováno ulici v obec bylo na základě smlouvy o připojení ze dne datum, uzavřené mezi žalobkyní a právním předchůdcem žalované společností právnická osoba, IČO, připojeno k distribuční soustavě. Připojení bylo provedeno řádně. příjmení elektrické energie v období od datum do datum zajišťovali na základě příslušných smluv o dodávkách elektrické energie smluvní dodavatelé, tedy společnosti právnická osoba, právnická osoba a právnická osoba, spol. s.r.o. Těmto dodavatelům elektrické energie také žalobkyně za dodanou energii podle vystavených faktur hradila příslušné měsíční platby a pouze na tyto subjekty by se žalobkyně měla obracet pro případ pochybností o správnosti provedené fakturace. Žalovaná není subjektem, který by se vůči žalobkyni v rámci plnění svého smluvního závazku připojit odběrné místo žalobkyně k distribuční soustavě dopustil jakéhokoliv protiprávního jednání, přičemž nebyl ani tím, komu byly údajné dvojnásobné úhrady za odebranou elektřinu placeny. Žalovaná tak není odpovědná za případnou škodu, jejíž náhrady se po ní žalobkyně domáhá. Pro případ, že by přesto byla dovozena odpovědnost žalované za žalobkyní požadované škodní nároky, namítla žalovaná jejich promlčení.

6. Z výše konstatovaných žalobních tvrzení žalobkyně je zřejmé, žalobkyně konstruuje vůči žalované nároky z náhrady škody, přičemž jejich základem má být vztah příčinné souvislosti mezi vadným připojením odběrného místa žalobkyně k distribuční soustavě, které vedlo k dvojnásobnému měření odběru elektrické energie, než odpovídalo skutečnosti, a následnou výši plateb, které žalobkyně navíc zaplatila svým dodavatelům (částka 81 774 941,79 Kč), výší dalších plateb za daň z elektřiny, systémové služby, poplatky za použití sítě a nevyžádané dodávky jalové energie a poplatky za OZE a KVET, které byly rovněž zaplaceny navíc (částka 1 164 043,50 Kč), resp. nutností zaplatit výměnu měřícího transformátoru proudu (částka 63 500 Kč). Žalobní tvrzení žalobkyně je přitom takové, že žalovaná, resp. její právní předchůdce společnost právnická osoba, IČO, porušila smlouvu o připojení odběrného místa ze dne datum tím, že vadně zapojila měřící transformátor proudu. V tomto jednání žalované, resp. jejího právního předchůdce, pak žalobkyně spatřuje protiprávní jednání, jež mělo být příčinou vzniku škodných nároků. příjmení tedy mohlo být nárokům žalobkyně vyhověno, musel by být v řízení zjištěn tzv. základ těchto škodných nároků, tedy muselo by být v řízení prokázáno porušení právní povinnosti žalovanou, vznik škody v majetkové sféře žalobkyně a příčinná souvislost mezi touto škodou a protiprávním jednáním žalované. Soud má za to, že již ze samotných žalobních tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalobkyní označené protiprávní jednání žalované (pokud k němu došlo) bezprostřední příčinou tvrzené majetkové újmy nebylo. Pokud žalobkyně skutečně za dodanou elektrickou energii platila dvojnásobné ceny, než by odpovídalo reálně uskutečněným dodávkám elektrické energie, pak tento stav byl zapříčiněn primárně jednáním smluvních partnerů žalobkyně, tedy společností právnická osoba, právnická osoba a Lumius. I kdyby však byla v řízení prokázána všechna tvrzení žalobkyně a po právní stránce byla shledána příčinná souvislost mezi žalobkyní tvrzeným protiprávním jednáním žalované a vzniklou újmou v majetkové sféře žalobkyně, pak s ohledem na vznesenou námitku promlčení těchto případných škodných nároků, nemohl by soud tyto nároky žalobkyni přiznat.

7. V posuzovaném případě není sporu o tom, že mezi žalobkyní a žalovanou, resp. jejím právním předchůdcem společností právnická osoba, IČO, byla dne 28.

4. číslo uzavřena smlouva o připojení odběrného místa, přičemž odběrné místo bylo rovněž tohoto dne připojeno. Jestliže byla smlouva o připojení odběrného místa uzavřena mezi žalobkyní jako podnikatelem a žalovanou jako podnikatelem, a byl tak založen závazkový vztah mezi podnikateli, a jestliže při jeho vzniku bylo zřejmé s přihlédnutím ke všem okolnostem, že se týká jejich podnikatelské činnosti, řídí se promlčení práva na případnou náhradu škody způsobenou žalovanou zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, obecná promlčecí doba je tedy čtyřletá (§ 397 obch. zák.) a běží ode dne, kdy se poškozený (žalobkyně) dozvěděl nebo mohl dozvědět o škodě a o tom, kdo je povinen k její náhradě; končí však nejpozději uplynutím 10 let ode dne, kdy došlo k porušení povinnosti (§ 398 obch. zák.). K promlčení práva na náhradu škody uplynutím těchto 10 let od porušení dané povinnosti přitom dojde bez ohledu na subjektivní vědomost poškozeného o škodě. Protože k porušení právní povinnosti žalovanou mělo podle žalobních tvrzení žalobkyně dojít dne datum, nejzazší termín pro uplatňování jakýchkoliv škodných nároků majících svůj původ v protiprávním jednání, ke kterému podle žalobního tvrzení žalobkyně došlo dne datum, byl datum. Avšak žaloba byla podána až dne datum. Proto jsou všechny žalobní nároky, jež žalobkyně v řízení vůči žalované uplatnila promlčené a nelze je přiznat, když námitka promlčení nebyla žalovanou stranou vznesena v rozporu s dobrými mravy.

8. Námitka promlčení může být za určitých okolností„ výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil“. A takovýto případ se však v posuzovaném případě nejedná. Je totiž zřejmé, že žalobkyně setrvávala v závazkovém vztahu se žalovanou (viz. smlouva o připojení do distribuční soustavy ze dne datum) téměř deset let. Po celou tuto dobu bylo v možnostech žalobkyně učinit si alespoň rámcovou představu o příkonu jednotlivých elektrických spotřebičů a tuto svou rámcovou představu porovnat s fakturovanou spotřebou elektřiny a zjistit případné chyby v měření spotřebované elektrické energie. Navíc nelze odhlížet od toho, že v posuzovaném případě se jedná o vztah mezi podnikateli, když dosavadní rozhodnutí soudů, kdy byly námitky promlčení shledány uplatněné v rozporu s dobrými mravy, se týkaly svou povahou zcela jiného druhu sporů (spory mezi rodinnými příslušníky, spory se státem), případně v těchto sporech byly zvažovány okolnosti, které v nyní posuzovaném případě nenastaly (případy hrubé nedbalosti účastníka, která zapříčinila vznik škody nebo šikanózní námitky promlčení). Co se týče dalších účastníky navržených důkazů, tak ty byly soudem zamítnuty, když jejich provedení se s ohledem na úspěšně vznesenou námitku promlčení jeví nadbytečným.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 379 568 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 83 002 485,29 Kč za 4 úkony právní služby po 77 540 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, vyjádření žalovaného ze dne datum k výzvě soudu a 2x za účast na jednání soudu ve dnech datum a datum dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou ve dnech datum a datum cestovné vlakem celkem ve výši 886 Kč § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 16 x 30 minut v částce 1 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 312 960 Kč ve výši 65 722 Kč. Soud nepřiznal zástupci žalovaného úkon za doplnění vyjádření žalovaného ze dne datum, neboť toto vyjádření pouze doplňovalo vyjádření ze dne datum. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Děčíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.