6 C 30/2019

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Petrem Slezákem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou titul . jméno příjmení sídlem adresa , o zaplacení částky částka s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni peněžní částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky [částka] ode dne [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně náklady řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Děčíně [číslo] [variabilní symbol] náklady řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobním návrhem ze dne [datum] žalobkyně uplatnila proti žalovanému nárok na zaplacení peněžní částky [částka]. Na odůvodnění tohoto žalobního požadavku uvedla, že žalovaná částka představuje cenu opravy osobního vozidla [značka automobilu] rz [anonymizováno] [číslo] (dále jen vozidlo [značka automobilu]). Vozidlo přitom poškodil žalovaný, když jako řidič dodávkového vozidla [značka automobilu] rz [anonymizováno] [číslo] (dále jen vozidlo zn. Peugeot) ve večerních hodinách dne [datum] parkoval na ulici [ulice] v [obec]. Při parkování žalovaný najel do při pravém okraji vozovky stojícího vozidla žalobkyně, přičemž poškodil přední nárazník, přední levý blatník a přední levé světlo. Žalobkyně nechala poškozené vozidlo opravit v servisu, přičemž za opravu vozidla zaplatila peněžní částku [částka]. Po dobu provádění opravy, tedy ve dnech od [datum] do [datum] byl servisem žalobkyni poskytnuto náhradní vozidlo, přičemž za jeho užívání žalobkyně zaplatila servisu dalších [částka]. Žalobkyně vyzvala žalovaného, aby jí peněžní částku [částka] zaplatil. Protože tak žalovaný neučinil, požaduje žalobkyně rovněž zaplacení zákonného úroku z prodlení z žalované částky ode dne [datum].

2. Žalovaný se ve věci vyjádřil tak, že nárok žalobkyně odmítl. Potvrdil sice, že v kritickou dobu vozidlem [značka automobilu] parkoval na ulici [ulice] v [obec], nicméně vyloučil, že by došlo ke kolizi s vozidlem žalobkyně. Poukázal v této souvislosti na to, že věc byla již v minulosti řešena v rámci přestupkového řízení, přičemž jeho vina za kolizi s vozidlem žalobkyně zjištěna nebyla.

3. Soud vzal v řízení za prokázané, že vozidlo žalobkyně [značka automobilu] bylo dne [datum] kolem 20.50 hodiny zaparkované při pravé krajnici ulice [ulice] v [obec]. Ve stejné době ve vzdálenosti 11 metrů před tímto vozidlem parkovalo i vozidlo [značka automobilu]. Tato zjištění vyplývají z vyšetřovacího spisu příslušného policejní orgánu KRPU [číslo] [číslo], jehož součástí je protokol o nehodě v silničním provozu a situační plánek k této nehodě. O těchto skutečnostech nebylo ostatně mezi účastníky sporu, když jak žalobkyně, tak žalovaný je ve svých tvrzeních potvrdili. Z protokolu o silniční nehodě pak dále vyplývá, že na vozidle [značka automobilu] se v době šetření policejního orgánu vyskytovaly oděry černé barvy, a to na přední levé části vozidla (na předním nárazníku, na předním levém blatníku, na předním levém světle). Na vozidle [značka automobilu] pak byl zjištěn otěr laku a deformace v oblasti pravých bočních dveří, zadního pravého blatníku a zadního nárazníku. O tom, že to byl právě žalovaný, kdo v kritickou dobu řídil vozidlo [značka automobilu] a zaparkoval toto vozidlo před vozidlem žalované, pak kromě vyjádření samotného žalovaného svědčí rovněž obsah úředního záznamu, který v rámci šetření dopravní nehody policejní orgán s žalovaným sepsal. V tomto úředním záznamu žalovaný připouští, že při parkování vozidla mohl pravou boční částí vozidla zachytit levou přední část vozidla žalované. Stejnou možnost pak nevyloučil ani v rámci ústního projednávání přestupku před Městským úřadem v Lovosicích ([číslo jednací] [anonymizováno]). Policejní orgán pořídil při šetření události fotodokumentaci, která byla podrobena znaleckému zkoumání s cílem odpovědět na otázku, zda-li poškození obou vozidel mohlo být způsobeno jejich vzájemným střetem. Ze znaleckého posudku znalce [titul] [titul]. [celé jméno znalce] soud zjistil, že znalec poškození vozidla [značka automobilu] a vozidla [značka automobilu] korespondují a z technického hlediska lze jejich vznik vysvětlit střetem obou vozidel. Znalec se přitom vyjádřil i k závěrům odborného vyjádření [titul]. [jméno] [příjmení], který odborné vyjádření zpracoval pro účely výše uvedeného přestupkového řízení, a který na základě policejním orgánem pořízené fotodokumentace dospěl k závěru, že poškození obou vozidel koresponduje pouze částečně, když poukázal především na výškové rozdíly poškozených částí karoserie a nárazníků. Znalec však výškové rozdíly v poškození obou vozidel vysvětlil jednak vlivem odpružení obou vozidel (možnost vertikálního pohybu obou karoserií), jednak působením zadní pneumatiky. Oba tyto faktory při střetu obou vozidel působily a vedly ke vzniku poškození, která jsou na pořízené fotodokumentaci zachycena. V neposlední řadě znalec poukázal na problematičnost přesného odečtu vzdálenosti z pořízené fotodokumentace, když na výsledek odečtu má do značné míry vliv i poloha fotoaparátu při prvotním pořízení fotografie. Za situace, kdy na obou vozidlech bylo prokázáno poškození, které vzájemně koresponduje, dospěl soud k závěru, že tato poškození byla vyvolána jejich vzájemným střetem. Tento vzájemný střet vozidel vyvolal žalovaný jakožto řidič vozidla [značka automobilu] v průběhu parkování s tímto vozidlem. Žalovaný sice v průběhu řízení popřel, že by ke kontaktu obou vozidel při parkování došlo, nicméně vzájemné korespondující poškození obou vozidel [anonymizováno] rozumně vysvětlit jinak, než že do stojícího vozidla [značka automobilu] parkující vozidlo [značka automobilu] narazilo. Tento závěr je pak podporován i obsahem úředních záznamů, které byly při šetření události policejním orgánem pořízeny. [příjmení] žalovaný, jak již bylo výše konstatováno, nevyloučil kontakt obou vozidel. Žalobkyně pak uvedla, že krátce poté, co uslyšela ránu z ulice, sledovala z okna svého domu řidiče bílé dodávky, který odcházel od vozidla zaparkovaného před jejím vozidlem [značka automobilu]. Při bezprostřední kontrole vozidla pak zjistila jeho poškození. Výše uvedené pak vede k závěru, že žalobkyně sledovala z okna svého bytu právě osobu žalovaného, který krátce před tím zaparkoval vozidlo zn. Renault (jedná se o vozidlo bílé barvy), přičemž v průběhu parkování narazil do vozidla zn. Renault. Provedení opravy vozidla [značka automobilu] bylo dokladováno příslušnou fakturou (č.l. 9). Žalobkyně tak za opravu vozidla zaplatila peněžní částku [částka]. Po dobu opravy vozidla zn. Renault bylo žalobkyni (na základě smlouvy ze dne [datum] - č.l. 11 spisu) poskytnuto náhradní vozidlo, přičemž za jeho užívání žalobkyně zaplatila peněžní částku [částka] (faktura č.l. 10).

