6 C 31/2026

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Slezákem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 14 368 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 6 300 Kč od 23. 7. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení částky 8 068 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11 919 Kč od 10. 6. 2025 do 22. 7. 2025, dále úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 619 Kč od 23. 7. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovanému se vůči žalobkyni žádná náhrada nákladů řízení nepřiznává. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalovaném zaplacení 14 368 Kč, sestávající z jistiny ve výši 11 919 Kč a smluvního úroku ve výši 2 449 Kč, přičemž stanovení smluvního úroku bylo stranami smluvně sjednáno. Na odůvodnění těchto svých žalobních požadavků uvedla, že dne 10. 10. 2024 uzavřel právní předchůdce žalobkyně, a to společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, se žalovaným smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. č. , hodnota, na základě, které byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec 12 000 Kč, přičemž žalovaný načerpal celkem 17 900 Kč. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky řádně nesplácel a právní předchůdce žalobkyně proto vyzval žalovaného k uhrazení celé dlužné částky včetně jejího příslušenství. Právní předchůdce žalobkyně výše uvedené pohledávky za žalovaným postoupil smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 žalobkyni. Žalobkyně vznesla požadavek na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.Soud vzal v řízení za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný se dohodli na tom, že právní předchůdce žalobkyně umožní žalovanému čerpat peněžní prostředky do výše 12 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný celkem načerpal částku ve výši 17 900 Kč, což bylo ověřeno z prohlášení , právnická osoba, . Tyto pravidelné měsíční splátky však žalovaný řádně nehradil, přičemž na jistině úvěru zůstal výše v odůvodnění rozsudku specifikované částky, a to včetně sankcí, které byly pro případ prodlení s vrácením peněžních prostředků mezi stranami dohodnuty.Již z výše uvedených skutkových zjištění je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný evidentně směřovali k uzavření smlouvy o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“ K platnému uzavření smlouvy o úvěru však nedošlo, a to přesto, že žalovaný od právního předchůdce žalobkyně peněžní prostředky převzal. V posuzovaném případě totiž právní předchůdce žalobkyně straně úvěrujícího, resp. věřitele vystupoval v pozici podnikatele (žalobkyně podnikala m.j. v oblasti poskytování nebo zprostředkování spotřebitelských úvěrů) a žalovaný na straně úvěrovaného, resp. dlužníka, jako spotřebitel. Zároveň ovšem v § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru klade na poskytovatele takovýchto úvěrů povinnost s odbornou péčí přezkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr, a to na základě informací získaných jak od dlužníka, tak i z databází dlužníků apod. Žádná určitá kritéria, jež by vymezovala onu „odbornou péči“, v zákoně obsažena nejsou, nicméně se dá předpokládat, že věřitel nedostojí svým povinnostem, poskytne-li úvěr spotřebiteli na základě informací o měsíčních příjmech, které pocházejí přímo od spotřebitele, aniž by si tyto informace ověřil např. u zaměstnavatele. V posuzovaném případě sice právní předchůdce žalobkyně tvrdil, že informace o majetkových poměrech žalovaného zjišťoval, nicméně žádným relevantním způsobem tuto skutečnost důkazně nedoložil. Právní předchůdce žalobkyně uvedl, že žalovaný v době uzavření smlouvy nebyl v prodlení se splácením jakéhokoliv dluhu vůči třetí osobě, nenachází se v exekuci ani insolvenci, ani v tíživé finanční situaci. Právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy využil informace o dlužnických registrů, konkrétně SOLUS, nebankovní registry, bankovní registry, dále prověřil ISIR, CRKI, EUCB s tím, že nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného. Žalobkyně pouze tvrdila, ničím nedoložila, jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Naopak uvedla, že v tomto směru žádnými důkazy k prokázání úvěruschopnosti žalovaného nedisponuje. Lze proto uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své zákonné povinnosti před poskytnutím úvěru s odbornou péčí úvěru schopnost žalovaného posoudit.Za této situace je zřejmé, že nemohlo dojít k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, resp. takto uzavřenou smlouva je ve smyslu výše už citovaného ustanovení § 86 odst. 1,2 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná (věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná).Žalobkyní tak bylo žalovanému plněno na základě neplatné smlouvy. Evidentně tak na straně žalovaného došlo k tzv. bezdůvodnému obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodů obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Proto soud zavázal žalovaného, aby peněžní částku 6 300 Kč žalobkyni zaplatil, když žalovaný uhradil žalobkyni částku 11 602 Kč, jak vyplývá z prohlášení žalobkyně. Zároveň soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni i příslušenství žalované pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení. V prodlení je podle ust. § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V posuzovaném případě prodlení žalovaného se splněním peněžitého dluhu nastalo nejdříve dne 23. 7. 2025, když v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný byl k zaplacení vyzván dříve. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek se totiž žalobkyně stala oprávněným domáhat se vydání tohoto bezdůvodného obohacení namísto právního předchůdce žalobkyně (§ 1879 a násl. o. z.).Co se týče zbylých žalobkyní uplatněných nároků pak ty byly soudem zamítnuty. Žalobkyně opírala důvodnost těchto nároků o smluvní ujednání. Nicméně, za situace, kdy smlouva mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným nebyla uzavřena platně, ztrácejí tyto nároky oporu a nebylo možno je soudem přiznat. Nad rámec výše uvedené argumentace soud uvádí, že žalovaný uhradil částku 11 602 Kč již před podáním žaloby, čímž závazek žalovaného zanikl splněním ve smyslu ustanovení § 1908 o. z., a proto soud žalobu v této části zamítl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. V daném řízení byl úspěšný žalovaný co do 56,15 % oproti úspěchu žalobkyně co do 43,85 %, a proto by měl nárok na náhradu nákladů řízení žalovaný, ovšem žalovanému žádné náklady řízení v souvislosti s řízením nevznikly.Lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.