6 C 351/2022

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Slezákem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 400 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 400 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu V obec č. ú. číslo, variabilní symbol soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobním návrhem ze dne datum se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 400 Kč s příslušenstvím. Na odůvodnění uvedl, že žalovanému byl dne datum namontován na vozidlo registrační značka technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla (dále jen„ TPZOV“), když žalovaný ponechal vozidlo v místě, kde to není dovoleno – stání na chodníku v obec, ulice a číslo. Žalovanému byl vystaven doklad dne datum„ uznání dluhu“ série anonymizováno, číslo na částku 400 Kč za přiložení a odstranění TPZOV. Žalovaný neuhradil cenu jak za přiložení a odstranění TPZOV, a to ani k výzvě žalobce, k věci se nevyjádřil. Soud provedl dokazování dokladem nazvaným jako„ uznání dluhu“ ze dne datum představující náklady na přiložení a odstranění TPZOV, nařízením Rady města Brno číslo předžalobní upomínkou. Žalobce má vůči žalovanému právo na zaplacení částky 400 Kč, neboť žalovaný ponechal svůj automobil registrační značka na místě, kdo to není dovoleno, strážník Městské policie v obec přiložil na automobil žalovaného příjmení (§ 17a odst. 1 písm. a) zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii), žalovanému byl vystaven doklad„ uznání dluhu“ za odstranění TPZOV v celkové výši 400 Kč, výše nákladů je stanovena nařízením Rady města Brna číslo ze dne datum ve výši 400 Kč. Žalovaný dlužnou částku žalobci neuhradil, proto soud žalobě zcela vyhověl. Odstranění TPZOV se provádí na náklady osoby (tedy žalovaného, který se k přestupku přiznal a dokonce podepsal i uznání dluhu), která vozidlo na místě ponechala, a nelze-li ji zjistit na náklady provozovatele vozidla. Zároveň zavázal žalovaného zaplatit žalobci i příslušenství žalované pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení. V prodlení je podle ust. § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 200 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Povinnost žalovaného k úhradě soudního poplatku vyplývá z ustanovení § 2 odstavce 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, (dále jen„ ZoSP”) s ohledem na skutečnost, že žalobce byl od této povinnosti podle § 11 ZoSP osvobozen. Soudní poplatek představuje částku 1 000 Kč dle položky 1 bod 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.