4. Závěr o skutkovém stavu věci v posuzované věci pak soud učinil takový, že žalovaný, jakožto řidič vozidla [značka automobilu], ve večerních hodinách dne [datum] na ulici [ulice] v [obec], si nezachoval dostatečný odstup a najel do zaparkovaného vozidla [značka automobilu], přičemž došlo k jeho poškození na předním nárazníku, na předním levém blatníku a na předním levém světle, které si vyžádalo opravu, za kterou žalobkyně, jakožto majitelka vozidla [značka automobilu], zaplatila peněžní částku [částka], dalších [částka] pak vynaložila za užívání náhradního vozidla, které jí bylo po dobu opravy poskytnuto.

5. Po právní stránce byla věc posouzena podle věty první ustanovení § 2910 o.z., podle kterého škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Porušení povinnosti stanovené zákonem přitom bylo v posuzovaném případě naplněno tím, že se žalovaný při řízení vozidla zn. Peugeot nedostál své povinnosti chovat se ohleduplně a ukázněně a neohrozit tak majetek jiných osob / § 4 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích/. Najetí do stojícího vozidla přitom nepochybně svědčí o tom, že žalovaný své chování situaci v provozu na pozemní komunikaci zjevně nepřizpůsobil. Zavinění žalovaného má svůj základ v ustanovení § 2911 o.z. podle kterého způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti. Podle § [číslo] se škoda nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Podle ustálené soudní praxe je pak škodou i škoda spočívající v tom, že poškozený vynaložil náklady na vypůjčení věci, která má nahradit věc v důsledku poškození dočasně nepoužitelnou. V posuzovaném případě požádala žalobkyně, aby jí žalovaný zaplatil jednak peněžní částku [částka], kterou vynaložila na uvedení vozidla zn. Renault do předešlého stavu, jednak peněžní částku [částka], kterou vynaložila na zapůjčení náhradního vozidla. Protože oba tyto žalobní požadavky mají, jak bylo výše uvedeno, zákonnou oporu, soud zavázal žalovaného tyto peněžní částky žalobkyni zaplatit. Protože žalovaný nereagoval na výzvu žalobkyně na zaplacení žalované peněžní částky, dostal se do prodlení se splněním peněžitého závazku (§ 1968 o. z.). Žalobkyni tak vedle práva na zaplacení dlužné částky vzniklo též právo požadovat zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z), jehož výše je uvedena v nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] odměna za 8 úkonů právní služby po [částka] za převzetí a přípravu zastoupení, za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, za návrh ve věci samé, 4x účast u jednání ve dnech [datum] [datum] a [datum], přičemž jednání dne [datum] trvalo déle než 2 hodiny a vyjádření žalobce k výzvě soudu ze dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a. t. včetně osmi paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada a promeškaný čas v celkové výši [částka] (v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] a [datum] cestovné 2 x [částka] za 73 ujetých km ([částka] za litr paliva dle vyhlášky č. 333/2018 Sb. při průměrné spotřebě 4,9 l [číslo] km a 4,10 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 333/2018 Sb.) a v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] cestovné [částka] za 73 ujetých km ([částka] za litr paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. při průměrné spotřebě 4,9 l [číslo] km a 4,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 12 × 30 minut v částce [částka] (za 3 cesty) podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].

7. O nákladech státu bylo rozhodnuto dle ustanovení § 148 o. s. ř. za situace, kdy má stát právo na náhradu nákladů řízení, které platil, podle výsledků řízení, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V daném sporu byla úspěšná žalobkyně, tudíž náklady státu je povinen zaplatit žalovaný. V řízení byl vypracován znalecký posudek znalcem [titul] [celé jméno znalce], přičemž mu bylo přiznáno znalečné ve výši [částka], dále znalec při jednání dne [datum] stvrdil znalecký posudek s tím, že mu bylo přiznáno znalečné ve výši [částka]. Státu tedy vznikly náklady ve výši [částka], přičemž tato částka byla uložena žalovanému, neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Lhůta byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.